Postřehy ze života


31. prosince 2012
Poslední den roku, ve kterém (zase) nepřišel konec světa. To ovšem rozhodně neznamená, že by šlo o rok nudný či fádní. Jestliže rok 2011 byl rokem nečekaných změn, pak dnes končící rok bych popsal primárně jako pokračování a zesílení již existujících transformačních trendů (to se týká např. české politiky, světové ekonomiky či události v arabském světě) s tím, že se objevily i nějaké "divoké karty" (typicky u nás otravy metanolem, na světové scéně třeba pokus o převrat v Číně). Pokud to mám posunout do více metafyzické roviny, tak vnímám pořád sice slabé, ale sílící chápání, že materiální a konzumní hodnoty nejsou to, co by mělo tvořit cíl života. Snad onen někdy zmiňovaný "věk Vodnáře" přinese poznání, že skutečný smysl leží v idejích, myšlenkách, citech a vztazích. Přeji úspěšný rok 2013. :‑)

28. prosince 2012
Po nějaké době se zase objevil film o letcích za druhé světové války. Red Tails z produkce George Lucase je novým zpracováním slavného příběhu "letců z Tuskegee", černošské stíhací skupiny, jež měla prakticky vyvrátit tehdejší (oficiální!) názory o "podřadnosti" černochů. Vedle nádherných letových a bojových scén film nabízí i ucházející herecké výkony, pochopitelnou hromadu hollywoodských klišé a v neposlední řadě alespoň pokus o zachycení atmosféry segregace v tehdejší americké armádě. Můj Film roku to nebude, ale docela se mi to líbilo a jako "military zábava" je to fajn.

26. prosince 2012
Debata o ideologiích. Vždy jsem zdůrazňoval, že jakákoli myšlenka může být zneužita a každá ideologie se může stát základem fanatismu (resp. může sloužit jako odůvodnění konání zla). Tím ale určitě neříkám, že ideologie jako takové jsou špatné či zbytečné. Právě naopak, ideologie jsou potřeba, neboť jakožto ucelené systémy myšlenek a hodnot dávají jakýsi rámec politickému a náboženskému diskurzu, umožňují nacházet "místo ve světě" a hledat kompromisy. Bez ideového zakotvení by se vše zredukovalo na pouhý materiální a mocenský handl. Vzpomeňte si na Věci veřejné, které ideologie z principu odmítaly, aby se poté ukázalo, že jim skutečně nešlo o ideje, ale jen a jen o kšeft.

24. prosince 2012
Onehdy jsem od jednoho člověka dozvěděl, že těšit se na Vánoce je "dětinské". Zdá se, že asi všichni moji přátelé i já sám jsme "dětinští", protože se na Vánoce těšíme. Ano, ta příprava je často náročná a hektická, ale stojí to za to. Tak vzniká ta kouzelná atmosféra, radost ze setkání s blízkými, z darování a z dostávání. Pokud to někdo vidí jako "dětinské", je mi ho líto. Ty svátky přece nejsou (resp. neměly by být) o dárcích či cukroví, ale o citech a vztazích. Přeji všem krásné a veselé Vánoce. :‑)

21. prosince 2012
Očekávaný konec světa se nedostavil. Mě osobně jenom fascinovalo, kolik jinak vysoce rozumných lidí se na tento blud "chytilo" a uvěřilo údajnému mayskému proroctví. Pominu‑li fakt, že zrovna tato předpověď je zcela svévolný výmysl (postavený na blbostech a podepřený volovinami), pak je skutečně zajímavé, jak ochotně podléhají lidé vizím katastrof (skoro jako by se na ně těšili). Proto mají takovou popularitu zprávy o kriminalitě, mýty o globálním oteplování či filmové horrory, protože lidi prostě nějak přitahují katastrofy, smrt, zkáza a strach. Zkrátka je to v nás a média z toho zákonitě profitují. Brzy se proto určitě objeví další "zaručené" datum konce světa a jeho nadšení fanoušci.

19. prosince 2012
Obvykle zde nedoporučuji knihy o umění, ale v tomto případě musím udělat výjimku. Dvojdílná publikace Hitlerova sbírka v Čechách je velice zajímavým počinem, který mapuje Hitlerovu soukromou kolekci, a to se zvláštním přihlédnutím k faktu, že její velká část se skladovala v klášteře ve Vyšším Brodě. První díl se zabývá sochami, bustami a plastikami, kdežto druhý se věnuje obrazům, darům a známému psacímu stolu. Knihy nabízejí i obecnější informace o umění ve Třetí říši či o nacismu a jeho okultních kořenech, a proto přesahují čistě kulturní rovinu a jsou přínosným pohledem na historii.

18. prosince 2012
Uplynul rok od smrti Václava Havla, dramatika, intelektuála, disidenta, prezidenta... Václav Havel jistě byl kontroverzní osobností, kterou někteří nekriticky zbožňují, zatímco jiní na ní "nenechají nit suchou". Já se dnes neřadím ani k jedné této skupině. Kdysi jsem byl jeho velkým obdivovatelem, postupně jsem se však na něj začal dívat více realisticky a kriticky. Nesouhlasil jsem mj. s jeho názory na Rusko, Evropskou unii, ekologismus a další témata, také musím přiznat, že jsem příliš nechápal jeho hry (nikdy jsem si nebyl jistý, jestli jsem na ně moc chytrý, nebo moc hloupý). Zároveň jsem však velice vítal jeho dobrý vztah k USA a podporu americké politiky, samozřejmě jsem si ho vysoce vážil za podíl na pádu diktatury KSČ a vždycky jsem ho lidsky respektoval. Václav Havel nebyl bůh, byl to chybující člověk, byl to však i člověk, který po sobě jako státník zanechal mnoho dobrého. Čest jeho památce.

16. prosince 2012
Do Štědrého dne (a tudíž na nákupy dárků) zbývá už jen několik dnů. Pokud pořád tápete, co koupit nebo co si přát, možná oceníte takovou nesouvislou sadu námětů a nápadů na dary: Poukaz na nějaký sportovní nebo jiný zážitek. Poukaz na masáž. Erotické pomůcky (třeba lubrikační gel). Pouzdro na mobil. Batoh na notebook. Kvalitní kancelářské pero. Rámeček na fotografii. Kapesní nůž nebo univerzální nástroj. Globus či mapový atlas. Nerezová láhev ("placatka"). Vonné svíčky. A kdybyste rádi něco romantického, tak jako dárek mezi partnery určitě nezklame pěkný plyšák. :‑)

14. prosince 2012
Přečetl jsem jednu z nejočekávanějších českých knih poslední doby. Ano, Žáby v Bouři od fenomenálního Jana Drnka. Alternativní druhá světová válka již naplno vypukla, Sovětský svaz útočí na Polsko a zapojují se postupně všechny velmoci... Pouze Československo vyčkává. Válka o přežití západní civilizace se stává pro Čechy zlomovým bodem, ve kterém se konečně musí rozhodnout, kam vlastně patří, a také se kriticky podívat na svou minulost i současnost. Žáby v Bouři ale potěší rovněž milovníky strategie a taktiky, neboť jsou plné detailních popisů bojů Sovětů, Poláků a Němců. (Češi se zatím angažují jen okrajově, ale stojí to za to!) A konec je otevřený, protože Honza Drnek už chystá pokračování. Každopádně jde opět o výtečně dílo, které je mimořádně detailně a komplexně zpracované, má ohromně nadčasový rozměr a celkově patří mezi to nejlepší, co v moderní české literatuře vůbec existuje.

13. prosince 2012
Tématem je opět přímá volba prezidenta. Vzhledem k tomu, že rozhodovat bude i Ústavní soud, není jisté nic (včetně data a kandidátů, dost možná i samotné volby). Co mě však také velmi zaujalo, to jsou volební klipy dvou favoritů, Jana Fischera a Miloše Zemana. Oba dva pokládám za podařené a působivé, i když se zřetelně odlišují stylem. "Statistik" vystupuje jako tvrdý manažerský profesionál, zatímco "Jezevec" působí mírnějším a lidovějším dojmem. Vrchol kampaně bude asi zajímavý. :‑)

12. prosince 2012
Diskuse o podnikání. Víte, co by drobní živnostníci chtěli od státu? Oni totiž většinou nežádají, aby pro ně stát aktivně udělal to či ono. Jim by zpravidla vcelku stačilo, pokud by jim neházel klacky pod nohy. To se týká zejména zákonů, vyhlášek, nařízení a regulací, které se navíc neustále mění. Čachry kolem DPH jsou skutečně alarmující případ, stejně tak vedlejší náklady pracovního místa (tj. zdravotní a sociální pojištění), ale podobných volovin je spousta. Nezřídka jde o kydy z bruselského chlívku, česká byrokracie jim ovšem často umí zdatně konkurovat. Česko se dá použít jako příklad k vysvětlení, co je to příznivé podnikatelské prostředí. Bohužel jen jako příklad odstrašující.

10. prosince 2012
Záměr vlády slučovat ministerstva obecně podporuji, avšak zároveň musím dodat dvě poznámky. Za prvé, musí to být provázeno redukcí agend a úředníků, nesmí to být jen výměna cedulek. Za druhé, a to je snad ještě důležitější, tento proces změn státní správy je vhodné využít k vytvoření komplexních strategií (např. v průmyslu a dopravě). To je totiž jeden ze základních problémů ČR: Chybějí zde dlouhodobé koncepce a téměř vše se řeší "ad hoc". (Věřte mi, že jako absolvent BSS to vnímám velmi citlivě.) Jinými slovy, obzor naprosté většiny politiků nepřesahuje délku volebního období.

8. prosince 2012
Další diskuse o alternativní historii. Jeden podobor představuje "fiktivní faktografie", např. dílo Jana Drnka (v této souvislosti musím upozornit, že před čtyřmi dny konečně vyšly netrpělivě očekávané Žáby v Bouři) nebo Rudá zóna, a ten druhý tvoří romány, které lze ale ještě dále členit. První pól tvoří romány, pro které je alternativní historie nosným tématem, s nímž kniha stojí a padá. To je třeba klasická Otčina, z novějších řada Timeline‑191 nebo čerstvý bestseller The Afrika Reich; takové knihy jsou komplexně propracovány a lze je "brát vážně". A na druhém pólu se nalézá tvorba, jež sice alternativní historii využívá, ale pouze jako "kulisu" (ne tak detailně promyšlenou) pro sdělení něčeho, co by se dalo sdělit i jinak. Příkladem může být Židovský policejní klub či nový a značně originální Plán N. Pro můj vkus je to možná až moc intelektuální čtivo, ale zápletka je zajímavá a za přečtení to určitě stojí.

7. prosince 2012
Při četbě zpráv ze světa si nemohu odpustit cynickou glosu, že v Egyptě se již etabluje demokracie. Tanky hlídají prezidenta, policie střílí do demonstrantů a davy zapálily sídlo vítězné politické strany. K tomu ještě setrvalý chaos v okrajových částech státu. Myslím, že mnozí z těch, kdo volali po pádu Mubaraka, teď asi prožívají dost ošklivé vystřízlivění. Na Sýrii, kde hrozí z jedné strany chemické zbraně, z druhé islamisté a ze třetí zahraniční intervence, je zbytečné ztrácet slova. Politicky nekorektně, ale zcela věcně je nutno říci, že arabský svět zkrátka není na demokracii připraven.

5. prosince 2012
Když přijdete do velkých knihkupectví, často v nich naleznete speciální regály s nápisem Upírská tématika (či podobným). Člověk si zřejmě dost dobře nemůže nevšimnout toho, jak v posledních letech znovu roste zájem o upíry, jenže... Problém je v tom, že jsou to zejména věci typu Stmívání či Upířích deníků, tj. cosi jako teenagerovské romance říznuté rádoby‑horrorem. Vím, že teď vypadám jako staromilec, ale tohle pro mě nejsou opravdové upíří příběhy. Upír má být strašidelná a zároveň charismatická noční bytost (dalo by se snad říct "zloduch‑gentleman"), nikoliv světélkující metrosexuál.

4. prosince 2012
Dnes jen krátký tip na vánoční dárek. Jestli (podobně jako já) rádi dáváte praktické a užitečné dary, zkuste zauvažovat o hasicím spreji. Je to v podstatě malá verze hasicího přístroje plněná chemikálií, pomocí které se dá zvládnout malý nebo začínající požár. Do bytu, kanceláře či auta je to vhodná pomůcka. Existuje víc značek a typů, já mohu konkrétně doporučit Pyrokul a Pyrocool. V každém případě ale doporučuji takový sprej dát a potom doufat, že nikdy nebude třeba jej použít. :‑)

2. prosince 2012
Diskuse o letounu L‑159. Leckdy se označuje jako "lehký bitevník", což samozřejmě není správné, jelikož opravdové bitevníky jsou pancéřované bestie jako Su‑25 Grač nebo A‑10 Warthog. Naše L‑159 patří mezi lehké podzvukové bojové letouny, což je ale úděsně nepraktický termín (zvláště v mluvené řeči). Takže se klidně přiznám, že občas také zařadím L‑159 mezi "bitevníky". Je to zkrátka jednodušší a stal se z toho už jakýsi úzus. (Takových případů je hodně, mj. fašismus jako "krajní pravice".) Expertům se to (oprávněně) nelíbí, ale zřejmě se s tím nic moc udělat nedá.

1. prosince 2012
Velice děkuji za doporučení švédské skupiny Sabaton. Nejenže její power metal dokonale vyhovuje mému "archaickému" vkusu, ale navíc (či spíše zejména) se její texty točí kolem válčení. Potěší i srdce vlastence, protože třeba píseň Aces In Exile se týká (mimo jiné) našich pilotů v bitvě o Británii. Další nádherné songy jsou Counterstrike (šestidenní válka) nebo Primo Victoria (vylodění v Normandii), ovšem mým absolutním favoritem se stala píseň Back In Control na téma války o Falklandy. Mohu ještě podotknout, že se jedná o písně převážně politicky extrémně nekorektní, jelikož systematicky oslavují takové zastaralé hodnoty, jako je hrdinství, vlastenectví, zákon a pořádek, povinnost či vojácká čest.

29. listopadu 2012
Pořád se něco děje. Přímá volba prezidenta se (podle očekávání některých) mění v tradiční českou frašku, o jejímž výsledku bude možná rozhodovat Ústavní soud ČR, což z toho dělá cosi mezi magií a loterií. Své místo ve vládě opouští Alexandr Vondra, jemuž bych sice asi leccos vytknul, ale kterému rozhodně musím přiznat velké zásluhy za (víceméně úspěšný) boj proti systému podivných zakázek na MO. A námořnictvo ČLR uskutečnilo první přistání na letadlové lodi; to je sice samo o sobě úspěch, ale k vybudování opravdu funkčního palubního letectva zbývá soudruhům ještě dlouhá cesta.

28. listopadu 2012
Může nějaký nový životopis Winstona Churchilla přinést něco objevného? Třebaže se může zdát, že o této osobnosti bylo již řečeno snad všechno, kniha Válečný vůdce (resp. její první díl) dokládá opak. Prakticky ve všech předchozích biografiích je totiž Churchill pojímán především jako politik, ale právě to je poněkud zkreslující. On byl totiž vždycky a celou duší hlavně voják, takže i v politice mu zůstávala jeho romantická a dobrodružná povaha válečníka viktoriánské éry. Kniha Válečný vůdce tedy detailně popisuje Churchillův vojenský život a ukazuje, jak jeho zaujetí vojskem a válečné zkušenosti ovlivnily politiku. První část končí jmenováním Churchilla premiérem Velké Británie na kraji porážky. Skutečně je to skvělá a velice přínosná kniha, a proto se již těším, až bude česky vydán i druhý díl.

26. listopadu 2012
Opět něco k prezidentské volbě, tentokrát k osobě Tomia Okamury. Mnoho lidí asi značně vyvedla z míry jeho nedávná obhajoba komunismu, jelikož Okamura se jevil jako pravičák. Já jsem zase tolik překvapený nebyl, protože Tomio se řadí k národovecké ("populistické") pravici, která speciálně v Česku často dovede nalézat společnou řeč s národně socialistickou levicí, což je zde (prakticky vzato) zejména KSČM. Ostatně totéž platí i o Janě Bobošíkové. Snad mi odpustíte jeden ostrý vtip k tématu: Proč Hitler neměl rád Čechy? Protože vymysleli národní socialismus dřív než on. :‑)

25. listopadu 2012
Podle titulu by se zřejmě dalo hádat, že kniha Náš ledovec se rozpouští bude nějaký alarmistický pamflet o mytickém "globálním oteplování". Není tomu tak. Patří do oblasti knih o managementu a rozvoji, avšak od prakticky všech ostatních se liší, protože má formu bajky. Je to vyprávění o kolonii tučňáků, která se musí vyrovnat s hrozbou. Skutečným poselstvím knihy je osm kroků, které je potřeba učinit k prosazení změn a dosažení úspěchu. Vtipné a současně velmi poučné. Rozhodně doporučuji!

23. listopadu 2012
Co našlo vozítko Curiosity na Marsu? Svět je netrpělivý a spekuluje se, že by mohlo jít o definitivní důkaz přítomnosti života. Osobně by mě to nepřekvapilo, neboť jsem dlouhodobě přesvědčen, že život na Marsu přinejmenším byl, a na otázku, jestli je tam i dnes (na úrovni baktérií apod.), bych patrně odpověděl "spíše ano". Jak kdosi moudrý poznamenal: "Na otázku, zda jsme ve vesmíru sami, existují dvě možné odpovědi. Ale obě dvě mají velice závažné důsledky." Co myslíte? :‑)

22. listopadu 2012
Podělil bych se o krátkou politologickou úvahu o docela vysoké podpoře pro kandidaturu Vladimíra Franze na Hrad. Musím opravit svůj původní názor, že jde jen o recesi, a také si nevystačíme s vysvětlením, že je to pouze protest. Motiv protestu proti systému tam přítomný je, avšak má jinou povahu než u "protestních hlasů" pro KSČM. Volit komunisty je trochu "zoufalý protest", který opomíjí fakt, že KSČM se staví proti systému, ale právě proto jej nutně potřebuje (je to jakýsi "parazit" systému). Naopak snaha dostat na Hrad Vladimíra Franze je spíše pokus systém "hacknout" tím, že do něj vstoupí zcela zvláštní osobnost. Trochu podobné to může být i u podpory Tomia Okamury, který je ale daleko "předvídatelnější". Co přesně by na Hradě dělal Vladimír Franz, to možná neví ani on sám. :‑)

20. listopadu 2012
Onehdy jsem se tu zmínil o stavebnicích LEGO. A dnes to udělám znovu, ale z jiného důvodu. Tato firma totiž oficiálně odmítá prodávat "vojenské" stavebnice (tedy pokud to není něco vzdáleně historického nebo sci‑fi). Poptávka tady ale je. Využívá ji částečně Hasbro s řadou KRE‑O a částečně značky, které vyrábějí "LEGO‑kompatibilní" zbraně. A pokud se k tomu přidá tvůrčí nadšení, vznikají skutečně úžasné věci. Ona ta firemní filozofie společnosti LEGO je pěkná věc, ale přece jenom, byznys je byznys. Myslím, že nějaká ta série originálních LEGO‑tanků apod. by slavila obrovský úspěch.

18. listopadu 2012
Dvě glosy k aktuální situaci okolo Gazy. 1. Musím smeknout před protiraketovým komplexem Iron Dome, který si v boji proti teroristickým raketám vede prostě báječně. Jeho účinnost (zhruba 90 %) je mimořádná a zřejmě už zachránila desítky, ne‑li stovky životů. 2. Doufám, že se izraelská operace neomezí jen na pár odvetných náletů. Při operaci Lité olovo byla reálná šance Hamás jednou provždy rozdrtit a vyhladit, jenže premiér Olmert ji nevyužil. Snad "Bibi" Netanjahu tuhle chybu nezopakuje.

17. listopadu 2012
Dlouho jsem přemýšlel, co napsat k dnešnímu svátečnímu datu, až mě inspiroval článek Jindřicha Šídla na toto téma. Vždy si najdeme něco, na co budeme nadávat, kvůli čemu budeme fňukat a proti čemu budeme demonstrovat. Nezřídka je to něco, co jsme si ještě nedávno velice přáli, případně co jsme si sami vytvořili nebo zvolili. Aneb: Nevíme, co chceme, ale nedáme pokoj, dokud to nedostaneme! Myslím, že pořád ještě neumíme dobře zacházet se svobodou. Svoboda totiž neznamená jen dar, práva a moc, ale také povinnosti a zodpovědnost. Nadávat u piva či na náměstí je snadné a pohodlné, ale předložit alternativu, "jít s kůží na trh" a nést odpovědnost za rozhodnutí, to je trochu jiná káva. Ano, většina politiků tady selhává, ale každý z nás by se měl poctivě zeptat sám sebe: Jak bych uspěl já?

14. listopadu 2012
Svět se mění a Bond s ním. Takto by se dal charakterizovat film Skyfall, ve kterém "nový Bond" v podání výtečného Daniela Craiga patrně definitivně stanovuje styl "bondovek 21. století". Skyfall je výtečný akční špionážní thriller, který předkládá luxusní herecké výkony (excelují Javier Bardem i Judi Dench), perfektní technické zpracování a celkový realismus. Ale tohle je právě základní otázka: Patří takový "realistický tón" do mýtu agenta 007? Nejsem si jist. Skyfall je sám o sobě úžasný, ale (stejně jako oba předchozí Craigovy filmy) už nikoli "bondovka" v klasickém smyslu. Rozhodněte se sami.

13. listopadu 2012
Debata o komunistech a jejich vlivu. Jak se postavit k účasti KSČM v krajských koalicích? Lze akceptovat něco takového na celorepublikové úrovni? Upřímně řečeno, váhám. Na jedné straně tu samozřejmě máme velké dějinné varování, na straně druhé pragmatický realismus. KSČM prostě je relevantní strana a jsou tu nějak nastavené mantinely, v nichž se politika hraje. A navíc je tu stále častější apel, který říká: Tak jen do toho! Ať soudruzi konečně ukážou, co vlastně umějí! KSČM je protestní strana, ovšem jako součást vlády by tento étos ztratila. Řadu lidí asi (opět) dosti udivím nebo rozzlobím, ale... Není možná opravdu čas, aby Filip & spol. dostali šanci se "historicky znemožnit"?

11. listopadu 2012
Pokračování kultovních filmů se někdy vydaří a někdy ne. The Expendables 2 nepochybně představují ten první případ, neboť podle mého názoru tu jde o jeden z nejlepších akčních snímků vůbec. Hned ta úvodní část je jedním slovem úchvatná, avšak zbytek filmu za ní nijak nezaostává. Úžasnou sadu akčních hvězd z prvního dílu (které pochopitelně opět kralují Sly Stallone a Kurýr Statham) doplňuje stále výtečně působící Chuck Norris (který vypráví vtipy o sobě) a zloduch Jean‑Claude Van Damme, potěší též větší prostor pro Bruce Willise i Arnieho. Chválit bojové scény (zvláště ty s letadlem) a hláškování už snad nemá cenu, to je už vlastně "standard". Stejně jako u prvního filmu je nejlepší ta atmosféra a styl, který oslavuje a současně lehce paroduje klasické akční pecky. Další adept na Film roku. Bravo!

9. listopadu 2012
Když se řekne "parní stroj", většina lidí si zřejmě představí něco beznadějně zastaralého, co už patří jedině do muzea. Omyl. Samotného mě překvapilo, že parní motory stále mohou být velice užitečné a mělo by se s nimi počítat. Koneckonců, parní automobily svého času ostře konkurovaly benzinovým a naprosto vážně se chystal i parní pohon pro tanky. Myslím, že investice do výzkumu a vývoje pokročilých parních motorů by se mohly ukázat jako překvapivě prozíravé a výnosné.

8. listopadu 2012
Ještě jednou prezidentské volby, ale tentokráte ty české. Známe všech jedenáct oficiálních kandidátů, a tak můžeme vybírat. Kvalitních osobností je tam podle mě hned několik, avšak jsem už definitivně rozhodnut. 1. Je to zejména vysoce inteligentní a vzdělaný člověk, který nekrade, vždy drží slovo a respektuje odlišné názory. 2. Jeho levicové socioekonomické smýšlení se na Hradě příliš neprojeví, zatímco jeho představy o výkonu prezidentské funkce jsou mi sympatické. 3. Je to výjimečně silná osobnost, která pro Česko hodně udělala a má opravdu státnický formát. 4. Last, but not least: Je to sionista, velký fanda Izraele a rozhodný odpůrce islamismu. Závěr: Volím "Jezevce" neboli Miloše Zemana.

7. listopadu 2012
Obama obhájil. Volby byly těsné, ale Barack podle mě zvítězil oprávněně (a pokud bych byl Američan, dal bych mu svůj hlas). Republikáni jednak nedokázali vygenerovat dostatečně silnou a přesvědčivou osobnost a jednak podcenili sílu "barevných" menšin a mladých lidí. Americká pravice potřebuje velikou sebereflexi, jelikož WASPs a Bible už prezidentské volby patrně nevyhrají. Profily budoucích kandidátů by tomu měly odpovídat. Jednou z perspektivních možností by mohl být třetí George Bush. Taky máte dojem, že v USA jsou tendence k zavedení dědičné monarchie? :‑)

5. listopadu 2012
Letošní kongres ODS jsem už nijak podrobně nesledoval a spokojil jsem se pouze se zprávami v řadových médiích a komentáři politologů. Skutečně mám stále vážnější pochybnosti o tom, jestli je "vzkříšení ODS" ještě vůbec možné. Petra Nečase si jako politika i nadále vážím, ale bohužel se zdá, že jeho síly na to, aby "dal ODS do pořádku", prostě nestačí. "Kmotři" a lobbisté jsou asi příliš silní. Teď vidím jen dvě možnosti dalšího vývoje: Buďto se najde "modrý Paroubek" (čili dosud takřka neznámá osoba, která ovšem prokáže velký talent a dynamiku), který modré ptáky vytáhne nahoru, nebo ODS zkrátka zahyne a prostor napravo opanuje jiný subjekt. (Nikoliv nutně TOP 09, spíše bych vsadil na nějakou novou stranu.) A co bude do té doby dělat konzervativní volič? To bych taky rád věděl. :‑/

4. listopadu 2012
Včerejšek byl opět ve znamení "cesty za poznáním", konkrétně do Hvězdárny a planetária Brno. Naposled jsem tuto instituci navštívil ještě na gymnáziu, a proto mě velmi zaujalo, jak se za tu dobu zmodernizovala. Měl jsem možnost zhlédnout představení Hvězda jménem Slunce s několika zajímavými příběhy o vzniku, vlastnostech a studiu Slunce a vyzkoušel jsem také tzv. exploratorium s interaktivními exponáty o vesmíru. Tak nějak má vypadat vědecká a vzdělávací instituce 21. století.

2. listopadu 2012
Možná jste zaznamenali, že byla představena pásová varianta obrněného transportéru Stryker. Podle mého skromného názoru je to v lepším případě podivnost, v horším pitomost. Připadá mi to jako kočkopes, jenž kombinuje slabiny kolových a pásových vozidel, aniž by přinášel jakékoli výhody. Stryker je zajisté skvělá konstrukce (která se osvědčila vysoko nad plán) a pásová vozidla coby základ těžších sil teritoriální obrany jsou pochopitelně nezbytná (proto se AČR nesmí vzdát svých BVP), ale silně pochybuji, že správné řešení je takhle to křížit. Podezřele mi to připomíná dort Pejska a Kočičky.

31. října 2012
Nezřídka dostávám otázku, jak jsem se dostal ke svojí práci, resp. k zájmu o vojenství. Obvykle říkám, že k tomu podstatně přispěly letecké a taktické počítačové hry, faktem však je, že pokročilá technika (a nejen ta vojenská) mě zajímala už od dětství. Jako vášnivý čtenář jsem si už z dětského oddělení knihovny často půjčoval knížky o zbraních či dopravních prostředcích. Mezi ty, na něž si pamatuji rozhodně nejlépe, patří brožovaná publikace Tanky zasahují, popisující vývoj obrněných bojových vozidel od první světové války do poloviny 70. let. Pro desetiletého kluka to bylo prostě fascinující čtení. A proto jsem velice rád, že jsem tuhle "srdcovku" nedávno našel v jednom antikvariátu. :‑)

30. října 2012
Diskuse o Západu a jeho hodnotách. Vím, že tahle věta zní trochu podobně jako slavné "S nápadem dobýt severní točnu přišel minulé úterý magistr Šofr...", ale opravdu se mi před pár dny povedlo za několik minut vytvořit cosi jako "znak Západu". Šlo mi zejména o fakt, že kořeny Západu jsou řecké, římské, židovské a křesťanské. Chvíli mi trvalo nalézt něco výstižného pro Řecko a Řím, ale snad se to podařilo... Můžete ten můj nápad pokládat za "public domain" a volně užívat, pokud chcete.

28. října 2012
Na den vzniku samostatného Československa se možná hodí napsat něco k vlastenectví. Tenhle pojem lze samozřejmě chápat různě (a lze jej i snadno zneužít), o čemž mě ostatně utvrzuje fakt, že podle některých jsem přehnaný národovec, kdežto podle jiných nejsem vlastenec vůbec. Osobně chápu vlastenectví nikoliv jako nekritický obdiv nebo idealizaci, nýbrž jako pozitivní vědomí své příslušnosti k národu a státu, hrdost na úspěchy a snahu bránit určité hodnoty a prosazovat jisté zájmy. Vlastenectví by ale nemělo být spojeno s nějakou konkrétní stranou či ideologií, mělo by být přirozeným prvkem politiky a společnosti. Bohužel se zdá, že právě ten poslední faktor v současné době citelně chybí.

25. října 2012
Katastrofický film Meteor byl ve své době katastrofální propadák a občas bývá označován za nejhorší film Seana Conneryho. Po letech se ovšem stal skoro kultovním a po jeho zhlédnutí rozhodně nemám pocit, že by byl zase tak špatný. Zápletka byla tehdy velmi originální (a za dvacet let inspirovala skvělé blockbustery Armageddon a Drtivý dopad) a obsazení bylo hvězdné (a Sean Connery jako vždy působivý). Triky jsou z dnešního pohledu samozřejmě poněkud směšné, ale tehdy (1979) byly výtečné. Zajímavý je i ideový apel, tedy spolupráce USA a SSSR proti nebezpečí, které ohrožuje celé lidstvo. Ano, film má také slabiny, např. některé konverzační scény jsou trošku nudné, ale celkově hodnotím Meteor kladně, minimálně kvůli tomu, co se snažil (ač neobratně) říct a co předznamenal.

24. října 2012
Jak známo, můžeme slavit prodej 24 nových letadel L‑159 do Iráku. Ale co s těmi vyrobenými stroji, které stále leží zakonzervované ve skladech? Chystá se jejich odprodej soukromým zájemcům, což pokládám za velice dobrý nápad. Český "Albík" (tedy letoun L‑39 Albatros) platí u amerických soukromých vojenských firem za nejoblíbenější stroj pro výcvik přímé letecké podpory či předsunutých leteckých návodčích, takže by tyto společnosti mohly mít zájem i o stroje L‑159.

22. října 2012
Slyšeli jste už o české on‑line hře Infinitum? Já jsem ji zaznamenal teprve nedávno, ale okamžitě mě velmi zaujal její příběh. Mám takové nedokazatelné podezření, že možná vznikl jakýmsi přežvýkáním některých prvků z Rudé zóny, ale budiž. A pokud pominu tu válku s Ruskem, je tam i spousta sympatických nápadů: V Česku (konečně!) vládnou odborníci, zase jsme vojenská velmoc, zase zachraňujeme Izrael, máme svou ropu... Dal bych si říct. P.S. Křižík a ČOLEK forever! :‑)

21. října 2012
Krátká interpretace výsledků senátních voleb: Pravice jako celek jednoznačně utrpěla porážku a ODS nyní potřebuje zásadní sebereflexi (ideovou, personální i strukturální), pokud nechce nadále ztrácet vliv. Je však velká otázka, jestli je toho ještě schopna. Poptávka po autentické pravicové straně určitě existuje, ale ODS (a zřejmě ani TOP 09) ji neuspokojuje. A to je logicky příležitost pro nové subjekty, které budou chtít toto "místo vpravo" obsadit a získat nespokojené konzervativní voliče (což jsem ostatně i já). Myslím, že volby v červnu 2014 budou vysoce zajímavé (a bude se mimořádně těžko předvídat jejich výsledek), protože lze očekávat velký efekt právě těch nespokojených a protestních hlasů.

19. října 2012
Světem sportu hýbou obvinění z dopingu, kterého se údajně dopouštěl fenomenální Lance Armstrong. Rád bych řekl tohle: Považuji to za ubohou snůšku stupidních paranoidních blábolů a teorií o spiknutí, kterou si vymysleli darebáci hnaní iracionální závistí a nenávistí vůči mimořádnému sportovci. Já osobně jsem nikdy nepochyboval, že Armstrong vítězil poctivě, ačkoli se vždy někdo snažil pošpinit jeho výkony v závodech i mimo ně. Pro mě Lance představuje inspirující sportovní i lidský příklad, a to tím víc, čím víc na něj útočí lidé, kteří mu nesahají ani po podrážky jeho cyklistických bot.

18. října 2012
Ještě malý postřeh k volbám: Mezi poraženými skončil i Jiří Paroubek a jeho strana NS‑LEV21. Rád bych zdůraznil jednu věc: U Jiřího Paroubka mi nikdy nevadily jeho levicové názory, protože si umím vážit i lidí s odlišným přesvědčením. Dokonce i tu pořád vytahovanou spolupráci s komunisty bych pochopil, protože to stejně dělají všichni a striktně racionálně by byla hloupost hlasy poslanců KSČM ignorovat. Co mě však u Jiřího Paroubka vždy odpuzovalo, to bylo jeho lidské vystupování, arogance, pokrytectví a bezzásadový populismus. Takoví lidé (bez ohledu na strany či názory) do politiky nepatří.

16. října 2012
Udělování Nobelových cen za literaturu a mír udržuje tradici, na kterou hledím se směsí údivu, pobavení a rezignace na snahu pochopit. Nobelovu cenu za literaturu opět dostal někdo, o kom jsem v životě neslyšel; a to jsem (jak lidé z mého okolí dobře vědí) vášnivý čtenář. Prakticky se to dostalo do stavu, kdy bych byl opravdu překvapen, pokud by to ocenění obdržel i někdo relevantní, např. Tom Clancy, Frederick Forsyth nebo Joanne K. Rowlingová. A pokud jde o Nobelovu cenu za mír, tady už se můžu skutečně pouze smát, neboť výbor se neustále překonává ve vysoce důmyslném typu satiry a černého humoru. Toto ocenění pro EU je něco podobného jako nádherný pohřební věnec.

15. října 2012
Moje velké gratulace míří do Nového Mexika a Rakouska. Ano, hovořím o úspěchu mise Red Bull Stratos a statečného skokana Felixe Baumgartnera. Včera jsem s napětím a nadšením sledoval přímý přenos, který ukázal zlomení tří vzdušných rekordů, a to včetně překonání rychlosti zvuku ve volném pádu. Skutečně to byl skvělý pohled na úspěch nejen vědy a techniky, ale i lidské odvahy. Na něco takového musí být člověk opravdový "srdcař" a mít ocelové nervy. S úctou smekám.

14. října 2012
Pochopitelně budu komentovat výsledky voleb. Úspěch levicové opozice není nijak překvapivý, protože se dá považovat za železné pravidlo, že "volby druhého řádu" v polovině období každá vláda drtivě prohrává. A je dosti ošidné podle toho předvídat výsledek sněmovních voleb (vzpomeňte na debakl ČSSD na krajích v roce 2000 a vítězství v roce 2002). Také úspěch KSČM se očekával (ačkoliv možná ne tak silný), neboť sázka na protestní hlasy je dnes vysoce spolehlivá. (A myslím, že je to přece jen "menší zlo" než hlasy pro DSSS, jejíhož postupu na krajský level jsem se skutečně bál.) Za nejdůležitější výsledek těchto voleb však považuji úspěch regionálních subjektů, jenž dokládá nedůvěru voličů vůči etablovaným stranám. Některé z těchto "krajských stran" vypadají docela slibně a mají "tah na branku". Kdo ví, třeba by ta kýžená náprava české politiky mohla nakonec vzejít právě z krajů. Můžeme jen doufat.

13. října 2012
Zdá se, že to snad konečně vyjde! Konečně se podaří prodat letouny Aero L‑159! Včerejšek přinesl (vedle voleb) i výbornou zprávu, že Irák koupí 28 českých dvoumístných tryskových cvičných letadel, z nichž 24 budou exempláře z novovýroby. Znamená to samozřejmě obrovský úspěch nejen pro náš letecký průmysl, ale po dlouhé době i pro českou zbrojní exportní politiku. Značka Aero má díky úspěšným letadlům L‑29 a L‑39 po světě stále skvělý zvuk a nyní tu rýsuje se reálná šance, že se také L‑159 zařadí mezi její exportní úspěchy. Zase jeden důvod být hrdý na svou zemi. :‑)

12. října 2012
Krajské a leckde (zde v Tišnově ne) i senátní volby. Po dlouhém rozvažování, několika změnách názorů a několika konzultacích s volebními kalkulačkami jsem se nakonec rozhodl volit č. 48, tzn. koalici TOP 09 a Starostové pro Jihomoravský kraj. Ten druhý prvek koalice bych velmi zdůraznil (což jsem učinil i pomocí kroužků na lístku), jelikož TOP 09 jako celorepubliková strana už u mě ztratila většinu kreditu. Starostové jako (úspěšní) obecní politici představují poněkud jiný přístup, takže můj hlas pro tento subjekt odráží můj názor, že kvalitní komunální činitelé by měli jít "nahoru". Vím, že tento princip není samospasitelný, avšak i tak mi stále připadá jako relativně efektivní. A každý hlas se počítá.

10. října 2012
Románů z prostředí českých zpravodajských služeb je žalostně málo, a proto se každý z nich cení. Platí to i o knize BISONI 001, kterou (pochopitelně pod pseudonymem) napsal bývalý pracovník BIS. Přestože se z velké části jedná o uměleckou licenci, snaží se román vylíčit práci zpravodajců "ne‑romanticky" a ukázat nejen operativní zjišťování informací, ale i analýzu či řízení. To vše je postaveno na zápletce, která se točí okolo propojení české i mezinárodní politiky, ekonomiky a organizovaného zločinu. Určitě mohu doporučit jako zajímavý pohled do "temného světa" tajných služeb.

9. října 2012
Váhám nad volbami do krajských zastupitelstev, resp. nad tím, koho zvolit. ODS se pro mě stala prakticky nevolitelnou a můj dřívější záměr zasunout TOP 09 a STAN trochu narušilo to, co se děje kolem daní atd. ve vládě. Z volební kalkulačky mi vychází buď dvě výše zmíněné strany, nebo strany jinak nepoužitelné či bez reálných šancí. A potom ještě (což je docela překvapivé) SPOZ, tedy Zemanovci. Přiznám se, že stále váhám a možná se budu rozhodovat až na poslední chvíli.

7. října 2012
Dale Brown je zpět v plné síle! Po poněkud rozpačité knize A Time for Patriots je zde zase techno‑thriller, jak má být. V románu Tiger's Claw jsou opět rozvíjeny reálné jevy a trendy, hlavně posilování moci Číny, její nové vojenské technologie (včetně stíhačky J‑20), ale také její vnitřní problémy, vedle toho velké škrty v americkém obranném rozpočtu, význam civilních kontraktorů, koncept AirSea Battle... Při čtení románu tak člověku mimoděk "naskakují" titulky zpráv z nedávné doby. Co je ale dosti zvláštní, to je konec knihy. Nejdříve jsem byl v šoku, ale teď mám stále silnější dojem, že tohle nebude tak, jak se zdá. Na Browna je to nějak moc jednoduché... Možná nás příští rok čeká velké překvapení.

5. října 2012
Debata o ženách v armádě. Jedna z věcí, za kterou mohu upřímně tleskat Číně, je snaha o integraci žen do ozbrojených sil (viz pilotky stíhaček J‑10). Nikdy jsem se netajil tím, že bych v tomto směru moc rád viděl stoprocentní rovnost, tedy žádná omezení pro ženy, ale samozřejmě ani žádné úlevy. Prostě jeden metr na všechny, jak ukázala Hvězdná pěchota či Rudá zóna. Pak se však nabízí legitimní otázka, zda by se mohly udělat také společné šatny, sprchy atd. Já bych to asi podpořil. Politicky je to (zatím) zřejmě neprůchodné, ale bylo by jistě zajímavé sledovat reakce na takový návrh. :‑)

4. října 2012
Jedna z nejlepších zpráv za poslední dny přišla ze sektoru, kde je dobrých zpráv zpravidla velmi málo, a to z českého leteckého průmyslu. S ruskou podporou se v Kunovicích připravuje nové letadlo, které vyjde ze stále výborného dopravního stroje L‑410 Turbolet. Málokdo si uvědomuje, jak se tohle éro podařilo, že již vzniklo přes 1100 kusů a výroba pokračuje, neboť zájem pořád je. Koncepce Turboletu se plně osvědčila i v extrémních podmínkách, a proto jsem rád, že tu nadále zůstane.

2. října 2012
Někdy se setkávám s tvrzením, že moje články a prohlášení jsou "neobjektivní", že se kloním na tu či onu stranu (obvykle na stranu USA, Ruska nebo Izraele) atd. Na to zpravidla odpovídám: Ehm, no a? Problém spočívá v tom, že to zkrátka jinak nejde. Žádný člověk na světě není "objektivní", protože každý z nás má nějakou povahu, výchovu, názory, přesvědčení a zkušenosti, které ho zákonitě ovlivňují, což se pak (třeba i podvědomě) promítá do toho, jak hovoří (a)nebo píše. Ti, kdo o sobě neustále říkají, že jsou "nestranní", jsou mi trochu podezřelí. Osobně považuji za férovější, když se otevřeně přihlásím ke svým názorům, než kdybych se pokoušel o praktickou nemožnost a hrál si na "nestranného".

1. října 2012
Hodnocení filmu Železná lady jsou rozmanitá, ale za sebe musím říci, že se mi skutečně líbil a považuji jej za jeden z nejlepších životopisných snímků vůbec. Na prvním místě samozřejmě musím vyzvednout zcela výjimečnou Meryl Streep, která v roli Margaret Thatcherové předvedla životní výkon. Vedle toho chválím celkové pojetí filmu, ačkoli bych možná věnoval více prostoru "hvězdným rokům" Maggie v úřadě a méně jejímu stáří a nemoci, ale budiž. Za nejlepší pasáže pokládám (to asi nikoho nepřekvapí) ty, které se týkají války o Falklandy. V každém případě je tento film výtečnou poctou pro mimořádnou osobnost, která světu ukázala, že ženy do politiky patří. Namísto politicky korektního kvokání či volání po kvótách a podobných pitomostech by bylo lépe vzít si příklad z Železné lady.


Postřehy z července, srpna a září 2012

Archiv postřehů



Na úvodní stránku