Postřehy ze života


31. prosince 2014
Na závěr tohoto roku se nechci snažit o prezentaci nějaké vlastní objevné myšlenky, mj. proto, že řada velmi hodnotných a podnětných věcí zazněla ve vánočním poselství prezidenta republiky. Dovolil bych si zdůraznit a trochu rozvést závěr onoho projevu, a sice apel na to, aby byl život naplněný užitečnou prací. A nejde jen o práci v užším slova smyslu, nýbrž o jakoukoliv pozitivní a přínosnou činnost. Nežijme život pro sebe, ale pro druhé. S touto myšlenkou vstupujme i do nového roku.

30. prosince 2014
Dostal jsem dotaz, co si myslím o případu knihy Adolf Hitler: Projevy a o dalších publikacích z nakladatelství Guidemedia. Sice je o mně známo, že nejsem pro absolutní svobodu slovu (resp. jsem pro její určité zákonné omezení v zájmu ochrany vyšších principů), ale v tomto případě musím podpořit názor soudu, který rozhodl, že vydání Hitlerových projevů bylo právně v pořádku. Knihy značky Guidemedia (podobně jako např. tvorba Davida Irvinga) určitě nejsou prvoplánovou propagací nacismu a mám silné podezření, že (třebaže tam patrně působí i jakési ideové sympatie) jde spíše o snahu provokovat a vydělávat. Asi takhle: Takovou knihu bych si nekoupil, ale ani bych za její prodej či nákup nikoho netrestal.

27. prosince 2014
Mezi hity českého knižního trhu se zařadila kuchařka Ládi Hrušky, což mnoho lidí zjevně nedokáže unést. Já s tím ale žádný problém nemám. Pro někoho je můj postoj možná udivující, zejména když jsem znám i coby fanda Zdeňka Pohlreicha, ale já v tom rozpor nevidím. Jsou to zkrátka dvě krajní polohy přístupu k vaření, a jelikož také nějaké zkušenosti z kuchyně mám, tak se snažím brát si něco od obou. Slavnostní jídlo, na němž hodně záleží, spíše podle Pohlreicha, ale levné a rychlé každodenní vaření jako Hruška. A když to posunu do obecnější roviny, tak člověk by se měl dlouhodobě držet určitých pevných principů, ale současně by měl být i realistický pragmatik a zkoušet nekonvenční postupy.

26. prosince 2014
Ze hry World of Tanks se stal výjimečný fenomén, který dnes zasahuje a ovlivňuje kdeco. A to včetně oboru papírových modelů, protože pod hlavičkou WoT vychází série krásných vystřihovánek obrněnců, mezi nimiž jsou i rozmanité kuriozity. Všimněte si, jak rozmach Internetu poněkud paradoxně způsobuje obnovení zájmu o papírové modely, protože právě díky digitálním technologiím si je lze zdarma stahovat a tisknout. Možná se taky "přidám do legie" a nějaký ten papírový tančík si slepím. :‑)

24. prosince 2014
Před sto lety proběhla jedna opravdu výjimečná událost, tzv. vánoční příměří. Vojáci znepřátelených velmocí přestali střílet, opustili zákopy, podali si ruce a společně oslavili Vánoce. Také kvůli tomu by se letošní svátky měly (ještě více než kdykoli jindy) odehrát ve znamení opravdového míru, klidu, porozumění a odpuštění. Je to jistě ten správný čas, kdy bychom měli myslet nejen na naše blízké a milované, ale i na ty, kdo nám někdy ublížili, a měli bychom najít sílu jim odpustit. Když Vánoce dokázaly přerušit světovou válku, dokážou snad i srovnat problémy v mezilidských vztazích. Šťastné a veselé. :‑)

22. prosince 2014
Na Železná srdce jsem slyšel převážně velkou chválu, ale i tak jsem byl překvapen, jak úchvatný film to je, a to navzdory tomu, že má celkem slabý (nebo spíš málo důležitý) příběh. Tady totiž nejde o zápletku, nýbrž o naturalistické vystižení války, jaká skutečně je. Není to romantické dobrodružství ve jménu velkých ideálů, je to brutální, krvavá a špinavá (ale jakýmsi zvráceným způsobem přitažlivá) práce. Tohle poselství má takovou sílu, že přebíjí i skvělé herecké výkony a fenomenální bitevní scény, které jistě přivedou k nadšení milovníky vojenské techniky a historie a mezi nimiž je i patrně nejlepší tankový souboj, jaký se kdy objevil na filmovém plátně. Železná srdce představují opravdu výjimečně povedené a působivé dílo, pro mě snad nejlepší válečný film za poslední roky a asi i jeden z nejlepších vůbec.

21. prosince 2014
Debata o novém ruském tanku T‑14 Armata. Patrně moc nepřeháním, když jej označím za nejvíc očekávané odhalení v oblasti vojenské techniky, které nás v roce 2015 čeká. Rusové ho skutečně důkladně tají, takže se zatím dá jen diskutovat. Že osádka bude jen v korbě, je víceméně nesporné, ale jak bude vypadat věž? Bude malá a kompaktní, nebo naopak rozměrná s externí výzbrojí? Bude nakonec motor vpředu? Bude kanon ráže "jen" 125 mm, nebo už sáhnou k 152 mm? A jaké další verze se objeví? Na tu Přehlídku vítězství, jež se má konat 9. května 2015, se každopádně těším (skoro) jako na první trojku. :‑)

19. prosince 2014
Chování společnosti Sony Pictures je smutné, ostudné a znechucující. Film The Interview sliboval nádhernou zábavnou podívanou, místo které jsme se dočkali zavření do trezoru. To teď bude standardní postup? Pokud se téma filmu nebude líbit nějaké nacistické verbeži (jelikož KLDR není nic jiného), tak už hotový film prostě zrušíme? Humor a satira patří mezi největší zbraně svobody proti totalitě a tyranii, a jestliže se Severní Korea dotčeně ozvala, znamená to, že potrefená husa zakejhala. Jinými slovy, podobných filmů by se mělo točit tím víc, aby třeba Kimové pukli vzteky. Vůbec nechápu, proč by měl vyspělý svobodný svět v čemkoli ustupovat takové morální a ekonomické nule, jako je Severní Korea.

17. prosince 2014
Radost řady lidí z prohlubující se krize ruské ekonomiky považuji za nerozumnou a krátkozrakou. Za prvé, v moderním globalizovaném světě se to vrací jako bumerang a šíří jako epidemie, takže důsledky logicky pocítí i Západ. Za druhé, napětí je už tak dost vyhrocené, a proto je čas příkopy zasypávat, nikoli ještě prohlubovat a rozšiřovat. A za třetí (což je asi nejdůležitější), pokud si někdo myslí, že ta krize povede k Putinovu konci a nástupu "někoho lepšího", tak se tragikomicky podobá těm, kdo doufali v nástup "někoho lepšího" po ruském carovi, německém císaři nebo íránském šáhovi.

16. prosince 2014
Vím, že je dost pravověrných "tolkienofilů", kteří filmové verze Pána prstenů a Hobita nesnášejí, ovšem já se řadím mezi ty, kteří je pokládají za excelentní umělecká díla. A nejnovější film Hobit: Bitva pěti armád to jen potvrzuje a korunuje. Z poloviční pohádky se stala hard‑core fantasy, oproti knize přibylo obrovské množství prvků a vedlejších dějových linií a ohromující zpracování odpovídá temně‑epické formě Pána prstenů. Určitě by se slušela pořádná porce Oscarů, mj. za režii, kameru, výpravu, efekty, kostýmy, masky a hudbu, protože v tom všem třetí Hobit exceluje. Z hlediska příběhu se vlastně příliš nestane, avšak i přesto jde o fantastickou podívanou. Nabízí se otázka, co by mohl Peter Jackson natočit teď; osobně bych uvítal, kdyby se zpracovaly některé věci z Nedokončených příběhů nebo Silmarillionu.

13. prosince 2014
Debata o bibliografických citacích a odkazech. Osobně se mi líbí norma ČSN/ISO 690, proti které jsem dříve protestoval kvůli absenci řady věcí, ale vůči aktuální podobě nemám výhrad. Na Katedře politologie FSS MU kdysi fungovaly nejméně čtyři různé normy a fakticky platí, že pokud nějakou normu sami vymyslíte a někde ji prosadíte, tak má v zásadě stejnou "legitimitu" jako ČSN/ISO 690 (která technicky není závazná, nýbrž jen doporučená). Řada periodik se tak stále drží vlastních norem, což občas působí silný virváloš, takže bych zde se vší slušností apeloval na užívání ČSN/ISO 690.

12. prosince 2014
Média mají předčasné Vánoce kvůli zveřejnění zprávy amerického Senátu o výslechových postupech CIA, ač osobně nemám pocit, že bychom se dozvěděli něco nového. Můj názor na tuto problematiku je dobře známý, takže snad nikdo nečeká, že budu CIA za tvrdé postupy vůči teroristům kritizovat (a na rozdíl od řady lidí ani nemám problém s používáním slova "mučení"). V boji proti islámskému terorismu bych si rukavičky nebral a jsem jen rád, pokud se islamisté bojí toho, co je v zajetí čeká. Vedle toho platí, že politici mají pro exekutivní složky (např. armády či zpravodajské služby) definovat cíle, ale v rámci toho by jim už měli nechat víceméně volné ruce ohledně výběru prostředků k dosažení určených cílů.

10. prosince 2014
Musím přiznat, že současná móda severských detektivek mě moc neoslovila. Jeden ze známých spisovatelů v tomto oboru Jussi Adler‑Olsen ovšem před svým vstupem do tohoto žánru napsal i politický thriller, jenž nese název Washingtonský dekret a po němž jsem se zájmem sáhnul. Je to opravdu působivá, ačkoliv samozřejmě silně přehnaná vize toho, jak je v USA vytvořena faktická policejní diktatura a vypuká občanská válka, to vše s cílem od základu změnit americkou společnost. Ideje moderního liberalismu se takto obrací ve svůj tragický opak, z čehož vyplývá hlavní výstraha knihy: Je těžké říci, jestli větší škody způsobují bezzásadoví lidé hnaní touhou po moci (pro moc samotnou), nebo myšlenkou fanaticky posedlí idealisté, kteří touží vytvořit na zemi nebe. Ti i oni však nakonec dokážou vytvořit jedině peklo.

8. prosince 2014
Uplynul týden od kalamity, která ochromila hromadnou dopravu v České republice. Ačkoliv zdaleka nepatřím mezi pravověrné "šotouše", coby milovník techniky mám pochopitelně železnici rád, takže jsem se i já zařadil mezi ty, kdo si tu pohromu tak trochu "užili" díky pohledu na neobvyklá kolejová vozidla. Stojí mimochodem za povšimnutí, jaká obrovská sada přezdívek existuje pro české a slovenské lokomotivy. Myslím, že by se na toto téma dala napsat krásná jazykovědná práce. :‑)

7. prosince 2014
Dokument Hitlerovy příšery (v originále Hitler's Jurassic Monsters) sice popisuje pokus nacistů oživit vymřelá zvířata, ale název je i tak značně zavádějící, protože se to vůbec netýká dinosaurů. (Těch bude mimochodem brzy všude zase plno, blíží se Jurský svět.) Jedná se o pratura, tedy obří divoký skot, který se trochu povedlo opravdu "vrátit", ale ten výsledek přece jen není perfektní. Snad se povede druhý pokus. Na ten dokument se ovšem určitě podívejte, je to opravdu velmi zajímavý příběh.

6. prosince 2014
Jestliže neznáte knížku Český sen, jejímž autorem je Oldřich Knitl, nemusíte se stydět. Toto zajímavé dílo se ocitlo ve stínu kultovního eposu Žáby v mlíku, se kterým má podobné téma. Větší část tvoří jakýsi historický a politický výklad o vztazích Čechů a Němců v Československu, ale pak nastupuje alternativní scénář, kde se ČSR proti Hitlerovi brání. Kromě vysoce lákavého obsahu vyniká publikace i mimořádně vysokou jazykovou úrovní a neobvyklou kombinací stylů, jelikož odborný výklad se podává místy takřka poeticky, místy naopak ironicky, takže se výsledek čte velmi příjemně. Rozhodně doporučuji.

4. prosince 2014
Je pozoruhodné, jak se český stát neustále naváží do věcí, po kterých mu nic není, avšak vykazuje alarmující neschopnost zasáhnout tehdy, když je to potřeba. Málem se přetrhne ve snaze dopravovat k nám překupníky drog, kteří (zcela právem) sedí ve vězení v zahraničí, ale když jsou "legálně" uneseny děti, omezuje se jen na pusté žvanění. Je nutno pochopit, že se zhůvěřilostmi typu Barnevernet nelze vést rozumné diskuse, vůči těm se musí bojovat jejich vlastními zbraněmi, tj. postavením před hotovou věc. Paní Michálková by nyní udělala nejlépe, kdyby se řídila příkladem manželů Rybkowých z Polska a najala si Krzysztofa Rutkowskiho. Na něj, a nikoli na právníky by se měla pořádat finanční sbírka!

3. prosince 2014
Ačkoli jsem tvrdý kritik Českých drah a mám četné výtky i vůči Dopravnímu podniku města Brna, vinu za tu dopravní kalamitu posledních dnů jim skutečně nedávám. Tohle prostě není každoroční cirkus, jaký předvádí silničáři, kteří jsou překvapení velice, že sníh zasypal jim silnice. Toto byla katastrofa, jaká se zde neudála už velice dlouho a jaká se dala těžko předvídat. Myslím, že v rámci možností to lépe zvládnout nešlo. P.S. Taky byste si teď přáli aspoň trochu toho mytického globálního oteplování? :‑)

1. prosince 2014
Měl jsem možnost zahrát si zajímavou "finanční simulaci" (vlastně naučnou deskovou hru) TotalCredit. Jde o systém, který simuluje fungování rodiny na finančním trhu, ukazuje jeho základní produkty a navozuje různé situace, které život přináší. Řada věcí je pochopitelně zjednodušena (takže hráč je nucen dělat věci, jaké by v realitě neudělal), ale i tak je to velice povedená záležitost, díky níž si můžete vyzkoušet, jak byste na takovou nečekanou událost ve finanční rovině reagovali. Pro vylepšování finanční gramotnosti (tedy oboru, ve kterém se Česká republika bohužel pohybuje skoro na úrovni zemí třetího světa) je to výborná pomůcka, která by na základních a středních školách měla být přítomna povinně.

30. listopadu 2014
Člověk si někdy musí pohladit ego, resp. pochválit se. Osobně tak teď činím (ne poprvé) za to, že jsem nikdy nepodlehl lákání monstra jménem Facebook, které mi k životu vůbec nechybí. Ale proč mě to těší právě teď? Protože nové podmínky Facebooku ohledně soukromí a reklam jsou něco opravdu úžasného. Kdyby mělo jít o zákony státu, je to totalita jak vyšitá. Nicméně platí, že Facebook je soukromá a komerční služba, která má právo od uživatelů žádat plnění svých podmínek. Nikdo nemá nejmenší povinnost Facebook používat, je to o svobodném rozhodnutí každého, takže stížnosti postrádají smysl. Chtěli jste mít všudypřítomnou, vševědoucí a všemocnou sociální síť, tak ji máte. Hodně štěstí.

28. listopadu 2014
Konečně jsem se dostal ke knize Co kdyby to dopadlo jinak? Křižovatky českých dějin. Obsahuje devatenáct alternativních příběhů z našich dějin od Bílé hory po aféru Stanislava Grosse. Kniha je to rozhodně zajímavá, ačkoli působí poněkud nevyváženě. Některé kapitoly vypadají velice uvěřitelně, kdežto jiné jsou dost "ujeté". Někde se autoři drželi značně "při zdi", jinde byli až nečekaně odvážní. Každopádně však sborník chválím už proto, že originálních českých textů z moderního oboru alternativní historie pořád existuje poměrně málo, byť jich přece jen přibývá, což je samozřejmě rovněž potěšující.

27. listopadu 2014
O počítačových hrách tu příliš často nepíšu. Nedávno jsem se ale dostal do velmi zajímavé debaty o nich, jež se týkala mj. prognóz vývoje vojenské techniky v sériích jako Battlefield, Call of Duty či Ghost Recon. Coby expert přes tuto oblast mohu říci, že ten vývoj je nastíněný vysoce rozumně a uvěřitelně. Dá se předpokládat, že evolucí výstroje pěšáků, uniforem a exoskeletonů se postupně dojde k "walkerům", tj. kráčejícím strojům, které se stanou náhradou tanků. Věrohodně vyhlížejí i ruční zbraně, obrněná vozidla, letadla kategorie VTOL a jiné "hračky". Myslím, že minimálně v tomto ohledu odvedli tvůrci (nebo jejich poradci?) kvalitní práci. Jak se to říká? All your weapon are belong to us. :‑)

25. listopadu 2014
Akce zvaná Zákaz vstupu v outdoorovém oblečení je důkazem naprostého a přesvědčivého vítězství blbosti a snobství nad zdravým rozumem. Pokud pominu, že ti lidé asi vůbec netuší, co znamená slovo "outdoor", pak mohu jen vrtět hlavou nad tím, že někdo se tak zoufale snaží vnucovat svůj "módní vkus" jiným. Jak se říká, blahoslavení jsou chudí duchem, neboť nevědí, co činí... Ale opravdu se těším, až tuto nálepku někde uvidím a vejdu do toho obchodu v koženém obleku a kanadách. :‑)

24. listopadu 2014
65. sezóna Formule 1 je za námi. Počáteční obavy z nudného ročníku s absolutní dominancí Mercedesu záhy zmizely, když se rozhořel boj přímo ve stáji "Stříbrných šípů". Oba piloti byli výborní, avšak Lewis Hamilton bojoval asi přece jen o něco lépe. Zároveň je ale jasné, že se závody F1 dostaly do kritické situace, co se týče peněz a vývoje techniky. Takhle to už opravdu dál nepůjde. Je to elitní kategorie, a jestli to někdo finančně či technicky nezvládá, tak je mi velice líto, ale zkrátka tam nemá co dělat.

22. listopadu 2014
Film Strážci galaxie, ačkoliv spadá do univerza Marvel, se zásadně liší od všech předchozích superhrdinských snímků této řady. Tentokrát jde o "vesmírnou operu", která neustále odkazuje na Hvězdné války a přivádí na scénu totálně šílenou sbírku anti‑hrdinů (kosmický zloděj, zelená vražedkyně, intelektuální bouchač, mutantní mýval a chodící strom), s čímž kontrastuje vážný příběh. Paradoxně však právě to je zdroj nejsilnější stránky filmu, kterou je čirá zábava. Nepřerušovaný přísun akce a hlášek (a hudby z 80. let) totiž vytváří fantastickou atmosféru, v níž nikdo nepřemýšlí nad (ne)logikou tohoto vesmíru. Strážci galaxie nechtějí sdělit nějaké velké poselství, chtějí "jen" dvě hodiny dokonale bavit a (což je nesmírně důležité) neberou se smrtelně vážně. Tím spíše tohle fenomenální dílo zasluhuje maximální pochvalu.

21. listopadu 2014
O úpadku českých médií svědčí, že jinak seriózní Hospodářské noviny dělají partnera akci, která se dá použít jako varování před tím, kam může dojít idiotská kombinace "genderové" korektnosti a nedostatku smyslu pro humor. Mám samozřejmě na mysli soutěž Sexistické prasátečko, výmysl známého krypto‑fašistického spolku Nesehnutí. Naštěstí náležím k těm, kdo se na originální, vtipnou a sexy reklamu rádi podívají, takže těm, kdo onu "anticenu" dostali, bych dodatečně pogratuloval za skvělé reklamní počiny. Já to beru takhle: Dokud vám ubožáci typu Nesehnutí nadávají, děláte svou práci dobře. :‑)

20. listopadu 2014
Velice doporučuji knížku České snění, jejímž autorem je Pavel Kosatík. Šestnáct textů rozebírá témata, která svého času měla velký význam pro českou kolektivní národní identitu a z nichž mnohá pořád ještě nepozbyla význam. Jde např. o Slovensko, Balkán, Rusko, Němce, Lužici, války, moře, jazyk nebo náboženství. Z celé knihy pak zní jasné varování, že sny mohou být nejen inspirací, ale také hrozbou. My Češi jsme koneckonců mistři světa v idealizaci vlastní minulosti, a právě proto jsou taková díla potřeba, abychom se tohoto zlozvyku konečně zbavili a dokázali se na své dějiny podívat přiměřeně kriticky.

18. listopadu 2014
Ubohost a ostuda. Jinak nemohu včerejší vystoupení odpůrců Miloše Zemana popsat. Právo projevit názor je samozřejmě zaručeno (byť je asi třeba zvážit, zda je správné jej projevovat demonstracemi během akce s tak širokou mezinárodní účastí), ale házení vajíček je primitivní výtržnictví. A to nyní neříkám jako člověk, který "Jezevce" volil a je s jeho výkonem funkce docela spokojený (oznámkoval bych ho dvojkou), toto platí zcela obecně. Jakkoli ostře jsem nesouhlasil s obsahem i formou politiky Jiřího Paroubka, házení vajec na něj jsem jednoznačně odsoudil. Nově to bohužel získalo i mezinárodní rozměr a podle mě to obraz naší země ve světě poškozuje mnohem více než pár "ostřejších" prezidentových slov.

17. listopadu 2014
Období výročí "sametové revoluce" je tradičně (a tím spíš letos, kdy slavíme 25 let) oblíbenou příležitostí pro stěžování, jak se kdeco zhoršuje a kazí. Nyní se k tomu přidalo i fňukání o "konci polistopadové éry", kterou nahrazuje... co vlastně? Dovolte mi s tím vším vyslovit zdvořilý, ale ostrý nesouhlas. Jistěže nepopírám, že to či ono má daleko k ideálu, avšak důrazně trvám na tom, že celková situace je dobrá. Ne, je výtečná! Namísto vypichování nedostatků bychom si měli uvědomit, že se celkově máme lépe než kdy dřív a že věci se (zajisté opět ne bez klopýtnutí a bloudění) zlepšují. Nevěřím na "staré zlaté časy" (žádné nebyly) a "světlé zítřky" (ty nás odvádějí od aktuálních témat), avšak zato věřím na uvážlivé změny, které znamenají konkrétní prospěch. Tomu bychom se měli (místo remcání u piva) věnovat.

16. listopadu 2014
V souvislosti se situací v Číně (a s cestou prezidenta Miloše Zemana tamtéž) se hodně hovoří mj. o tom, jaká je v Číně cenzura. Podstatně méně se ale hovoří o tom, že ta čínská cenzura ve skutečnosti nefunguje. Ne že by nechtěla, jenže proti Internetu prostě nemá šanci. Soudruzi cenzoři tak nanejvýš (zdaleka ne stoprocentně) ovlivní, co se objeví na čínských doménách, ovšem jakmile se něco dostane mimo ČLR (a to se pochopitelně dostane prakticky vždycky), tak už to ví celý svět. Je opravdu zarážející, že čínské úřady dosud nepochopily, že "cenzura Internetu" je z principu protimluv. Jestliže někdy někdo napíše historii čínských snah ovládat Síť, doporučuji pro ni zvolit kombinaci naučné a humoristické literatury.

14. listopadu 2014
Film Letadla 2: Hasiči a záchranáři se řadí mezi ty CGI "animáky", které jsou sice primárně dětské, ale klidně se na ně může dívat i dospělý. Tím spíše, pokud je také znalcem a milovníkem letectví, takže o to více ocení designy, různé vtipy a další nápady. Příběh se tentokrát netočí kolem závodění, ale kolem hašení požárů, což přivádí na scénu spoustu nových a zajímavých strojů. Přinejmenším stejně dobré jako jednička a další pěkný příspěvek do originálního univerza Cars & Planes.

12. listopadu 2014
Pořád dostávám otázky na to nebo ono ohledně konfliktu na Ukrajině, a proto bych zde uvedl odpovědi na ty nejčastější. Ne, nečekal jsem, že to příměří vydrží moc dlouho, a stále trvám na tom, že dlouhodobé politické řešení tohoto konfliktu bude nesmírně těžké (pokud vůbec možné) najít. Ne, Rusko nechce obsadit východní část Ukrajiny, ale Krym už si nechá. Ne, na Ukrajině neoperuje půlka ruské armády, ale určité ruské síly tam působí. Ne, nechystám se na válku NATO a Ruska, jelikož nakonec se to nějak rozumně uzavře. Ano, pořád jsem rusofil a považuji Putina za velkého státníka, což vůbec neznamená, že souhlasím se vším, co říká nebo dělá, jenže nikoho lepšího Rusové jaxi k dispozici nemají.

11. listopadu 2014
Po nějaké době jsem opět vyrazil na brněnský hrad‑pevnost Špilberk, a sice za účelem návštěvy dvou výstav. První pod jménem Letecká válka – cíl Brno se zabývá nálety na moravskou metropoli v letech 1944 a 1945 a kromě zajímavých exponátů nabízí skutečně působivý a atmosférický audiovizuální zážitek. Druhá se nazývá Velká válka a jejím námětem je všechno kolem I. světové války, životem před ní počínaje a péčí o raněné po ní konče. Pro mě byla pochopitelně nejzajímavější krásná kolekce zbraní, díky velké pestrosti si tam však "to svoje" najde snad každý. Velká pochvala tvůrcům obou výstav!

9. listopadu 2014
Pozornost politologů se upřela na Duchcov, kde buňka ČSSD vytvořila opravdu originální koalici s komunisty a nacisty, tedy s KSČM a DSSS. Může to být projev debility, bezzásadovosti i zoufalství (a možná trochu od všeho), jenž stejně asi nebude mít dlouhé trvání, ale věnoval bych pozornost spíš tomu, jak je možné, že tyto strany existují a bodují. Je to prosté: Pokud politici z demokratických stran reálně existující problémy ignorují a neřeší, popř. ještě zhoršují, pak se ani nedivím, že voliči (víceméně z týchž důvodů, které vedly k sestavení oné kanálové koalice) hlasují pro "rudé" nebo "hnědé".

7. listopadu 2014
Z filmu Čtvrtá válka mám trochu zvláštní pocit. Především je nutno ignorovat nesmyslné reálie hranice mezi Západním Německem a Československem (které jsou spíš k smíchu) a zaměřit se na příběh dvou válečných hrdinů, kteří se nechtějí smířit s uvolněním mezinárodní situace. A tak se na stále "horké" hranici rozpoutává jejich malá soukromá válka... Pokud mám chválit, tak Roy Scheider i Jürgen Prochnow hrají výtečně, hodně povedená je také hudba, zatímco oko militaristy potěší pěkná sbírka vojenské techniky. Pokud to mám nějak shrnout, film to není špatný, avšak mohl být mnohem lepší. Nápad sám je skvělý, chtělo by to "dotáhnout" a vylepšit prostředí, pak to mohla být excelentní dramatická pecka.

6. listopadu 2014
Pořád se něco děje. Média musejí mít opravdu těžké časy, když jako hlavní téma předkládají pár vulgarismů, které použila hlava státu. (Někomu zjevně stačí ke štěstí a zábavě málo.) V Číně začala Zhuhai Airshow, kde se soudruzi chlubí, co všechno ukradli, okopírovali a (v ojedinělých případech) sami vymysleli. Ale nejvíc mě "dostal" populární psychopat Vladimír Stwora, který veškeré své předchozí konspirační fantasmagorie totálně přebil vyvozením, že anální sex je vlastně projev satanismu! Luxus! :‑)

4. listopadu 2014
Omlouvám se, že se nepřidám k velké vlně kritiky, která se hrne na prezidenta Miloše Zemana kvůli tomu, že v rozhlasových Hovorech z Lán použil několik vulgarismů. Uznávám, že některá slova patrně mohl vynechat, ale je zajímavé, že když podobné výrazy používá Karel Schwarzenberg, zřejmě to nevadí. Každopádně vřele souhlasím s tím, jak prezident zhodnotil skupinu Pussy Riot, a mé sympatie má také jeho hodnocení "pražské kavárny". Pokrytecké a od reality odtržené intelektuály, kteří soustavně takřka do všeho povýšeně a politicky korektně žvaní, aniž by tomu rozuměli, totiž nemám zrovna v lásce.

2. listopadu 2014
U některých filmů se člověk stydí, že je viděl s takovým zpožděním. Na mě tak jednoznačně působí výborný snímek Zatím spolu, zatím živi, stojící na naprosté špičce žánru akčních komedií. Od začátku uhání v totálně zběsilém tempu a v obřích dávkách chrlí adrenalinovou akci, geniální hlášky a zamotaný špionážní děj. Akční scény berou dech, Tom Cruise i Cameron Diaz jedním slovem excelují (protože oba hrají přesně to, co umějí nejlépe) a vše korunuje ironický humor. V roce 2010, kdy měl tento mega‑prásk premiéru, by to asi byl adept na Film roku. Taková porce ryzí zábavy se jen tak nevidí!

1. listopadu 2014
Teroristická televize Al‑Džazíra přišla s "objevem", týkajícím se izraelského útoku na loď USS Liberty. Jde o "objevné" zjištění, že to Izrael tehdy udělal schválně a poté donutil vládu USA to zakrýt. Ano, Izrael ten útok provedl záměrně, jenže Al‑Džazíra "zapomněla" na maličkou "drobnost", že milá Liberty sledovala izraelskou komunikaci, načež pro-arabská (resp. proti-izraelská) frakce v CIA předávala zjištěné informace Egyptu. Loď tak přímo ohrožovala izraelské vojenské úsilí, čímž se stala de facto legitimním terčem. (Podrobněji viz knihu Tajná válka proti Židům.) Poučení: Izraelci mají prostě až příliš smutné zkušenosti na to, aby do sebe nechali kohokoli beztrestně šťouchat. Vítejte do reálného světa.

30. října 2014
Po nějaké době se opět podělím o jeden recept, tentokrát opravdu velmi jednoduchý. Říká se mu "vejří zob", a pokud chcete vědět víc o jeho původu, doporučuji knížky krumlovského humoristy Jana Vaněčka. Jedná se o směs nakrájených kostek chleba, salámu, špeku, feferonek a sýra, nejlépe nějakého aromatického, aby toto jídlo i výrazně vonělo. V případě zájmu můžete chuť doladit kyselou okurkou, cibulí a česnekem. Výborně se to hodí zejména jako pochutina k pohodovému besedování u piva. :‑)

28. října 2014
V tak významný den, jakým je výročí vzniku samostatného Československa, se obvykle vyjadřuji k nějakým opravdu zásadním tématům. Letos tomu bude jinak, ačkoli vlastně možná ne. Všude kolem sebe vidím, jak si lidé neustále stěžují a nadávají takřka na všechno, politikou počínaje a vlastní prací konče. Problém je v tom, že u toho stěžování a nadávání většinou zůstávají. Proč také neudělají něco, čím by to všechno aspoň trochu zlepšili? Nesnažte se od základu předělávat svět, spíše se snažte o drobné konkrétní pozitivní změny. Zapojte se do politiky (nejlépe té komunální), dobročinnosti, kultury či dalších veřejných aktivit. Jak pravil Konfucius: Lepší než proklínat tmu je zapálit aspoň jednu svíčku. :‑)

27. října 2014
Brilantní filozof a publicista opět nezklamal. Benjamin Kuras v klasicky tenké, avšak nesmírně čtivé knížečce Bláhové snění o světě bez padouchů popisuje vývoj západní civilizace, jež fakticky vzešla od antických Řeků a Židů, od kterých dospějeme k Římanům a křesťanům. Mluví o historii, filozofii, teologii, kultuře a etice, ale také sám radí, jak podporovat dobro a bojovat proti zlu, jak propojit víru a racionalitu... Prostě jak se nejlépe chovat podle hodnotového odkazu Západu, jenž je (což spolu s Kurasem hluboce přesvědčeně říkám) (a smrt politické korektnosti!) tím nejlepším, co na tomto světě existuje.

26. října 2014
Od sci‑fi akce Na hraně zítřka jsem očekával hodně. A má očekávání byla naplněna více než bohatě, protože jde o jeden z nejlepších filmů tohoto žánru za poslední roky! Bez dlouhého úvodu jsme vrženi přímo do boje s emzáky (který se nevyvíjí příliš dobře) a rozbíhá se perfektně zkonstruovaný scénář, založený na nečekaně rozumně zdůvodněné časové smyčce. Vše prožíváme znovu a znovu, ale přitom pokaždé trochu jinak. Dá se něco změnit, nebo je porážka neodvratná? Vedle strhujícího děje a úžasných akčních scén (z nichž ta hlavní, tedy "invazní", silně připomíná jakousi hypermoderní verzi eposu Zachraňte vojína Ryana) oceňuji i výborný design emzáků a vysoce realistickou koncepci lidských exoskeletonů (takhle nějak to za pár let bude skutečně vypadat). Kdyby nebylo excelentních čtvrtých Transformerů, tak by to dost možná byl i nejžhavější kandidát na Film roku, ale takhle mě čeká ještě zatraceně těžké váhání.

24. října 2014
V posledních dnech dostávám otázku, co si jako bezpečnostní analytik myslím o současné epidemii Eboly. Je to jednoduché: Kontrolní opatření jsou samozřejmě na místě, ale rozhodně není důvod panikařit a kreslit tady katastrofické vize pandemie s miliony obětí. Virus Ebola je totiž trochu "zmetek", je poměrně málo infekční a (což je ze všeho nejdůležitější) nešíří se vzduchem. Velké počty obětí si připisuje ve střední Africe, kde nemá smysl mluvit o hygieně a funkčním zdravotnictví; ve vyspělých zemích jde o zcela izolované případy, z nichž nelze vyvozovat prognózy konce světa. K dokonalosti tomu chyběly jenom konspirační teorie, které se ale již také objevily, takže mediální cirkus je kompletní.

23. října 2014
K nedávnému svátku jsem si nadělil knihu Obrněná technika 13: První světová válka. A troufám si říci, že je to patrně nejlepší kniha na toto téma, jaká kdy kde vyšla. Známý historik Ivo Pejčoch odvedl výtečnou práci a shromáždil popisy a ilustrace více než 120 pásových i kolových obrněnců z deseti zemí, vzniklých do roku 1918. K příležitosti 100. výročí vypuknutí první světové války tak vyšla skutečně velice hodnotná publikace, kterou mohu každému zájemci o toto téma vřele doporučit.

21. října 2014
Hodně se mluví o tom, že na vojenskou přesilu Západu reaguje Čína takříkajíc asymetricky, resp. za pomoci specifických zbraní a technologií pro strategii A2/AD. Právě proto se mi velice zalíbil plán, který nyní začíná znít v USA a podle kterého by se jí to mělo vrátit naopak příkladně symetricky. Jestliže Čína chrastí různými protilodními či protizemními střelami, tak by USA měly rozmístit právě takové střely, které by pěkně "držely pod krkem" čínské lodě a základny v Asii. Peking si zjevně chce hrát na globální velmoc, takže by mu někdo měl názorně předvést, co globální mocenská politika skutečně jest.

19. října 2014
Je dobojováno. Vláda udržela většinu v Senátu, dobře skórovali lidovci, zatímco ubohý výsledek ODS a čistá nula pro TOP 09 potvrzují hlubokou krizi české pravice. Zajímalo by mě, co ještě se bude muset stát, aby si vedení těchto stran uvědomilo, že jsou nutné zásadní změny, aby obě partaje nepotkal odchod do zapomnění a vystřídání jinými subjekty. Ostatně totéž by za pár let mohlo potkat i ČSSD. Pokud jde o Senát jako celek, pak mohu jen zopakovat své dlouhodobé přesvědčení, že tato instituce získá skutečný smysl jen tehdy, když nebude možné ji tak jednoduše přehlasovat, resp. pokud se bude muset k překonání jejího veta najít (a totéž bych si přál i u veta prezidentského) ústavní většina poslanců.

18. října 2014
Stokrát prokletý Islámský stát už zřejmě má i vojenské letectvo, do kterého patří nejen stíhačky MiG‑21, ale asi také československé L‑39 Albatros. Sice to není žádná obrovská síla, ovšem problémy by s tím zaručeně nadělat mohli. Začínám mít dojem, že na začátku jsme se měli radši dohodnout s Asadem na neutralitě (nebo ho dokonce i podpořit) výměnou za to, že po skopání islamistů do krychličky uzavře mír s Izraelem. Až tady zase někdo bude mít podobně chytrý nápad, jako byla podpora syrské opozice (která přinesla leda průšvihy), tak by se s ním určitě neměl zapomenout pochlubit!

16. října 2014
Debata o úřednících a politicích. Nikde není psáno, že dobrý úředník bude zákonitě i dobrým politikem (byť se to ani nevylučuje). Požadované dovednosti obou profesí se totiž velmi liší. Úředník by měl být (v dobrém smyslu) rutinér, perfektní znalec svého oboru, jakož i zákonů a dalších novel, loajální "pracant", který udělá právě to, co se od něj žádá. Politik s mandátem od voličů musí mít vůli a odvahu něco prosadit nebo změnit, dynamiku, vizi, "tah na branku". To platí naprosto stejně na úrovni vesnice i civilizace, ovšem drtivá většina politiků v nejvyšších funkcích bohužel těmito vlastnostmi v potřebné míře neoplývá. To je koneckonců také jeden z hlavních důvodů krize, kterou aktuálně Západ prodělává.

15. října 2014
Slyšeli jste o příměří na západní frontě na Vánoce 1914? Popř. znáte film Šťastné a veselé? Jestli ano, určitě si přečtěte skutečně působivou publikaci Malý mír ve velké válce, která tenhle mimořádný a téměř zázračný fenomén detailně popisuje. Děsivá svědectví o zákopové válce se střídají s příběhy o vojácích, kteří zahodili pušky a společně oslavili Vánoce. Přestože kniha občas sklouzává k přehnaně patetickému pacifismu, pořád jde o nesmírně zajímavé čtení o tom, co může válka přinést.

12. října 2014
Ukrajinský konflikt je velmi nešťastnou a tragickou záležitostí, které se dost možná nedalo zabránit, protože tak zoufale umístěná a rozdělená země se prostě konfliktu nevyhne. Ale na všem je také potřeba hledat něco vtipného či odlehčujícího. Mě osobně třeba již dlouho fascinují (a mnohdy i rozesmávají) technické výtvory obou stran, resp. obrněná, vyzbrojená či jinak upravená vozidla. Tahle bizarní autoshow (nebo, jak to krásně vystihl jeden kolega, panoptikum) nabízí i opravdu groteskní věci, u nichž bych řekl, že jestli je jejich autoři berou vážně, tak si důrazně koledují o převtělení.

11. října 2014
Hlasy se ještě sčítají, avšak už nyní lze říci, že vládní koalice uhájila převahu v Senátu, hnutí ANO se pevně usadilo na komunální úrovni a body nabírají i místní uskupení, zatímco roztříštěná pravice stále kolísá. Tyto trendy se opravdu groteskně projevily v mém rodném městě, protože do zastupitelstva Tišnova o 15 členech se dostalo devět (!) stran a hnutí včetně tří ryze místních, z nichž jedno (MOST) dokonce jasně vyhrálo. Tak pestrou politickou mapu jsme zde opravdu ještě neměli a sestavování koalice bude (hezky česky) maximální žůžo, ale dobrá vůle tu nechybí, takže se (snad) domluvíme.

9. října 2014
Předvečer komunálních voleb. Na malém městě jde daleko více o konkrétní osobnosti než o program, což se dá ilustrovat mj. tím, že program tu mají všichni prakticky stejný. Já budu volit místní organizaci STAN, jež vznikla ze zdejší buňky TOP 09. Dnes jsem jí asistoval na předvolební akci, kde jsem fungoval jako náfuka, tj. nafukovač balónků. V každé obci je pochopitelně situace jiná, takže vám radím jen to, abyste použili svůj hlas pro lidi, které osobně znáte jako slušné a schopné.

7. října 2014
Říká se, že techno‑thrillery (neboli futuristické válečné romány) jsou především doménou anglicky píšících autorů. Obecně to asi platí, byť se objevují i jinde, a to včetně Ruska, kde ovšem tato scéna působí skutečně krajně podivně. To, co vydávají lidé jako Georgij Savickij, Aleksandr Afanasjev či Boris Berezin, budí spíš dojem propagandy velkoruského nacionalismu a konspiračního antiamerikanismu. Jistě není pochyb o tom, že ideologicky zaslepené, někdy až "vygumované" romány vycházejí i na Západě (jako série Left Behind či tvorba Matthewa Brackena), kde však tvoří okrajový extrém, kdežto z nabídky románů v Rusku mám pocit, že tahle linie (jež se ani nedá brát vážně) tam představuje mainstream.

5. října 2014
Nebezpečí k Formuli 1 samozřejmě patří a piloti v této disciplíně zaručeně neplatí nízké pojistné na úrazové pojištění. Jsou ale nebezpečí, kterým se lze vyhnout, a dnešní mokrý závod k nim patřil. Od začátku jsem se bál, že to skončí neštěstím, a bohužel jsem se nemýlil. Strašná havárie Julese Bianchiho je o to smutnější, že je zbytečným výsledkem špatné organizace závodu. A asi nejsem sám, komu to připomnělo osudnou havárii Nikiho Laudy v roce 1976, kdy se navzdory dešti "muselo" závodit. Historie se smutně opakuje. Nyní se ale musíme hlavně modlit, aby se z toho Bianchi dostal.

4. října 2014
Za týden budeme (přibližně) znát výsledky komunálních voleb, dovolte mi tedy jeden ryze komunální (resp. k mému městu se vztahující) postřeh. Jsou to totiž zcela jistě nejvíc polarizované a nejintenzivnější kampaní provázené volby v historii Tišnova. Kandiduje zde jedenáct stran a hnutí (z nich tři pouze místní), proti sobě jdou TOP 09 a STAN, kandiduje nevídaný počet dřívějších úředníků radnice a po městě je asi víc billboardů než před všemi předchozími volbami dohromady. My místní samozřejmě dobře víme, proč to tak je a o kom tady tyhle volby fakticky rozhodují. Bude to hodně napínavé.

2. října 2014
Z filmu Dědictví aneb Kurva se neříká mám trochu rozpačitý pocit. Slavná jednička je v první rovině skvělá "hlášková" komedie, v níž se však skrývá hluboký příběh o morální devastaci člověka, který nečekaně a bez práce zbohatne. Dvojka se pokouší o podobnou konstrukci, ale tentokrát je uvnitř obsažena daleko osobnější výpověď Bolka Polívky, snad jeho snaha vyrovnat se s problémy vlastního života. To ale bohužel nestačí na opravdu podařený film, a i když se některé komediální scény snaží to zachraňovat, prostě už to nemá tu sílu, která v případě jedničky probouzí střídavě smích i slzy. Druhé Dědictví není špatné, vlastně vcelku ujde, ale svůj potenciál nevyužívá. No, mohlo to dopadnout i mnohem hůř.

1. října 2014
Diskuse o jaderných zbraních. Pro zasvěcené není žádnou novinkou, že Polsko okolo nich čenichá, a osobně očekávám, že je nakonec mít bude, podobně jako jiné mocnosti na vzestupu (třeba Austrálie, Japonsko nebo Turecko). Vnucuje se otázka, jestli bychom je měli chtít taky. Ne nutně vlastní výroby, ale spíše nechat tady umístit ty americké. Upřímně? Já bych do toho snad i šel. Na škodu by to zaručeně nebylo a možná by se mi spalo o něco klidněji s vědomím, že je tu taková "pojistka bezpečnosti", která nemíří na nikoho konkrétního, ovšem každého případného agresora implicitně varuje.


Postřehy z července, srpna a září 2014

Archiv postřehů



Na úvodní stránku