Postřehy ze života


30. března 2019
Evropský parlament podle očekávání schválil slabomyslnou směrnici o autorském právu. Jak už jsem psal, jsem klidný a nemám strach, spíše naopak, těším se, protože teď začíná legrace. Bude velmi zábavné sledovat, jak se někdo bude snažit přinutit k placení Google (který udělá leda to, že na některé zdroje přestane odkazovat), a jak se budou poptávat obsahové filtry se schopnostmi, jež jsou zcela mimo realitu. Unie si (tak jako kdysi bolševici) zjevně myslí, že ovládá fyzikální, ekonomické a technologické zákony. Tím zajímavější bude sledovat výsledky tvrdého nárazu do reálného světa. Prosím chipsy a colu. :‑)

29. března 2019
Mezi hodně diskutovaná témata se dnes řadí tzv. autonomní zbraně. Jejich kritici jim přezdívají "roboti zabijáci" a usilují o jejich zákaz, zatímco zastánci tvrdí, že válka se stane bezpečnější a humánnější. Jsem tedy velmi rád, že česky vyšla kniha Armáda strojů, jeden z nejlepších příspěvků do této debaty. Nevznikla proto, aby prosadila nějaký názor, nýbrž zejména proto, aby poskytla komplexní obraz. Autor nechává promlouvat vojáky, techniky, programátory, úředníky, akademiky i aktivisty, zabývá se technologiemi, etikou či právem, nabízí četné příklady z mnoha oborů a klade provokativní otázky. Výsledek je z hlediska obsahu i formy výborný a pro každého, kdo se k tomuto tématu chce vyjádřit, by měl být povinnou četbou.

27. března 2019
Občas už je dost únavné vysvětlovat určitým jedincům naprosto zřejmé věci, např. že komiksy rozhodně nejsou určené jenom dětem. Už kdysi jsem tady doporučoval francouzské série jako Jour J nebo Wunderwaffen, jež se řadí do žánru alternativní historie, avšak je potěšující, že ryze "dospělácké" komiksy už vznikají i v Česku. Jako příklad zmíním rozbíhající se a velmi nadějně působící sérii Synastry, která kombinuje sci‑fi, fantasy a mystery. Česká komiksová tvorba má na co navazovat, takže držím palce.

25. března 2019
Zítra se v Evropském parlamentu hlasuje o debilní směrnici o ochraně autorského práva. Podle mnoha hlasů jde o "konec Internetu, jak ho známe", ale podle mě k žádné katastrofě nedojde. Ano, ta směrnice je nesmysl, který popírá realitu, avšak právě proto se jí moc nebojím. Je to vlastně podobný případ jako emisní limity, jež jsou už v rozporu s fyzikálními zákony. Ustanovení té směrnice se nedají uskutečnit, a navíc ten strach vychází z velice diskutabilní představy, že se všechny národní státy i příslušné platformy podřídí, ovšem já hádám, že Google by zde mohl jít do přímé konfrontace a prostě to odmítnout. Celá tahle kauza podle mě zejména hezky ilustruje, že EU je od reality odtržená, tragikomická a prakticky mrtvá fraška.

23. března 2019
Před několika dny jsem zažil velké překvapení, když jsem se dozvěděl o tzv. hangáru Cottbus, který se nalézá v leteckém muzeu v americké Virginii. Kluci si tam dali ohromnou práci a postavili osm replik německých letounů, které se zrodily na konci války, avšak reálně neopustily fázi prototypu, makety či jen návrhu. Další podobná věc (Gotha P.60C) se nachází v německém Rechlinu. Jde vlastně o modely kategorie What If, resp. Luft '46, ovšem v trochu nezvyklém měřítku 1:1. Za mě obrovský obdiv a respekt!

21. března 2019
Diskuse o nákladních automobilech. Dostal jsem otázku, ke kterému výrobci vozů bych se obrátil, kdybych měl vybavit nějakou hypotetickou armádu a nemohl bych oslovit firmu Tatra. Jinak řečeno, koho pokládám v tomto oboru za "dvojku"? Možná někoho překvapím, ale můj favorit je asi běloruský podnik MZKT Volat, který má v portfoliu skutečně působivé "kousky". Cynik ve mně ještě dodává, že Bělorusko je ideální volbou také proto, že žádá jen spolehlivé placení a neklade žádné politické podmínky.

20. března 2019
Marc Elsberg se ve svém prvním románu Blackout zaměřil na zranitelnost elektrických zdrojů a sítí. Jeho druhá kniha s titulem Zero se zabývá dalším nesmírně aktuálním technologickým tématem, a sice tím, co s lidmi dělají všudypřítomné "chytré" přístroje a sociální sítě. Uživatelé ochotně poskytují firmám svá osobní data, nechávají se manipulovat, mění se na čísla v seznamech a věří, že se tak děje pro jejich dobro, ale to vše se dá strašidelně snadno zneužít. To, co dnes dělá Facebook či Google, je pouze malá "ochutnávka" potenciálu těchto technologií směřujících ke ztrátě soukromí. Zero je vlastně realistická, resp. skeptická alternativa k optimistickému Počátku a především důrazné varování před "datovými chobotnicemi".

18. března 2019
Můj spekulativní článek o budoucnosti České republiky a její armády vzbudil velké diskuse. Samozřejmě děkuji za všechny pochvaly a nápady. Nyní bych jen rád odpověděl na častou otázku, zda si skutečně přeji, aby Česko mělo jaderné zbraně. Podle mě tu však nejde o "chtění", nýbrž o scénář nutnosti. Nejsem "nuke geek", který by nadšeně volal: "Heč, my máme Bombu!" (Takových je údajně mnoho v Indii a Pákistánu.) Ale v dohledné době by zkrátka mohla nastat situace, kdy by bylo na výběr mezi tímto a faktickou ztrátou suverenity, a pak bych byl první, kdo by jednoznačně prohlásil, že do toho máme jít.

17. března 2019
ODS se včera spektakulárně střelila do vlastní nohy, neboť vyloučení Václava Klause mladšího určitě patří mezi největší pitomosti v dějinách moderní české politiky. Skutečně nechápu, co si může strana slibovat od vyhazovu politika, který je mimořádně známý a úspěšný a který jí přitáhl obrovský počet hlasů, ovšem otevřeně říkám, že mě Petr Fiala nesmírně zklamal. Věřil jsem, že tandem Profesor‑Junior bude fungovat jako "Jasoň a Drsoň", ale ten první se rozhodl nasměrovat stranu na cestu ČSSD. Dokud bude v čele ODS, této straně hlas nedám a budu podporovat jakýkoli případný projekt Klause mladšího.

15. března 2019
Smutné 80. výročí okupace zbytku českých zemí je vhodné připomenout podle mě nejlepším uměleckým dílem na toto téma, kterým je špičkové konverzační drama Noc rozhodnutí. Svoji vůbec poslední filmovou úlohu tam ztvárnil Rudolf Hrušínský, jehož podání Emila Háchy perfektně ukazuje osobní tragédii tohoto politika, která se stává odrazem tragédie celé země a národa. V záměrném rozporu s dřívějšími podáními líčí Háchu nikoliv coby zloducha, zbabělce či směšnou figurku, nýbrž jako čestného a důstojného, byť již starého a unaveného člověka, který je dotlačen do strašlivé situace bez dobrého východiska. Zoufale se snaží získat alespoň něco, ovšem proti brutální mašinérii nemá šanci. Prohrává, bilancuje a varuje.

13. března 2019
Václav Klaus mladší opět vyvolal rozruch, když přirovnal přijímání evropského práva k židovským transportům a odmítl se omluvit, naopak přešel do protiútoku. Za mě má plnou podporu, jelikož sice použil přirovnání hodně ostré, ale v principu správné. Když pro nás nějaký unijní nesmysl reprezentuje hrozbu či škodu, tak jej nemáme kosmeticky uhlazovat, nýbrž přímo odmítnout. Bruselští paňácové nejsou nadřazeni suverenitě národního státu, což jim patrně názorně vysvětlí květnové volby. Zatím si nejsem jistý svým výběrem, avšak rozhodně to hodím někomu, kdo preferuje české národní zájmy před unijní byrokracií.

12. března 2019
Diskuse o českém tankovém vojsku. Samozřejmě vítám prohlášení ministra Metnara, že tento druh vojska bude zachován, avšak cestou modernizace T‑72 bych již nešel. Pro zálohy asi ano, také by se ještě dalo nalézt nějaké využití pro podvozky, ovšem aktivní tankové síly potřebují nové obrněnce. Kromě (dočasného) řešení ve formě šasi nového BVP se 120mm kanonem existuje ještě jedna alternativa, snad trochu podivná, avšak podle mě plně proveditelná. K2 Black Panther je excelentní vozidlo, Jihokorejci mají zkušenosti a zájem uspět v Evropě, takže proč ne? Za sebe říkám, že bychom tuto cestu měli zkusit.

10. března 2019
Od filmu Aquaman se očekávala zejména zábava a krásné vizuální provedení, což splňuje dokonale. Jeho děj se skládá vesměs z klasických klišé (zakázaná láska, touha po pomstě, boj o moc...) a samotný Aquaman je takřka ztělesnění archetypu tvrdého chlapského hrdiny, avšak film staví především na formě, neboť je to opravdu dech beroucí podívaná. Krásy podmořského světa, města Atlantidy, mořští tvorové i epické bitvy zajisté patří mezi to nejlepší, co je na plátnech k vidění. Aquaman je zkrátka určený k relaxu a zjevně se nebere až tak vážně, což je v ostrém kontrastu s tím, jak obludně složitým a vážným se stal vesmír Marvelu. Zdá se, že DC chce vrátit žánr komiksových filmů k původním kořenům, což se daří stále lépe.

9. března 2019
Diskuse o politice. Myslím, že většině politiků (nejen těch českých) je pořád nutno připomínat, že politika se má dělat zejména rozumem, nikoli emocemi. Politické soupeře není třeba démonizovat a prezentovat jako nepřátele lidstva, analogicky není třeba politické partnery milovat. Mj. už proto, že obě kategorie se mohou rychle měnit a prolínat, když chcete uspět a cosi prosadit. Že je to cynické? Podle mě je to hlavně realistické. Politika je umění možného, resp. umění kompromisu. Vyhrává se na body, ne na K.O.

7. března 2019
Na knižním trhu v USA vzbudil velkou pozornost román Pohřešuje se prezident, na kterém se autorsky podílel i Bill Clinton. Proto zřejmě nepřekvapí, že kniha hlásá jistou politickou agendu (která mi není zcela blízká), avšak z čtenářského pohledu je důležitější, že nabízí především zasvěcený pohled na fungování onoho úřadu, výborně postavenou zápletku a důrazné varování před kybernetickými útoky. K napětí přispívá i fakt, že většina knihy je napsána nezvykle v ich‑formě přímo z pohledu prezidenta. Bez ohledu na názor kohokoli na Billa Clintona jde o velice kvalitní politický thriller, který vřele doporučuji.

5. března 2019
Jak jsem čekal, můj článek o nepěkné budoucnosti EU v Týdeníku Echo způsobil zděšení u pro‑unijní svazácké úderky. Potrefená husa proto záhy začala zlostně, byť samozřejmě trapně kejhat mým směrem. Ne, nedám sem odkazy, nehodlám jim dělat reklamu, ale každopádně mě to pobavilo. A bude ještě hůře, jelikož už záhy můžete na webu RadioDixie.cz čekat něco, na čem jsem si dal opravdu velmi záležet, co se také týká perspektiv Evropy a co asi přivodí pár neomarxistům záchvat. Tedy alespoň doufám. :‑)

4. března 2019
Mezi Indií a Pákistánem je to (opět) pořádně horké. Indie uskutečnila sérii náletů, Pákistán se pokusil o odplatu, pár letadel šlo k zemi a logicky roste strach z jaderné války. Jistě je zajímavé srovnávat, kolik má kdo tanků, ale nejdůležitějším faktem je, že oba státy mají nukleární a raketové arzenály a (přinejmenším v případě Pákistánu) nejsou příliš velké zábrany je také použít. Navzdory čemukoli, co se děje mezi USA a Ruskem či okolo KLDR, Íránu nebo Saúdské Arábie, dlouhodobě platí, že zdaleka nejvyšší riziko propuknutí jaderného konfliktu existuje právě v jižní Asii. Ta stará etnická a náboženská nenávist už stála statisíce životů, a pokud se jednou překročí ta strašlivá osudová hranice, pak to může být mnoho milionů.

2. března 2019
Přiznám se, že na film Alita: Bojový anděl jsem šel do kina v podstatě jen z popudu své ženy, ale jsem ohromně rád, že jsem tak učinil, jelikož je to výtečný sci‑fi akční snímek a jeden z mála "pravých" cyberpunkových filmů vůbec. Děj se dá většinou předvídat, ovšem z technického pohledu je to takřka dokonalé dílo, na němž je velice patrný rukopis Jamese Camerona. Kamera, střih, efekty, kulisy i kostýmy si určitě zaslouží velké ocenění, ale to hlavní je, že se Hollywoodu povedlo něco, co vypadalo jako nemožné, a to precizně zfilmovat mangu. Za to má celý tým tvůrců filmu Alita: Bojový anděl můj obrovský respekt.

1. března 2019
Trump a Kim se nedohodli, ale dohodnout se (prý) chtějí. Takové je resumé druhého summitu USA‑KLDR. Dá se mluvit o zklamání? Vzhledem k některým očekáváním asi ano, ale na druhou stranu se musí brát v úvahu, že jde o vysoce závažnou záležitost a že nevidíme "za kulisy". První summit byl hlavně symbolický, kdežto teď už se čekaly konkrétnější výsledky, ale ani Trump, přestože je výtečný vyjednavač, není všemocný. KLDR zřejmě chce být "neoficiální" jadernou velmocí ve stylu Izraele nebo Indie. První otázka zní, zda se to dá akceptovat, a druhá zní, co za to. Zatím však můžeme jen spekulovat a čekat.

28. února 2019
Kniha Veleobři oceánů od skvělého Františka Novotného náleží k tomu nejlepšímu, co u nás v oboru námořních lodí vůbec vyšlo. Jsem proto velmi rád, že jsem si mohl přečíst i publikaci, jež je fakticky jejím předkračováním a popisuje tisíc let bojů plachetnic, jak napovídá i titul Plachty v ohni. Opět sledujeme vývoj stavby lodí, taktiky a strategie námořního válčení, jež sice leží hluboko v historii, avšak někdy má překvapivý přesah do současnosti a může sloužit coby zdroj poučení. Místy je trochu náročné sledovat líčení bitev, v nichž se to hemží pojmy pro "suchozemskou krysu" ne moc obvyklými, ale pořád je to Novotný, takže se to čte krásný napínavý román, což je asi to nejlepší, co lze o historickém výkladu říci. Super!

26. února 2019
Debata o hodnocení filmů. Každému se už určitě stalo, že měl na nějaký film (ale třeba i knihu, hru apod.) zcela jiný názor než jeho přátelé a kolegové, popř. kritici a autoři recenzí. To jaksi logicky vychází z toho, že se jedná o čistě subjektivní záležitost, jelikož kvalita umění (podobně jako krása či vkus) se z principu nedá změřit něčím objektivním. Spočítat totiž můžete jedině zisky, resp. prodeje. Ať už se to komukoliv líbí nebo nelíbí, filmy jsou také (často spíše zejména) komerční produkty na trhu, a proto o nich leckdy rozhodují peníze. Každý má právo to považovat za správné či chybné, ale změnit se to zaručeně nedá.

25. února 2019
V den výročí bolševického převratu (1948) bych rád zdůraznil jednu věc, která má dosud velký význam. Zajisté je pohodlné svádět všechno na velmoci, které nás zradily, prodaly, zotročily apod., mnohdy na tom skutečně je i hodně pravdy, nesmí se však zapomínat, že se tak obvykle dělo bez aktivního odporu, popř. se souhlasem, ne‑li nadšenou účastí nás samotných. V současnosti je běžné vinit z kdejaké kraviny EU, ovšem pokud se podřídíme a tu kravinu zde zavedeme, pak se stáváme spoluviníky. Ačkoliv to asi pro mnohé politiky a úředníky může znít překvapivě, suverénní země může také kdykoli říct NE.

22. února 2019
Odstřelovač Chris Kyle se do povědomí široké veřejnosti dostal díky skvělému filmu Americký sniper, který byl natočen podle jeho působivé autobiografické knihy. Poněkud méně se však ví, že Kyle napsal ještě jednu knihu, která představuje velice nezvyklý pohled na dějiny USA prostřednictvím deseti vybraných palných zbraní. Nese titul Americká zbraň a vypráví o historii Ameriky, o jejích válkách, o porušování či vynucování zákona, a to vše ve vztahu k pistolím a puškám, jež v tom často hrály důležitou roli. Kyle se opět ukázal jako výborný vypravěč, znalec zbraní a samozřejmě i velký vlastenec. Čest jeho památce.

20. února 2019
Překvapení od Izraelců. Korvety třídy Sa'ar 4.5 se vyznačují takříkajíc "přeplněnou" palubou, na níž se nachází opravdu mimořádná sbírka zbraňových a senzorových systémů. A teď se objevily další. Nejméně jedna korveta má zatím neznámá odpalovací zařízení, o jejichž obsahu se debatuje, patrně to však jsou jakési přesné rakety či vyčkávající munice. Ještě zajímavější ale je, že ta loď zjevně nese laserovou zbraň Iron Beam! Rád bych věděl, co tam kluci a holky umístí příště. Pár nápadů bych měl. :‑)

18. února 2019
Debata o vnitropolitické situaci (mj. v souvislosti se sněmem ANO). Řada lidí je zjevně dosud zmatena, udivena či pohoršena tím, jak Andrej Babiš manévruje zprava doleva a zpět, aby přilákal tu nebo onu skupinu voličů, ale on sám otevřeně řekl, že ANO je "catch‑all party". V Evropě to je úplně běžný model, rozdíl je jen ten, že hnutí ANO už ani nepředstírá, že by nějakou ideologii mělo. Dnešní volič už nežádá vznešené ideje a daleko spíše mu vyhovuje pragmatická efektivita, a proto slyší na Babišovy sliby.

17. února 2019
Na ruský film T‑34 jsem se velice těšil a předem mohu říci, že moje očekávání byla dokonce překročena. Nejde o "normální" válečný film ruské či sovětské školy, ale spíše o snahu napodobit moderní západní válečné snímky (např. Železná srdce). To se projevuje především v perfektním provedení, protože tvůrci se vyloženě vyžívají v detailech, zpomalených záběrech, barvách a speciálních efektech. Zápletka není nic světoborného, ale na takové filmy se asi díváme z jiných důvodů. Velké plus samozřejmě znamená reálná vojenská technika a potěší fakt, že se natáčelo v Česku, mj. v Terezíně, v Lokti či u zříceniny Klenová. Místy je to taky docela vtipné a celkově se jedná o vskutku kvalitní film (nejen) pro milovníky tanků.

15. února 2019
Diskuse o americkém programu děla SLRC (Strategic Long Range Cannon) s dostřelem až 1000 námořních mil, tedy přes 1800 km. Ne, nemám žádné tajné informace o tom, jak vlastně chtějí téhle takřka fantastické hodnoty dosáhnout, zajisté se však bude jednat o koncepčně úplně revoluční zbraň. Kapalné střeliviny? Railgun? Munice s raketovým či náporovým pohonem? Hypersonická klouzavá tělesa? Nějaká kombinace toho? Jasné je, že tady neřešíme zvýšení dosahu o pár kilometrů, nýbrž skok o dva řády. Tohle nezajistí větší ráže či delší hlaveň, tohle bude otázka super‑hyper‑ultra technologií. Držím palce.

13. února 2019
Antologie povídek Verschluss je zasazena do alternativního Československa, které sleduje politiku totální izolace (neboť v roce 1927 se stal prezidentem Bohumil Němec). Pětice textů je složitě propletena, ovšem každý z nich je jiný. Objevuje se tu špionáž, psychologie a mysteriózní drama, to všechno v kulisách historické transplantace, jež dovoluje hledat zajímavé analogie. Čte se to dobře, snad až příliš dobře, jelikož útlá knížečka bude rychle za vámi. Zvláštní a asi zbytečně krátký, ale vysoce originální pokus.

12. února 2019
Připomenuli jsme si 40 let od (bohužel úspěšné) revoluce v Íránu, která způsobila pád šáha Pahlávího a přivedla k moci totalitní teokracii. Ta pořád generuje problémy, kam se jen podíváte, čímž názorně připomíná, že to byla jedna z nejhorších geopolitických chyb USA ve studené válce (a možná vůbec nejhorší). Šáh měl spoustu chyb, ale byl to sekulární prozápadní vládce, jenž chtěl zemi dostat z islámského temna. Kdyby tehdy dostal podporu, byl by dnes Írán nejlepším spojencem USA a Izraele v regionu. Takhle to zpravidla dopadá, když se zbabělost a naivita uplatní tam, kde má zafungovat rozhodnost a zdravý rozum.

10. února 2019
Larry Correia je absolutní machr a hvězda! Přiznám se, že jeho romány nečtu, jelikož to zkrátka není můj šálek čaje, avšak jsem nadšen z jeho Antiomluvy, kterou napsal pro Social Justice Warriors, tedy agresivní verzi toho, čemu se česky říká "sluníčkáři". Tahle banda totiž šikanuje spisovatele, kteří nerespektují její debilní požadavky týkající se ras, pohlaví a nevím čeho ještě. Larry Correia však skvěle ukázal, jak s touto politicky korektní sběří zacházet. Nikdy se nebát, neposlouchat, neustupovat a neomlouvat se. Každý útok jim tvrdě vrátit, vysmívat se jejich ubohosti a využít jejich slabiny proti nim. Jestliže jsou tak citliví na urážky, pak je nutno je tím víc urážet, protože s trochou štěstí prasknou vzteky a bude od nich klid. :‑)

8. února 2019
Některá indická a čínská média uvádějí, že Čína hodlá Pákistánu prodat letadlovou loď Liaoning. Zní to bizarně a zpráva vzbuzuje spoustu otázek, ostatně sama představa Pákistánců, kterak provozují letadlový nosič, vypadá téměř šíleně, ale už se staly podivnější věci. Faktem je, že ze strategického hlediska by to dávalo smysl, protože Pakoši by získali protiváhu k indické flotile, kdežto Čína by měla "svou" letadlovou loď bázovanou na západ od Indie. Pochopitelně to klidně může být novinářská kachna nebo něčí zbožné přání, ale rozhodně to budu pečlivě sledovat, protože tady se vyplatí být zdravě paranoidní.

7. února 2019
Děkuji za veškerou chválu mého včerejšího rozhovoru o vypovězení dohody INF. Myslím, že jsem k tomu řekl nebo napsal už snad všechno, co se dalo, a proto mi zde dovolte jen krátkou poznámku obecnějšího charakteru. Jsem analytik, nikoli ideolog, takže nebudu sledovat propagandistickou linii žádné velmoci a nebudu měnit rudou knížku za modrou či naopak. Vždy budu otevřeně říkat, co si myslím, a je mi upřímně úplně šumák, pokud pak někdo začne vřískat, že jsem si dovolil urazit jeho křehké city.

6. února 2019
Jestli hledáte detailní technické popisy, pak po knize Kalašnikov: AK‑47 proti zbytku světa možná ani nesahejte, protože jich tam moc není. Je to publikace, která nabízí pohled na historii automatických zbraní (a slavné pušky M. T. Kalašnikova zvláště) v širším společenském a dějinném kontextu. Vypráví o zrodu a používání kulometů, samopalů a útočných pušek od 19. století do žhavé současnosti, hovoří o význačných osobnostech, o úspěších i skandálech, přidává řadu "historek z natáčení" a vytváří plastický, místy dost provokativní, ale vždy velmi čtivý obraz. Mé výhrady míří zejména na terminologicky zmatený český překlad (ne, AK‑47 skutečně není samopal), ovšem jinak se jedná o kvalitní dílo pro odborníky i zájemce.

4. února 2019
Od filmu Meg: Monstrum z hlubin jsem čekal poměrně hodně, mj. proto, že jde o zfilmování prvního z výborné řady románů, které píše Steve Alten a které pracují s hypotézou, že obří žralok Carcharodon megalodon dodnes žije. Dalším důvodem pro velké naděje byl Jason Statham v hlavní úloze. Možná jsem měl přehnaná očekávání, jelikož Meg zase takový mega‑trhák není. Efekty jsou hezké, scény pod hladinou také, herecké výkony neurazí, některé chvíle jsou opravdu napínavé a divák se nenudí, avšak na filmovou verzi románového kultu je to trochu málo. Rozhodně to není špatné, ale mohlo a mělo to být daleko lepší.

3. února 2019
Smlouva INF je (skoro) minulostí. USA i Rusko oznámily vypovězení, teď ještě poběží půlroční lhůta, ale už se asi nedá očekávat, že by tato záležitost pokračovala. Jak jsem několikrát řekl i napsal, rozhodně nepatřím k těm, kdo nad zánikem INF roní slzy. Za těch třicet let se hodně změnily vojenské technologie i světová scéna, a tudíž to byl spíše symbolický relikt konce studené války. Spousta současných i vyvíjených zbraní tu smlouvu de facto obchází a jakési "nové závody ve zbrojení" nezačnou, protože již dávno začaly. Změní se jenom to, že se okolo nich bude dělat méně tajností. Dobrý den, kozy střely ven. :‑)

1. února 2019
Krpaté Napec Bonapartůj neustále představuje fenomenální téma debat a pramen inspirace pro psaní knih. Před lety vzbudila rozruch publikace The Wars Against Napoleon, jež se snažila prokázat, že Napoleon chtěl mír a že konflikty mu byly vždy vnuceny jeho nepřáteli. Nedávno pro změnu vyšla knížka Napoleon's Australia, která se točí okolo jeho záměru provést invazi k protinožcům. Je tudíž zřejmé, že se stále mohou objevit nové a neotřelé pohledy na tuto éru. Těší mě to a jakýmkoli diskusím se nebráním, nemám rád jen jedinou věc, a sice pokusy o idealizaci napoleonských válek. Nebylo to nic romantického, byla to krutá doba, která přivedla na scénu masový a nenávistný konflikt, ze kterého se zrodila moderní totální válka.

30. ledna 2019
Titul Gottwaldovo Československo jako fašistický stát zní velice provokativně, avšak cílem takto nazvané knihy není provokovat. V podstatě je to dvoudílná esej, která v první části analyzuje totalitní režimy, ideologie a hnutí a ve druhé využívá tuto komparaci pro ČSR v letech 1945‑1948. Poukazuje zejména na podobnost komunismu a nacismu jako zlovolných dvojčat, která se právě proto tak nenávidí. Historik Petr Placák odvedl dobrou práci, z níž vzešel cenný příspěvek do debaty o moderní politice.

28. ledna 2019
Diskuse o "renesanci" domů stavěných z prefabrikovaných prvků. Nikdy jsem nepatřil k těm, kteří o panelácích mluví s despektem jako o "komunistických králíkárnách". Celý život jsem prožil v paneláku, má partnerka také, takže dobře vím, že je to vysoce pragmatické řešení, které navíc není "komunistické", jelikož panelové domy se zrodily na Západě. Místní problémy způsoboval zejména šlendrián, vysoké tolerance a mizerné materiály, ale po revitalizaci jsou byty v panelových domech špičkové. Myslím, že u staveb by mělo zásadně platit, že důležitý je výsledek, nikoli pohrdavé "nálepky" pro použitou technologii.

26. ledna 2019
Rusové (konečně) předvedli střelu s plochou dráhou letu 9M729, která podle USA porušuje smlouvu INF. Tedy abych byl přesný, předvedli kontejner a odpalovací zařízení, nikoli samotnou střelu, ale to nemá vliv na ústřední skutečnost, že 9M729 je derivátem námořní střely Kalibr, tzn. zbraně s dosahem přes 2500 km. Podle mě nelze v praxi vynucovat dodržování smlouvy INF, jsou‑li zbraně s doletem přes 500 km vypouštěné z lodí povolené a tytéž zbraně vypouštěné ze země zakázané. Nářky nad koncem této smlouvy jsou sice roztomilé, jenže to je tak všechno. Svět se změnil, nové závody ve zbrojení už dávno začaly (a já si nemyslím, že je to tak docela špatně) a smlouva INF by se měla přesunut do muzea historických kuriozit.

25. ledna 2019
Řada aspektů největšího konfliktu v dějinách lidstva zůstává předmětem vášnivých diskusí. Příspěvkem do nich je i kniha Mýty druhé světové války, která obsahuje texty o celkem 23 různých tématech. Jejich výběr a použité argumenty ovlivňuje fakt, že jde o publikaci původně francouzskou, což ale není nijak na škodu. Kniha zkoumá některá bojiště, operace, osobnosti, zbraně či jednotky, při čemž zpochybňuje četná zažitá tvrzení. Pochopitelně se nejedná o jakousi zjevenou Boží pravdu a mnohé závěry jsou dosti kontroverzní, zajisté však jde o zajímavý autorský počin, který stojí za pozornou četbu a kritické zamyšlení.

22. ledna 2019
Televizní dokument Planeta Česko příliš nezapadá do etablované kategorie filmů o přírodě. Ukazuje "divočinu", resp. spoustu divokých zvířat od hmyzu po savce, ale převážně v krajině, která je výrazně ovlivněna člověkem, popř. představuje takřka ryze lidský výtvor. Nejde tedy o nějakou "zelenou" agitku, vlastně spíš naopak, jelikož film demonstruje, že řada živočichů už člověka k životu nezbytně potřebuje. Jedná se o vysoce působivý pohled na "divočinu", která leckdy začíná hned u vašich dveří.

21. ledna 2019
Německo a Francie zítra učiní zásadní krok ke společnému superstátu. V současné Evropě již příliš nepřekvapí, že se tak děje bez jakéhokoli mandátu od voličů, stejně tak mě nepřekvapuje groteskní reakce ministra Petříčka, který tak jen potvrdil můj úsudek o jeho osobě. Plán Makaróna a Makrely každopádně beru jako brutální nátlak na "rebely" v EU (zejména V4 a Itálii) a současně projev strachu z blížících se voleb do EP. Zejména to však je projev zoufalství těch, kteří natlačili Evropu do slepé ulice a teď věří, že když dupnou na plyn, tak zeď na konci ulice prorazí. Možná to bude skutečně ošklivé, protože tohle je EurCon z knihy Obchodní válka, která se znovu projevuje jako děsivě přesná předpověď. Připoutejte se.

19. ledna 2019
Pentagon konečně zveřejnil hodně dlouho odkládaný dokument Missile Defense Review 2019, který aktualizuje koncepci americké protiraketové obrany. Na podrobnější analýzu si budete muset ještě chvíli počkat (něco bude v ATM a něco v Týdeníku Echo), ale celkově jsem více než spokojený. Těší mě reflexe nových hrozeb (hlavně hypersonických zbraní), obnovená podpora ideje "boost‑phase intercept" (takže s trochou štěstí spadnou zbytky raket na hlavu majitelům) či důraz na využití kosmických a vzdušných kapacit. Podle mě je to vynikající základ pro další práci. Teď ještě na to všechno zajistit dost USD.

18. ledna 2019
Některé filmy jsou tak strašlivě špatné, že jsou nesmírně zábavné. Vynikajícím příkladem je Báječný nový svět, fiktivní dokument o tom, jak ultrapravicová vláda (vzešlá z voleb v roce 2012) utiskuje gaye a lesby v ČR. Není mi zcela jasné, nakolik seriózně to tvůrci mysleli, ovšem výsledek nepochybně vypadá jako pásmo absurdních a parodických skečů. Pokud bylo záměrem natočit krátkou satirickou komedii na úrovni studentské tvorby, pak se to povedlo dokonale. Osobně jsem se smál od začátku do konce. :‑)

16. ledna 2019
Britský parlament (podle očekávání) odmítl dohodu o brexitu, takže Velká Británie i kontinent hledí do neznáma a média spekulují nad tuctem scénářů. Vyjednávání ukázala, že celá EU je (zřejmě záměrně) postavená tak, aby se "normálním" způsobem v podstatě odejít nedalo. Jakákoliv dohoda bude špatná a pochybuji, že Mayová byla schopna vyjednat něco lepšího. Každopádně se začínám klonit k tomu, že "tvrdý" brexit bude nakonec asi lepší. Británii nejdříve zajisté potkají problémy (ačkoliv zase ne taková apokalypsa, jakou nás krmí většina médií), ale z celého procesu může vyjít mocnější než nyní, když vhodně využije šance tohoto světa a začne znovu budovat síť globálních vztahů. Snad se tak zrodí British Empire 2.0. :‑)

14. ledna 2019
Opět se vracíme ke zde hodně oblíbené praxi měnit dějepisné osnovy dle politického zadání. Dozvěděli jsme se, že dějepis na školách je "prosovětský". Hádám, že v něm chybí hlavně to, jak Hitlera porazila Evropská unie za velké podpory muslimů a LGBT komunity... Ale vážně: Každý výklad historie je nutně subjektivní a zabarvený, ale přesto, resp. právě proto je žádoucí právě v dějepisu podporovat diskuse a nabízet různé pohledy na historii, nikoli tam uskutečňovat shora diktované politické školení mužstva.

13. ledna 2019
Diskuse o kulových tancích. V minulosti se opakovaně vyskytovaly návrhy tanků ve tvaru koulí, válců a dalších geometrických těles. Nejznámější (a asi jediný fyzicky vyrobený) je Kugelpanzer, jenž sedí v Kubince a o jehož smyslu se pořád diskutuje (osobně věřím "teorii kamikadze"), ale zejména v SSSR se takové nápady svého času množily takřka geometrickou řadou, jak ilustruje mj. kniha Stalnyje šary Stalina nebo modely firmy MiniArt (lze koupit např. v modelářském obchodu u Vágnera). Vnucuje se otázka, jestli by takové vozidlo mělo smysl i nyní. Podle mě by to vůbec nemuselo být špatné, ostatně malé válcové roboty fungují skvěle, a tudíž si klidně dokážu představit třeba takové průzkumné (a)nebo útočné vozidlo.

11. ledna 2019
Kromě Filmu roku 2018 bych ještě měl vyhlásit Knihu roku 2018. Velký výběr knih za uplynulý rok jsem sepsal pro RadioDixie.cz, takže zde jenom uvedu své osobní preference. Mezi romány bych dal na první místo luxusní hardcore sci‑fi Mise Saturn, zatímco mezi naučnými je to Moudrost vlků. Hádám, že asi leckoho překvapuje, že to není nic vojenského, ale tohle dílo na mě opravdu zapůsobilo. A aby tu přece jen bylo něco military, tak mezi zahraničními tituly u mě vyhrály Überschwere Panzerprojekte.

9. ledna 2019
S vyhlášením Filmu roku 2018 jsem záměrně čekal, jelikož tady byl ještě jeden silný kandidát, ale bohužel jsem návštěvu kina zvládl až teď. Čekání se však vyplatilo vrchovatě, protože Bumblebee je opravdu excelentní film, pro mě asi nejlepší z celé ságy Transformers, která poněkud ztrácela šťávu, teď ovšem dostala obrovský impuls a posunula se na úplně jinou úroveň. Příběh sice využívá četná klišé, ale je postavený velice rozumně a nedá se ve všem předvídat. Hlavní hrdinka i sám Bumblebee jsou perfektně prokreslené postavy a z celého filmu dýchá nádherná retro atmosféra 80. let (včetně hudby), která silně evokuje G1. Mně osobně udělali velkou radost také designy trojice Deceptikonů, resp. jejich alternativní "vojenské" módy. Bylo to těsné, ale zpočátku favorizovaný Jurský svět: Zánik říše končí druhý. Film roku 2018 je Bumblebee!

8. ledna 2019
Když vyjde nějaký rozhovor se mnou (např. včera v Parlamentních listech), občas se objevují různé otázky, jež směřují na mou osobu či mé názory. Několik z nich tady proto rád zodpovím: Ano, to, co říkám či píšu, myslím zcela vážně. Ne, neplatí mi Izraelci, Američané, Rusové ani Eskymáci. Ano, v zahraniční politice jsem už dávno absolutní cynik, který si nedělá iluze o žádné mocnosti. Ano, jsem ochotný se domlouvat i s lidmi, o něž bych si jinak neopřel kolo. Ne, zatím nejsem pro Czexit. Zatím.

6. ledna 2019
Ruský film Tanky (známý též pod pracovním titulem Uvidět Stalina) představuje vlastně svérázný "road‑movie" ve válečných a špionážních kulisách, to celé s místy mírně komediálním zabarvením. Je to zpracování známého příběhu o jízdě dvou prototypů sovětského tanku T‑34 z Charkova do Moskvy, jenže autoři do toho zamíchali i několik dramatických zápletek (hlavně snahu Němců o sabotáž celé akce). Film si celou dobu drží dobré tempo, ale hlavní pochvalu zasluhuje skvělé provedení akčních scén se dvěma skutečnými obrněnci. Pro fandy tanků je tento film takříkajíc povinnost, ovšem nudit se nebude snad nikdo.

4. ledna 2019
Do mých rukou se shodou náhod dostala pozoruhodná kniha Protektorátní Praha jako německé město, která se věnuje nacistickým plánům kompletní přestavby hlavního města. Není to úplně snadné čtení, protože jsou třeba mj. dobré znalosti architektury (což já příliš nemám) a Prahy (což už vůbec nemám), přesto se tam však nalézá řada cenných informací a někdy až šokujících vizualizací (např. koncept transverzály). Myslím, že pro znalce a fandy urbanismu má toto dílo ještě daleko vyšší hodnotu než pro mě.

3. ledna 2019
Americká armáda se chystá zavést novou puškovou munici ráže 6,8 mm. Naneštěstí už podobných pokusů bylo nepříjemně mnoho a klidně se může stát, že i tento skončí neúspěchem a zůstane se u evidentně překonané ráže 5,56 mm, jež perfektně ilustruje tezi, že nic nevydrží tak dlouho jako krátkodobé dočasné řešení. Američany by tak mohli s přechodem na nový kalibr předběhnout např. Rusové či Srbové. Osobně mám dojem, že se zde tiše, ale kolektivně a napjatě čeká, až nějaká "normální" (tzn. nikoliv speciální) ozbrojená složka zavede munici nové generace. To bude příslovečná první kostka domina, další se připojí. Někdo ale zkrátka musí najít odvahu učinit jako první něco, co je tak jako tak dlouhodobě nevyhnutelné.

1. ledna 2019
Rád bych zdůraznil některé body z vánočních a novoročních projevů našich nejvyšších ústavních činitelů. Zcela souhlasím s prezidentem Milošem Zemanem, že bychom měli ignorovat "lepšolidi", kteří stále radí, aniž by sami učinili něco užitečného, i s Radkem Vondráčkem, že demokracie znamená diskusi a vyžaduje respekt k názorům jiných. V případě Jaroslava Kubery bych pak zdůraznil nadhled, individuální odpovědnost či úctu k tradicím. To vše radím a přeji nám všem do roku 2019. A ať je úspěšný!


Postřehy z října, listopadu a prosince 2018

Archiv postřehů



Na úvodní stránku





WebZdarma.cz