Postřehy ze života


31. března 2018
Viník nebyl nalezen, proto byl určen. Tato slavná věta ze starého policejního protokolu vcelku vystihuje to, jak se přistupuje ke kauze otravy Sergeje Skripala. Od počátku dost pochybuji o tom, že by tu akci schválil Kreml, a to prostě proto, že mi tam chybí racionální motiv. A ruský prezident je v každém případě racionální hráč. Co mi zatím připadá asi nejpravděpodobnější, to je teorie, kterou popsal Štěpán Kotrba a která říká, že jde spíše o vyřizování osobních účtů, ale pokud v něčem "jedou" tajné služby, nemůžete si být nikdy jisti, že znáte (celou) pravdu. P.S. Ano, připravuji něco o ruských chemických zbraních. :‑)

30. března 2018
Diskuse o navržené nové verzi státní hymny. Nemám nic proti tomu, aby se oficiální částí stala i druhá sloka, a souhlasím i s míněním, že by hymna mohla působit více dynamicky a vlastenecky. To, co teď vzniklo, bych se ovšem nijak nezdráhal označit za příšerně přeplácaný paskvil. Melodie se ztrácí, slovům není rozumět a celé se to jeví jako výtvor někoho, kdo chtěl zjistit, kolik nástrojů a jiných prvků se vejde do kompozice. Ne, takhle to opravdu nejde, rozhodně bych raději ponechal stávající verzi.

28. března 2018
Na film Pacific Rim: Povstání jsem se pochopitelně ohromně těšil a očekával jsem, že to bude něco podobného jako první díl, tedy úchvatná atmosférická podívaná s relativně jednoduchým příběhem. V tomto smyslu se ale dostavilo pozoruhodné překvapení, jelikož zápletka obsahuje i jeden obrovský zvrat, který mě zarazil do křesla a který jsem poté musel nějakou dobu zpracovávat. Z hlediska příběhu a efektů je Uprising asi i lepší než první film, i když už nemá tak silnou atmosféru, protože doba se koneckonců změnila. V roce 2013 to bylo nesmírně impozantní oživení žánru a takřka dokonalé dílo (a tudíž i Film roku), toto je prostě "jen" excelentní film, který nabízí nádhernou synergii obsahu a formy. Kult může pokračovat!

27. března 2018
Pokud byste měli o kauze firmy Cambridge Analytica a Facebooku vědět jen jedinou věc, tak nejspíše to, že se zjevně nejednalo o jakési protiprávní zneužití, nýbrž naopak o perfektní aplikování toho, jak Facebook funguje a k čemu slouží. Je to primárně nástroj pro sběr dat, reklamu, manipulaci a sociální inženýrství, který se ovšem tváří jako komunikátor. Nelze se proto divit, že se uplatňuje v politice, protože manažeři volebních kampaní by museli být slabomyslní, aby tento potenciál ignorovali. Nejjednodušší a nejspolehlivější obranou samozřejmě je Facebook nepoužívat. Upřímně řečeno, pokud někdo hlasuje podle toho, co mu předloží ta modro‑bílá příšera, pak je možná otázkou, zda by vůbec měl mít volební právo.

25. března 2018
Dnes něco zejména pro experty. Americké zpravodajské služby změnily systém kódů pro rakety Číny a KLDR (ale nikoli ty z Ruska). V případě čínských je to jednoduché, prefix C (např. CSS) se mění na CH‑ (takže třeba CH‑SS) a číselné řady zůstávají, ale u KLDR se evidentně užívá i nové číslování, resp. původní řada kódů KN se rozdělila na několik nových řad podle kategorií raket. KN‑SS‑N‑02 tedy neznamená totéž jako KN‑02. Nyní ale musíme čekat, než se objeví nové kódy pro všechny Hwasongy.

23. března 2018
Jako sionista jsem knihu Jak byl vynalezen židovský národ začínal číst s velkou skepsí. Upřímně řečeno, čekal jsem, že je to (slovy klasika) snůška blbostí, opírající se o citace volovin. Její autor Šlomo Sand je totiž známý svými podivnými až absurdními teoriemi, které zpochybňují existenci Židů jako národa (!) a napadají koncepci Státu Izrael. Nakonec to tak hloupé není, místy se to sice čte dost obtížně, ale každopádně se tam nachází řada zajímavých informací a podnětných myšlenek, o nichž se dá debatovat. Z ideového hlediska je zajisté nutno tu knihu jako celek odmítnout, ale svoboda vědeckého bádání je (v rámci zákona) zaručena, a tudíž má i toto dílo právo na existenci. Ostatně i slepé kuře občas najde zrno...

21. března 2018
Vítězství Vladimira Putina v ruských prezidentských volbách jistě nikoho nepřekvapilo. Stejně tak ovšem nelze pokládat za překvapení vlnu odsuzování Ruska všeobecně a Putina konkrétně, samozřejmě vždycky z pohledu západní liberální demokracie a bez respektování skutečnosti, že Rusko zkrátka funguje jinak. Já osobně jsem si jistý, že jako Rus bych Putina volil, jelikož dokázal spoustu pozitivních věcí. Putin není svatý, ale je to zdaleka nejlepší dostupná možnost. Největší katastrofu by znamenal slabý vládce a myslím, že záhy by se zbytek světa (nejprve s nostalgií a pak s naléhavostí) ohlížel po "novém Putinovi".

20. března 2018
Film Hvězdné války Epizoda VIII: Poslední z Jediů od počátku doprovází velice mizerná pověst multikulturní a feministické agitky. Po jeho zhlédnutí mohu konstatovat, že tam takové tóny opravdu zní, ale přece jen slaběji, než bych podle té kritiky čekal. Pokud přejdeme k postavám a ději, Epizoda VIII na mě působí velmi příjemně skrze to, že kombinuje klasické motivy původní trilogie (aniž by to byl poloviční remake, což se dá směle říci o Epizodě VII) s místy tvrdým rozbíjením (jiných) klasických motivů. Stejně jako v Rogue One se poměrně dost relativizuje "černobílý" pohled a svět Star Wars dostává další roviny, o kterých můžete přemýšlet. Epizoda VIII má i slabší místa, ovšem celkově se zkrátka vážně povedla.

19. března 2018
Debata o budoucnosti vojenského letectví. Byl jsem vždy rozhodným odpůrcem tvrzení, že pilotované letouny jsou již zastaralé a budoucnost náleží jen těm bezpilotním. Praxe ukazuje pravý opak a cesta vpřed zřejmě leží v synergické kooperaci obou kategorií. Typické bojové letadlo příští generace tedy bude pilotovaný stroj, který bude provázet roj částečně autonomních a "postradatelných" bezpilotních strojů (jako jsou Mako a Valkyrie od firmy Kratos). Stíhacím letcům ale vymření každopádně nehrozí. :‑)

17. března 2018
Zpravodajské služby trvale tvoří ohromně lákavý námět literatury faktu. V uplynulých dnech jsem přečetl hned dvě velice zajímavé publikace z tohoto oboru. První se jmenuje Šéf špionáže v tajné válce a jde o autobiografii Markuse Wolfa, který 34 let vedl rozvědku NDR. Jeho kniha je upřímnou a sebekritickou zpovědí muže, který profesionálně pracoval pro svou zemi a prozradil mnoho ze zákulisí evropské politiky. Druhá z knih nese název Mosad: Nejslavnější operace izraelské tajné služby. Jak prozrazuje titul, mapuje dějiny Mosadu s jeho úspěchy i neúspěchy. Představuje významné osobnosti této služby a rozkrývá i mnohé dosud utajované skutečnosti, jež se podepsaly na historii (nejen) Středního Východu. Doporučuji!

16. března 2018
Obrovský rozruch vzbudila kauza amerického studenta, který byl potrestán za hlásání názoru, že existují pouze dvě pohlaví. Je už téměř strašidelné, co se stalo z univerzit, tedy z prostředí, které by mělo hájit zejména právě diskusi a svobodu názorů. Politická korektnost v agónii kope okolo sebe, ale já zůstávám optimistou. Pokud by bylo vše ztraceno, nebyl by nejmocnějším člověkem na světě Donald Trump, který ostatně vyhrál i díky tomu, že vyhlásil politické korektnosti otevřenou válku. Nelze samozřejmě čekat, že dá vše hned do pořádku, ale věci už (doufejme) začaly nabírat správný směr. Churchill by na to patrně řekl, že Trumpovo vítězství nebyl konec, nebyl to ani začátek konce, ale snad to byl konec začátku.

14. března 2018
Vzpomínáte si na předpovědi, že klasické papírové knihy postupně zmizí a drtivě převládnou ty digitální? Dnes už se dá s jistotou říci, že to patří do stejné kategorie jako kdysi populární tvrzení, že okolo roku 2000 budeme běžně létat na dovolenou na Měsíc. Čísla jasně ukazují pokles prodeje e‑booků a naopak růst prodeje tištěných knih, což mě upřímně velmi těší. Ačkoli mám hodně e‑booků, trvám na tom, že klasická kniha je artefakt, jenž má hodnotu i sám o sobě a jemuž se (ze spousty důvodů) máloco vyrovná. Jsem tedy přesvědčen, že papírové knihy, knihkupectví a knihovny tu zůstanou ještě dlouho. A dobře tak.

13. března 2018
Krátce k politické situaci. Přestože rozumím strašnému pobouření Slováků nad vraždou novináře Jána Kuciaka a samozřejmě nejsem fanouškem Roberta Fica, rozhodně bych se nepřidával k volání po předčasných volbách. Změny ve vládě či ve vedení orgánů činných v trestním řízení jsou určitě na místě, avšak předčasné volby jsou krajní instrument, který se má použít až po selhání všech ostatních řešení. Totéž platí i v Česku, protože i tady se o tom spekuluje, ale Ústava ČR hovoří jasnou řečí. Pořád platí, že Andrej Babiš vyhrál volby a má právo se pokoušet sestavit vládu, takže teď vypouští pokusné balonky skoro všemi směry. Až/Pokud všechny prasknou, teprve pak se mohou (resp. musí) znovu rozdávat karty.

11. března 2018
Zpráva o ruské střele s plochou dráhou letu a nukleárním pohonem přinesla vlnu nostalgie, která se vztahuje ke starým projektům této kategorie. Nostalgie se dostavila také u mě, protože jsem si vzpomněl na úžasnou knihu, která vznikla roku 1956 a předpovídala brzký zrod letadel s jadernými motory. Knihu Letectví dnes a zítra, jak se nazývá, jsem měl kdysi půjčenou z knihovny, odtamtud ji však vyřadili. Naštěstí pomohly antikvariáty, jichž je v Česku velmi potěšující množství. Staré zlaté (či uranové?) časy. :‑)

10. března 2018
Překvapení, šok, nejistota, otázky, skepse. To všechno jsou reakce na skutečnou diplomatickou bombu, kterou je zpráva o plánovaném summitu Donalda Trumpa a Kim Čong‑una. Současně to ovšem zapadá do Trumpovy nekonvenční strategie, která na leckoho působí jako impulzivní chaos, přináší však nepochybné výsledky. Toto je zatím největší risk a gambit. Upřímně řečeno, já jsem spíše skeptik a příliš nevěřím, že se povede dosáhnout nějakého průlomu, jenže Donald už nejednou překvapil, tak proč ne? Horší než teď už to asi nebude a červený knoflík se dá zmáčknout vždycky... Takže vzhůru na hamburger!

8. března 2018
Dnes je Mezinárodní den žen. Osobně tento svátek odmítám uznávat, protože je to komunistický výmysl (a to, že je to hodně starý komunistický výmysl, mu legitimitu nedodá). Něco jiného je Den matek, protože mateřství si zasluhuje největší úctu, kdežto slavit příslušnost k pohlaví je podle mě absurdní. K žádnému dni čehokoli ale ženám nedávám řezané květiny, protože dávat vadnoucí a umírající květinu mi připadá jako morbidní nesmysl. O to raději však vždy dávám květiny živé a rostoucí. :‑)

6. března 2018
Diskuse o ruské střele s plochou dráhou letu, jaderným pohonem a neomezeným dosahem. Vysvětlení se zatím nedostavilo, spíše bych řekl, že je to stále záhadnější. (Jak říkal už prezident Harry Truman: Když je nemůžete přesvědčit, aspoň jim zamotejte hlavu.) Leckdo (včetně mě) si vzpomněl na starý americký program Pluto, což byl jednak projev "racionálního šílenství" studené války a jednak projev nadšení z atomové energie, ze kterého plynuly i návrhy pohánět nukleární energií letadla, lokomotivy, tanky i auta. Jak víme, nakonec byl zrealizován jen pohon lodí a ponorek; také se dá čekat, že na Mars se poletí s atomovým raketovým motorem. Bylo by ale pozoruhodné, kdyby se ono nadšení vrátilo ve větším měřítku.

5. března 2018
Politickou i mediální scénou hýbe zvolení komunisty Zdeňka Ondráčka do čela komise pro kontrolu GIBS. Jde o výsostně demokratické rozhodnutí, nebo naopak o výsměch demokracii? Zcela chápu, že spousta lidí nechce v této funkci bývalou "mlátičku" (jež navíc nejeví ani zlomek sebereflexe), mně se to taky nelíbí, avšak situace je dnes prostě taková, že KSČM je legálně fungující stranou s legitimně zvolenými poslanci. Když se nevyužila možnost ji zakázat, dokud to šlo, tak se teď jaksi nemůžeme divit.

2. března 2018
Závěrečná ("zbraňová") část včerejšího projevu Vladimira Putina nebyla zase tolik překvapivá, jestliže ji berete jako reakci na Trumpovu jadernou doktrínu. Ne, zatím ještě nemám žádné podrobné analýzy nových zbraní, o nichž Vláďa mluvil, ale nebojte se, něco určitě napíšu. Nyní jen stručně. Za důležité považuji hlavně potvrzení, že jaderné torpédo Status‑6 je skutečný projekt, a informaci o nové hypersonické raketě Kinžal. Co je ale zcela jistě hlavním překvapením, to je zpráva o nové okřídlené střele s jaderným pohonem a prakticky neomezeným doletem. Propaganda, nebo ohromný technologický průlom? Každopádně je to zatím záhada. Mám svou teorii, o co by mohlo jít, ale ještě mi dejte nějaký čas, prosím.

28. února 2018
Sehnal jsem si knihu Sen o světové říši, kterou napsal známý historik Guido Knopp a která se týká německých kolonií a koloniálních válek. Zájemce je nutno předem upozornit, že kniha vychází z teze, že kolonialismus byl z principu špatný (což já si rozhodně nemyslím), přestože autor poctivě uvádí i četná pozitiva evropského vlivu vlivu na země a národy v Africe i Asii. Více se ale věnuje negativům, hlavně špatnému zacházení s domorodci, jež bylo mnohdy opravdu neomluvitelné. Každopádně jde o zajímavou a cennou publikaci, která přináší hodně informací o zde dosud pozoruhodně málo známém úseku historie.

26. února 2018
Agentura MDA má získat skoro 10 miliard dolarů na ochranu před raketami z KLDR. Je to hodně, nebo málo? Je třeba zdůraznit, že nejde především o to, kolik peněz se vynakládá, ale o to, jak účelně se vynakládají. USA mají finance i technologie, ale praxe pořád hodně vázne, zatímco Rusku to i s mnohem menším rozpočtem jde. Nikdy jsem nebyl velkým fandou GMD/GBI a osobně bych daleko více investoval do komplexů Aegis Ashore. Navíc přece existuje ještě jeden výtečně fungující obranný systém, a sice izraelsko‑americký Arrow 3. Proč by tedy americké pobřeží nemohlo chránit pár jeho baterií?

25. února 2018
Rád bych upozornil na jeden velice významný fakt. To, co se tu stalo před 70 lety, ve skutečnosti nebyla jakási totální změna. Bolševický puč zvaný "Vítězný Únor" ve skutečnosti "jen" symbolicky završil proces, jenž začal už roku 1943 a který naprosto jasně směřoval k pevnému včlenění ČSR do sovětského bloku. Realita výsledků války byla daná a mocnosti se nějak dohodly, do čehož se jim možná tak daly "hodit vidle" formou vojenského převratu (a)nebo občanské války, ale "rudý" režim měl (alespoň na začátku) reálnou většinovou podporu, takže i to by byl zřejmě dost velký hazard. Tu velkou šanci jsme propásli na podzim 1938, tehdy mohlo být skutečně všechno jinak, ale v únoru 1948 už asi moc na výběr nebylo.

23. února 2018
Na ruské základně v Sýrii přistály dva prototypy stíhačky 5. generace Su‑57 PAK FA. Myslím, že to lze chápat jako snahu vyslat vzkaz Číně, která předběhla Rusko v zařazení letounu 5. generace do služby, když to zvládla s typem J‑20 už loni. Sice je to spíše formalita, protože J‑20 se ve skutečnosti pořád vyvíjí a zkouší, ale působí to pěkně. Rusové teď zřejmě budou chtít pro změnu předběhnout Čínu z hlediska nasazení v reálném boji, což v Sýrii asi nebude problém a nebude to ani příliš riskantní. Ostatně se hraje i o zakázky, protože Rusko už moc neboduje v low‑cost oboru (tam naopak získává Čína), a proto se tím spíše snaží prodávat vyspělé zbraně, což zahrnuje i ukázky v boji. Intervence se prostě musí udržovat v zisku. :‑)

22. února 2018
Jednání o vládě vzdáleně připomínají situaci, kdy někdo neví, co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane. Ve skutečnosti ovšem Andrej Babiš přesně ví, co chce, ale odmítá akceptovat, že to nedostane. Celý proces se tak mění spíše v "přetlačování", v němž už nejde ani tak o program či křesla, nýbrž spíše o nervy a vůli, a tudíž ve finále o udržení (či naopak ztrátu) tváře. Někdo nakonec bude muset povolit a udělat zásadní ústupek, který se týká (ne)účasti AB ve vládě. Ale kdy to bude, to je ve hvězdách.

21. února 2018
Knihu Peklo na letišti napsal fotograf Sergej Lojko, který strávil čtyři dny v bojích o letiště v Doněcku. Na bázi svých zážitků vytvořil nesmírně působivý román, jenž vystihuje účastníky konfliktu od ukrajinských "kyborgů" po ruské politiky, od novinářů po čečenské bandity, od aktivistů po příbuzné padlých... Lojko stojí nesporně na straně Ukrajinců, přesto však nejde o žádnou jednostrannou "agitku", protože to vůbec není kniha o politice. Je to výpověď o hrůzách moderní války, ve které se pojí nelidská brutalita se sžíravou satirou a která ukazuje, jak se ve válce znovu a znovu projevují nejlepší i nejhorší vlastností lidí.

19. února 2018
Jako fanoušek funkcionalismu děkuji za možnost seznámit se s funkcionalistickou architekturou, jež se nachází v brněnské Masarykově čtvrti a je tvořena mnoha působivými vilami a dalšími budovami. Příběh této oblasti je navíc zajímavě propojen s dějinami brněnského průmyslu a židovské komunity. Kromě toho musím pochválit i město Brno za tzv. Brněnský architektonický manuál, výtečně udělanou databázi objektů a jejich tvůrců. Tento pozoruhodný projekt by měl být inspirací i pro další města.

18. února 2018
Shodou okolností se mi dostala do rukou kolekce materiálů o Ku Klux Klanu. V této souvislosti mě dost zaráží, že na tuto organizaci dnes leckdo hledí jako na něco směšného a nevýznamného, a dokonce jsem zaznamenal i jakési stopy nostalgie. To je nutno rozhodně odmítnout a popisovat KKK jako to, čím vždy byl a je, tedy hnutí teroristické a rasistické. Ano, rasistické v tom skutečném a doslovném smyslu, ne v tom, jaký je dnes používán jako stupidní mediální nálepka. V současnosti je KKK sice jen okrajová záležitost, jenže v meziválečné éře měl pozoruhodnou sílu a velké politické ambice, jejichž následky mohly být strašlivé. Pokud si myslíte, že teď snad přeháním (a pokud máte silný žaludek), velmi doporučuji román K.

16. února 2018
Skutečnost může být podivnější než fikce, jak dokazuje i kniha Válka na jezeře Tanganika, ve které je popsána jedna bizarní epizoda první světové války. Skupina nadšených britských dobrodruhů v čele s někým, kdo by se měl spíše podrobit psychiatrické léčbě, dva směšné čluny (mající jména Mňau‑mňau a Haf‑haf), divoká africká příroda, k tomu nepřátelští Němci... Jenže ono to jakýmsi zázrakem a proti veškeré logice vyšlo, Britové uspěli a v miniaturní "námořní bitvě" ovládli strategicky důležité jezero. Tento groteskní příběh potom posloužil i jako inspirace velkofilmu Africká královna. Šílené, ale pravdivé.

14. února 2018
Dnes jedno vysoce valentýnské téma, a sice konflikt Izraele a Íránu v Sýrii. Podotýkám, že faktů je dosud spíš málo a v řadě věcí jsou dostupné jen hypotézy, předpoklady či spekulace, ale jisté je, že se jedná o nejvážnější incident tohoto druhu za dlouhé roky. Asadův režim se blíží k vítězství, které by ale bez pomoci Íránu a Ruska bylo nemyslitelné, což všichni dobře vědí. Írán si tedy více troufá, zatímco Moskva jej nemůže či nechce držet na kratším vodítku a Izrael nemůže nereagovat na provokace. Co bude dál, si opravdu netroufám hádat, neboť existuje příliš mnoho proměnných, každopádně to ovšem opět potvrzuje, že se ze Sýrie stalo "hřiště" velmocí a "pokusná laboratoř" jejich (ne vždy realistické a racionální) politiky.

13. února 2018
Diskuse o mých televizních vystoupeních. Dříve jsem občas slyšel kritiku ve smyslu, že na obrazovce působím příliš strnule a chladně (dokonce jednou zazněl "studený čumák") a že to extrémně kontrastuje s tím, jaký jsem takříkajíc tváří v tvář (tím snad míněno zábavný či vtipný). Začal jsem do toho tudíž vkládat trochu víc emocí, ale nyní zase slýchám, že v kombinaci s tím, co říkám, působím někdy až strašidelně a lidem z toho běhá mráz po zádech. Jak se zdá, musím na tom vyvážení ještě zapracovat.

11. února 2018
Obdržel jsem dotaz, jak vnímám nynější polsko‑izraelský spor. Každopádně jde o hodně nešťastnou věc, která dělá radost pouze nepřátelům obou zemí (jichž mají obě víc než dost). Vím, že je to nesmírně citlivá záležitost, a tudíž tak trochu chápu obě strany. Izrael je zcela logicky znepokojen vším, co jakkoliv zlehčuje či relativizuje holocaust a vinu za něj, naopak Polsko dnes čelí opakovaným útokům na svou suverenitu, ke kterým se někdy využívají i voloviny typu "polských koncentračních táborů". Ale teď to skutečně chce zchladit hlavy a snažit se najít řešení, které nebude poškozovat spojenecké vztahy.

10. února 2018
Série DC Extended Universe úspěšně složila reparát. Její start (Superman v. Batman) byl dosti problémový, ale poté přišla zřetelně lepší Suicide Squad a výborná Wonder Woman a teď skvělá Justice League. Tým hrdinů už je tímto (víceméně) sestaven, byť právě to sestavování vlastně tvoří většinu filmu, jenž proto nestojí ani tak na zápletce (jež naštěstí není tak překombinovaná jako Superman v. Batman), nýbrž na postavách, jejich rysech a konfliktech. Má to atmosféru a spád, takže divák se nenudí. Začínám mít pocit, že potenciál Marvelu se blíží k limitům, a proto může DC zkusit převzít žezlo. Šanci rozhodně má.

8. února 2018
Mezinárodní letecký mítink v Curychu v roce 1937 patřil mezi nejdůležitější události v letectví v meziválečném období. Navzdory velkému úspěchu čs. pilotů a letadel však donedávna neexistovala publikace, která by se jím detailně zabývala. Publikace s lakonickým titulem Curych 1937 to napravuje vskutku impozantně, jelikož jde o úchvatně podrobný popis celé akce, který ilustruje více než 700 fotografií. Kromě čs. výpravy se věnuje veliký prostor i jejím hlavním soupeřům z Německa, a tudíž výsledek potěší nejen fandy našich letounů Avia B‑534 a Ba‑122. Kniha Curych 1937 představuje monumentální dílo, jež sice není nejlevnější, přesto by ovšem nemělo chybět v knihovničce žádného milovníka dobývání vzduchu.

7. února 2018
Izrael hodlá zavést do služby operačně‑taktické balistické rakety s dosahem 300 km, výhledově až 500 km. Má jít o zbraně, které od letadel převezmou část úderů na silně bráněné bodové cíle (ostatně se má za to, že rakety s kratším doletem se tak už používají). Každopádně jde o velice zajímavou inspiraci. Až se (zanedlouho) začne řešit pořízení nových raketometů pro Armádu ČR, měla by se zvážit i možnost odpalování přesných taktických střel. Mám tušení, že se nám tato schopnost bude zatraceně hodit.

6. února 2018
Děkuji za všechny pochvaly za mé vystoupení ve včerejších Událostech, komentářích. Samozřejmě mi nejde o to, abych kohokoli takříkajíc "na efekt" strašil, a pokud to tak někdy vypadá, pak jen proto, že chci varovat. Je nutné se postavit čelem k realitě, zbavit se iluzí o Unii a pochopit, že dlouhé období míru v Evropě končí. Není to důvod k panice a hysterii, nýbrž důvod k racionálním úvahám a přípravám. Ale je to zřejmě trochu i trest za to, že Západ zapomněl na své hodnoty a státy na své národní zájmy.

4. února 2018
Pentagon publikoval Nuclear Posture Review 2018, tzn. vlastně aktualizaci americké nukleární doktríny. Stejně jako po úniku pracovní verze se pochopitelně musí nadávat Trumpovi, kterého se tudíž opět musím zastat, což ovšem bude chtít delší článek. (Ano, už ho mám domluvený.) Zde chci napsat spíš něco k jednomu vedlejšímu tématu, a sice k informacím z NPR o vývoji zbraní v Rusku, Číně a KLDR. Objevily se nové kódy pro rakety, takže se debatuje, co k čemu patří. Je v tom trochu zmatek, jenže také proto je lákavé se v tom hrabat a hledat řešení. Nepůjdu sice tak daleko jako kolega, který to srovnal se sexem, ale chvíle, kdy analytik najde odpověď, skutečně poskytují výborný pocit. Mám rád svou práci. :‑)

2. února 2018
Debata o české politické scéně. Parlamentní a do jisté míry i prezidentské volby ukázaly, že klasické členění na pravici a levici pozbývá sílu. Převahu nabírá dělení "establishment vs. protest", s čímž se částečně (ale opravdu jen částečně) kryje dělení podle přístupu k národním zájmům. Tato druhá linie navíc neběží jen mezi stranami, ale i uvnitř stran, jak naznačuje štěpení ODS a hlavně ČSSD. Právě z tohoto důvodu bude velice zajímavé, jak se v ODS bude vyvíjet pozice Václava Klause mladšího a jak skončí sjezd ČSSD. Voliči dali tradičním stranám jasné varování a strany teď musí konat, aby se potom nemusely divit.

1. února 2018
Většina médií to (asi nikoli překvapivě) nezaznamenala, ale v Austrálii se již v loňském roce rozběhla seriózní a věcná diskuse o pořízení vlastních nukleárních zbraní. Vlastně se to plánovalo již za studené války, a jestliže se podíváte na soudobé bezpečnostní prostředí Asie a Pacifiku, nemůžete se moc divit, že ten nápad znovu dostal na stůl. Vývoj a výroba jaderného arzenálu je (obvykle) racionální krok, který má především "pojistit pozice" a (jak by asi řekli čeští politici) "vyslat signál" konkurentům. Popravdě řečeno, na místě Australanů bych do toho šel už dávno. Tak schválně, kdo bude s "Bombou" další?

30. ledna 2018
Volební flashback. Výlevy některých exponentů anti‑zemanovského tábora prokazují, že jsou buďto uzavřeni v téměř perfektní sociální bublině, nebo jsou pod vlivem velmi kvalitních chemických materiálů (případně obojí). Schopnost nějaké sebereflexe se u většiny z nich (čest pár výjimkám) pohybuje mezi králičím bobkem a nulou, což bude (jak očekává i Václav Klaus) zřejmě také míra jejich ochoty přijmout porážku. Můžeme se tudíž těšit na další demonstrace "demokratů", které budou žádat změnu výsledku demokratických voleb. Vedle toho už se spekuluje, kdo by mohl na Hradě usednout v roce 2023. Osobně zde zatím vidím dva možné "korunní prince", z nichž jedním je Tomio Okamura a tím druhým Václav Klaus mladší.

28. ledna 2018
Znáte to, slovo dá slovo... Začalo to jako jednoduchá konzultace na téma autorských honorářů, ale následně se z toho stala zajímavá diskuse o všem možném, z níž vzešel nápad na větší rozhovor... Abych byl konkrétní, na seznam mých kontaktů se dostala velice schopná a talentovaná žurnalistka a copywriterka Veronika Gregušová, které jsem poskytl interview (nejen) o vojenství, politice a médiích. Je to vlastně zatím nejdelší rozhovor, který jsem kdy dával, takže si můžete počíst. A díky, Veroniko! :‑)

27. ledna 2018
Pan profesor Jiří Drahoš skončil na krásném druhém místě, zatímco Zeman je předposlední. Něco takového se teď asi dá čekat od pseudo‑liberálního mainstreamu, který nás také jistě poučí, že za každým, kdo hlasoval pro Miloše Zemana, stál Putin s pistolí. (Já bych zase analogicky mohl tvrdit, že za každým, kdo volil Drahoše, stál Juncker s uraženým hrdlem od lahve.) Jsem skutečně rád, že Miloš Zeman obhájil mandát, a to tím spíš, že po druhém televizním duelu se můj názor na Jiřího Drahoše velmi zhoršil. Ukázal se tam totiž jako člověk falešný, voliči pohrdající a pevné názory postrádající. Odborně ani lidsky na Hrad zkrátka nemá, zatímco Miloš Zeman potvrdil, že je stále špičkovým státníkem. Gratuluji, pane prezidente. :‑)

25. ledna 2018
Při pohledu na ambiciózní plány čínského námořnictva bych se na místě Rusů cítil dosti trapně. Čína už dávno předběhla Rusko v oboru bezpilotních letounů, hladinových plavidel i ponorek a vypadá to, že podobná situace záhy nastane i v oblasti palubních letadel. Čínský žák zkrátka překonává ruského učitele, který spíše přešlapuje na místě. Je ale nutno dodat, že Číňané pokračují v bezostyšném kopírování čehokoli od USA i Ruska. Jen tak pro zajímavost si zkuste spočítat, kolik opravdu vlastních (domácích) designů letadel dostali do sériové výroby, ale nebojte se, budou vám s rezervou stačit prsty jedné ruky.

24. ledna 2018
Předpoklady některých novinářů, že Miloš Zeman již není ten výtečný rétor a diskutér jako dřív, včera shořely na popel. Diskuse na TV Prima ukázala, že je to pořád ten "starý" (v dobrém smyslu!) Zeman, jenž se v každé debatě cítí jako ryba ve vodě. Celou dobu byl suverénní, klidný, vtipný a pohotový, kdežto Jiří Drahoš působil od počátku nervózně, protože na tohle prostě není zvyklý. Většinu času jen odrážel útoky, pouze vzácně zvládl sám smečovat, ke konci se trochu sebral, ovšem i tak je výsledek zcela jasný. Miloš Zeman přesvědčivě vyhrál argumentací i stylem a v neposlední řadě neverbální složkou. Má už koneckonců za sebou více než čtvrt století zkušeností, zatímco jeho soupeř má za sebou jen mediální poradce.

22. ledna 2018
V souvislosti s volbou prezidenta si povšimněte, že mediální mainstream už nějakou dobu produkuje dva velice silné narativy. Narativ č. 1: Český prezident je funkcí slabou, takřka jenom ceremoniální, protože prezident má malé provomoci, nemůže skoro nic změnit, nemůže téměř nic ovlivnit... Narativ č. 2: Je nesmírně důležité, aby byl poražen Miloš Zeman, který tu rozděluje společnost, poškozuje demokracii, táhne nás na Východ... Nejsou tyhle dva silné narativy náhodou tak trochu v rozporu? :‑)

21. ledna 2018
Publikace Špion za miliardu dolarů je dalším příkladem literatury faktu, která se ale čte jako výborný špionážní thriller. Jedná se o první kompletní zpracování příběhu Adolfa Tolkačeva, sovětského konstruktéra, jenž předal Američanům mnoho informací o sovětské letecké elektronice a zaplatil za to životem. Kniha tedy nabízí pohled "pod pokličku" tajných služeb i zbrojního průmyslu a střídá dramatické situace s detailními výklady. Jedná se o excelentní čtení jak pro milovníky historie špionáže, tak pro zájemce o historii letectví, protože to, co Tolkačev poskytl, mělo opravdu obrovský vliv a hodnotu miliard.

19. ledna 2018
Koncept nové americké jaderné doktríny (Nuclear Posture Review 2018) vzbudil velmi rozmanité reakce, mezi nimiž zní nejhlasitěji kritika záměru vyvinout malé a "použitelnější" nukleární hlavice. Ty by měly představovat možnost, jak flexibilně reagovat na omezený jaderný úder, aniž by se muselo sáhnout k masivní odvetě. Pokud má někdo lepší realistický návrh, rád si ho poslechnu, jenže jelikož je dobře známo, že Rusko má v rukávu mj. strategii "deeskalačního" nasazení taktických jaderných zbraní, pokládám americký plán za naprosto adekvátní. Racionální bezpečnostní politika (kam jaderné odstrašování pochopitelně patří) znamená také to, že když jeden hráč vloží do hry nějakou kartu, mohou s ní pak hrát i ti ostatní.

17. ledna 2018
Bez ohledu na finální výsledek si myslím, že tyto prezidentské volby měly jeden hodně důležitý pozitivní efekt. Díky nim se totiž do širšího povědomí veřejnosti dostala řada zajímavých osobností s velikým potenciálem. Na prvním místě pochopitelně Jiří Drahoš, dále zejména Pavel Fischer, kromě toho Jiří Hynek, Vratislav Kulhánek či Marek Hilšer. Umím si je dobře představit např. jako senátory, ministry či odborné náměstky. Když už se do té politiky dali, rozhodně by v tom měli nějak pokračovat.

15. ledna 2018
Čeká nás pohroma? Takhle se ptá bývalý náčelník české vojenské rozvědky generál Andor Šándor, který takto nazval i svou knížku. Popisuje v ní svou pestrou vojenskou a zpravodajskou kariéru, komentuje různé kauzy a prezentuje své (jako břitva ostré) názory na současný turbulentní svět. Nebojí se kontroverzí a celou knihou se táhne jeho hlasitý a naléhavý apel na posilování Armády ČR a celého bezpečnostního systému. Generál Šándor však nenabízí jen kritiku a varování, ale i možná (byť nepopulární) řešení. Opravdu musíme něco dělat, pokud nechceme, aby se naplnila nedobrá odpověď na onu úvodní otázku.

14. ledna 2018
První kolo prezidentské volby žádné gigantické překvapení nepřineslo. Miloš Zeman se utká s Jiřím Drahošem, což věští velmi vyrovnaný souboj. Prostá "matematická" úvaha, že profesora Drahoše budou nyní volit všichni voliči neúspěšných kandidátů, je podle mě spíš zbožné přání. Tábor "Anti‑Zeman" je nepochybně silný, ovšem nynější prezident může hodně bodovat v diskusích, jež patří mezi jeho nejlepší stránky. Každopádně jsem rád, že uvidíme duel dvou důstojných a kvalitních osobností. Ačkoliv samozřejmě pořád podporuji Miloše Zemana, myslím, že by Jiří Drahoš mohl být docela dobrý prezident.

12. ledna 2018
Jelikož začíná první kolo prezidentské volby, dovolil bych si zde znovu vypsat, proč podporuji Miloše Zemana. Vždy mi byl a pořád je osobně sympatický. Je to člověk, který naprosto otevřeně a upřímně říká, co si myslí, a nestará se, jak to bude vypadat v televizi a jak bude mektat pseudo‑liberální mainstream. Je to státník, který se důrazně zaměřuje na české národní zájmy, prosazuje ekonomickou diplomacii a realistickou zahraniční politiku všech azimutů. Má ohromné zkušenosti, je vzdělaný a vysoce inteligentní. Navíc jednoznačně podporuje Izrael a staví se proti agresivnímu islámu, což je mezi evropskými hlavami států pozice hodně vzácná. Z těchto všech (i pár dalších) důvodů si přeji, aby byl prezidentem dalších pět let.

11. ledna 2018
Pokud bych ještě měl sebemenší pochybnosti, že korejská krize musí skončit válkou, pak bych je určitě pozbyl po přečtení knihy Nejčistší rasa od B. R. Myerse. Jeho brilantní rozbor severokorejské propagandy ukazuje, že v zemi ve skutečnosti panuje ideologie postavená na mystickém pojetí rasismu, jenž hlásá nadřazenost Korejců nad jinými národy a nejvíce se inspiruje starým japonským nacionalismem. KLDR je v podstatě fašistický stát, kde vůdce zosobňuje ctnosti národa a vede své děti jako starostlivý rodič. Žádné odstrašování, jednání, sankce či omezené údery, nic takového nepomůže. Tohle šílené monstrum musí být prostě vojensky drtivě poraženo a beze zbytku posláno na smetiště historie, tak jako kdysi Třetí říše.

9. ledna 2018
V Praze se hroutí služby České pošty, takže balíky chodí se zpožděním či vůbec. Jelikož takto vypadá obvyklý výsledek činnosti této tragikomické firmy, musí být situace skutečně mimořádně špatná, když se o ní informuje jako o něčem zvláštním. Nedivím se, že ČP nemá lidi, jelikož při rekordně malé nezaměstnanosti nikdo nechce tu mizernou práci za mizernou almužnu dělat. A co má být "řešení"? Samozřejmě zdražování, aby si ve vedení ještě stihli vyplatit pár milionů na odměnách, než se jim celý ten zoufalý cirkus totálně rozloží. Skutečně by mě zajímalo, ve které zvláštní škole se tahle sběř učila ekonomii.

7. ledna 2018
Debata o mobilních mezikontinentálních balistických raketách. Rusko i Čína na ně spoléhají a mají jich značný počet, zatímco USA je nikdy do výzbroje nezařadily, byť se o to pokoušely v projektu MGM‑134 Midgetman. Mělo by smysl to zkusit znovu? Nejsem si jistý. Midgetman byl nepochybně velice zajímavý a jeho odpalovací vozidlo Hard Mobile Launcher bylo úžasné, ale výsledky by asi neodpovídaly nákladům. Americké "oceánské" strategii přece jenom víc odpovídají střely na ponorkách.

6. ledna 2018
Je čas pro každoroční hodnocení kulturních počinů roku minulého, resp. pro vyhlášení mé Knihy roku a Filmu roku. V sektoru literatury bych si to dovolil rozdělit na dvě části, resp. dát dvě ocenění. Mezi beletrií je celkem jasným vítězem excelentní Ofenziva českých zemí od Honzy Kotouče, který se spolehlivě vyšvihl mezi českou spisovatelskou špičku. Mezi knihami naučnými speciálně vyzdvihuji Na volné noze od Roberta Vlacha, protože něco takového zde dříve citelně chybělo. Co se týče filmů, dost jsem váhal mezi dvěma kandidáty, ale nakonec jsem se přece jenom rozhodl. Filmem roku 2017 je (především za výborný scénář, úchvatné herecké výkony a maximálně důstojné uzavření jednoho velkého příběhu) snímek Logan.

4. ledna 2018
Už ani nevím, kdy jsem byl tak rád, že nemám úplně nejnovější IT hardware, resp. nejnovější počítač a mobil. Ano, narážím na gigantickou bezpečnostní "díru" v procesorech nejen od firmy Intel, ale podle čerstvých zpráv i v těch značek AMD a ARM, a to těch zhruba od roku 2015. Opravy už sice existují, způsobují ovšem značné snížení výkonu. Evidentně jde o jeden z největších hardwarových problémů v historii, který současně ukazuje, jak pomýlený je trend "spotřebních" strojů, které by měl uživatel (jak si výrobci asi představují) měnit každých pár měsíců. Ne, díky, o takové věci fakt nemám zájem.

2. ledna 2018
Děkuji za doporučení výtečné knihy Na volné noze od Roberta Vlacha. Je to vlastně první česká publikace pro freelancery neboli nezávislé profesionály, mezi které se také řadím. Její čtení pro mě tudíž bylo pozoruhodným zážitkem, protože jsem se každou chvíli "poznával". Vskutku objemná, ale o to cennější kniha nabízí obrovské množství rad a tipů pro nezávislé podnikání, startem kariéry počínaje a marketingem konče, a navíc je napsaná neobyčejně živým stylem, takže se i dobře pobavíte. Pro každého, kdo se chce na trhu prosadit díky vlastnímu nadšení a dovednostem, je to povinná četba. Luxus, Roberte! :‑)

1. ledna 2018
Nový rok má na konci "osudovou" osmičku. Navíc je to 25 let, co se Československo rozdělilo na dvě země, a ačkoli je mi jaksi nostalgicky líto, že k tomu došlo, nepřestávám věřit, že jednou (možná už brzy) budeme zase v jednom (větším) celku. A teď nemyslím umírající EU, myslím spojenou střední Evropu, kam historicky patří také další státy. To by měl být hlavní imperativ, a to třeba i za cenu odchodu z Unie. Koneckonců, jak je vidět, stejně by z ní nejradši vyhodili nás, Poláky a Maďary, abychom nebránili jejich radostnému pochodu ke zkáze. Pokud tahle "osmička" přinese nějakou osudovou volbu, pak pevně doufám, že tahle země a národ nezklame a rozhodne se tak, aby toho příští generace nemusely litovat.


Postřehy z října, listopadu a prosince 2017

Archiv postřehů



Na úvodní stránku





WebZdarma.cz