Postřehy ze života


30. června 2020
Debata o Andreji Babišovi. Navzdory všem výhradám, které vůči němu mám a které pořád platí, jsem se dostal do lehce bizarní situace, kdy jsem jej musel obhajovat. Ke cti je nutno mu přičíst, že je to mimořádně pracovitý a pragmatický technokrat, jenž dokáže výborně využívat slabostí svých soupeřů a neodpustí jim žádnou chybu. A víte, čím se AB liší od ostatních českých oligarchů? On měl alespoň tu odvahu, že šel do politiky sám za sebe a s vědomím, že kvůli vlastnictví Agrofertu a médií mu vznikne obrovský střet zájmů, kdežto ti ostatní zůstávají pěkně v pozadí a platí si svoje strany, politiky a média, aniž by riskovali nějaký střet zájmů. Každý sám za sebe si teď může odpovědět, který z těchto dvou přístupů je férovější.

28. června 2020
Kdykoli slyším nebo čtu o některých zhůvěřilostech, které se dějí v západní Evropě či USA, jsem nesmírně rád, že žiji v Česku, resp. ve střední Evropě, která je takřka imunní vůči různým "‑ismům". U nás se prostě politická korektnost, Black Lives Matter, MeToo, ekofašismus a další ideový odpad příliš nechytá, jelikož na něj hledíme se směsí odporu, cynismu a černého humoru. Ostatně také proto jsem pořád vlastenec a velký optimista, jelikož cítím, že tady žije naděje. Jak hezky řekl Viktor Orbán, původně jsme si mysleli, že Evropa je naše budoucnost, ale nyní už chápeme, že my jsme budoucnost Evropy!

26. června 2020
S krátkým odstupem ještě něco málo k vojenským přehlídkám v Rusku. V první řadě pochopitelně velice děkuji za všechny pochvaly mého komentování, vážím si toho. Moskevská přehlídka byla krásná, jenže mám pocit, že ji zbytečně uspěchali. (Za to strašlivé tempo střihů by si někdo z ruské režie zasloužil přesunout do výroby nebo do vazby.) Největší zajímavost mimo Moskvu byl zajisté obrněnec PRP‑5 Mars‑2000 v Tule. V Sevastopolu se ve vozech KAMAZ Rys předvedly i krásné holky z průzkumných jednotek námořnictva. A ryze odborně musím za povedené aranžmá pochválit také separatisty v Doněcku.

25. června 2020
Šifrování a dešifrování stále představuje vysoce atraktivní téma, o čemž svědčí i spousty knih, které se zabývají prolomením německé Enigmy. Daleko méně se ale ví o tom, jak Němci dešifrovali komunikaci Spojenců. Právě tomu se věnuje pozoruhodná publikace Třetí říše poslouchá, jež vlastně představuje nezvyklý pohled na druhou (a částečně i první) světovou válku prizmatem německé kryptoanalýzy. Mezi opomíjená témata patří též činnost žen ve zpravodajských službách, což napravuje kniha Stínové válečnice, která popisuje nasazení agentek SOE a OSS. Některé byly tvrdé bojovnice, zatímco jiné sázely na své půvaby, ale všechny se statečností přinejmenším vyrovnaly svým mužským kolegům a získaly si obrovský respekt.

23. června 2020
Jak se stalo zvykem, opět budu komentovat vojenskou přehlídku v Moskvě, přestože tentokrát nikoli 9. května, nýbrž 24. června. V Moskvě se objeví spousta zajímavých novinek, těším se však i na záznamy z dalších měst, jelikož technické lahůdky budou k vidění mj. v Chabarovsku, Jekatěrinburgu, Murmansku, Sankt‑Petěrburgu či Tule, takže bude o čem debatovat a psát. Rusové prostě umějí výročí konce války prožívat a oslavovat jako asi nikdo jiný na světě. P.S. Komentátor Viktor Baraněc je idiot.

21. června 2020
Vladimir Putin napsal článek o poučení z druhé světové války, který (samozřejmě) vzbudil širokou škálu ohlasů. Přečetl jsem si jej a musím říci, že je to skutečně velmi zajímavý text, avšak ne zcela chápu ty, kteří se snaží na něj aplikovat měřítka akademické sféry. Voloďa ostatně není historik, nenapsal vědeckou práci a neřekl bych, že nějakou napsat chtěl. Je to politické prohlášení hlavy státu a prezentace postojů jedné velmoci, takže podle toho je třeba k článku přistupovat. Obsahuje nesporná fakta, sporná tvrzení i různé názory, o kterých lze debatovat a ze kterých si lze něco odnést. To jsem učinil a totéž i doporučuji.

19. června 2020
Debata o společenských problémech. Kdybych chtěl znít jako nerudný důchodce, začal bych si teď stěžovat, že mě strašně unavuje poslouchat všechny ty přecitlivělé sněhové vločky, sluníčkáře a aktivisty, které takřka cokoli "uráží" nebo "ohrožuje" a kteří si myslí, že věci se řeší hlasitým vřískáním, fňukáním či stěžováním. Ale pravda je taková, že mě to neunavuje, naopak mě to baví, protože tihle lidé jsou úžasný materiál. Jejich reakce na vtipy a narážky jsou zkrátka nádherné. Ano, přiznávám, že mám asi stejnou vadu jako Miloš Zeman: Nedokážu nedat blbci najevo, že je blbec, a taky se mu nedokážu nesmát. :‑)

18. června 2020
V Rusku jsou v plném proudu přípravy na vojenskou přehlídku, která se kvůli čínskému koronaviru bude konat až 24. června, tedy v den, kdy se konala i vítězná přehlídka v roce 1945. Čekání za to rozhodně stálo, jelikož ta sestava novinek (mj. systém pro dálkové minování ISDM nebo komplet TOS‑2 Tosočka) je skutečně působivá. Zajímavý bude i pohled na pochodové formace, kde se (podobně jako v roce 2015) objeví i vojáci s historickou výzbrojí a výstrojí. Budou pochodovat také slavnostní jednotky z celkem 13 dalších států, mj. Indie a Číny, což působí poněkud bizarně, pokud uvážíme, že v té době by klidně mohly vést i regulérní válku, protože v tamních horách je to pořádně napjaté. To by byla stylová oslava, že?

16. června 2020
Debaty o rozpočtu na příští rok dostávají velmi turbulentní ráz, což vzhledem ke schodku zřejmě nepřekvapuje. Obecně jsem pro vyrovnanou bilanci a v krizi bych hledal úspory, jenže také říkám, že škrty nestačí a právě teď má stát chytře investovat, aby se kola ekonomiky opět roztočila. Ale kam má směřovat nejvíce peněz? Já sázím na hi‑tech oblasti, které Česku umožní kvalitativně růst a adaptovat se v "novém světě". Potřebujeme tedy např. jaderné reaktory čtvrté generace, 3D tisk, nanotechnologii, 5G sítě (ale bez Číny!), umělou inteligenci... Nejlépe záležitosti, které nabízejí dvojí (neboli vojenské i civilní) využití.

14. června 2020
Cesta předsedy Senátu na Tchaj‑wan byla přirovnána k cestě do Doněcku, což je zjevně jen úsměvně přehnaná provokace. Tak by se to mělo brát, avšak skutečně jsem dostal i otázku, zda by Česko mělo nějak komunikovat s politiky neuznaných "republik" v Doněcku a Luhansku. Možná to taky bude vypadat jako provokace, ale jako absolutní pragmatik, realista až cynik říkám: Oficiálně jistě ne, nicméně... Pokud by z toho vzešel nějaký užitek, tak bych se neoficiálním kontaktům nebránil. Přece máme zpravodajské služby a tajné diplomatické kanály, aby se takové věci daly (pokud je to možné či nutné) realizovat.

13. června 2020
Po delší době se zase podělím o jeden zajímavý recept. Je to tuňáková pomazánka, ale taková "jiná". Základem je velká konzerva tuňáka (do 200 g) v oleji, vedle toho potřebujete dvě vejce, jeden kelímek sýru cottage, jeden citron, lžičku hořčice, lžičku kari a lžíci olivového oleje. Vejce uvaříte natvrdo a rozkrájíte na malé kousky, poté smícháte s tuňákem, šťávou z citronu a všemi ostatními surovinami. Dochutíte solí a pepřem a lze přidat i olivy. S bílými bagetkami je to naprosto luxusní. Dobrou chuť. :‑)

11. června 2020
Do záznamu, prosím: Česká republika je suverénní země a jako taková má absolutní pravomoc vést nezávislou, samostatnou a nikomu nepodléhající zahraniční politiku. To zahrnuje i cestu kohokoli na Tchaj‑wan, a pokud to soudruhům v Číně dělá problém, pak je to jen jejich problém, nikoli náš. Jak by pravil český klasik, jejich názor by se měl třikrát opsat a originál založit. A kromě toho by jim někdo měl v privátním rozhovoru taktně naznačit, že pokud si budou stále stěžovat na to, že čeští politici cestují na Tchaj‑wan bez jeho formálního uznání, tak by se to mohlo elegantně vyřešit tím, že Tchaj‑wan formálně uznáme.

9. června 2020
Pandemie čínského koronaviru zabírá v médiích stále menší prostor, což dokládá, že se svět se vrací do starých (dobrých?) kolejí. Tématem č. 1 se staly nepokoje v USA, jejichž počáteční důvod měl určitou legitimitu, avšak ve výsledku se z toho stala jen záminka pro rabování a žhářství. Skutečně nevím, jak boji proti rasismu pomůže zapalování aut a vykrádání obchodů, ale jsem si jist, že by hodně pomohlo, kdyby příslušní lidí přestali fňukat a začali něco pozitivního dělat. Latentní rasismus v USA (tak jako jinde) určitě existuje, jenže takové násilnosti ho jen zhorší. Právo na poklidné shromažďování a vyjadřování názoru je zaručeno, je ovšem zaručena i povinnost státu chránit zákon a pořádek, a to v krajním případě i silou.

8. června 2020
Některé skutečné příběhy jsou působivější než ta nejlepší fikce. Dokazuje to i kniha Cena, kterou zaplatíš, v níž bývalý irácký muslim z prominentní rodiny líčí svůj život a konverzi ke křesťanství. Záhy se dostavily následky, které předčily snad vše, co si civilizovaný člověk ze Západu představí v nočních můrách. Ne, islám zkrátka není náboženství míru, lásky a tolerance! A je to vůbec náboženství? Není to spíš nenávistná totalitní ideologie, která by z moderního světa měla zmizet někam do temného středověku?

6. června 2020
Armáda ČR se rozhodla koupit 52 francouzských samohybných houfnic Nexter CAESAR na šasi Tatra. Osobně bych asi volil jinak, protože bych tady nejraději viděl nejnovější verzi izraelského kompletu ATMOS 2000, která nabízí plně samočinné nabíjení, kdežto CAESAR je poloautomatický. Česká armáda ale musela hledět i na cenu a chtěla reálné zkušenosti z bojového nasazení, které ostatní typy vesměs nemají. Navíc je známo, že za Nexter tady loboval i prezident Makarón, a roli zřejmě hrál i záměr Francie objednat pro svou armádu další houfnice na šasi Tatra, takže z toho bude velký prospěch pro český průmysl. Něco za něco, tak to na světě chodí. CAESAR je kvalitní systém a armádě přinese výrazný nárůst schopností.

4. června 2020
Připomínáme si sto let od podepsání Trianonské smlouvy, která dodnes jitří emoce (nejen) v Maďarsku. Jsem si jistý, že jako Maďar bych ji také vnímal jako velkou historickou křivdu, avšak jako Čech si uvědomuji, že jde o potenciálně velmi nebezpečné téma. Celkově samozřejmě Viktoru Orbánovi fandím, protože jsem konzervativní vlastenec, ale jeho hraní s historickým revizionismem a etnickým nacionalismem vnímám negativně. Právě tohle by totiž mohlo snadno rozvrátit spolupráci zemí střední Evropy. V takové situaci by Česko nejspíše bylo nuceno pro zajištění své bezpečnosti provést i některá mimořádná opatření.

3. června 2020
Spisovatel Vlastimil Vondruška je už dlouho terčem takřka patologické nenávisti sluníčkářů, která teď ještě roste díky jeho impozantnímu románu Kronika zániku Evropy 1984‑2054. Ten ukazuje historii a možnou budoucnost Česka a celého kontinentu očima několika generací jedné "normální" české rodiny. Jejich osobní životy a vztahy běží na pozadí obrovských konfliktů, jelikož multikulturními, duhovými a zelenými nesmysly oslabenou Evropu rvou na kusy války muslimů a nacionalistů. Ideologie ale pozbývá význam ve chvíli, kdy jde o holé přežití a kdy si lidé nejvíce váží rodiny, přátel a sousedů. Vondruška kritizuje úpadek západní politiky a společnosti, jež ztrácí vlastní hodnoty, ale ve své knize nabízí i jasnou, byť asi ne všem příjemnou alternativu. Kronika zániku Evropy je excelentní dílo a jeden z klenotů moderní české literatury.

1. června 2020
Nové členy Rady České televize vybrala demokraticky zvolená poslanecká sněmovna v tajném (tzn. maximálně demokratickém) hlasování, což je označováno za "ohrožení demokracie". To nevymyslíš... Musím podotknout, že osobně znám Hanu Lipovskou, že mám dlouhodobě rád Luboše Xavera Veselého a že sdílím i jejich kritický pohled na ČT, a proto jsem oběma velice fandil. Povyk sluníčkářů nyní prokazuje, že šlo o správnou volbu. ČT kdysi bývala vynikající médium, ale postupně se tragikomickým způsobem zkazila. Ne, nechci ji úplně rušit, ale rozhodně jsou na místě hluboké koncepční i personální změny.

31. května 2020
Jsem rád, že jsem včera mohl sledovat první vzlet rakety SpaceX Falcon 9 s lodí Crew Dragon s posádkou. Byl to opravdu zlomový historický okamžik, a to zdaleka nejen pro americký kosmický program, ale i pro dobývání vesmíru vůbec. Upřímně řečeno, Elon Musk je z poloviny blázen a v řadě věcí se plete (Tesla je zkrátka jenom zajímavá slepá ulička), avšak z té druhé poloviny je geniální vizionář a zasluhuje si obrovský respekt a obdiv za to, že svoje miliardy investuje do soukromého kosmického programu. (Na tomto místě si dovolím upozornit, že tomuto tématu se věnuje také můj článek v novém Týdeníku Echo.) Další metou je návrat na Měsíc a základna tamtéž, pak let na Mars... A potom? Do nekonečna, a ještě dál! :‑)

30. května 2020
Článek Mariana Kechlibara o scénáři občanské války v jižní Francii si svého času získal velkou pozornost, takže jej autor využil jako základ výtečné knížky, resp. sbírky volně propojených povídek s titulem Krvavé levandule. Krátké, ale mimořádně působivé příběhy ukazují brutální boj vojáků, partyzánů a mafiánů proti džihádistům, ve kterém neexistují žádná pravidla. Kniha se čte snad až příliš snadno, protože si velmi naléhavě uvědomujete, jak strašlivě blízký a odporně věrohodný scénář to vlastně je.

29. května 2020
Je potěšující, že se svět a život pomalu, ale jistě vrací do normálního stavu. Nikoliv do stavu před pandemií, ten se samozřejmě nevrátí nikdy, protože čínský virus urychlil či zesílil spoustu nevyhnutelných změn, ale prostě už se obnovuje běžný život včetně nakupování. Jestli tedy chcete něco udělat pro oživení ekonomiky, pak utrácejte peníze, nejlépe u místních prodejců, farmářů a poskytovatelů služeb. Velké řetězce přežijí vždycky, takže teď je čas pomoci podnikatelům, kteří na nás opravdu závisejí.

26. května 2020
Ještě něco k vysoce kontroverznímu tématu vlasovců a také k banderovcům. Potěšily mě dva dokumenty, které k tomu před nějakou dobou vyprodukovala Česká televize. Oba nesou velmi lakonické názvy, a sice Banderovci a Vlasovci, a zaměřují se hlavně na vztah těchto hnutí k českým zemím, tedy k průchodu banderovců přes ČSR a k účasti vlasovců v pražském povstání. Doplňuje je dokument Vlasov: Dvojnásob prokletý generál, který díky původu v Rusku nabízí zase trochu jiný pohled. Ve všech třech zní široké spektrum názorů, jež potvrzuje, že se v podstatě nedá najít žádný "správný" postoj. Vždy je nutné studovat kontext a snažit se pochopit motivaci, než se začne házet "nálepkami", což koneckonců neplatí jen o historii.

25. května 2020
Naše vojsko budí velmi ostré reakce, neboť vydalo Kalendář osobností třetí říše 2021, jenž obsahuje podobizny těch nejhorších nacistických zločinců. Podle někoho je to prostě kolekce portrétů historických osobností, kdežto podle jiných jde o propagaci nacismu. Zřejmě se ve větším měřítku opakuje kauza hrnků s Hitlerem, které nešly k soudu, protože policie to nevyhodnotila jako propagaci čehokoli. Osobně si myslím, že prodej samotné takové věci by se postihovat neměl (trestné by mělo být až její využití k explicitně politickým účelům), ovšem současně si myslím, že Naše vojsko by se mohlo věnovat něčemu lepšímu.

23. května 2020
Francouzský animovaný film Avril a podivuhodný svět byl natočen a avizován jako určený hlavně dětem, avšak podle mého soudu to je poněkud zavádějící. Dětem se určitě bude líbit, ovšem současně jsem si jistý, že většina dětí prostě nedokáže pochopit či docenit koncepci alternativního roku 1941 ve stylu ryzího steampunku. Člověk potřebuje řadu znalostí historie a vědy, aby si všechny nápady vychutnal, ale zápletka je přece jen spíš "dětská", takže výsledek připomíná "soft" obměnu filmu Svět zítřka. Animace je překrásná a film jako celek působí dobře (ačkoliv místy poněkud rozpačitě), takže jej mohu doporučit.

21. května 2020
Zastávám dnes vzácný, exotický, snad i nebezpečný názor, že pokud chci něco kritizovat, mám se s tím nejprve sám seznámit. Přečetl jsem si proto onen zlořečený rozhovor, který Vojtěch Filip poskytl ruskému listu Krasnaja zvjozda. Nechápu, proč vyvolal takový povyk, protože předseda KSČM neřekl v podstatě nic, co by komunisté neříkali už roky. Něco je stupidní, něco lživé, něco sporné, něco zavádějící, něco i pravdivé, avšak není tam nic nového či překvapivého. Mě osobně ovšem již dlouhé roky baví jen fakt, že se KSČM tolik zastává Ruska, kde jsou komunisté hlavní opoziční stranou. Inu, Moskva zase kdysi podporovala četné diktátory, kteří "opravdové" marxisty věšeli jak na běžícím pásu. Že by to byla ta dialektika? :‑)

19. května 2020
Debata o americkém projektu děla s ultra‑dlouhým dostřelem SLRC. Podle fotografií modelu se zdá, že to bude (relativně) normálně velká zbraň ráže mezi 200 a 300 mm, nikoliv jakési strašlivé monstrum. Osobně si myslím, že bude užívat hladkou hlaveň a podkaliberní střely s pomocným raketovým (a)nebo náporovým pohonem, aby se uskutečnil trik dr. Geralda Bulla, tedy výstřel do vesmíru, kde chybí odpor vzduchu. Díky tomu granát poletí nesmírně daleko, než zase zamíří k zemi. (Mimochodem, jeho dopadová energie bude zřejmě hodně zajímavá.) S koncovým naváděním to může být fantasticky účinná věc.

18. května 2020
Ještě něco k excelentnímu románu Říše. Obdobně jako kultovní Otčina a jiná díla tohoto druhu se zabývá i tím, jak by mohlo vypadat nacistické Německo (a vlastně i celý svět) deset, dvacet či třicet let po válce. Propukla by studená válka s USA? Fungovalo by mezi nimi nukleární odstrašování? Jak dlouho by Hitler zůstal u moci? Kdo by jej pak nahradil? Vydržel by systém Třetí říše, nebo by se zhroutil? Nastalo by po nějaké době společenské a politické uvolnění? Přišla by i vlna materiálního konzumu? Jsou to fascinující témata, o nichž se dobře diskutuje a která nabízejí zajímavé podněty pro studium "skutečné" historie.

16. května 2020
Jelikož se teď často hovoří o vlasovcích, sehnal jsem si publikaci Osudový omyl generála Vlasova, což je patrně nejlepší pojednání o této kontroverzní osobnosti a o Ruské osvobozenecké armádě. Okrajově se věnuje i dalším protisovětským jednotkám, např. kozákům, ovšem největší prostor náleží Vlasovovi a sporům okolo něj. Znovu se mi potvrdilo, že otřesné chování Němců v SSSR (kde je mnozí nejprve vítali) bylo jednou z jejich nejhorších chyb v celé válce (a možná i tou vůbec nejhorší). Kdo vlastně byl A. A. Vlasov? Vlastenec, nebo zrádce? Každý si může udělat svůj názor a tato skvělá kniha mu může hodně pomoci. P.S. Bylo by výtečné, kdyby česky vyšly paměti Vlasovova tlumočníka a přítele, Wilfrieda Strik‑Strikfeldta.

14. května 2020
Čínský koronavirus mění všechno, dokonce i dosud takřka neotřesitelnou pozici Vladimira Putina. Jeho obliba u veřejnosti se propadla a objevují se spekulace, že by jej "někdo" (kdo?) mohl chtít odstavit. Faktem je, že Putin není (a nikdy nebyl) neomezeným diktátorem. Je hlavním prvkem politického systému, v němž fungují také jiní aktéři, z nichž někteří možná touží po jeho křesle. Geopolitické zákony však platí stále a je téměř vyloučeno, že by Putinův nástupce dělal nějak radikálně odlišné kroky, neboť Rusko je prostě (super)velmoc, která bude tvrdě prosazovat své zájmy (mj. také u nás). Všechny, kteří si přejí Putinův konec, tedy musím opět důrazně varovat: Dávejte si pozor, co si přejete, mohlo by se vám to splnit.

13. května 2020
Tisková konference k plánům modernizace české armády budí opatrný optimismus. Rozhodující je, že program nákupu nových bojových vozidel pěchoty se neruší (přestože se zřejmě trochu opozdí), jelikož pokračovat dál s BVP‑2 už zkrátka nejde. Běží také nákupy zbraní z České zbrojovky a snad budou i 155mm děla, protivzdušné rakety či terénní auta. Zdá se, že politici (konečně!) pochopili, že v krizi je nezbytné podporovat domácí zbrojní průmysl, který zaměstnává spoustu lidí, generuje nové technologie a významně přispívá i k zajištění bezpečnosti země. Škrty v obranném rozpočtu si prostě dovolit nemůžeme.

11. května 2020
Stručně řečeno, román Arabella z Marsu se mi líbil. Hádám, že by se mi líbil ještě více, kdybych byl o takových dvacet let mladší (jelikož má rysy žánru young adult), případně kdybych byl holka (jelikož v něm poměrně dost místa okupuje romantická zápletka). Nejsilnější stránkou této "nové verneovky", jak se o Arabelle někdy mluví, je originální a detailně promyšlený svět na hranici clockpunku a steampunku. Obří plachetnice putují vesmírem, Britové válčí s Napoleonem, Marťané se bouří a do toho se zaplete jedna nekonvenční dívka. Vypadá to zřejmě podivně, ale funguje to skvěle, takže se už těším na pokračování.

9. května 2020
Stalo se tradicí, že v tento den komentuji přehlídku na moskevském Rudém náměstí. Dřívější zprávy naznačily, že uvidíme rozsáhlou sbírku novinek, jenže pandemie čínského koronaviru bohužel způsobila, že se koná pouze letecká část, kdežto ta pozemní byla odložena. Snad se dočkáme 24. června, každopádně jsem ovšem uvažoval, zda by zatím nešlo vymyslet nějakou alternativu. Jako nápad se tady nabízí nějaká on‑line přednáška či diskuse, kterou bych v dohledné době mohl spáchat přes Skype, Zoom či něco podobného. Pokud byste tedy měli zájem si mě poslechnout, popř. se mnou na dálku debatovat, popř. pokud máte nějaké náměty, určitě se mi ozvěte a já bych zkusil vymyslet, jak by se to dalo nejlépe uskutečnit.

8. května 2020
Slavíme 75. výročí konce druhé světové války v Evropě. Naneštěstí to kazí někdy nedůstojné, někdy vysloveně pitomé, téměř vždy ideologicky silně zabedněné hádky o tom, kdo osvobodil české země a Prahu, resp. kdo měl na tom osvobození o kus větší nebo o kousek menší zásluhu. Nebudu se do toho zapojovat, protože to považuji za projev neúcty vůči všem prostým vojákům všech armád, kteří tu čestně bojovali, popř. i padli. V mých očích si zaslouží respekt všichni, kteří tehdy plnili svou povinnost.

7. května 2020
Diskuse o literatuře a filozofii. Zdá se, že nejlepší životopisy píšou Anglosasové, a to zcela bez ohledu na původ osoby, o kterou jde. Např. nejlepší biografie Napoleona i Hitlera vytvořili Britové. Čím to může být? Mám na to svou odpověď, která koreluje s vysvětlením, proč je alernativní historie takřka dominantně anglosaský žánr. Jde prostě o převažující filozofii. Anglosaský empirismus je ochoten se ptát "co kdyby?" a pracuje i s představivostí, která je nutná pro alternativní historii i pro vcítění se do nějaké osoby, zatímco kontinentální racionalismus tohle z principu moc nedělá. Ale možná se pletu... Co myslíte?

5. května 2020
Knihou roku 2019 jsem vyhlásil Inferium od Romana Bureše a tentýž autor nedávno vydal další výborný román s lakonickým titulem Říše. Patří do oblasti alternativní historie, nabízí pohled na Evropu po německém vítězství a nabízí znepokojivé odpovědi na otázku, co by se stalo s Čechy a Protektorátem. Kniha sestává ze dvou hodně odlišných částí, z nichž druhá funguje až geniálně depresivně. Autor si dal značnou práci s historickým pozadím, které lze označit za velice realistické. V samotném ději se nalézají i některé momenty, o nichž to už tolik neplatí, avšak to u tvorby tohoto druhu není na závadu. Říše je opravdu excelentní román a také další důkaz, že se žánr alternativní historie v české literární tvorbě pevně a kvalitně usadil.

3. května 2020
Kauza sochy maršála Koněva, pomníku vlasovců a údajného ruského vraha začíná působit jako jakýsi svébytný český pokus o politcký či špionážní thriller, resp. spíše o jeho parodii. Jsem si vcelku jist, že pánové Hřib, Kolář a Novotný se potřebují zviditelnit, a proto se angažují v něčem, co jim vlastně vůbec nepřísluší, ale co jim získá pozornost českých (a ruských) médií. Ta zpráva o atentátníkovi je takřka jistě hoax, ovšem za zmínku stojí jiná věc. Nový ruský zákon o trestu až pět let za poškození válečného pomníku je totiž jen obdoba zákona, který od roku 2003 (a s trestem dokonce deset let!) platí v USA. :‑)

2. května 2020
Karanténa dovoluje udělat si čas na věci, na které byste si zřejmě jinak čas nenašli. U mě to byl mj. jeden velice zajímavý a povedený dokument z oboru alternativní historie, jenž nese název Hitler's Britain. Skládá se ze dvou dílů, z nichž první popisuje průběh německé invaze do Velké Británie, následné bitvy, okupaci ostrovů a dopady na další válečné události. Druhá část se posléze zaměřuje na tzv. Auxiliary Units, britské partyzánské oddíly, jež měly realizovat odboj proti německým okupantům. Oba díly jsou dobře sestavené z reálných i hraných záběrů a tvůrce chválím za dobré nápady (např. závěr první části) či za to, že neudělali klasickou chybu v podobě podání Oswalda Mosleyho coby kolaborující loutky. Velmi kvalitní práce.

1. května 2020
Toto datum bývá zpravidla příležitostí pro nadčasové úvahy o práci (a)nebo lásce, avšak aktuální situace si žádá něco trochu jiného. Zvládáme to, situace se vyvíjí dobře a čísla vypadají uspokojivě. Izraelský statistický model (70 dnů) zjevně funguje, takže někdy v polovině května by u nás mělo být de facto po epidemii. Samozřejmě to neznamená, že bude úplně po všem, avšak lze si dovolit opatrný optimismus. Potom přijde na čas na hodnocení toho všeho, na nápravu chyb a na potrestání toho, kdo to způsobil.

29. dubna 2020
Impozantní publikace Zabij jako první způsobila svého času docela velký rozruch, čemuž se nelze divit, protože jde o první komplexní historii cílených útoků izraelských zpravodajských služeb a ozbrojených sil. Na veřejnost se v ní dostávají neznámé, překvapivé a průlomové informace o pozadí, přípravách, realizaci a dopadech, ať již byli terči Palestinci, Hizballáh, Írán nebo kdokoli jiný. Autor neopomíjí ani politické, právní a etické spory okolo tohoto citlivého tématu, a tudíž vzniká skutečně ucelený a místy i kritický pohled. Výsledek tedy rozhodně patří mezi nejdůležitější knihy o tajných službách za poslední roky.

27. dubna 2020
Množí se zprávy a spekulace, že Tlustý Kim to má (nebo záhy bude mít) za sebou. Vzhledem k jeho životnímu stylu to moc nepřekvapuje, ale co bude dál? Kdo má teď prst na červeném tlačítku? A kdo se pak ujme nejvyšší funkce? Někteří sázejí na Kimovu sestru Kim Jo‑čong, která bleskově vyšplhala po stranickém žebříčku, ovšem podle jiných asijská kultura ženu v roli vůdce nepřijme. Pro KLDR je to vskutku fatální problém, protože jedna dynastická zásada každopádně nutně prohraje. Buď Kim v sukních, nebo ne‑Kim v kalhotách. Pokud jde o můj názor, na základě knihy Nejčistší rasa bych vsadil na ségru.

26. dubna 2020
Češi jsou ohledně knih konzervativní, a ačkoli si zde e‑booky našly své místo, dosud zcela jasně dominují knihy tištěné. Vydavatelům a prodejcům však aktuální situace příliš nepřeje, takže vznikla zajímavá iniciativa, jež nese název Linka 451 aneb Zachraňte knížky! a slouží k podpoře knižního průmyslu. Její úspěch je šokující, protože místo plánovaných 100 000 Kč se vybralo téměř 2,8 milionu Kč! Češi zkrátka milují knížky, což je další důvod, proč mohu být na náš národ opravdu hrdý. Jen tak dál. :‑)

24. dubna 2020
Pátrání po dalších leteckých anime přineslo vskutku spektakulární úspěch v podobě filmu The Wind Rises, jenž pochází od Studia Ghibli, které vytvořilo i výborný snímek Porco Rosso. Tentokrát ale nastupuje vážnější téma, jelikož hrdinou je tady konstruktér Jiro Horikoshi, který navrhl obávanou stíhačku Mitsubishi A6M alias "Zero". Sledujeme nejen jeho profesní kariéru, která celkem odpovídá realitě, ale též osobní život, jehož podání je spíše fikcí, což ovšem vůbec nevadí. Film ukazuje velké sny, touhu je splnit a cenu, kterou za to musíme platit. Vedle toho naprosto exceluje svou dokonalou a neuvěřitelně detailní ruční kresbou, díky níž "ožívají" i letadla. Pro mě osobně je to nejkrásnější 2D animovaný film, jaký jsem kdy viděl.

23. dubna 2020
Několik glos k pandemii koronaviru. Věřím izraelským matematikům a jejich modelu 70 dní, což znamená, že v Česku by měl faktický konec přijít zhruba v polovině května, pak už by mělo být šíření mizivé. Potvrzuje se, že přes čenich posléze dostane především Čína, proti níž už se šikuje celý Západ, který pokládá nepříjemné otázky a žádá náhrady. A navíc doufám, že krize podnítí výrazné změny v ekonomice, díky kterým z toho může Česko vyjít silnější než dřív, mj. jako světová supervelmoc v 3D tisku.

21. dubna 2020
Debata o Erwinu Rommelovi. Předesílám, že si jej coby velitele opravdu vážím, stejně mám ovšem pocit, že jej mnoho lidí hodnotí špatně. Nesporně byl skvělým taktikem, uměl improvizovat a byl odvážný, na jeho úspěších se však podílela i specifika afrického bojiště. Rommel navíc patrně neměl velký cit pro logistiku a zapomínal, že vojska potřebují zásobování. Navíc byl politicky naivní, dlouho obdivoval Adolfa Hitlera a je dosti zavádějící jej popisovat jako "antinacistu", čehož vrcholem je zajisté knižní duologie Fox on the Rhine a Fox at the Front. Tak jako u většiny historických osobností prostě platí, že není na místě zjednodušená idealizace ani démonizace a že postoje a činy lidí se musejí hodnotit v adekvátním kontextu.

19. dubna 2020
Italské námořní zvláštní jednotky COMSUBIN se podělily o záběry ze svého muzea, které není běžně otevřeno pro veřejnost a ukrývá vskutku úžasné věci. Jde zejména o "lidská torpéda" a miniponorky, které byly nasazeny v obou světových válkách a v jejichž vývoji se pokračovalo též za studené války. Jestliže se podíváte na mapu a připomenete si pár útržků historie, nemůžete se vlastně ani divit, že v tomto oboru byli Italové vždycky na špici. Vůči Italům lze mít z vojenského hlediska různé výhrady, často zcela oprávněné, avšak řekl bych, že pro rozvoj námořních speciálních sil udělali asi více než kdokoliv jiný na světě.

18. dubna 2020
Kniha Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le se navzdory jménu (či snad kvůli němu?) stala bestsellerem a já se musím připojit ke všem těm, kteří ji chválí. Její autor Mark Manson předkládá velmi zvláštní a současným trendům rázně odporující přístup, jak jít za štěstím. Je to kniha vtipná, kritická, cynická, vulgární, provokativní, hluboká. Nenabízí jednoduchý návod na úspěch, nýbrž "filozofickou facku". Nebojte se selhání a přijímejte své slabosti. Pochybujte, vybírejte, odmítejte. Usilujte o trvalé hodnoty, nikoliv o módní konzum. Myslím, že právě do těchto času se taková kontra‑intuitivní kniha skvěle hodí.

16. dubna 2020
Doník podepsal prezidentský příkaz pro těžbu surovin na Měsíci a v pásu asteroidů, podobné záměry však mají samozřejmě i další mocnosti a podmocnosti. Zajisté to bude velice komplikované a (aspoň na začátku) ohromně nákladné, ale může to přinést obrovský prospěch. Záleží totiž na tom, co přesně se bude těžit, neboť bychom se neměli omezovat na představu, že ve vesmíru najdeme jen totéž co na Zemi. Klidně je možné, že narazíme i na úplně nové sloučeniny či izotopy, popř. dokonce i prvky (třeba něco z "ostrova stability"). Pokud se objeví něco z kategorie Unobtainium, tzn. materiál s vlastnostmi, jaké na Zemi vůbec neexistují, pak to bude stát za všechny peníze. A ano, možná se kvůli tomu bude ve vesmíru také válčit.

14. dubna 2020
Nejsem si jistý, jestli soudruzi v Pekingu úplně chápou, co způsobili a co je čeká po pandemii. Nepamatuji si, že bych někdy sledoval takovou vlnu odporu (či přímo nenávisti) vůči nějaké zemi, jaká se zvedá dnes. Vypadá to, jako kdyby byla vyhlášena nějaká soutěž o kroky, které Čínu nejvíce poškodí. Mezi určitě nejzajímavější řadím nápad naúčtovat všechny náklady a okamžitě je odepisovat z dluhů vůči ČLR, avšak přibývá také návrhů jiného druhu. Začíná se to posunovat na úroveň parafráze té hezké scénky z Červeného trpaslíka: "Co s tou Čínou teď uděláme? (...) Ale to by asi nešlo. Kdo by to pak uklízel?" :‑)

13. dubna 2020
Letošní Velikonoce jsou bohužel úplně jiné než všechny předchozí. Také však doufám, že jsou úplně jiné než ty následující, resp. že si to příští rok bohatě vynahradíme. Navzdory všem omezením ovšem pořád zůstává smysl těchto svátků. Potřebujeme víru, abychom tím vším nějak prošli. Potřebujeme naději, že po pandemii bude lépe a obnoví se (relativně) normální život. A potřebujeme lásku, bez které nemá smysl vůbec nic. Ačkoli je to těžké, jsem přesvědčen, že s vírou, nadějí a láskou to zvládneme.

12. dubna 2020
Začal jsem pátrat po dalších anime s leteckou tematikou a mezi výsledky patří film The Cockpit. Vlastně jsou to tři krátké filmy, které ale spojuje pohled na druhou světovou válku očima obyčejných vojáků Osy. Osobně jsem nejvíce nadšený z filmu prvního, jehož hrdinou je pilot Luftwaffe, a jen o malý kousek za ním je druhý film, ve kterém sledujeme japonského pilota kamikaze. Poněkud rozpačitě hledím na třetí část, která ukazuje jízdu dvou japonských vojáků na motorce a působí (nevím, zda schválně) jako černá komedie. Ve všech třech snímcích ale jde o hodnoty a jejich konflikty. Služební povinnost, osobní přesvědčení, odvaha, láska či sliby, to vše vystižené tím zvláštním stylem, jaký umějí jen Japonci. Určitě zkuste.

10. dubna 2020
Pokud jste ještě neviděli dokument Hvězdné války: Impérium snů, určitě to napravte. Délka 2,5 hodiny se může zdát extrémní, ale každá minuta má opravdu smysl. Je to zejména popis nesmírně složitého zrodu prvního filmu (tedy Epizody IV), jehož osud nejednou visel na vlásku, ale dojde také na pokračování. Spatříte řadu rozhovorů a unikátních záběrů a několikrát asi budete hodně překvapeni. Pokládám se za velkého fandu Hvězdných válek, ovšem i tak jsem se dozvěděl spoustu nových věcí. Úžasné dílo!

9. dubna 2020
Jsem stále více přesvědčen, že po zvládnutí pandemie koronaviru přijde čas na opravdu velmi důkladný úklid na světové scéně. V prvé řadě se samozřejmě musí nějak naložit s Čínou, resp. s jejím vedením, jelikož ty spousty manipulací (často i bohapustých lží) velmi přispěly k šíření čínského viru po světě. Nad tímhle už se přece nedá jenom tak mávnout rukou, někdo musí být exemplárně potrestán. Prakticky jistě to nepřečká ani Unie, resp. její dnešní tragikomická podoba, ale "inventura" bude asi daleko větší. Dalším kandidátem na totální revizi je patrně WHO, která už páchá (stejně jako EU) více škody než užitku. Znovu se ukazuje, že základní funkční entitou je silný národní stát, cokoli ostatního je nanejvýš jakýsi bonus.

7. dubna 2020
Se zpožděním jsem se dozvěděl, že odešla další slavná ikona románového světa a jeden ze spisovatelů, s jejichž knihami jsem vyrůstal a které stále velice rád čtu. Zemřel Clive Cussler, nejen geniální autor, ale také nebojácný dobrodruh, hledač lodních vraků a sběratel starých automobilů. Na scénu přivedl řadu skvělých knižních hrdinů, jimž samozřejmě kraluje Dirk Pitt. Představoval čtenářům četné historické záhady i přírodní kuriozity, uváděl je do sféry supermoderních technologií a nádherně podněcoval představivost a zvědavost. Takových autorů zbývá už jen málo... Pane Cusslere, děkujeme a budeme udržovat kurs.

6. dubna 2020
Děkuji za tip na výtečný japonský anime film Porco Rosso. Oslovil mě samozřejmě především díky tomu, že se točí kolem bojových letadel, konkrétně hydroplánů, pro něž mám určitou slabost. Odehrává se ve 20. letech 20. století ve Středomoří a na scénu přivádí bizarní sestavu stíhacích pilotů, pirátů, mechaniků a špionů, díky níž se dá zařadit mezi dobrodružné komedie, ač má (jak je u anime zvykem) hlubší vážné myšlenkové poselství. Vedle zábavného děje chválím i skvělé provedení, jelikož takhle krásnou ruční kresbu letadel spatříte opravdu vzácně. "Červené prase", jak se dá titul přeložit, tedy vřele doporučuji.

4. dubna 2020
S drobným zpožděním bych si dovolil vybrat nejlepší aprílový žertík letošního roku, jímž se v mých očích stala fiktivní zpráva o přezbrojeném ruském křižníku Projekt 1164.5M. Jenže tím, co mě 1. dubna rozesmálo nejvíc, byla zpráva zcela skutečná, byť jako apríl působící. Venezuelské loďstvo ztratilo hlídkový člun způsobem, který si skutečně nevymyslíte. Kluci opálení zkusili taranovat evidentně mnohem větší a odolnější plavidlo, takže člun šel po nárazu ke dnu. Inu, stále platí: Jaký pán, takový kmán.

2. dubna 2020
Jak jsem řekl ve včerejším rozhovoru pro Parlamentní listy, zvládáme to. Česko je na tom výtečně, pokud jde o počty nakažených a efektivitu opatření. S opatrným optimismem proto můžeme vyhlížet konec první fáze krize, avšak už přicházejí i ekonomické dopady, jež budou zřejmě horší než sám virus. A kde na to řešení vzít peníze? Dovolím si jeden provokativní návrh: Řada zemí asi zvýší daně pro bohaté, kteří se poté budou chtít odstěhovat do daňových rájů. Zdravý rozum tedy radí, že bychom měli nastavit daně tak, aby se aspoň někteří přestěhovali sem. Ano, myslím to vážně. Proč bychom nemohli být daňový ráj?

1. dubna 2020
Konečně jsem zhlédnul film Star Wars Epizoda IX: Vzestup Skywalkera. Pokud se mi sedmička i osmička líbily (ačkoliv s výhradami), v tomto případě musím konstatovat celkové zklamání. Film působí velmi nekonzistentně a zmateně, jako kdyby se stále nedokázal rozhodnout mezi dodržováním kánonu (styl sedmičky) a jeho cíleným narušováním (styl osmičky). Má také několik dobrých nápadů, souboje a bitvy jsou tradičně vizuálně překrásné, chválu zaslouží také Kylo Ren jako zajisté nejzajímavější postava celé nové trilogie. To však bohužel nestačí na nápravu řady nedostatků, mj. dějových nelogičností a absurdně rychlého tempa. Není to katastrofa, avšak závěr ságy rodiny Skywalkerů by si zasloužil mnohem lepší film.


Postřehy z ledna, února a března 2020

Archiv postřehů



Na úvodní stránku





WebZdarma.cz