15. dubna 2026
Poražený Viktor Orbán je nyní často líčen takřka jako ztělesnění zla. Dovolil bych si ovšem poněkud jiný názor. Dlouho jsem mu jednoznačně fandil, a ačkoli mě posléze
hodně zklamal svým postojem vůči ruské agresi proti Ukrajině i některými dalšími kroky, pořád si myslím, že Orbán není jakýsi "padouch". Byl (a do velké míry stále je)
skutečně silným a výrazným politikem, který převyšuje formát naprosté většiny evropských "šedých myší". Evidentně však zůstal u moci příliš dlouho, začal dělat chyby
a jím nabízená alternativa k "pokažené" liberální demokracii se potom sama projevila jako přinejmenším stejně "pokažená". Připouštím i variantu, že některé kroky mohl
činit pod tlakem, protože Rusové na něj možná mají "kompro". Zatím se zjevně nechystá do exilu, takže co bude dál? Čekají ho soudy či tresty? Jak si povede v opoziční
roli? Nebo snad zkusí kandidovat na prezidenta? Ale určitě o něm ještě hodně uslyšíme.
14. dubna 2026
Další dva tipy na deskové hry, tentokrát z mého oblíbeného žánru alternativní historie. Oba tituly se odehrávají v letech 1947‑1948 v časové linii, v níž Třetí říše zvítězila
v Evropě a pouští se do konfrontace s USA, a to formou náletů přes Atlantik. Titul Amerika Bomber: Evil Queen of the Skies tedy staví hráče do role velitele německého
bombardéru, který musí proniknout americkou obranou a uskutečnit útok, čemuž pochopitelně brání především americké stíhačky. Zájem hráčů posléze vedl k vydání hry
Defending America: Intercepting the Amerika Bombers, kde naopak usedáte do kokpitu amerického letounu a bojujete proti útočícím Němcům. Obě hry se řadí mezi tzv.
solitéry, takže jeden hráč hraje sám proti systému hry, lze je ovšem také zkombinovat a hrát ve dvou. Chválím vynikající nápad a kromě toho i pěkné grafické zpracování.
Jako obvykle platí, že pokud máte zájem, s důvěrou se obraťte na brněnský obchod Planeta her.
13. dubna 2026
Kontroverzní maďarský premiér Viktor Orbán utrpěl drtivou porážku. Doufal, že úpravy volebního systému mu pomohou, jenže ony se spektakulárně obrátily proti němu
a daly ústavní většinu dosud opoziční straně Tisza. Maďarsko jistě čekají zásadní změny, protože Péter Magyar hodlá "rozmontovat" celý systém, který Orbán za šestnáct
let vybudoval. Současně se ovšem nesmí zapomínat, že i Magyar je národně orientovaný konzervativec, podle některých dokonce jakýsi "Orbán light", takže žádný velký
obrat k liberalismu patrně nepřijde. Určitě bude chtít narovnat vztahy s EU a zejména s Polskem, z čehož by se měl strachovat zejména Robert Fico, jelikož Andrej Babiš
se bude chtít (dle své osvědčené zásady "pomáhej vždycky silnějšímu") přiklonit spíše ke staronovému tandemu Varšavy a Budapešti, takže slovenský premiér zůstane ve
svém zákopu osamocen. Jsem také skutečně zvědavý na další kroky lidí z Orbánova establishmentu, protože někteří zřejmě zvolí (pokud tak již neučinili) "taktický ústup
do předem připravených pozic". Nevíte, jak momentálně vypadají podmínky ubytování v Moskvě? :‑)
11. dubna 2026
Diskuse o "zapomenutých válkách". Už v minulosti jsem se tu zmínil, jak málo se hovoří např. o čínsko‑japonské válce (1937‑1945) či irácko‑íránské válce (1980‑1988),
přestože se nepochybně jednalo o politicky i vojensky vysoce významné konflikty. Takových příkladů by se ovšem dalo jmenovat daleko více. Např. jsem přesvědčen, že
mnohem větší pozornost by si zasloužily střety Indie a Pákistánu nebo konflikty na jihu Afriky, zejména v Namibii a Angole. Když jsme v té Africe, tak musím uvést také
válku Etiopie a Somálska o Ogaden. Neúměrně málo se připomínají i některé konflikty v Latinské Americe, jejichž seznam se dá začít válkou o Chaco, jež byla zajímavá
mj. díky přítomnosti zbraní a poradců z Československa. Bizarní případ představuje i tzv. fotbalová válka, během které došlo k posledním soubojům stíhaček s pístovými
motory. (Byl to rok 1969!) A samozřejmě nelze vynechat válku o Alto Cenepa, kde se také odehrály pozoruhodné vzdušné boje. Když se trochu ponoříte do historie, záhy
zjistíte, že ve 20. století proběhlo mnohem víc válek, než by si kdokoli příčetný mohl přát.
10. dubna 2026
Petra Horáková Krištofová se stala známou osobností díky blogu a podcastu Deník vojínky, v nichž barvitě líčí svůj dobrovolný výcvik v armádě. Posléze se rozhodla, že
kromě "nových" médií využije také tradiční tištěnou formu. Výsledkem se tedy stala publikace nazvaná Deník vojínky: Z civilu do Vyškova. Autorka absolvovala výcvik
v trvání tří týdnů, a to v době covidové, což se na jeho průběhu zákonitě v mnohém podepsalo. Kniha čtivě popisuje drsné uvítání, fyzickou přípravu, vzdělávání, střelby,
házení granáty a závěrečný "komplexák" a jako snad všechny vzpomínky na "vojnu" obsahuje spoustu absurdních i humorných historek. Také ukazuje, že se ženy mohou
v armádě uplatnit více než dobře. Je to skutečně skvělé a inspirativní čtení, za které autorka zaslouží velikou pochvalu. P.S. Někoho možná bude poněkud vyvádět z míry
ne zrovna jemný slovník, jenže s tím nic neuděláte, vojáci a vojákyně takhle prostě mluví.
8. dubna 2026
Dokumentární seriál Prehistorická planeta nasadil laťku hodně vysoko, ovšem nová série Dinosauři ji s přehledem překonala. Nejde jen o ztvárnění samotných dinosaurů,
které bere dech a obsahuje pestré barvy a spoustu peří. Jde také o to, že si tvůrci dali hodně záležet na tom, že je to vyprávění nesmírně dlouhého a dramatického příběhu.
Sledujeme tedy vznik dinosaurů, jejich postupné "dobývání" země, vzduchu i moře a rychlý pád jejich "říše" po dopadu asteroidu. Značný důraz se klade na geologické a
atmosférické procesy, jež zásadně ovlivňovaly evoluci. Obrovská poklona míří k tomu, že seriál od začátku jasně prosazuje narativ, který mezi odborníky a fandy již delší
dobu převládá, ale do širšího povědomí proniká jen pomalu: Dinosauři nejsou plazi a nevymřeli, jelikož ptáci jsou žijící dinosauři. Podle mého názoru je to zatím nejlepší
dokumentární seriál o pravěku a pro co nejsilnější zážitek doporučuji zhlédnout všechny epizody naráz.
7. dubna 2026
Jak skončí kampaň úderů proti Íránu? Svržením tamějšího režimu, nebo nějakým kompromisem? Jak to zvládne světová ekonomika? Jak bude vypadat nová architektura
vztahů v regionu? Takové otázky dostávám dnes a denně, ale s přesnými prognózami zůstávám opatrný, ačkoliv americkému a izraelskému úsilí pochopitelně fandím. Co
se ovšem opět projevilo jako naprosto fenomenální, to je vůle a schopnost Američanů zachránit své pohřešované vojáky. Akce s cílem dostat domů dva sestřelené letce se
nepochybně zapíše do dějin jako další úchvatná ukázka toho, že USA jsou ochotné za tímto účelem nasadit a riskovat obrovské zdroje, jelikož prostě platí, že jeden každý
lidský život má nejvyšší cenu. Totéž platí pro Izrael jakožto pevnou součást západní civilizace, protože pro Západ je toto takříkajíc samozřejmost, zatímco jinde se životu
jednotlivce nepřikládá ani zdaleka takový význam. A znovu opakuji: O politických motivech a důsledcích amerických a izraelských akcí se můžete myslet ledacos, avšak
ze striktně vojenského hlediska pořád mají před zbytkem světa těžko popsatelný náskok.
6. dubna 2026
Ke křesťanským svátkům se svým způsobem hodí diskuse o deskové hře, kterou jsem loni zahrnul do svých tipů na dárky, a sice The Battle of Armageddon. Je postavena
na Zjevení Janovo, což je zaručeně nejbizarnější část Bible, která dle názoru mnohých (včetně mě) snad ani neměla být zařazena jako kanonická. Přesto (nebo spíše právě
proto?) se těší oblibě u křesťanských fundamentalistů, kteří berou Bibli doslovně a neustále v ní hledají spojení se současnými jevy a událostmi, z čehož proto čerpá i ona
deskovka. Možná znáte (v USA velice oblíbenou) románovou sérii Left Behind, která má podobné základy a k níž se autoři deskovky také odkazují. Bible si zajisté velmi
vážím jako jednoho z úhelných kamenů západní civilizace, ale její doslovné chápání pokládám za (diplomaticky řečeno) podivné. Jedná se o dílo, které vzniklo v určitém
historickém a kulturním kontextu a podle toho by se také mělo vykládat. The Battle of Armageddon má dle mého názoru celkem dobře vymyšlené strany a scénáře, avšak
pořád je to především zábavná hra, jež by se neměla brát moc vážně. Přeji všem veselé Velikonoce. :‑)
4. dubna 2026
S potěšením konstatuji, že jsem přečetl všech šest zatím vydaných knižních rozhovorů Martina Moravce, neboť mám za sebou i nejnovější titul Plukovnice lidských duší.
Helena Sováková, která zastávala mj. pozici hlavní psycholožky Armády ČR, tam obsáhle mluví nejen o vojenském životě a fungování zahraničních vojenských misí, ale
rovněž o mnohdy složitých a skrytých zákoutích lidské psychiky. Přestože tudíž kniha asi nejvíce zaujme fanoušky vojenství, zajisté si najde vděčné čtenáře i mimo tento
okruh. Podobně jako respondenti v předchozích Moravcových knihách totiž i plk. Sováková nabízí také spoustu praktických rad, v jejím případě především pro budování
psychické odolnosti, resp. pro zvládání nepříjemných situací. Mnoho postupů z armády se dá efektivně využít v civilním životě, jestliže musíte řešit např. nespavost, stres
či přepracování. Toto výborné dílo tedy doporučuji takřka všem a už se těším na další knižní rozhovor.
2. dubna 2026
Artemis II letí! Stejně jako miliony lidí po celém světě jsem napjatě sledoval start mise, která znamená návrat člověka k Měsíci. Sice je to zatím "jen" oblet, avšak přesto
jde o mimořádně důležitý krok a přistání není daleko, neboť by mohlo nastat již v roce 2028. Donald Trump se evidentně dme pýchou, v tomto případě docela oprávněně,
protože program Artemis vznikl za jeho prvního funkčního období, a to i v reakci na záměry Číny. Ta plánuje přistání nejpozději v roce 2030, takže USA a jejich spojenci
(včetně Česka) musí spěchat. Sledujeme tedy nové "vesmírné závody", ve kterých ovšem nejde zdaleka jen o mocenskou prestiž, ale také o zcela konkrétní ekonomické a
vojenské zájmy. Pokud (resp. až) totiž dojde na další válku světových velmocí, bude vesmír (dost možná i včetně Měsíce) nepochybně hrát ohromně významnou úlohu, a
proto jsem rád, že se na této iniciativě podílí i Česko. Chcete vidět naši vlajku na Měsíci? :‑)
1. dubna 2026
Další debata o tajných či "zázračných" zbraních Třetí říše. Přečetl jsem toho o nich skutečně hodně, docela dost jsem toho také sám napsal, a proto si víc a víc uvědomuji
jedno dilema. Pokud se chcete vydat mimo oblast těch dobře známých záležitostí a zabývat se třeba nukleárním programem či pokročilou fyzikou, naprosto nevyhnutelně
se dostanete ke zdrojům, jež patří do oboru konspiračních teorií. Záhy zjistíte, že jste se ocitli v říši nacistických okultních praktik, létajících talířů, základen v Antarktidě
a na Měsíci či kontaktů s mimozemšťany. V hromadách těchto podivností se nepochybně nalézají některá cenná fakta, ale jejich hledání je velmi nevděčná práce. Typický
příklad tohoto problému představuje třeba kniha Tajná válka o Antarktidu, Prahu a Plzeň, která obsahuje na jedné straně poměrně seriózní pokus rozkrýt nacistický vývoj
jaderných zbraní a na straně druhé složité (ačkoli přece jen "pozemské") hypotézy na téma UFO. Osobně jsem ovšem přesvědčen, že v archivech dosud leží dokumenty o
"Wunderwaffen", jejichž publikace by mohla způsobit pořádné politické a mediální zemětřesení.
Postřehy z ledna, února a března 2026
Archiv postřehů