Postřehy ze života


31. března 2016
Kniha Velký teror, nejobsáhlejší dílo o stalinských čistkách, se stala určitým kánonem a základním zdrojem, ze kterého čerpá množství dalších publikací. Autorovy teze tudíž většinou známe, aniž bychom jeho původní text četli, což jsem se nyní pro sebe rozhodl napravit přečtením knihy Velký teror: Nové zhodnocení, což je vlastně aktualizované vydání, jež se opírá o dokumenty z otevřených sovětských archivů. Pozoruhodné ale je, že bylo třeba měnit či opravovat jen velice málo, vesměs jednotlivosti, hlavní závěry vlastně vůbec ne. To dokládá, jak dobrou práci Robert Conquest v 60. letech odvedl. Jeho ohromné, přes 800 stran mající dílo tak pořád zůstává impozantní výpovědí o masovém vraždění v totalitním režimu.

29. března 2016
Miloš Zeman vyvolal pozdvižení výrokem, že Česko dříve podléhalo tlaku USA a EU, zatímco dnes formuluje zahraniční politiku nezávisle a podle svých zájmů. Možná to zní překvapivě, ale já s tímto postojem do značné míry souhlasím. To, že mám rád USA, vůbec neznamená, že si myslím, že musíme s Amerikou vždy ve všem souhlasit. Multikulturalismus, eurohujerství a rusofobie sice udělaly z "národních zájmů" téměř neslušné slovo, ale já pořád tvrdím, že se máme učit od Izraele jako malé, avšak sebevědomé země, která si jde tvrdě za svým a nebojí se říkat "ne" třeba i USA. Právě tak se totiž získává respekt!

28. března 2016
Původ Velikonoc sahá do dávných pohanských časů, poté se z nich stal největší křesťanský svátek a současná podoba zajímavě kombinuje obě tradice (přestože základní motiv vzkříšení a oslavy života zůstává). Ale to, co se dnes ve světě děje, mě nutí zdůraznit ty křesťanské rysy, jelikož (bez ohledu na to, jak se to komu líbí nebo nelíbí) z křesťanství (resp. z Bible) pochází velká část duchovních kořenů západní civilizace. A proto považuji za skutečně ostudné, že křesťanství je dnes zdaleka nejvíc pronásledované a utiskované náboženství. Navíc se tak děje vesměs za nečinného přihlížení Západu, jenž se (hodně paradoxně) může zároveň přetrhnout ve snaze pomáhat jiným, kteří si to v mnoha případech ani nezaslouží.

27. března 2016
Sice nemám řidičský průkaz, avšak tento komentář si neodpustím, jelikož se koneckonců týká všech účastníků silničního provozu. Také jste si mysleli, že vozidlo pohybující se po kruhovém objezdu má vždy přednost před vozidlem na kruhový objezd najíždějícím? Ano, dlouho tomu tak skutečně bylo, ale naše ministerstvo dopravy (patrně aby vykázalo jakousi aktivitu) se rozhodlo to změnit. Původní jasné pravidlo nahradila podivnost, která fakticky nutí řidiče sledovat značky i na komunikaci, po které nejedou! Ukázková kravina. Takhle to dopadne, když se někdo snaží opravovat něco, co nebylo rozbité.

25. března 2016
Jak se bezpečnostní situace v Evropě kvůli terorismu a imigraci zhoršuje, lze krásně sledovat, jak mění postoje i liberální mediální mainstream. Nikdo zkrátka nechce být tím posledním sluníčkovým blbečkem. Prokazuje to např. publikování textů Mirka Topolánka či Milana Vodičky s návrhy, které by byly ještě nedávno nepochybně označeny za islamofobní a rasistické (ne‑li rovnou fašistické). Tyto návrhy samozřejmě mají mou podporu, ale bojím se, že k nim ještě situace nedozrála. Bohužel bude muset přijít něco s formátem 11. září 2001, budou to muset být tisíce mrtvých. Teprve pak se Evropa (snad) probere a udělá to, co je opravdu nutné. Ano, nakonec přijde rozsáhlé nasazení armád, zavření hranic Evropy a masové internace a deportace. Teprve pak si konečně sundáme rukavičky a použijeme úsloví o záplatě na hrubý pytel.

24. března 2016
Náhodou jsem se dostal k přelomovému textu As We May Think, který v roce 1945 napsal Vannevar Bush. Je je to skutečně mimořádně zajímavé čtení, protože autor s neuvěřitelnou jasnozřivostí předpovídal mnoho věcí, informační společností počínaje a hypertextovými encyklopediemi konče. Vedle technologických prognóz však článek obsahuje silný morální náboj, varuje před zneužitím vědy a techniky a vyjadřuje víru, že budoucnost je právě ve vědeckém a technickém rozvoji. Opravdu doporučuji přečíst.

22. března 2016
Usmívejte se, bude ještě hůř. Tenhle cynický, avšak bohužel výstižný komentář si zkrátka nemohu odpustit ve vztahu k teroristickým útokům v Bruselu. Tragikomická naivita, laxní politika vůči imigraci, neschopnost starat se o bezpečnost a neochota razantně odpovídat, to vše láká teroristy k útokům na Evropu a současně tu pro ně utváří ideální podmínky. A mediální mainstream je pochopitelně zděšen z toho, že si Donald Trump troufl říct, že se má užívat mučení, že je potřeba jít po rodinách teroristů nebo že evropští členové NATO málo přispívají na svou bezpečnost. To je strašné. On si dovolil říct pravdu!

21. března 2016
Nebyl jsem sám, kdo předpovídal, že krachování vládní spolupráce ČSSD s ANO je pouze otázka času. Nejde jen o ideologickou pozici (protože ANO tak jako tak žádnou nemá), ale spíše o samotnou podstatu hnutí okolo Andreje Babiše. Nesmíme zapomínat, že se zrodilo de facto jako 1. antisystémový subjekt a 2. politická divize korporace Agrofert. Obě tyto skutečnosti se dříve či později prostě musely projevit. Sociální demokracie, která má navíc v čele (diplomaticky řečeno) ne zrovna silnou osobnost, se dostává do hodně ošklivé situace, z níž se nabízí několik východisek, ale žádné pro ni dobré. Napětí dále podporují blížící se krajské volby a dost možná se schyluje k zásadnímu střetu o esenci české politiky.

19. března 2016
Knihu Jatka jsem otvíral s velkým zájmem, neboť ji provází takříkajíc skandální pověst. Jak možná víte, jde o tematiku odebírání orgánů čínským politickým vězňům, zejména těm z hnutí Falun Gong. Právě jeho historii a perzekucím se věnuje většina publikace, jež obsahuje i zajímavý náhled do fungování stranické a bezpečnostní sféry v Číně, takže místy se od "orgánové" problematiky hodně odbíhá. Výsledkem je ale nepochybný fakt, že nejde o nějaký exces, nýbrž o zrůdný systém, který z politických i zištných důvodů zabíjí nevinné. Myslím, že by Peking měl upřímně odpovědět na pár všetečných otázek.

17. března 2016
Člověk by se měl neustále učit, rozšiřovat si dovednosti či zkoušet nové věci. V mém případě to ukazuje např. už delší dobu trvající psaní pro personalistický portál JdiPracovat.cz, ale čerstvě jsem si zkusil také roli, jež by se dala nejlépe popsat jako vyjednavač. A to rovnou se vzdáleným zahraničím, konkrétně s někým na Floridě. Podrobnosti zatím nemůžu sdělit, avšak pokud to vyjde, výsledků si zaručeně všimnete. A i kdyby to nakonec nevyšlo, rozhodně to byla vysoce zajímavá a přínosná zkušenost.

16. března 2016
Na konspiračních teoriích je roztomilé také to, že se dají neustále upravovat tak, aby do nich zapadaly aktuální události, takže teorie získává další "důkazy". Někdy ale realita způsobuje, že se teorie musí přepracovat hodně zásadně, popř. se vytvoří nové či získají popularitu ty dříve okrajové. Perfektním příkladem tohoto procesu je fantasmagorie zapojující do "židovského spiknutí" i Rusko, které bývá zpravidla podáváno jako hlavní nepřítel nás ďábelských sionistů. Tady je konečně to kouzelné vysvětlení, proč se (citace) "prominentní český sionista" Lukáš Visingr odmítá připojit k současné rusofobní vlně. Prostě patřím do toho spiknutí, tak jednoduché to je! Teď zrovna váhám, který kousek Ruska si vybrat. :‑)

14. března 2016
Pozor na volební úspěch extremistů v Německu! V jedné spolkové zemi již vyhráli! Ano, vítězství Zelených je skutečně zdrojem obav, naopak vysoká procenta pro AfD považuji za opatrný pozitivní příslib. Ukazuje se, že multikulturní propaganda liberálního mainstreamu už přestává fungovat, protože bez ohledu na pitomé nálepky si AfD připsala velký úspěch. Je smutné, že jsme to dopracovali až k tomu, že volání po dodržování zákonů se označuje za extremismus a nenávist, ale do takového ubohého marasmu asi musíme klesnout, abychom se pak mohli odrazit ode dna. P.S. Jako Němec bych samozřejmě AfD volil.

13. března 2016
Ozbrojené síly USA mi udělaly opravdu velkou radost. Jeden z mých miláčků, výborný letoun OV‑10 Bronco, se konečně vrátil do boje, a to přímo proti Islámskému státu! Tento stroj je stále strašlivě nedoceněný, a proto pevně doufám, že se pozitivní výsledky experimentu odrazí v něčem ještě větším. Další dobrou zprávou je, že letectvo zadalo studii nástupce dalšího ikonického ďábelského mazlíka, a sice "Prasete" čili A‑10. Konečně jim došlo, že k zajištění efektivní přímé vzdušné podpory je prostě potřeba skutečný bitevník. Jak se taky říká, po vyzkoušení všech ostatních možností se lidé začínají chovat rozumně.

11. března 2016
Vše odpuštěno, agente 007! To se mi chce zvolat po zhlédnutí nové bondovky Spectre, o níž mohu napsat jen to nejlepší. Pokud na mě předchozí trojice snímků s Danielem Craigem působila poněkud rozpačitě, protože to zkrátka nebyly ty "správné" bondovky, pak Spectre přináší návrat ke kořenům. James Bond konečně "nachází sám sebe" a je opět perfektním ochráncem britského impéria. Nachází také svou Nemesis, resp. arci‑zloducha, který má odpovídající (velký) formát. Nečekaně velký prostor dostávají i Bondovi kolegové. Film je brilantní i po technické stránce (což by při tom obrovském rozpočtu být měl) a skládá poctu starým bondovkám, protože je plný nostalgických odkazů pro milovníky žánru. Excellent!

9. března 2016
Zajímavá debata: Jak by asi vypadala Luftwaffe bez slavného letounu Ju 87 Stuka? Tohle klidně mohlo nastat, jelikož střemhlavé bombardování bylo tehdy kontroverzní novinkou, proti níž se stavěla silná opozice a kterou protlačila "lobby" kolem Udeta. V opačném případě by se asi prosadila klasická koncepce bitevníků a stíhacích bombardérů (k čemuž reálně stejně došlo, když se dospělo na limity Stuky), navíc by Luftwaffe měla kapacity na čtyřmotorové bombardéry (což by asi změnilo celý průběh války). Jakkoli to tedy působí absurdně, bez své "střemhlavé ikony" by Luftwaffe nakonec zřejmě dopadla lépe. :‑)

8. března 2016
Situace se sice trochu mění, ale stále platí, že téma Balkánu se v západních médiích pořád prezentuje většinou extrémně tendenčně, a to v neprospěch Srbů. Hodně mi to vadí. Pořád říkám, že je v pořádku někomu stranit, ale není v pořádku chovat se naprosto zaslepeně a nekriticky. Naneštěstí to samé platí i o dvojici knih, které se nazývají Necenzurované obrazy a z nichž první se týká rozbití Jugoslávie a druhá problému Kosova. Jelikož je napsal dr. Rajko Doleček, samozřejmě se staví na stranu Srbska, bohužel to ovšem činí podobným způsobem, jímž se jiná média staví proti Srbsku. Čtení je to zpočátku zajímavé, avšak řada tvrzení se nedá nijak doložit a místy to působí spíš jako směs propagandy, spekulací, hysterických obvinění a teorií o spiknutí. Zajímavost se tedy vytrácí, až to nakonec působí trochu trapně a trochu únavně.

6. března 2016
Průzkumy veřejného mínění opět selhaly a liberální mainstreamová média opět vyděšeně mektají. Toto je můj základní dojem z výsledků parlamentních voleb na Slovensku, kde osm stran v parlamentu napovídá, že vládu půjde sestavit velice obtížně (pokud vůbec). Ale zkrátka platí, že voliči rozdali karty, politici by teď s nimi měli hrát a měli by respektovat základní poselství voličů. Ať již vládu sestaví Robert Fico, nebo se utvoří pravicová koalice, vláda by měla tvrdě držet "středoevropskou linii obrany" proti ilegální imigraci a nesmyslům z Bruselu. Jinak totiž bude nahrávat jedině Kotlebovým nacistům.

4. března 2016
Krátké glosy ke třem aktuálním tématům. 1. Americké prezidentské volby: Více a více si myslím, že nejlepším kandidátem je Ted Cruz (což mi potvrdila i volební kalkulačka CNN), ale pokud neuspěje, jsem už rozhodnut, že podpořím Donalda Trumpa. (Jestli má ta mediální "masáž" zaměřená proti Trumpovi nějaký efekt, tak snad jenom ten, že mám pro něj stále větší pochopení.) 2. Příměří v Sýrii: Nemyslím si, že vydrží moc dlouho, spíš bych řekl, že je to jen pauza pro obnovení sil na další kolo. 3. Spor o smlouvu Prahy s Čínou: Osobně bych to změnil jenom v jediném detailu: Samozřejmě uznáváme Tchaj‑wan jako součást Číny, a to dokonce až tak, že vládu na Tchaj‑wanu uznáváme jako vládu celé (jedné) Číny. :‑)

3. března 2016
Film Zbrusu Nový zákon nepatří k těm, na něž bych se zpravidla díval nebo které bych doporučoval, ale učinil jsem výjimku. A stálo to (podle mého názoru) za to. Je to film zvláštní až divný, skoro praštěný, má však svůj vnitřní smysl a kouzlo. Tato fantaskní, místy dojemná komedie o hledání smyslu existence je zajímavá tím, že se dá pochopit mnoha způsoby. Je to kritika slepého fanatismu a primitivního konzumu, ale také parodie unijní byrokracie a výzva k toleranci. Nečekám, že se to bude každému líbit tak jako mně, přesto však radím, abyste se podívali a zkusili v tomto filmu nalézt něco pro sebe.

1. března 2016
Otázka: Proč pořád nosím na zádech batoh? Ne, Václav Klaus nikdy neřekl, že batoh je levicový (je to jeden z typických novinářských zmetků), ale i kdyby to řekl, jako pravicový konzervativec bych nemohl souhlasit. Pro konzervativce by měla důležitou roli hrát pragmatická užitečnost, kterou batoh zajisté má. Na zádech lze velice pohodlně nosit značnou zátěž, aniž by to tělu (které je k tomu stavěné) působilo jakékoliv problémy. Navíc tak máte volné ruce a vyšší bezpečí před zloději. A je mi úplně jedno, jak to podle samozvaných hlasatelů "módy" vypadá, protože zastávám názor, že hezké je zejména to, co funguje.

29. února 2016
Už jen s pobavením sleduji, kam až může zajít tzv. politická korektnost. Nedávno jsem se o sobě dozvěděl, že jsem prý schvaloval apartheid, a to tím, že jsem chválil jihoafrická obrněná vozidla. Nevím, zda má smysl se o tomhle slaboduchém myšlenkovém konstruktu vůbec vážně bavit, ovšem pro jistotu tady uvádím, že apartheid odsuzuji jako špatný, podobně jako odsuzuji i další formy rasismu (např. diskriminaci bělochů, ke které dnes v řadě zemí dochází). To ale neznamená, že pokládám za špatné všechno, co se v JAR v éře apartheidu udělalo, a proto znovu nadšeně chválím jihoafrickou školu obrněnců. Z ní totiž vychází vozidla kategorie MRAP, která zachránila tisíce životů západních vojáků. Jestliže někdo nedovede oddělit kritiku politického režimu od chvály techniky, tak lze s úspěchem pochybovat o jeho inteligenci.

27. února 2016
Vypadá to, že se jaderný klub rozrostl o dalšího člena. Saúdská Arábie asi skutečně má nukleární zbraně. Není to příliš překvapivé, spekuluje se o tom už roky a leckdo (včetně autora těchto řádků) to předvídal, ale když se objeví prohlášení, že to tak vážně je, člověk se přece jen cítí zvláštně. Ti kluci opálení se každopádně ocitli ve velice nepříjemné situaci. Plány se jim hroutí, utrpěli debakl v Jemenu a ještě chtějí vlézt do Sýrie. Prohlášení, že mají Bombu (což může být samozřejmě i psychologický bluf, na to nezapomínejme), do toho dobře zapadá jako víceméně zoufalý pokus ukázat sílu, resp. její iluzi.

25. února 2016
Málokdo dnes asi ví, že jsem kdysi býval neuvěřitelným fandou herní série Mortal Kombat. Znal jsem zpaměti snad všechno, celý svět, postavy, jejich příběhy, pohyby a kouzla. A dosud tvrdím, že filmová verze je zřejmě nejlepší zfilmování videohry, které kdy bylo. Již dlouhou dobu se pracuje i na novém filmu, jenže ten se pořád odkládá. Naděje vzbuzuje fakt, že by mohl být propojen s výborným krátkým filmem Mortal Kombat: Rebirth (a)nebo webovým seriálem Mortal Kombat: Legacy, protože tato krátká, ovšem velice povedená dílka nabízejí nový, realističtější a nečekaně atraktivní pohled na svět MK. Každopádně jsem pevně přesvědčen, že fenomén MK má pořád velký potenciál, jen je potřeba jej kvalitně oživit.

24. února 2016
Děkuji firmě MCAE Systems za skutečně velice působivou a zajímavou prezentaci technologií 3D skenování a 3D tisku. Od počátku rozmachu těchto vynálezů jsem byl přesvědčen, že se tímto otevírá jedna z velkých cest do budoucnosti a že tyto technologie mají obrovské perspektivy ve vojenství. Samozřejmě pod podmínkou, že se dočkají adekvátní podpory. Právě do takových oborů mají směřovat investice do výzkumu a vývoje, aby tu vznikal základ pro ekonomický úspěch. (Dále viz Izrael.)

22. února 2016
Nepamatuji si, kdy (resp. zda vůbec někdy) jsem se v kině smál tolik jako u filmu Deadpool. Tohle je opravdu něco výjimečného a obtížně s něčím srovnatelného. V žánru komiksových filmů dnes převažuje trend vážných psychologických a filozofických myšlenek, zatímco Deadpool je esence ryzí zábavy. Ale jaké zábavy? Stručně shrnuto, takřka šílené. Hlavní hrdina (proti němuž je i Tony Stark málomluvný bručoun) neustále chrlí spoustu vtipů, jejichž spektrum sahá od popkulturních hlášek přes břitkou sebeironii po neskutečné vulgarity. Deadpool nebere vážně vůbec nic (ani sebe) a krutě demoluje všechna klišé. Strážci galaxie jsou překonáni, protože tohle je nejvtipnější "komiksovka" a jeden z nejvtipnějších filmů vůbec.

20. února 2016
Omlouvám se, že se nepřidávám k jásotu nad dohodou, která má odvrátit "Brexit". Ačkoliv jsou v ní obsaženy převážně věci, s nimiž souhlasím, nemyslím si, že se tím něco zásadně změní, podobně jako nebude mít valný význam to, jak dopadne britské referendum. Změny fungování EU by musely být daleko hlubší, aby zabránily jejímu rozpadu, nad kterým již vyděšeně fňukají i sluníčkoví pseudo‑liberálové. Současná podoba EU je podle mě nezvratně odsouzena k zániku (který dále urychluje imigrační krize), a jestliže ještě je nějaká šance, pak se určitě nedostaví bez velkých politických změn v jednotlivých zemích.

19. února 2016
Na novou knihu Matthewa Reillyho, která u nás vyšla pod jménem Střežená zóna (výjimečně podivný překlad původního titulu The Great Zoo of China), jsem se hodně těšil. A rozhodně jsem nebyl zklamán, protože jde o skvělý román, v němž Reilly použil svůj geniální "akční" styl pro jakousi zvláštní mutaci Jurského parku (který je prý i jeho nejoblíbenější knihou). Nyní už nic nezkazím, pokud prozradím, že se všechno točí kolem draků, kteří zřejmě nebudou zase tak mytičtí, jak se většinou říká. (To ostatně koreluje s mým názorem, že lidé viděli živá zvířata, která byla předobrazem draků.) A když se do toho přimíchá ještě čínská politika, vzniká skutečně excelentní adrenalinový román, který se čte jedním dechem!

17. února 2016
Opět jsem se od srdce zasmál, když jsem zjistil, jaké pohádky o mně určití jedinci (pochopitelně vždy odvážně ukrytí pod přezdívkami) píšou v některých internetových diskusích. Je opravdu fascinující, co o mně dovedou tvrdit lidé, které vůbec neznám, ale pro něž snad tvořím objekt určité posedlosti. Motivace pro to mohou sahat od jakýchsi komplexů po obyčejnou blbost. Nebudu to zkoumat nebo na to jakkoli reagovat, jelikož to zkrátka vůbec neberu vážně a jen se tím bavím. Pro pár lidí ten den, kdy mě potkali, asi představuje nejdůležitější den jejich životů. Jak praví klasik: Je mi líto, ale pro mě to bylo úterý. :‑)

16. února 2016
Kdyby se ten film nejmenoval Jack Ryan: V utajení, resp. kdyby nesla hlavní postava jiné jméno, hodně těžko bych poznal, že je to "zfilmování" něčeho z pera geniálního Toma Clancyho. A ono slovo dávám do uvozovek zcela záměrně, protože spojitost se slavnou románovou sérií je mimořádně volná, resp. téměř žádná. Pokud se s tímto smířím, vychází mi z toho překvapivě (navzdory spoustě negativních hodnocení) dobrý špionážní film. V roli charismatického hlavního padoucha exceluje Kenneth Branagh, vedle kterého ty ostatní herecké výkony působí nevýrazně. Zápletka má poněkud pomalý rozjezd, ale pak získá tempo, které nepoleví až do konce. Dá se tomu řada věcí vytknout, ale jak říkám, souhrnně docela dobré.

14. února 2016
Sv. Valentýn, tedy svátek zamilovaných, má (podobně jako i další "křesťanské") svátky mnohem delší historii, která sahá až do starověku. Tehdy to však byla oslava tělesných rozkoší a sexu, kterou ale křesťanství později hodně upravilo. Každopádně je velmi iritující, jak dnešní rádoby‑intelektuální "politická korektnost" rozkládá a ničí svobodu Západu, a to i tu sexuální. Bojíme se toho, co by tady způsobili islamisté, ale zapomínáme, jak se strašlivě poškozujeme i sami. Západ ve skutečnosti nikdy nemůže porazit žádný vnější nepřítel, nýbrž jen jeho vlastní slabost, stupidní sebeomezování a sebemrskačství!

13. února 2016
Někdy už je skutečně únavné vysvětlovat, že pochvala amerického Jihu a nesouhlas se standardním výkladem občanské války v žádném případě neznamená podporu otrokářství. Představa, že v občanské válce šlo právě o otroctví, je dosud velice pevně zakořeněná, což nic nemění na tom, že je vysoce zavádějící, ne‑li úplně mylná. Otrokářství bylo pozůstatkem minulosti, který by v případě vítězství Jihu záhy vymizel. V té válce se bojovalo primárně o systém vládnutí a systém hodnot. Jestliže se tedy dnes považuji za "Jižana", znamená to v podstatě "jen" přihlášení se k jakýmsi idejím, které jsou blízké tradičnímu evropskému konzervatismu, k němuž se také hrdě hlásím. Takže s potěšením říkám: The South Will Rise Again!

11. února 2016
Televize BBC teď vyvolala jistý rozruch válečnou simulací World War Three: Inside the War Room. Za účasti četných britských stratégů a dalších expertů vzniklo cosi jako konverzační drama, ve kterém jde o fiktivní střet NATO a Ruska v Pobaltí (přesněji v Lotyšsku), resp. o britskou reakci. Na první pohled to patrně působí jako praštěné (a tak jsem k tomu přistupoval), byl jsem však mile překvapen tím, jak dobře to BBC podala. Ano, je to v řadě věcí značně přehnané, ale přesto profesionálně zvládnuté a má to hodně působivou atmosféru. Stejně jako výstup simulací z korporace RAND to rozhodně stojí za pozornost a zamyšlení nad tím, jak teď (ne)jsme připraveni, schopni a ochotni (to není totéž!) bránit Evropu.

10. února 2016
Historik Ivo Pejčoch opět dokázal svou schopnost neúnavně hledat v archivech. Tentokrát ale není výsledkem jeho výzkumu atlas vojenské techniky, nýbrž publikace na pomezí oborů vojenství a literární historie. Má titul Od Švejka k Terazkymu a jde o soubor textů, které popisují reálné předobrazy postav z románů z vojenského prostředí. Kromě legendárního Švejka a Černých baronů se zkoumá i Tankový prapor či některá méně známá díla, ale rozhodně jde o vysoce přínosnou knihu. Doporučuji!

9. února 2016
Bratrstvo klokaní pracky opět promluvilo a opět žádá pro Austrálii stíhačky F‑22 Raptor. Nemyslím, že by teď kohokoli překvapilo, že má mou stoprocentní podporu, neboť náležím k těm, kdo již roky volají, aby byl tento excelentní (přesněji řečeno, dnes nejlepší) bojový letoun prodáván blízkým americkým spojencům. Na prvním místě by to měl být Izrael, dále Austrálie, Japonsko, Jižní Korea, Kanada... Vyšší počet odběratelů by zákonitě snížil jednotkovou cenu, což by zase umožnilo postavit víc kusů. Jelikož továrna na F‑22 se nachází v Texasu, přál bych si, aby se prezidentem USA stal republikán z Jihu, ideálně Texasan Cruz, popřípadě Rubio z Floridy, protože tak bude největší šance na restart výroby Raptorů.

7. února 2016
Windows 10 evidentně nepostupují tak, jak se plánovalo. Teprve nyní se jejích podíl dostal přes Windows XP a nová agresivní strategie Microsoftu je podle mě důkazem nejistoty a slabosti, nikoliv síly. Jestliže jste to ještě nezaznamenali, tak dávejte pozor: Windows 10 se vám můžou nainstalovat automaticky, aniž byste chtěli! Tak se to s úspěšnými produkty přece nedělá, že? Jsem hodně zvědavý, jaké problémy to způsobí ve firmách nebo na úřadech, resp. u nezkušených uživatelů obecně. Hádám, že (bez ohledu na reálné kvality Windows 10) tyto a další podobné nápady vyvolají v lidech jedině podvědomý odpor.

6. února 2016
Kdo by neznal námořní bitvu? Tuhle hru, ke které stačí čtverečkovaný papír a tužka, hráli už naši dědečkové, ale navzdory expanzi počítačových her je dosud populární. Ne každý si uvědomuje, že geniální scéna ve filmu Battleship (ta "střelba na souřadnice") je ve skutečnosti adaptace téhle hry. Na českém trhu se objevila i hodně pěkně udělaná cestovní verze a záhy následovaly obměny nazvané Pozemní bitva a Letecká bitva, byť princip zůstává stejný. Co byste na tom taky chtěli měnit, že? :‑)

4. února 2016
Případ Čechů unesených v Libanonu a jejich výměny za zadrženého teroristu znovu ilustruje totální impotenci české zahraniční a bezpečnostní politiky. S únosci se nemá vyjednávat, s únosci se má bojovat, a to způsobem exemplárně brutálním, aby to jiné podobné odstrašilo. Pokud se budeme dále chovat jako nyní, tak se z Čechů v zahraničí stane lovná zvěř. Správným postupem je samozřejmě vyslat elitní jednotku, jež dostane bianco šek na postupy, resp. bude mít zadání udělat cokoli, aby unesené občany zachránila. Hezkou inspiraci nabízí např. působení sovětských "speciálů" v Libanonu. Jinak řečeno, je nutné vyslat zprávu ve smyslu: "Jestliže někoho z našich lidí unesete, tak pro něj přijdeme, ať bude živý, nebo mrtvý, a každého, kdo se na tom podílel, pošleme do horoucích pekel, a to po velice malých kouscích. Hezký den."

3. února 2016
Říká se, že většina chlapů rozeznává tak šest až osm základních barev. Asi tedy nejsem typický chlap, protože bez problémů rozeznávám spoustu odstínů, tónů či valérů. Ano, vím, co je to bordó, lila, lososová, broskvová, tyrkysová... Je to vlastně trochu profesionální deformace, protože díky své práci mám co dělat s kamuflážemi, ve kterých se používají často velmi podivné barvičky (viz Desert Pink). Pokud se v tom chcete orientovat, tak černá, bílá, červená, modrá, zelená a žlutá opravdu nestačí.

1. února 2016
V poslední době jsem zjistil, že není na škodu někdy prolistovat katalogy plastikových modelů, popř. návody k modelům. Proč? Divili byste se, o jak zajímavý zdroj se často jedná (pokud překousnete až komické jazykové chyby v materiálech asijských výrobců, např. Dragon, Trumpeter, HobbyBoss či Academy). Zejména když se pokoušíte zjistit něco o obskurních typech vozidel či letadel z druhé světové války, popř. některých pozdějších typech z exotických zemí, může to být slušný začátek. Můžete tak najít i obrázky techniky, jejíž kvalitní fotky se shánějí asi podobně snadno jako ptakopysk hrající na saxofon.

30. ledna 2016
Jeremy Clarkson mi byl vždy velice sympatický a po dočtení jeho knihy Ďábelská jízda mé sympatie a respekt ještě vzrostly. Jeho recenze automobilů nejsou totiž zdaleka jen o autech, protože je využívá také jako nástroj, pomocí něhož otevřeně sděluje své názory na společnost, politiku, kulturu a cokoli, co ho zrovna zaujme. A to vše s výtečným sarkastickým britským humorem a bez stopy prokleté politické korektnosti, což je další důvod pro pochvalu. Zelení ekomentálové se můžou vztekat (ne že by to ještě kohokoli zajímalo), ale právě lidé jako Clarkson jsou potřeba, abychom se pohnuli někam dál.

29. ledna 2016
Prezidentská předvolební kampaň uvádí Ameriku do varu. Jsem trochu zklamán z toho, že ten, komu bych dal nejraději hlas (Jeb Bush), nemá mnoho šancí na úspěch, avšak je nutno jít dál. Kdybych si měl teď zvolit mezi těmi, kdo ty realistické šance mají, tak patrně Ted Cruz. Ale ta kardinální otázka samozřejmě zní, co bych měl dělat v situaci, že by nominaci získal exotický populista Donald Trump. Pořád platí, že vůči němu mám kvanta výhrad, ale zároveň jsem pevně přesvědčen, že Amerika (a její zahraniční politika) už potřebuje změny a nové impulsy. Ty Hillary Clintonová nezajistí (o socialistovi Sandersovi se nebudu bavit), takže mi nezbývá než říci, že v tom případě bych (ač nerad) musel podpořit Trumpa.

27. ledna 2016
Musím se ještě vrátit k pondělní návštěvě Miloše Zemana v Tišnově a musím se pochválit za přesnou predikci reakcí na jeho vtip s kalašnikovem. Jelikož jsem tuto skvělou hlášku slyšel živě, okamžitě jsem věděl, co bude následovat ze strany většiny médií a politiků. Vytržení z kontextu, povyk, pohoršení, hysterie. Oni tam nebyli, já ano! Všichni v sále se upřímně smáli, protože z celé situace a kontextu i ze stylu prezidentova projevu jasně poznali, že šlo o humor. Ano, černý a ostrý, ale stále humor, jaký psaný text nikdy nemůže vyjádřit. Politici se prostě berou moc vážně (a čest výjimkám typu Miloše Zemana) a smysl pro humor se ztrácí či deformuje, jak koneckonců prokazují i idiotské snahy "cenzurovat" vtipné reklamy na základě zatracené politické korektnosti. Ta už je sice odsouzena k smrti, ale pořád vztekle kope okolo...

26. ledna 2016
Do Tišnova po nějaké době opět (a vlastně poprvé ve funkci prezidenta) zavítal Miloš Zeman, který ochotně a svým skvělým stylem odpovídal na otázky od občanů (včetně mé otázky na možnost reformy islámu). Opět se potvrdilo, že je bezpochyby nejen nejlepším rétorem v české politice, ale i člověkem, který je nadaný skutečně výjimečným smyslem pro humor, a to včetně schopnosti dělat si legraci sám ze sebe. Miloš Zeman nebere sám sebe příliš vážně, ovšem o to větší váhu mají mnohdy jeho názory na důležitá témata. Můj respekt k němu jen vzrostl a jsem ještě více hrdý na to, že tento státník je i mým prezidentem.

24. ledna 2016
Upřímně vítám, že si ekofašisté zvolili do čela Matěje Stropnického, a to z téhož důvodu, z jakého jsem hodně přivítal zvolení Jeremyho Corbyna do čela britských labouristů. S takovými tragickými existencemi na pozicích předsedů jsou totiž tyto strany nevolitelné, a tudíž ani nehrozí jejich podíl na vládě, což mě jako konzervativce samozřejmě těší. Důležitý rozdíl však spočívá v tom, že politický systém moderní levici potřebuje a že s jiným vedením by Labour Party měla být vzorem i pro kontinentální levici, kdežto Zelené potřebuje politický systém zhruba jako rakovinu. A proto jim přeji příjemnou cestu do zapomnění.

23. ledna 2016
Debata o politice a výběru politiků. Určitě platí, že politik by měl rozumět resortu, v němž se pohybuje, pokud možno díky vlastní praxi. Ministr zdravotnictví by tedy měl být dobrým lékařem. Problém je v tom, že naopak to nefunguje. Je to jistě podmínka nutná, ale nikoliv postačující. Dobrý lékař vůbec nemusí být i dobrý ministr zdravotnictví. (Osobně jsem přesvědčen, že bych rozhodně nebyl dobrý ministr obrany.) Na toto bychom měli myslet při uvažování nad tím, koho ve volbách pošleme do politické funkce. Odborná znalost problematiky by u kandidáta měla být přítomna, ovšem vedle ní jsou potřeba i další schopnosti a osobnostní kvality, které nijak nesouvisejí s tím, jak člověk rozumí svému profesnímu oboru.

21. ledna 2016
Prase je (snad) zachráněno! Ikonický letoun A‑10 Thunderbolt II, známý též jako Warthog, zůstane ve službě, protože americké letectvo opustilo idiotský (a částečně sebevražedný) nápad poslat toto fenomenální letadlo do šrotu. Ukázalo se, že kdo sáhne na A‑10, má náhle tolik nepřátel, o kolika se mu nezdálo ani v těch nejhorších snech. Za "Prase" pořád neexistuje opravdová náhrada (a argumentace strojem F‑35 je napůl k smíchu a napůl k pláči) a existovat nebude, dokud nevznikne nový bitevník. Nic proti ultramoderní futuristické technice, jenže ta "blátošlapy" z nejhoršího zřejmě nevytáhne. Warthog Forever!

19. ledna 2016
Děkuji za všechny pochvaly mého výstupu v pořadu Události, komentáře. Je dost možné, že už mě tam nikdy (nebo aspoň po nějakou dobu) nepozvou, trvám však na všem, co jsem řekl, a nezměním na tom ani písmeno. Nikdy se nenechám omezovat tzv. politickou korektností (neboli zbabělostí) a budu hlasitě a otevřeně říkat, co pokládám za správné, bez ohledu na to, jak budou "sluníčkáři" vyděšeně a pohoršeně mektat. Čekají nás těžké časy, ale můžete se spolehnout, že budu vždycky s vámi.

18. ledna 2016
Debata o filmech o moderních ponorkách. Pro mě osobně dosud zůstává tím nejlepším Hon na ponorku, resp. správněji Hon na Rudý říjen, možná nejlepší ne‑bondovská role Seana Conneryho a rovněž jedno z nejlepších filmových zpracování jakékoliv knihy. Na druhé místo řadím K‑19: Stroj na smrt, což je snímek postavený na reálných událostech, díky čemuž má dost zvláštního ducha. Ne, nezapomněl jsem na V nepřátelských vodách. To už je ale pro mě spíš dokument (nebo, jak se dnes učeně říká, "dokudrama") o nesmírně paradoxní situaci, kdy sovětský námořník obětoval život za záchranu východního pobřeží USA. Mimochodem, je velice smutné, že Sergej Preminin nedostal žádné vysoké americké vyznamenání.

16. ledna 2016
ODS tvrdí, že je připravena znovu vládnout, ale já mám značné pochybnosti. Do pravicové vlády, která vzešla z voleb v roce 2010, se vkládaly obrovské naděje, ale výsledkem bylo obrovské zklamání. Současná vláda, jež je bizarním slepencem levice, populismu a ekonomické oligarchie, nakonec zřejmě také skončí fiaskem, ovšem to, zda se ODS dokázala změnit a poučit, považuji dosud za hodně nejisté. Nevím, jak bych se rozhodl, kdyby se volby konaly dnes. Jako skalní pravicový konzervativec nevylučuji, že bych ODS mohl někdy opět volit, na to by však nejspíše musela prodělat ještě daleko výraznější změny.

15. ledna 2016
Dění v Evropě znovu jasně ilustruje, jak funguje mezinárodní scéna. Bez ohledu na naivní idealismus kohokoli stále platí, že vyhrává a získává ten, kdo má sílu, odvahu a cílevědomost a kdo se nebojí tvrdě prosazovat své národní zájmy. O tom totiž mezinárodní politika je. Norský nacistický Barnevern stále krade děti, ale začíná si dávat pozor na to, odkud pocházejí, protože v případě Poláků by mohl znovu narazit, zatímco Česko je dosud dobrým terčem, jelikož se nedokáže postavit za své zájmy a občany. Jestliže si dnes někdo v Evropě zasluhuje maximální podporu, je to zejména Polsko. To, jak se Brusel pokouší o "prověřování demokracie" v Polsku, je jen ubohá fraška dokazující, jak se sama EU změnila v parodii demokracie. Nemá smysl ji brát vážně, budí už jen směs pohrdání a posměchu s malou troškou lítosti.

13. ledna 2016
U diváků i kritiků film 47 róninů propadl, a proto jsem byl opatrný, avšak nakonec se mi celkem líbil. Jedná se o nové zpracování slavného (a reálného) příběhu o skupině samurajů, kteří navzdory zákazu (a s vědomím, že za to neodvratně zaplatí životem) mstí smrt svého pána. Tvůrci přidali pořádnou várku magie, díky níž se film řadí spíše do žánru fantasy, což mi ale nikterak nevadí. Jistě největší pochvalu si zaslouží kostýmy, exteriéry a nádherná choreografie bojových scén, ale Keanu Reeves hraje trochu méně výrazně, než je u něj zvykem. Pro mě docela dobrý film, mohl však být ještě o něco lepší.

11. ledna 2016
Debata o těžkém dělostřelectvu. Moderní tažené i samohybné houfnice mají v naprosté většině ráži 155 či 152 mm. Nabízí se ale otázka, jestli by nestálo za úvahu znovu vytvořit i něco většího, zřejmě ráže 203 mm, popř. i 406 mm. Artilerie má pořád mimořádně významnou úlohu a zvětšení ráže by zákonitě znamenalo nejen vyšší destrukční sílu, ale také (či spíše zejména) větší dostřel. Přesná a rychlá palebná podpora by poté fungovala na ještě větší vzdálenosti. Chopí se tohoto nápadu nějaká zbrojovka?

9. ledna 2016
Armáda ČR bude kupovat modernizované útočné pušky CZ BREN 2. Celý projekt BREN zůstává stále hodně kontroverzní a míří na něj poměrně tvrdá kritika, avšak já jako vlastenec a fanoušek České zbrojovky pociťuji povinnost se této zbraně zastat. Ano, jsem si vědom, že zdaleka ne vše bylo v pořádku a že BREN má některé nedostatky, ale ty nejsou systémové a neopravitelné, což koneckonců dokazuje nový BREN 2. Není to zajisté první zbraň, která od počátku sklízela kritiku, ovšem později se vypracovala na špičkovou úroveň (za všechny stačí uvést M16), takže nevidím důvod, proč by BREN nakonec neměl uspět. A samozřejmě trvám na tom, že z řady důvodů je správné podporovat domácí zbrojní průmysl.

8. ledna 2016
Je fascinující sledovat, jak "sluníčkoví" politici, aktivisté a novináři zoufale hledají způsob, jak mají zareagovat na masové útoky v německých i jiných městech, aniž by vypadali jako totální hlupáci. Jak překvapivé, že mezi útočníky figuruje tolik imigrantů! Kdyby to nebylo k pláči nebo vzteku, bylo by to hodně vtipné. Nepochybují, že tento trend bude pokračovat, útoků bude přibývat a bezpečnostní situace se bude zhoršovat. Někteří politici to zavčas pochopí a pružně změní názor, jiní to nezvládnou a budou v nejbližších volbách smeteni. Jisté ale je, že se nálady lidí o další krok přiblížily k bodu, kdy to konečně "bouchne".

6. ledna 2016
Oblíbeným tématem poslední doby se stalo "strašení" americko‑evropskou smlouvou TTIP. Můj osobní názor na tuhle záležitost je poněkud rozdvojený. Na jednu stranu jednoznačně vítám to, co spousta lidí kritizuje, a to prohloubení vazeb USA a Evropy. V tomto smyslu považuji TTIP za principiálně absolutně správný krok. Ale co mi na druhou stranu vadí, to je obludná složitost a absurdně dlouhá jednání. Pokud je cílem zavést opravdu volný obchod s co nejmenším množstvím překážek, proč se tolik roků žvaní o hromadě byrokracie? Obchodní vztahy USA a Evropy by měly fungovat jako maximálně průhledný a jednoduchý proces, a nikoli jako cosi, co jednu strašnou sadu regulací nahradí jinou strašnou sadou regulací.

4. ledna 2016
Nastává čas pro tradiční hodnocení kulturních počinů loňského roku. Ten byl mimořádně bohatý na povedená pokračování a remaky, a proto i Film roku spadá do této kategorie. Rozhodování nebylo snadné, ale Film roku 2015 je Jurský svět, za kterým se jen hodně těsně umístila Epizoda VII: Síla se probouzí. (Přiznávám, že to je spíš otázka srdce, resp. mé soukromé preference dinosaurů před Hvězdnými válkami.) Pokud jde o hodnocení Kniha roku, tak mezi romány je jedničkou Marťan, kdežto v oblasti literatury faktu si nejvíce pochval zaslouží nesmírně přínosné Československé zbraně ve světě. Sláva vítězům.

3. ledna 2016
Diskuse o knihovnictví, archivnictví a informační vědě. Je pozoruhodné, kolik lidí stále trpí představou, že už o minulosti víme (prakticky) (skoro) všechno, a proto nás už nemůže žádné zjištění překvapit. Skutečnost ale vypadá úplně opačně, což lze ilustrovat mj. tím, na co všechno asi sedá prach v archivech. Trpělivost nepatří mezi mé nejsilnější stránky, o to více si však vážím historiků, jako je mj. Martin Dubánek, Vladimír Francev, Ivo Pejčoch nebo Miroslav Šnajdr, kteří tu trpělivost na hrabání v archivech mají. Právě díky se dostávají na světlo zapomenuté či zašantročené informace o vojenství a zbraních, na jejichž bázi pak vznikají cenné knihy a články. Takže tak nějak všeobecně děkuji za toto úsilí. :‑)

1. ledna 2016
Bude letošní rok tím skutečně přelomovým? Nastane konečně to "velké probuzení" západní civilizace? Mám‑li být upřímný, tak podle mě ještě nikoli. Přibližuje se to, uvidíme jisté pozitivní náznaky, mj. ve formě výsledků voleb v některých evropských státech, ovšem v řadě ohledů přijde spíše negativní vývoj a ten opravdový zvrat čekám až tak za dva nebo tři roky. Ale náročný rok to zaručeně bude, asi ještě víc než ten loňský, takže všem, kdo stojí na správné straně, přeji zejména pevné nervy a silnou vůli.


Postřehy z října, listopadu a prosince 2015

Archiv postřehů



Na úvodní stránku





WebZdarma.cz