Postřehy ze života


31. prosince 2017
Jestliže rok 2016 byl celkově dost mizerný, na rok 2017 lze hledět jako na víceméně uspokojivý. Velkou radost mi dělá Donald Trump, který má nadále mou plnou podporu. Za končící rok jsem snad ani jednou nelitoval, že jsem jej začal podporovat. Docela dobře to začínám vidět i v Evropě, kde se pomalu, ale jistě prosazuje zdravý rozum, politická nekorektnost a další jevy, které pseudo‑liberálové nenávidí. Možná jsem až příliš optimistický, ale snad už začíná proces návratu na správnou kolej, ačkoliv to ještě bude dlouhý a těžký boj. Užijte si Silvestr a do roku s osmičkou vykročte tou správnou nohou! :‑)

29. prosince 2017
Vím, že za tento názor mi asi mnoho lidí vynadá, ani já sám jsem k němu nedospěl s velkým nadšením, ovšem realita je prostě taková. Země potřebuje vládu, politika je umění možného, občané rozdali karty a politici s nimi musí hrát. Jinými slovy, musím podpořit to, co řekl i prezident Miloš Zeman ve vánočním projevu. Veškeré mé výhrady k Andreji Babišovi platí, jenže jako vítěz voleb má legitimní právo vládnout. Jestliže tedy netoužíte po předčasných volbách či vymýšlení nějakých podivností, bude nutná dohoda s ANO. Není podstatné, zda půjde o koalici, toleranci, většinu či menšinu, ale v každém případě tady musí existovat vláda s důvěrou, jakkoli by to mohlo být obtížné. Potom se můžeme bavit o dalších krocích.

27. prosince 2017
Ruská armáda si chce pro své speciální jednotky koupit české letouny L‑410. Pochopitelně se ihned rozpoutaly diskuse o tom, zda jde o porušení sankcí proti Rusku. Není to úplně jednoznačné, protože produkce letadel má probíhat v továrně UZGA v Jekatěrinburgu, ale motory a některé další komponenty budou (zřejmě) pocházet z Česka, což by porušení sankcí asi technicky znamenalo. Je třeba zdůraznit, že celá věc teprve začíná a ledacos se může ještě změnit, ale neodpustím si poznámku (jež koreluje s mým velice skeptickým pohledem na sankce proti Moskvě), že aktuální situace je dosti schizofrenní.

26. prosince 2017
Jako hrdý absolvent a velký ctitel Masarykovy univerzity jsem se musel připojit k protestu proti novému logu a vizuálnímu stylu. Podle mě se jedná o tuctový, ubohý a primitivní výtvor, jehož propagace zjevně sleduje linku "naši předci byli blbci". Původní logo odkazuje na hluboké historické kořeny, ke kterým se má univerzita hlásit, a pokud to rektor Mikuláš Bek pokládá za chybu, pak já pokládám za chybu, že on je rektorem. Jeho arogance jen potvrzuje můj dřívější názor na něj, a navíc odráží celkový úpadek českého vysokého školství. Je mi velmi líto, že na místo slavné tradice přichází trapný rádoby‑pokrok.

24. prosince 2017
Přeji všem šťastné a veselé Vánoce. Pamatujme si, že vánoční svátky vychází z tradice naší civilizace, protože svými kořeny sahají do dávných starověkých dob a samozřejmě představují křesťanské svátky. (To je zároveň moje odpověď na groteskní spor "Ježíšek vs. Santa Claus", jelikož obě postavy odrážejí původ a smysl Vánoc, a proto nechápu, proč bych si mezi nimi měl vybírat.) V dnešní době, která si tradic váží stále méně, by se měl charakter těchto svátků připomínat tím spíše, abychom si uvědomili, že patří k prazákladu naší kultury, bez níž nejsme (téměř) ničím. Proto je musíme chránit více než materiální statky a vzdorovat snahám všech, kdo by je chtěli omezovat či potlačovat. Tahle země je naše a Vánoce jsou naše!

23. prosince 2017
Vánoce jsou svátky klidu. Nevím, zda se nějaké populární heslo v praxi ukazuje jako falešnější než toto, ale že ve skutečnosti jsou to spíše svátky stresu, je naprosto nepochybné. Ne, nehodlám nikoho unavovat povýšenou intelektuální kritikou konzumního "lovu na dárky", koneckonců i já sám jsem leccos "lovil", ale přece jen by to neměla být hlavní náplň (před)vánočního času. Ani nehodlám komukoli radit, jak má svátky strávit, ale udělalo by mi radost, kdyby se nad tím každý aspoň chvíli zamyslel.

22. prosince 2017
Debata o konceptu "soft power". Zřejmě nikoho nepřekvapí, že jako zastánce geopolitického realismu považuji tuto koncepci za marginální a zejména v současnosti extrémně přeceňovaný faktor. Typickou ukázkou toho, co může vyplodit, jsou texty Jana Čulíka o kulturní diplomacii, která by nás (prý) měla zachránit. Realita je ovšem taková, že v krizích rozhoduje z 99 % "hard power", tedy vojenská a ekonomická síla. Česko by se proto mělo inspirovat Izraelem, který se nestará o to, zda ho má Evropa ráda (to už by dávno neexistoval), nýbrž o to, zda budí respekt. Whatever happens, ve have got... Dál už to znáte. :‑)

20. prosince 2017
Evropská unie opět perlí. Mohutným hlasem (asi na úrovni nastydlého vrabce) kritizuje Donalda Trumpa za to, že plní své sliby, konkrétně že razantně snižuje korporátní daně. EU to pochopitelně učinit nemůže, jelikož pak by neměla finance na dotování pitomostí. Alespoň tedy vyhrožuje Polákům, že jim sebere hlasovací právo, což logicky znamená, že výsledek případného hlasování nebude pro Polsko závazný. Až se bude (zanedlouho) psát o historii a konci EU, závěrečná kapitola bude asi velice humorné čtení.

18. prosince 2017
Jan Čulík si zasluhuje obdiv za to, jak stále překonává sám sebe v oboru zahořklého a patetického kňourání na adresu všech, kdo nepřijímají jeho eurounijní multikulturní evangelium. Zábavné jsou též jeho prognózy konce Česka, jež se stává (cituji) "otevřeně fašistickou zemí". Jako typický sebestředný intelektuál, který nemá za nic odpovědnost a je uzavřený v sociální bublině, zjevně vůbec nechápe, že největší radost z jeho článků musí mít právě ti, na které tolik plive, protože jim dělá nádhernou reklamu. Nevím, kde vzal Čulík ten naivní idealismus, podle něhož nás Francie zachrání před "druhým Mnichovem" (jako kdyby nás zachránila před tím prvním), ale vím, že před tímto zcela jistě preferuji tzv. krajní pravici.

16. prosince 2017
Změnil jsem názor na síťovou neutralitu. Navzdory obludné, místy iracionální a leckdy i hysterické kampani za její zachování jsem dospěl k závěru, že její konec může Internetu spíš prospět. Tento krok je provázen rovněž příkazem pro poskytovatele připojení, aby informovali o jakékoli změně k přístupu k datům, kdežto dříve se to dělalo v utajení, a to i v rozporu s neutralitou, kterou je v praxi takřka nemožné vynutit. Také proto je asi lepší, když regulaci vystřídá tržní průhlednost. Dodavatelé služeb se tak navíc budou podílet na rozvoji infrastruktury (která je obrovským objemem dat stále více přetížena). Hádám, že v síťově neutrální Evropě se finance získají tradičně, a sice fňukáním, aby to zaplatil stát (čili my všichni).

15. prosince 2017
Kluci opálení z Kataru za to teď pořádně vzali, protože jako náhradu svých nynějších 12 stíhaček Mirage 2000 si objednali celkově 96 nových letounů F‑15QA, Typhoon a Rafale. Zjevně se nebojí zvyšovat sázky a dál hrát riskantní hru o moc a prestiž. No, když na to mají... Přetlačování Kataru a zbytku GCC ale k ničemu nevede a už není ani mediálně přitažlivé. Bylo by určitě zajímavé, kdyby se šejkové začali vzájemně rubat, ale nečekám, že by "druhá arabská studená válka" došla až k tomuto. Ropné monarchie totiž zjevně preferují konflikty podle vzorce "držte ma, jaj, držte ma dva tri, lebo ich päť šesť pobijem". :‑)

13. prosince 2017
Máme vládu. Andrej Babiš se dočkal splnění svého snu, což mu v podstatě i přeji. Podotýkám, že to nemyslím jen ironicky. (Dobrá, trochu ano.) Každopádně (přes veškeré své kritické názory na Andreje Babiše) respektuji a ctím demokratická pravidla, v nichž hnutí ANO vyhrálo, a proto jeho lídr získal šanci sestavit vládu a pokusit se získat důvěru, případně i vládnout. Obecně řečeno, Andrej má právo ukázat, co umí. Já osobně samozřejmě budu sledovat zejména novou ministryni obrany, protože AČR za poslední roky nastoupila na celkem správnou cestu, ale stále se musí udělat obrovská spousta práce. A co se týče vlády jako celku, rozhodujícím kritériem je pro mě tvrdé prosazování národních zájmů České republiky.

12. prosince 2017
Zpravodajské služby Izraele pořád představují velice vděčné téma literatury. Mezi nejlepší knihy o nich se jistě řadí Špioni proti Armagedonu: Tajné války Mosadu. Navzdory titulu se však věnuje i dalším izraelským tajným službám a přidává také historii jaderného programu, která je se špionáží těsně propojena. Popisuje i řadu méně známých operací, vysvětluje několik tajemství, vyvrací některé oblíbené mýty a nevyhýbá se ani neúspěchům, které židovský stát potkaly, navíc vše zasazuje do kontextu spletité izraelské a regionální politiky. Ačkoliv jde o literaturu faktu, čte se tato kniha jako excelentní techno‑thriller.

10. prosince 2017
Myslím, že nejsem sám, koho unavuje soustavné politicky korektní nálepkování hnutí SPD. Ano, je to subjekt protestní a populistický, do značné míry také radikální, jelikož otevřeně usiluje o změnu řady prvků politického systému v Česku. Je však naprosto směšné tvrdit, že je to hnutí fašistické, rasistické apod., jak se o to pokouší např. zoufalci v Britských listech. Letos jsem o volbě SPD hodně uvažoval (což ale neznamená, že bych s ním ve všem souhlasil) a nebránil bych se spolupráci s ním v zájmu Česka, kdežto liberální (dříve svazácká) úderka by měla věnovat pozornost tomu, proč Tomio tak boduje.

8. prosince 2017
Debata o autech. Vypadá to, že jsem strašná "konzerva". Mou nejoblíbenější kategorií jsou dlouhodobě terénní vozy, a když dojde na rychlost, tak mám stále ohromně rád klasické velké "ameriky". Líbí se mi sice i moderní hypersportovní automobily, avšak u těch už se daleko spíš jedná o prestiž a snahu "dokázat, že to jde", nikoli o rozumné praktické využití. Co naopak příliš rád nemám, to jsou malé japonské vozy s "uječenými" motory. Za jeden veliký omyl pokládám firmu Tesla, která by bez ochoty Elona Muska prodělávat miliony zaručeně dávno zkrachovala. Pro malá městská autíčka je čistě elektrický pohon zajímavý, ale pro rodinné, sportovní či terénní vozy to bude ještě vyžadovat opravdu velmi dlouhý a drahý vývoj.

6. prosince 2017
Debata o kryptoměnách. Někdo je vynáší do nebes, pro jiné jsou výtvorem pekel. Podle mě však samy o sobě nejsou ani dobré, ani špatné. Je to nástroj, který může být prospěšný (protože značně omezuje vliv centrálních finančních institucí) i nebezpečný (jelikož je využíván i ke zločinu). Naprosto jasné je ale to, že v této chvíli se Bitcoin (ačkoli je asi podložený lépe než měny řady zemí) pohybuje na úrovni gigantické bubliny, která logicky musí prasknout. Následky pak budou tytéž jako u dalších bublin, takže pár lidí na tom úžasně vydělá, ale velká většina investorů (resp. spekulantů) skončí na dně.

5. prosince 2017
Do Sýrie (údajně) dorazily čínské speciální jednotky. Pokud pominu drzou otázku, proč dorazily až nyní, když tam IS mele z posledního, a nikoli před rokem či dvěma, pak to znamená další dílek puzzle, u něhož nám jaksi chybí obrázek předlohy. V Sýrii už totiž působí tolik "hráčů" a jejich "koní", že nalezení jakéhosi smysluplného a dlouhodobého uspořádání bude ohromně komplikované. Dva nebo tři se totiž zajisté domluví daleko snadněji než deset nebo dvacet, a pokud bude někdo "vynechán", vznikne jenom základ pro další konflikt. Těm, kdo se o ta jednání v Ženevě starají, opravdu velmi upřímně nezávidím.

4. prosince 2017
Je fascinující a zároveň frustrující neustále poslouchat a číst prohlášení o tom, že něco nelze. Zneškodnit Kima nepůjde, protože má moc raket. Sestřelit ty rakety nepůjde, jelikož systém protiraketové obrany nefunguje, jak by správně měl. Naplnit tabulkové stavy Armády ČR a postavit další brigády nepůjde, protože tu není dost lidí. Obnovit obranné kapacity Evropy nepůjde, protože na to nejsou peníze. A tak dále... Většinou to ale tvrdí lidé, kteří mají v popisu práce řešit přesně ty problémy, na které si stěžují, což logicky vyvolává pochybnosti o tom, zda sedí na správných místech. Osobně tedy doporučuji ty experty, kteří vysvětlují, proč cosi nelze, vyhazovat tak dlouho, až se najdou experti, kteří vymyslí, jak to lze.

2. prosince 2017
Diskuse o Baracku Obamovi. Osobně jsem si vždycky myslel a pořád si myslím, že je to lidsky opravdu slušný a upřímný chlap, který šel do politiky s poctivým cílem dosáhnout pozitivních změn. Kdykoli a velice rád bych s ním šel na pivo. Jiná věc je, že se v mnoha věcech strašlivě zmýlil a že jeho (leckdy hodně naivní) idealismus napáchal víc škody než užitku. Obama jako člověk je mi stále sympatický, ale jako politik nedokázal naplnit to, co si od něj lidé slibovali, což samozřejmě pomohlo Donaldu Trumpovi.

1. prosince 2017
Román Nad českými zeměmi slunce nezapadá, který napsal Jan Kotouč, zaznamenal velký úspěch, takže jsme se zhruba po roce a půl dočkali pokračování. Děj knihy s titulem Ofenziva českých zemí se přesouvá na sever, kde Češi zahajují invazi do okupovaného Švédska, kdežto carské Rusko připravuje operaci na Islandu. Boje se ale neodehrávají pouze na moři či ve vzduchu, protože do akce jdou i zpravodajské služby obou velmocí a své k tomu chtějí říct také politici a diplomaté. Nejsilnější scény jsou však stejně ty bojové, jež bez velkého patosu vystihují osudy mužů a žen ve službě. Čte se to naprosto báječně, takříkajíc jedním dechem. Honza Kotouč je prostě špička! Více o knize v mém článku na webu RadioDixie.cz.

29. listopadu 2017
Žádná mise není nemožná, to je jedno z hesel izraelských ozbrojených sil a také titul výtečné knihy, ve které je popsáno třicet pozoruhodných operací IDF. Rozsáhlé válečné konflikty i malé operace proti teroristům, činnost speciálních sil, letectva i tanků, úderné i záchranné mise, lidská odvaha, perfektní plánování i výkřiky techniky, to všechno je tady obsaženo. Líčení scén ze štábů a bojiště je ohromně působivé a nabízí pohled do fungování židovského státu, jenž si získal mimořádný respekt u spojenců i nepřátel. Knihy jako tato ukazují, proč by měl být Izrael vzorem (nejen) pro fungování ozbrojených sil.

28. listopadu 2017
V Turecku sílí hlasy volající po odchodu z NATO. Jako reakce se zde optimálně nabízí citát klasika (konkrétně Bolka Polívky): "Tož běž, běž, běž, val, val!" Jelikož bohužel neexistuje postup, jak někoho z Aliance vyloučit, měli bychom jen uvítat, že hodlá odejít sám. Sekulární Turecko (třeba i jako vojenská diktatura) není problém, ovšem Turecko pod vládou fašistických islamistů je problém zatraceně velký. A že poté hrozí, že se Turci ještě víc sblíží s Rusy? Tak sblíží. S potěšením bych tohoto "spojence" naprosto odřízl a poslal Moskvě v dárkovém balení, ať si s ním teď užije zábavu zase někdo jiný než my.

26. listopadu 2017
Myslel jsem, že český kulturní mainstream už nemůže klesnout níž, ale stalo se. Letošní Český slavík předvedl takovou kombinaci blbosti, ubohosti a pokrytectví, že by sám sobě mohl udělit speciální ocenění Idiot roku. Už v předstihu byl vyřazen Joakim Bróden z kapely Sabaton, to však není nic proti tomu, jak dopadl Tomáš Ortel, jemuž podle jakéhosi groteskního klíče započítali loňský počet hlasů, jelikož jeho podpora prý byla "neférová"! Tak jen přiznali, že nechtěli dovolit, aby vyhrál, což zákonitě vede k závěru, že ve skutečnosti dostal více hlasů než Věčný Božský Kája, a tudíž opravdu zvítězil. Neomarxisté si mohou gratulovat, protože se konečně dostali na úroveň minulého režimu a jeho politického kádrování úmělců.

25. listopadu 2017
Ještě jeden podařený ruský válečný film, tentokráte ze vzdálenější historie. Sluha Jeho Veličenstva se odehrává v roce 1709 během tzv. severní války mezi Rusy a Švédy na území východní Evropy. Příběh dvou Francouzů, kteří se do ní (proti své vůli zapletou), má romantické jádro, jež ostře kontrastuje se syrovou brutalitou války a jejími následky pro vojáky i civilisty. Film vrcholí nádherně provedenou bitvou u Poltavy, jež patří mezi vůbec nejlepší filmové bitevní scény z této epochy dějin. Velikou pochvalu zasluhují také kostýmy, které v kombinaci s hereckými výkony vytvářejí mimořádně působivou podívanou.

24. listopadu 2017
Pátrání po argentinské ponorce ARA San Juan stále pokračuje, ale stává se spíš zoufalým a provází ho spousta podivných okolností. Opakované "falešné poplachy" a čerstvé informace o zaznamenané explozi budí skutečně závažné otázky, které se týkají především kompetencí a motivací, ne‑li příčetnosti velení námořnictva. Hledání ztracené ponorky je nepochybně náročné a vyčerpávající, ale to ještě není omluva pro všechno to, co se kolem toho stalo a jak se to prezentovalo. Tohle si někdo musí zodpovědět!

22. listopadu 2017
Článek ruské televize o 21. srpnu 1968 zde vzbudil nemalé pozdvižení. Vzhledem k tématu je to logické, avšak ty reakce jsou nešťastné. Taková kolosální kravina se především nesmí brát vážně, a pokud na ni někdo vážně reaguje, jen jí dává legitimitu. Ignorovat ji by ale také nebylo nejlepší. Tvrdím, že se má brát jako svého druhu "folklór", resp. absurdní kuriozita, nad kterou se dá (s ironií či s lítostí, jak kdo chce) jen pousmát. Jako ministr zahraničí bych tedy napsal třeba: "Děkujeme ruské televizi za publikaci archivního článku, který dobře ilustruje stupiditu někdejší sovětské propagandy i jejích tvůrců." :‑)

20. listopadu 2017
Film Bitva o Moskvu (v originále 28 panfilovcev) vyvolal v Rusku velmi intenzivní debaty, které se týkaly jeho historické (ne)přesnosti. Je to zpracování sovětské propagandistické legendy o rotě vojáků, kteří (údajně) padli, když zadrželi útok Němců na Moskvu. Již dlouho se ví, že vše bylo jinak, tu kritiku však považuji za absurdní, protože to je přece umělecký snímek, ne historický dokument. Který válečný film si nevymýšlí? Pokud to beru jako zábavné dílo, mohu jen chválit, a to zejména působivé provedení bojových scén, v nichž je patrná poctivá práce s maketami a modely a minimum počítačových triků. Začátek je trochu pomalejší, ovšem od prvních ran už atmosféra jen graduje. Marná sláva, tyhle filmy prostě Rusové umějí.

19. listopadu 2017
Zřejmě jste zaznamenali zprávy, že Argentina pátrá po ponorce ARA San Juan, se kterou už před několika dny ztratila kontakt. Jde o plavidlo německé výroby Thyssen TR 1700, na kterém se nachází 44 osob včetně jedné ženy. Kdyby došlo na nejhorší, byla by to první ztráta ponorky s posádkou od Kursku. Teď jdou pochopitelně stranou jakékoli výhrady vůči Argentině, protože úctu a podporu si zasluhují všichni, kdo slouží na ponorkách, a to bez ohledu na vlajku. Nejnovější zprávy vyvolávají jistý slabý optimismus, každopádně je ovšem na místě upřímná modlitba za záchranu životů těch 44 statečných námořníků.

17. listopadu 2017
Jako velký zastánce integrace střední Evropy (zhruba na půdorysu bývalé habsburské monarchie) jsem dostal i otázku, zda bychom to nedokázali sami. Míněno, zda by si Česko nemohlo udržet suverenitu a prosazovat své národní zájmy samostatně. Jak říkají politici, umím si to představit. Technicky možné by to bylo, zřejmě by se to trochu podobalo ČSSR v Rudé zóně, ale bylo by to hodně náročné a nákladné. Finance by nám (snad) mohl zajistit surovinový potenciál, vyžadovalo by to ovšem také nepopulární kroky typu obnovení povinné vojenské služby. Za ideální řešení to tedy určitě nepokládám, ale stejně bych to kdykoli preferoval před variantou, že by Česko skončilo jako něčí další gubernie, satelit nebo vazal.

15. listopadu 2017
Německá cenzura hry Wolfenstein II: The New Colossus znamená impozantní vítězství ideologie nad zdravým rozumem. Mazání svastik a Hitlerova knírku právě z této hry je absurdita, která by se jednou mohla dostat i do nějaké kroniky debilních nápadů. Těžko by se hledala více protinacistická herní série než kultovní "Wolf", jenž proti náckům nasazuje vše od brutální palebné síly po nemilosrdný ironický humor. Nacisté jsou perfektní terč, bez kterého Wolfenstein působí dojmem vykastrované frašky.

14. listopadu 2017
Děkuji za možnost přečíst si knížku Po Mnichovu všechno jinak: Alternativní dějiny 2. světové války, opravdu extrémně vzácné (protože v malém nákladu vydané a nikdy normálně neprodávané) dílo Jiřího Dobrylovského. Jedná se o pokus načrtnout obranu ČSR proti Německu za předpokladu, že ČSR vlastní vyšší počet tanků a že konflikt posléze přerůstá do celoevropské války. Kladně hodnotím několik zajímavých nápadů a čtivost, kdežto na seznam záporů řadím některé (když to řeknu diplomaticky) velice podivné kalkulace a absenci datace, takže se občas ztrácí přehled. Skromná brožurka samozřejmě nedokáže konkurovat kultovním "Žábám", ale i tak jde o přínosný počin, a proto jsem velmi rád, že jsem se k němu dostal. :‑)

13. listopadu 2017
Opět jsem dostal otázku, zda jsem proamerický, nebo proruský, nebo co vlastně... Mohu tady jen parafrázovat Miloše Zemana, že jsem proamerický i proruský, případně ani jedno z toho, záleží na situaci. Vždycky se však můžete spolehnout na to, že jsem pročeský a proizraelský. Jinak řečeno, Czechia & Israel First! Každý stát má právo, resp. povinnost prosazovat své národní zájmy, z čehož pro mě zákonitě vyplývá, že Česko by mělo (tak jako Izrael) provádět pragmatickou "politiku všech azimutů". Téměř s každým se dá spolupracovat a není třeba si nikoho přehnaně idealizovat či naopak démonizovat.

11. listopadu 2017
V Brně bude metro, ale částečně nad zemí. Nebo vlastně rychlá tramvaj. Nebo spíš příměstská železnice? Jisté je, že tam má cosi jezdit po kolejích, a to nejen v Brně, ale navíc mezi Tišnovem a Slavkovem. Nejde fakticky o nic nového, jelikož tenhle projekt je starý už nějakých čtyřicet let a dosud existují některé jeho úseky kolejí a zkušební štola pod Špilberkem. Současná podoba spojující řadu obcí je ještě ambicióznější, ovšem vzhledem k situaci asi ještě potřebnější. Brno s aglomerací se rozvíjí a přibývá obyvatel i služeb, takže soudím, že nakonec se nějaké nové dopravní řešení ukáže prostě jako nezbytné.

10. listopadu 2017
Fatboy Kim si může gratulovat, jelikož dosáhl prolomení dlouholetého tabu. Mám na mysli zprávy, podle nichž USA prodají Jižní Koreji jaderné ponorky. Pouze připomínám, že atomové ponorky zatím nikdy nikdo nikomu neprodal, jsou známy jen dva pronájmy (indické Chakra a Chakra II z Ruska). Dá se však očekávat, že jde jen o "startovní výstřel", protože pak bude "jaderky" zajisté chtít Japonsko (u něhož je to ostatně spíš otázka času) a zřejmě i Austrálie. Myslím, že se máme opravdu na co těšit.

8. listopadu 2017
Studie německé armády o možnostech vývoje Evropy i světa do roku 2040, z níž citoval Der Speigel, vyvolala (jak se dalo čekat) reakce zděšené, emotivní až hysterické. Týkaly se především pesimistického scénáře, podle něhož dojde k rozpadu EU. Rád bych k tomu řekl dvě věci. Za prvé, tento scénář nepokládám za pesimistický, nýbrž naprosto realistický a velice pravděpodobný, a to v horizontu daleko kratším. A moc bych nesázel ani na to, že ve stávající podobě přežijí západoevropské státy. Za druhé, popsané reakce ničemu nepomáhají, protože obranné plánování se musí dělat s chladným rozumem. Prostě se smiřme s tím, že dlouhá éra míru v Evropě je u konce, a se vší vážností se začněme připravovat na zajímavé časy.

6. listopadu 2017
Tématem č. 1 se stává (údajné) sexuální obtěžování, avšak celá záležitost již získala (jak to tak bývá) směšnou až trapnou úroveň. Nepochybně došlo a dochází k vážným případům, ovšem stejně nepochybné je, že ty tvoří pouze malý zlomek toho, co se nyní hlasitě a s jakýmsi zvráceným potěšením probírá. Dosavadní vrchol, resp. dno této pseudo‑kauzy tvoří rezignace britského ministra obrany. Podobně jako nejnovější slabomyslný nápad, který přišel z českého ministerstva školství, to jenom dokazuje, že politická korektnost ve své agónii plodí větší a větší nesmysly, které však nakonec zničí i ji samotnou.

5. listopadu 2017
Diskuse o prezidentské volbě. Zprávy, podle kterých kandidaturu na Hrad zvažuje Mirek Topolánek, asi hodně zamíchaly kartami zejména ve středu a pravé části spektra. Mnoho pravicových konzervativních voličů se totiž evidentně trápí nad možnostmi výběru, protože je pro ně nepřijatelný jak současný prezident, tak i většina jeho soupeřů. Je známo, že s Mirkem Topolánkem jsem měl dříve dost problém (a došlo i na osobní hádku), musím však přiznat, že v poslední době s ním stále více souhlasím. Zůstávám samozřejmě u podpory Miloše Zemana, ovšem za jiných okolností by byl Mirek Topolánek určitě volitelný.

3. listopadu 2017
Dnes doporučím jeden málo známý, ale výborný ruský film podle skutečných událostí. Jmenuje se Kandahár a vypráví o osádce ruského dopravního letounu, kterou v roce 1996 zajal afghánský Tálibán. Rusové potom byli vězněni, bylo jim všelijak vyhrožováno, propukly i konflikty mezi nimi, ovšem nakonec se jim podařilo utéct, a to ve vlastním letadle... Výsledkem je komorní a převážně konverzační, ale napínavé drama o tom, jak přečkat zdánlivě beznadějnou situaci a současně si zachovat čest.

1. listopadu 2017
Katalánská krize pokračuje. Separatisté se (velmi důmyslně) rozhodli přenést ji na úroveň Evropské unie, takže navíc rozkolísali belgickou vládu, kdežto Madrid se snaží (s proměnlivými úspěchy) o nucenou správu regionu. Takhle to ale nemůže trvat věčně, neboť v určité chvíli se Madrid dostane do situace, v níž bude muset vybírat mezi ústupkem k jednání a masovou represí proti pasivní rezistenci. Navíc se dá očekávat, že ačkoliv evropské státy vesměs oficiálně podporují konstrukt "jednotného Španělska", v zákulisí patrně tlačí na španělskou vládu, aby začala konečně používat i mozek. Každý den trvání krize totiž zákonitě znamená body pro separatisty celé Evropy, protože takový "agenda setting" by si nikdy nezaplatili.

31. října 2017
Krátká glosa k volbám a Andreji Babišovi: Mám silné podezření, že řada útoků, které na něj mířily, mu musela ve skutečnosti spíš pomoct. Takové projevy patologické nenávisti či odporu jsou totiž často kontraproduktivní. Nemá smysl z něho dělat jakési strašlivé monstrum a likvidátora demokracie. Nesouhlas s Andrejem Babišem a věcná kritika hnutí ANO je jedna věc, avšak dramatická démonizace a emotivní "babišofobie" je věc zcela jiná. K hysterii na téma "konec demokracie" se fakt připojovat nebudu.

30. října 2017
Po dlouhé době jsem se pustil do čtení vesmírné sci‑fi, byť v tomto případě je to současně alternativní historie. Jde o román Hrozba z Moře klidu, v němž autor Allen Steele představil odlišný průběh amerického vesmírného programu. V této časové linii se sází na raketoplány a stálé stanice na oběžné dráze Země i na povrchu Měsíce, na němž se navíc nacházejí jaderné zbraně... Kniha nabízí opravdu propracovaný a realistický svět, do kterého je zasazen vysoce napínavý příběh. Román lze navíc chápat jako hlasitý apel na to, že by Amerika měla znovu co nejvíce investovat do průzkumu a využití vesmíru pro civilní i vojenské účely. Pod to se mohu jen podepsat a také kvůli tomu mají mou podporu "kosmické plány" Donalda Trumpa.

28. října 2017
Je vlastně příznačné, že v den 99. výročí prohlášení samostatné Československé republiky se řeší samostatnost něčeho zcela jiného. Napětí kolem Katalánska začíná být strašidelné a je patrně jen otázkou času, než dojde na násilí, protože ochota jednat se blíží nule. Separatismus je vysoce nebezpečná hračka, která má sklon se vracet jako bumerang. Stačí se podívat na první ČSR nebo na nepřímé důsledky podpory nezávislosti Kosova. (Quod erat demonstrandum.) Madrid i Barcelona statečně kráčejí vstříc něčemu, co si Španělsko už jednou prožilo. Je tragikomické, kam to západní Evropa v roce 2017 dopracovala.

26. října 2017
Diskuse o raketometech pro Armádu ČR. Je nepochybné, že po roce 2020 musíme tuto schopnost obnovit, ale čím? Osobně bych pořád nezatracoval ráži 122 mm, pro kterou existuje řada skvělých raket s delším dosahem, naváděním (a)nebo submunicí, ale je třeba jít i výše. Budu tedy prosazovat modulární multirážový systém, což by teoreticky mohl být slovenský RM‑70 Modular, byť u toho mi dosti vadí ztráta možnosti samostatně nabíjet 122mm rakety. Původní RM‑70 byla luxusní konstrukce s modulárním potenciálem, což nepřímo ukázal téměř zapomenutý minovací komplex VMZ Križan. Chtěl bych něco, co by spojilo ráže 122 a 227 mm a eventuálně i další schopnosti, jak naznačuje např. zajímavý polský projekt Homar.

24. října 2017
Všem zájemcům o historii doporučuji knihu Hitlerova první válka, jež drtí na prach mýtus, že Hitler byl během I. světové války statečný voják a že muži z jeho pluku se pak stali oporou nacismu. To vše je ryzí propaganda, jež se od reality značně lišila. Vedle detailních dějin pluku RIR 16 nabízí kniha rozsáhlý kontext, který zahrnuje politiku Bavorska, německou armádu, poválečné turbulence i budování NSDAP, zkrátka všechno, co mělo vliv na názory a skutky svobodníka, který se stal německým diktátorem. Jde o místy náročné, avšak přínosné čtení o tom, co a proč se stalo a proč se to vlastně stát nemuselo.

22. října 2017
Je sečteno. A chvílemi to bylo pořádně napjaté! Máme nejpestřejší sněmovnu v dějinách a současně sněmovnu s největší dominancí jednoho hráče. Hnutí ANO skoro jako vzor "catch‑all" strany drtivě vyhrálo, když sebralo voliče téměř všem, a to včetně tradiční levice, jež utrpěla strašný debakl. Zejména ČSSD to ale už potřebovala, aby provedla nějakou sebereflexi (od KSČM ji nečekám). ODS se odrazila ode dna, byť mohla zabodovat ještě lépe, kdyby se nebála tvrdé ("krajní") pravicové profilace. Střed je zaplněný spoustou malých stran, mezi nimiž vynikají noví Piráti, zatímco TOP 09 a STAN měly víc štěstí než rozumu. Karty jsou takto rozdány, ale vůbec není jisté, kdo s kým (a zda vůbec) bude hrát, jelikož složení většinové vlády se nyní jeví jako extrémně těžké, ne‑li nemožné. Klidně to může skončit jakousi toleranci menšinové Babišovy vlády, avšak nelze opomenout ani variantu, že Andrej B. neuspěje a volby si záhy zopakujeme.

21. října 2017
Hodně jsem váhal, koho volit, a definitivně jsem se rozhodl až zhruba den před volbami. Uvažoval jsem, že by to mohla být Okamurova SPD, ale to by znamenalo protestní hlas, kdežto já jsem chtěl volit spíš pozitivně. To mi jako "nejmenší zlo" dávalo ODS. Volební kalkulačka mi moc nepomohla, protože největší shodu mi ukázala se stranami bez šancí překonat klauzuli (a to s Realisty a Svobodnými), zatímco z těch s šancemi to byly právě SPD a ODS. Nakonec jsem tam přece jen dal ODS, v čemž sehrálo velkou roli to, že osobně znám Petra Fialu jako absolutně férového a slušného člověka. A teď se děj vůle Boží...

19. října 2017
Zdá se, že do sněmovny se jako nováček dostane Pirátská strana. Pro mě osobně je z řady důvodů nevolitelná, ale zároveň bych řekl, že má řadu dobrých nápadů, mj. co se týče státní správy, přístupu k autorským právům, sdílené ekonomiky, Internetu apod. Bude tedy asi dobře, pokud uspěje, jelikož "její" témata tak začnou logicky více rezonovat v politice. A když už mají mladí liberální voliči někoho volit, jsem daleko radši, že jsou to právě Piráti, a nikoliv ta ekofašistická banda okolo Matěje Stropnického.

18. října 2017
Další diskuse o mobilních telefonech a jejich perspektivách. Je mi upřímně jedno, co si Google a Apple myslí o budoucnosti a technologiích. Já si myslím, že dnešní trendy smartphonů jsou skoro bez výjimky totální kraviny mířící do pekel. Ze zásady odmítám používat telefon bez klávesnice a konektorů (a)nebo telefon, v němž nelze nic vyměnit či opravit a který má od výrobce určenou životnost. Telefon nemá být spotřební zboží nebo módní doplněk. Telefon je pracovní nástroj, který má fungovat, sloužit a vydržet. Nemálo lidí evidentně trpí nutkavou potřebou si pořád kupovat nové a nové přístroje, jež jsou absolutně nezbytné pro mnoho absolutně zbytečných věcí, ale já se k této konzumní mánii připojovat nehodlám.

16. října 2017
Reakce na můj včerejší blogový text o ruské "hybridní válce" na Echo24.cz jsou skutečně příznačné. Fascinuje mě, kolik lidí dokáže jeden a ten samý článek hodnotit jako strašlivě proruský i strašlivě protiruský. Když jsem ho psal, neměl jsem v úmyslu vyrobit "agitku" ani pro jednu stranu, ani jsem neusiloval o tzv. objektivitu, která je stejně nedosažitelná. Usiloval jsem však o racionalitu, resp. o vyloučení emocí z věcné analýzy, jenže přesně to leckdo evidentně nedokáže strávit. Já ale trvám na tom, že zahraniční a bezpečnostní politika se musí dělat s chladnou hlavou, nikoli na bázi idealizace či démonizace kohokoli.

15. října 2017
Včera jsem strávil opravdu příjemný čas v knihovně Na Křižovatce, což je pobočka Knihovny Jiřího Mahena a současně experimentální zařízení školního Kabinetu informačních studií a knihovnictví na FF MU. Pracují tam proto hlavně studenti. Sama "Křižovatka" je určena zejména pro rodiny s dětmi či pro seniory. Ačkoli nepatřím ani do jedné kategorie, cítil jsem se tam výborně, dobře jsem se bavil a našel jsem tam i zajímavé čtivo. Děkuji za tuto pozoruhodnou možnost a přeji spoustu úspěchů! :‑)

13. října 2017
Na prezidenta Miloše Zemana se sesypala kritika za jeho prohlášení o Krymu, Rusku a Ukrajině. Naneštěstí se jen málokdo věnoval hlubšímu zamyšlení nad celou otázkou, protože jinak by pochopil, že Miloš Zeman pouze (jak je u něj zvykem) pronesl cosi, co si mnoho lidí myslí, jenže nemá odvahu to přímo říct. Krym byl tradičně ruský, Ukrajina se téměř nesnažila jej bránit, jeho "návrat" je mimo realitu a sankce proti Rusku mají jen velmi pochybné účinky. S vědomím, že opět dostanu nálepku ruského agenta, říkám, že jakási dohoda o kompenzaci by ve skutečnosti mohla být rozumným řešením. Ano, právně a eticky by to moc "čisté" nebylo, ale na světové scéně prostě musí tato hlediska občas ustoupit chladnému realismu.

11. října 2017
Katalánská republika (ne)vyhlásila nezávislost. Asi je tak trochu těhotná, řekl by nejspíš klasik. Jisté je, že se ta základní situace nijak nemění, protože Barcelona chce jednat o samostatnosti, kdežto Madrid absolutně odmítá o něčem podobném vůbec mluvit (není divu, protože by jinak přišel o hlavní pokladničku). Obě strany se takto dostaly do zablokované situace, kde by jakýkoli ústupek znamenal strašlivé ponížení a v iberské kultuře zřejmě politickou sebevraždu. A jedna občanská válka snad Španělsku stačila. Výstup tudíž zní velmi jasně: Pokud má Španělsko jít dál, pak musí Rajoyo i Puigdemont jít pryč.

10. října 2017
Konečně jsem přečetl knihu Bouře na Dněpru: Žukov, Stalin a porážka Hitlerovy bleskové války, jež předkládá originální pohled na válečné přípravy SSSR a první období války na východní frontě. Autoři se snaží prokázat, že vedení SSSR o německém plánu útoku vědělo a přijalo zoufalou a riskantní obrannou strategii, která Němce zpomalila a neumožnila jim dobýt Moskvu. Kniha je to nepochybně zajímavá, autoři však místy preferují teorii před fakty a hodně aplikují Occamovu žehličku a Occamovo koště, takže člověk znalý skutečnosti často jenom nechápavě vrtí hlavou. Zůstávám přívržencem teorie Viktora Suvorova.

8. října 2017
Předběžná dohoda mezi Ruskem a Saúdskou Arábií o dodávkách zbraní (včetně systémů S‑400) může být pro někoho obrovským a nelogickým překvapením. Ve skutečnosti však podobné náznaky přicházely už delší dobu a bude toho víc (např. se rýsuje prodej Su‑35 do Emirátů). Jde o výsledek absolutně pragmatické bezpečnostní a exportní politiky Moskvy, jež samozřejmě těží z toho, jak Obama rozvrtal Střední Východ. Ruské angažmá v Sýrii funguje jako výborná reklama a šejkové tak zároveň mohou vyvíjet tlak na USA. Takhle to dopadá, když se velmoc přestane chovat jako velmoc a sama se vzdává svého vlivu.

6. října 2017
Po přečtení románu Čtyři legendy jsem opět zjistil (jak je u knih Matthewa Reillyho časté), co všechno už/ještě nevím. Tentokrát šlo o antické mýty, bohy a hrdiny, jejichž pozoruhodné interpretaci a vysvětlení se kniha také věnuje. Shledal jsem, že mám v tomto směru určité nedostatky, takže jsem se rozhodl si doplnit informace, což by mohla zajistit mj. publikace Bohové a hrdinové antických bájí. Pozoruhodné navíc je, jak sílí názor, že řada domněle mytických postav měla zřejmě své skutečné vzory.

5. října 2017
Hlavní politické strany zveřejnily předvolební televizní klipy. Bez ohledu na své osobní sympatie ke stranám se pokusím něco napsat jen k těm samotným klipům: Celkově nejlepší mají podle mě Piráti, ovšem nejzábavnější jsou výstupy TOP 09 s Petrem Čtvrtníčkem. Docela dobré klipy mají i lidovci a SPD, zatímco tvůrce toho pro KSČM se asi právě naučil dělat s editorem. Výtvory ODS i ČSSD jsou dosti suché, byť ten "oranžový" vypadá přece jen lépe. Absolutní vrchol trapnosti, resp. totální dno však představuje klip ANO, který působí spíše jako parodie sebe sama. (Já nad svou volbou stále velmi váhám.)

2. října 2017
Dnes musím naprosto souhlasit s tím, co píše mediální mainstream. To, co předvedli Španělé v Katalánsku, byl naprostý debakl a katastrofa, a to samozřejmě pro Madrid. Separatisté zvítězili hned třikrát, jelikož referendum se konalo, skončilo jednoznačným výsledkem a Katalánci získali (a fakticky oprávněně) image obětí represí. Je asi oprávněné říct, že s dosavadní podobou Španělska je konec, což mimochodem již v roce 1998 předpověděl nebožtík Tom Clancy v knize Operační centrum: Rovnováha sil. Nadhodil ale i řešení v podobě (kon)federace, což je teď asi jediná cesta, jak uchovat existenci Španělska. K tomu by ale byla třeba ochota dělat kompromisy a právě to je nyní v Madridu i Barceloně kriticky nedostatkové zboží.

1. října 2017
Napjatě sleduji průběh referenda v Katalánsku a jsem znechucen tím, že jsem měl pravdu, když jsem tvrdil, že tohle už nemůže skončit dobře. Nevím, co bude následovat, protože nic takového se ještě nestalo, jisté však je, že v této situaci dobré řešení neexistuje (a první zprávy o násilí to jen podtrhují). Výrazná většina Katalánců se chtěla vyjádřit, ale Madrid jen zakazoval, vyhrožoval a trestal, což nesmírně kontrastuje s tím, jak postupovalo britské vedení vůči Skotům. Nechci raději ani domýšlet, k čemu by mohla vést další eskalace násilí, avšak jestli uspěje Katalánsko, pak Evropu zřejmě čeká "dominový efekt".


Postřehy z července, srpna a září 2017

Archiv postřehů



Na úvodní stránku





WebZdarma.cz