Postřehy ze života


31. března 2009
Nedělní televizní politické debaty mě opět utvrdily v názoru, že mezi pány Topolánkem a Paroubkem si člověk zkrátka nevybere. (Podle mě mezi nimi panuje taková nevraživost právě proto, že jsou si vlastně velice podobní.) Oba zcela bezohledně usilují o moc pro moc samotnou. Topolánek znamená nesplněné sliby a ztrátu konzervativního étosu, bez něhož ODS postrádá smysl existence, kdežto Paroubek přináší populismus řízený průzkumy veřejného mínění (to mi vadí daleko více než možná spolupráce s KSČM, kterou stejně praktikují všichni). Teď doufám a věřím ve dvě věci, a to ve státnické schopnosti Václava Klause a ve volební úspěch Strany svobodných občanů.

29. března 2009
O probíhajících operacích proti somálským pirátům začínám mít jisté pochybnosti. Budí totiž dojem, že se tam námořnictva spíše předvádějí. Úspěšné zásahy jsou jistě chvályhodné, jenže ty velké lodě prostě nemůžou být všude. Chtělo by to komplexní systém se schopností rychlé reakce, jenž by byl založen na prostředcích bez osádky. Nad oblastí by permanentně hlídkovaly velké senzorové letouny (nebo možná vzducholodě?), na základnách by byla kdykoli připravena ke vzletu bezpilotní bojová letadla a obchodní lodě byly doprovázely dálkově ovládané čluny Protector. Už sama tahle opatření by odstrašila cca 90 % pirátů a zbytek by byl asi hladce zlikvidován přímo na moři nebo při úderech proti pirátským přístavům. A zaručeně by to bylo levnější než současný stav.

28. března 2009
Zase je všechno vzhůru nohama kvůli dalšímu roztomilému videu a následuje vlastně stejný scénář jako v nedávné kauze znojemské učitelky. Potvrzuje se bulvarizace české mediální scény, jelikož i "seriózní" média považují odvážnou školačku ze důležité téma. Já jaxi nechápu, co tak převratného se stalo. Nebo si snad někdo naivně myslí, že dřív se takové scénky neodehrávaly? Samozřejmě odehrávaly, ale každý neměl tydlifon s kamerou a připojení k Síti. Lidé sami se moc nemění, avšak zprávy o jejich praštěných nápadech se stále zdokonalují. Jak by řekl Ivánek: Mediální... však víte co.

27. března 2009
Dnes by měla být vypuštěna do světa moje první kniha. Jmenuje se ZBRANĚ 21. STOLETÍ, vydává ji nakladatelství Mladá fronta a dal jsem si s ní docela práci. Zachycuje současné trendy v oboru vojenské techniky a snaží se o prognózu zhruba do roku 2025. Nejprve popisuje obecné faktory (jako C4ISTAR, stealth, energetické zbraně či prostředky bez osádky) a pak konkrétní druhy techniky členěné podle čtyř "dimenzí války", tedy zbraně kosmické (včetně protiraketové obrany), letecké, pozemní (kam patří také výzbroj a výstroj jednotlivce) a konečně námořní. Děkuji všem, kdo mě při tvorbě knihy podporovali, a rovněž všem těm, kteří věděli a nerozkecali. Přeji příjemné čtení.

25. března 2009
Věci jaksi padají. Padají (mimo jiné) akcie, banky, letadla, vlády, sníh... Padl název soukromé vojenské firmy Blackwater Worldwide, která se nyní jmenuje Xe. (Pobavila mě nejen samotná podivnost tohohle názvu, ale i oficiální zpráva, že vymýšlení toho slova údajně zabralo víc než rok!) Už jen pár dní zbývá do začátku letošní sezóny Formule 1 a naštěstí padla ta úchylná změna hodnocení. Krásné také je, když z ženského těla spadne župánek a noční košilka. Trochu nesourodé, co?

23. března 2009
Zítra by to mohlo vyjít. Samozřejmě myslím pokus vyslovit nedůvěru vládě, z čehož se v české politice pomalu stává folklór. Netroufám si hádat, jak to dopadne; vidím to skutečně 50:50. A stejně tak váhám, jak bych já sám hlasoval. Podobně jako Vlastimil Tlustý bych měl kvanta důvodů, proč Topolovu vládu s potěšením potopit, ale co kdyby po ní přišla ještě horší banda? Obecně bych to řekl asi takto: Podpořil bych každou vládu, která by všemi silami 1. prosazovala americkou vojenskou základnu a 2. sabotovala Lisabonskou smlouvu. Stávající nájemníci Strakovy akademie tak zjevně nečiní, takže z jejich odchodu bych příliš nesmutnil. P.S. Jedenácté přikázání: Nezpapaláš.

20. března 2009
Nejnovějším přírůstkem v mé kolekci vojenské literatury je kniha 15 let v Legii. Autor Stanislav Gazdik v ní velice působivě popisuje dějiny francouzské Cizinecké legie a svou kariéru v této kultovní jednotce, která v žádném případě není armádou žoldnéřů. Líčí své působení mj. v Džibuti, Čadu či Bosně, píše o tradicích, výcviku, výzbroji a výstroji, bojovém nasazení... Kniha přináší i množství unikátních snímků. Jsem skutečně rád, že jsem se ve středu mohl zúčastnit autorovy skvělé přednášky a položit mu několik všetečných otázek. Zase jsem o kousek chytřejší. Díky!

18. března 2009
Turecko je kontroverzní země a jeho vstup do EU je kontroverzní téma. Já jsem vždy vystupoval spíše jako zastánce Turecka, které chápu jako důležitého spojence USA a Izraele, jako sekulární muslimskou zemi s obrovským potenciálem, jako most mezi Západem a islámem a v neposlední řadě jako "bariéru", která velmi pomáhá Evropě v boji proti terorismu a narkomafii. Mé sympatie však trochu ochladly kvůli thrillerům, v nichž autor Burak Turna popisuje války Turecka (coby nové supervelmoci) proti USA, EU a Židům. A v Turecku se tyhle podivnosti stávají bestsellery! Umělecká licence je krásná věc a já umím přimhouřit oko nad lecčíms, ale všechno má svoje meze. Aspoň doufám.

17. března 2009
Splnění jedné mé předpovědi je o zase kousek blíž. Americké ozbrojené síly v rámci projektu Imminent Fury vybírají lehký turbovrtulový bojový letoun pro speciální operace. Vedle toho je zde unikátní šance sledovat expanzi nového iráckého letectva, jež vzniklo vlastně "z ničeho" a dnes se rozvíjí "za pochodu" v prostředí probíhající asymetrické války. V jeho výzbroji se tedy objevují výkonná vrtulová letadla pro mise ISR a COIN. Pokládám za pravděpodobné, že letectvo svobodného Iráku se za několik let dostane v těchto oborech do pozice světové špičky a vzoru.

15. března 2009
Nedávno mě neobyčejně rozesmál jistý zoufalý pacifista, který se dovolával Masaryka. Připomínám, že T.G.M. byl jako vůdce legionářů faktickým vládcem Sibiře, coby prezident se rád ukazoval v uniformě, všestranně podporoval čs. armádu a ještě v osmdesáti letech prohlásil: "Ač jsem starý, kdyby mě někdo napadl, vyhrabal bych holýma rukama cihlu ze zdi a rozbil mu hlavu!" Hezky to vyjádřil i Jan Masaryk, když se ho zeptali, co by jeho otec dělal na podzim 1938: "Tata by řekl: Tož budeme sedlat..." Musíme mít na paměti, že svobodné Československo se nezrodilo díky učenému mudrování, nýbrž díky světové válce! T.G.M. byl asi takový pacifista jako já. :‑)

14. března 2009
Jak známo, Čína ukradne a zkopíruje všechno, co není přibité. (A pokud to náhodou přibité je, ukradne a zkopíruje i hřebíky.) Tenhle svérázný přístup k autorským právům se však Číně právě začíná šeredně nevyplácet, jelikož Rusko odmítlo prodat palubní stíhačky Su‑33 s otevřeným vysvětlením, že se obává jejich kopírování. Ostatně nedávno Moskva oficiálně obvinila Peking z kopírování Su‑27. Jsem zvědav, co teď chtějí Maovi následníci na svých nových letadlových lodích provozovat. Duplikování jím docela jde, ale když mají něco vytvořit sami, bývá to o hodně slabší.

12. března 2009
V souvislosti s desátým výročím našeho vstupu do Severoatlantické aliance bych rád řekl dvě věci. Tou první je plný souhlas s názorem Miloše Zemana, že členem NATO by se měl stát Izrael, protože tím by Aliance nejlépe vyjádřila odhodlání s teroristy nemilosrdně bojovat, nikoli zbaběle vyjednávat. A druhou by byla taková úvaha: Víte, proč je Západ (jehož je NATO ozbrojeným garantem) i přes všechny spory zdaleka nejpevnějším geopolitickým blokem? Protože se od počátku definuje na bázi určitých (řekněme židovsko‑křesťanských) hodnot, aniž by musel stanovovat "nepřítele". Západ je spojenectví "pro něco", nikoli vymezení "proti něčemu", a tak nepotřebuje stálé konflikty, aby si dokazoval smysl své existence. Je to asi paradoxní, ale Západ vyhrává právě proto, že vyhrávat nemusí.

10. března 2009
České podoby se dočkala další kniha od skvělého Patricka Robinsona, román Šamšír SL‑2. (Klid, ani já jsem nevěděl, že pro tu muslimskou šavli nazývanou "scimitar" existuje i obskurní české slovo.) Trochu podobně jako v případě starší knihy HMS Neviditelný přichází autor se zajímavým využitím ponorkové raketové výzbroje pro teroristické útoky. A já už netrpělivě očekávám další dvě Robinsonova díla, která by u nás měla brzy vyjít: Hunter Killer a Barracuda 945.

8. března 2009
Můj názor pragmatického konzervativce na plánovaný prodej ČSA a ruzyňského letiště asi nebude nijak překvapivý. Dvěma slovy, jsem proti. Uvítal bych vstup strategického partnera (a klidně by to mohl být i Aeroflot), jenž by získal striktně omezenou část (max. 25 %), ale úplnou privatizaci tak významných a úspěšných podniků bych pokládal za velkou chybu. (Stát by se měl naopak zbavit zoufale neefektivních a ztrátových kabaretů, především České pošty.)

7. března 2009
Ještě jednou námořnictvo. Velice málo se o tom ví, ale Američané už několik let tiše zvažují, že by zase mohli zavést do služby dieselelektrické ponorky. Za studené války je US Navy příliš nevyužilo, takže se jejich vyřazení zdálo jako docela rozumný krok, ale situace se změnila. Pro akce v mělkých pobřežních vodách jsou "diesely" obecně vhodnější než jaderné třídy. Jsou tiché a díky pohonům typu AIP (jako je Stirlingův motor a vodíkové články) mohou mít i velikou výdrž. Současné třídy (např. švédská Gotland, německý Typ 212/214 či ruský Projekt 677 Lada) dokážou být za jistých podmínek nesmírně účinnými zbraněmi. Amerika by udělala dobře, kdyby si pár takových lodiček koupila nebo licenčně postavila. Jen by na to Černý Bílý dům ještě musel přiklepnout nějaké ty chechtáky.

6. března 2009
Rusové oznámili, že jejich připravované letadlové lodě budou mít atomový pohon a už neponesou těžké protilodní střely. Snad konečně pochopili, že námořnictvo neslouží primárně pro námořní bitvy, nýbrž k podpoře zahraničních operací a jako geopolitický nástroj; tradiční ruské "letadlové křižníky" se právě na to moc nehodí. Ještě jedna malá rada: Při výběru jmen pro nové lodě by Rusové mohli aplikovat princip rovnosti pohlaví (třeba jako Britové s chystaným letadlovým nosičem Queen Elizabeth) a alespoň jedné z nich dát ženské jméno; logicky se nabízí Kateřina Veliká.

4. března 2009
V novém čísle ATM vychází můj článek o sovětských dálkově řízených tancích. Jde o docela obskurní, ale podle mého názoru velice zajímavé téma, neboť "teletanky" po technické stránce pořádně předběhly svou dobu. Opět jasně dokazují, že na přelomu 30. a 40. let vlastnil Sovětský svaz nejlepší tankové síly na světě, ovšem síly jednoznačně útočné, k obranné válce totálně nevhodné. Sbírání podkladů pro tento článek jen posílilo mou podporu názorů Viktora Suvorova. Ale na rozdíl od jedinců, kteří se k němu tak nadšeně hlásí v poslední době, jsem byl jeho příznivcem už před nějakými deseti lety. Stejně jako např. Václavu Klausovi mi totiž nikdy nevadilo hájit menšinový názor.

2. března 2009
Mezi jevy, které mi na české politice vadí, patří i personální čistky, které zahajuje drtivá většina politiků (čest výjimkám) po převzetí úřadů. Pokládám to za pitomé bez ohledu na stranickou legitimaci "čističe". Německá zásada "Regierung vergeht, Verwaltung gesteht" ("vláda odchází, úřednictvo zůstává"), leckdy zesměšňovaná, si ve skutečnosti zasluhuje úctu. Náměstek ministra nebo šéf odboru by přece neměl být na své židli díky politické příslušnosti, nýbrž díky profesním znalostem.

27. února 2009
Už nějakou dobu inklinuji k myšlence, že za vhodných okolností by se měl znovu zavést zlatý standard, resp. komoditní krytí měny, a to nikoli nutně jen zlatem či stříbrem, ale i jinými vzácnými kovy, jako je platina, iridium nebo titan. Ty vhodné okolnosti by mohly nastat při plánované měnové reformě v rámci NAFTA, resp. se zavedením amera. Nová měna krytá drahými kovy by pak čelila daleko nižšímu riziku znehodnocení a zadlužení. Amerika zrušila zlatý standard jako poslední, takže by bylo dost symbolické, kdyby jej jako první znovu zřídila. Další nadnárodní uskupení, která mají či budou mít společnou měnu (EU, AU, SCO...), by ji asi dříve nebo později následovala.

25. února 2009
Jedno velice odporné výročí a jedna velice zajímavá debata o nestátních ozbrojených aktérech, ve které se probíraly např. paramilitární organizace napojené na konkrétní politiky či strany. Vyjádřil jsem názor, který někomu asi nebude znít zrovna příjemně, ale podle mého názoru je z funkčního hlediska naprosto správný: Československé Lidové milice byly dokonalým protějškem nacistických SA. Byla to vysloveně "ideologická" kvazi‑armáda totalitní strany. (A při troše snahy a tolerance lze najít paralely také mezi SS a vojsky bolševického Ministerstva vnitra.)

24. února 2009
Na Korejském poloostrově znovu vzrůstá napětí a já přemýšlím nad tím, co by se asi dělo, kdyby došlo k další válce. Nepochybuji, že USA a Jižní Korea by zrůdný totalitní režim na severu porazily, ale může to probíhat všelijak. Číselně jsou ozbrojené síly KLDR nesmírně silné, jenže většina zbraní je víceméně šrot. Existují velmi odlišné prognózy týkající se morálky, jež sahají od okamžitého kolapsu po fanatický odpor. A co jejich ZHN, balistické rakety, podzemní základny? Jak je to ve skutečnosti? A když jsme u těch otázek, kdo to peklo na zemi vlastně řídí? Je to pořád ještě Kim Čong‑il? Myslím, že o KLDR jistě víme snad jen to, že jistě nevíme nic. Mně osobně rozhodně nejvíce vadí, že nevím, jak dlouho to bude ještě trvat, než tahle realizace Orwellova 1984 konečně půjde k čertu.

22. února 2009
Leckdy jsem považován za někoho, kdo nemá rád Francii či cokoli, co s ní souvisí. Samozřejmě si tady nebudu hrát na frankofila, avšak musím jasně říci, že mám rád nebo obdivuji spoustu věcí, které k zemi galského kohouta patří. Velké osobnosti (jako Napoleon, Foch a de Gaulle), snaha o nezávislou politiku, vyspělý vojenský a letecký průmysl, zásadová podpora jaderné energie, razantní postupy tajných služeb proti teroristům a jiné havěti... Speciálně musím uvést potopení grýnpísácké lodě Rainbow Warrior, jež ve mně vždycky vzbudí záchvěv velkých sympatií k Francii... :‑)

20. února 2009
V tomto roce nás plnou silou zasáhne ekonomická krize a růst HDP bude asi jen snem. Studenti přijdou o řadu možností přivýdělku, protože vhodných pracovních míst bude kritický nedostatek. Proto vzroste zájem studentů (resp. především studentek) o natáčení porna, kde jsou výplaty pozoruhodně štědré. No posuďte sami: Proč by měla hezká holka měsíc nebo dva dřít jako barevná někde v supermarketu, když si může víc (a příjemněji) vydělat za dvacet minut?

19. února 2009
Nemohu říci, že by mě schválení Lisabonské smlouvy nějak výrazně překvapilo. Současné vedení mění ODS na kartelovou stranu technologů moci, kteří na jakýkoli program nebo ideje zcela rezignují. Pokud by měl být Lisabon nutné zlo ke schválení smluv o americké základně, budiž. Ale Lisabon bez radaru je politická kapitulace. Zdrojem naděje zůstává Senát, který zřejmě chce zůstat na principu "nejprve radar, až pak Lisabon". V každém případě doporučuji začít přemýšlet, co z té obludné papírové cihly můžeme v pohodě ignorovat, obcházet nebo porušovat, aniž by to přineslo nějaké hmatatelné negativní následky. Tohle přece právě my Češi ovládáme dokonale!

17. února 2009
Jak jsem včera říkal pro TV N@VA, příliš mě nepřekvapuje, že se trošku scukly dvě ponorky. Nebyl to zdaleka první takový případ a asi ani poslední. Za studené války vedlo ke kolizi několik "her na kočku a myš" amerických a sovětských ponorek a klesající hlučnost současných tříd lodí toto riziko jen zvyšuje. Vždyť US Navy nedokáže účinně sledovat už ani své vlastní ponorky! Klasické sonary zkrátka došly na hranice možností. Budoucnost patří akustickému světlu.

16. února 2009
Kontroverzní zákon, jenž zakazuje (mimo jiné) zveřejňování policejních odposlechů, dokládá, že Česká republika dosud není právním státem. V právních státech se nepřijímají zákony, u nichž musí být jasné, že nebudou dodržovány. A tento zákon bude nakonec jedině kontraproduktivní, jelikož média jej budou otevřeně porušovat nebo obcházet, což povede k soudním procesům, v nichž se budou dotyčné případy podrobně rozebírat. Váhám, zda je ten paskvil k smíchu, nebo spíše k pláči. Díky němu tady totiž může být docela veselo, ale taky to může skončit obrovskou mezinárodní ostudou.

14. února 2009
Kdykoli mám dojem, že o Evropské unii smýšlím moc optimisticky, sahám po románu Obchodní válka, který mě z toho opět rychle vyléčí. Tohle mistrovské dílo z pera Larryho Bonda se nejen vyrovná i těm nejlepším knihám Toma Clancyho, ale navíc se vyjadřuje k otázkám evropské integrace, takže je téměř neustále aktuální. V první rovině jde samozřejmě o brutální kritiku snahy Francie a Německa podřídit si celý starý kontinent. Druhá, méně zřetelná rovina je takové poselství pro země střední Evropy: Musíme vždy všichni společně (a pokud možno s Washingtonem a Londýnem) táhnout za jeden provaz, protože jinak nás Paříž a Berlín na tom provaze pověsí každého zvlášť.

12. února 2009
Kdybych měl hlasovat v izraelských parlamentních volbách, asi bych velmi, velmi váhal, pro koho bych se měl rozhodnout. Benjamin Netanjahu mi byl vždycky sympatický a sdílím též jeho názory na Hamás (svrhnout!) a Írán (bombardovat!), ale Cipi Livniová si mě zase v poslední době získala svým báječným vystupováním (a jistě se více hodí pro jednání s Fatahem). Nejraději bych je asi viděl společně ve velké koalici, jenže Bibi nejspíš hodlá vytvořit tvrdý pravicový kabinet s Avim... Ale co. Nejdůležitější je, aby pokračoval náš sionistický POS (Plán Ovládnutí Světa). :‑)

11. února 2009
Uplynulo šest měsíců od trapného konfliktu Ruska a Gruzie, zvaného také "olympijská válka", ale podle zájmu médií se zdá, že to je alespoň šest let. Prakticky vůbec už se o tom nemluví. Američané i Rusové zjevně utrpěli kolektivní a selektivní ztrátu paměti, což považuji za výborný nápad, protože tato epizoda vážně pocuchala dobré vztahy Washingtonu a Moskvy, které prezidenti Bush a Putin vybudovali. Jejich nástupci tedy musejí opravovat mosty. A měli by s tím pohnout, neboť je třeba řešit ekonomickou krizi, protiraketovou obranu, nukleární odzbrojení, Afghánistán, somálské piráty, energetiku a spousty dalších zásadních témat. Hej, molodci, let's roll! We've got a world to manage!

9. února 2009
Přečetl jsem tři opravdu kvalitní romány, které napsal Harold W. Coyle, a to Sword Point, Trial by Fire a The Ten Thousand. První popisuje válku USA a SSSR o Írán, druhý líčí americkou invazi do Mexika a třetí nabízí boj USA proti agresivnímu (a ukrajinskými jadernými hlavicemi vyzbrojenému) Německu. Coyle je jeden z mála spisovatelů, kteří se specializují na popis pozemních bojů, a umí velmi sugestivně a bezprostředně vylíčit atmosféru moderní války.

8. února 2009
Asi do žádného politika nebyly v poslední době vkládány tak velké naděje jako do Baracka Obamy, což logicky znamená, že žádný nepřinese takové zklamání. Až lidem dojde, že Obama nechce nebo nemůže splnit drtivou většinu toho, co jim nasliboval, budou se cítit krutě ošizení a zrazení. Každý neúspěch mu pak budou vyčítat daleko víc než komukoli jinému. Lidé jsou totiž nevděční a nestálí a stavět kariéru na bázi krátkodobé popularity je zaručená cesta do pekel.

6. února 2009
Zastávám názor (a zjistil jsem, že většina češtinářů jej sdílí), že by bylo výborné zrušit v množném čísle minulého času shodu přísudku s podmětem. Prostě mít v minulém čase jediný tvar plurálu slovesa zcela bez ohledu na rod nebo pořadí podmětů, tak jako je tomu ve většině germánských i slovanských jazyků (včetně slovenštiny). Kdyby se to současné pravidlo nahradilo univerzálním tvarem, o nic užitečného by se tím nepřišlo. Asi jenom o pointu tohoto vtipu: Jak správně napíšeme "ženy si hrál‑ a muži šl‑ domů"? Odpověď: Ženy si hrály s tvrdým a muži šli domů s měkkým. :‑)

4. února 2009
Včerejší komentář Martina Komárka, který nápaditě přirovnává boj Paroubka a Topolánka k neustálým konfliktům Krakonoše a Trautenberka, mě inspiroval k úvaze o večerníčku Krkonošská pohádka. Přece jen nechci rovnou fandit "Sudeťákovi" Trautenberkovi, ale pravdou je, že Trautenberk a Krakonoš jsou oba samovládci, kteří neustále zneužívají svou moc. První představuje "temnou stranu" neregulovaného kapitalismu, kdežto druhý ukazuje negativní rysy diktátorského socialismu. Anče, Kuba a hajnej fungují převážně jako prosté, omezené a bezmocné figurky, které se mají (relativně) dobře jen díky ustavičným střetnutím obou "jemnostpánů" a neuvědomují si, že oba s nimi jen manipulují. Blahoslavení jsou chudí duchem, neboť jim budou za chvíli patřit vaše peníze.

3. února 2009
Necelé dva měsíce zbývají do startu další sezóny Formule 1. Rošády v jezdeckém poli jsou až nezvykle malé, zatímco technická pravidla prodělala převratné změny, které se promítají i do podstatně odlišného vzhledu vozů. Možná je to jen otázkou zvyku, ale mně se nový design monopostů příliš nelíbí a připadá mi jako návrat kamsi do poloviny 90. let. Naopak vítám zavedení systémů KERS (které se určitě budou více objevovat rovněž v obyčejných osobních autech), návrat hladkých pneumatik a povolení měnitelné aerodynamiky. Ale za největší přínos letošní sezóny pokládám posunutí časů startů závodů v Austrálii a Malajsii, takže už nebude třeba vstávat tak odporně brzy.

1. února 2009
Mám slabost pro jeden druh vojenských vozidel, a to pro obrněnce, kteří mají výzbroj na úrovni tanků, ale jsou lehčí a rychlejší. Nezáleží mi příliš na tom, zda mají podvozek pásový, nebo kolový. Říkává se jim všelijak: lehké tanky, stíhače tanků, samohybné kanony, vozidla palebné podpory... Jako příklad lze zmínit americký M1128 Stryker MGS či ruský 2S25 Sprut‑SD (a do jisté míry i bojové vozidlo pěchoty BMP‑3). Z historických typů je mým jasným favoritem americký stíhač tanků M18 Hellcat. S rychlostí okolo 90 km/h to bylo rozhodně nejrychlejší pásové vozidlo druhé světové války a stále zůstává jedním z nejrychlejších "pásovců" všech dob.

30. ledna 2009
Množí se tu knihy jako Litviněnkův spis, Moskevská pravidla nebo Nová studená válka, které (přestože jsou žánrově dosti rozmanité) spojuje vyhraněný protiruský postoj: Putin je diktátor, Rusku stále vládne KGB, Moskva je hrozba, v Rusku je fašismus (sic!), Kreml chce WWW (World Without West)... Jsem ten poslední, kdo by říkal, že v Rusku je všechno v pořádku; právě naopak, měl bych množství výhrad, ale trvám na tom, že v dané situaci je současný systém pro Rusko zkrátka ten nejlepší možný. Liberální demokracie tam selhala a nevěřím, že v dohledné době by mohla fungovat. Atmosféra strachu k ničemu nevede. Rusko berme jako partnera, s nímž máme některé hodnoty i zájmy společné a jiné rozdílné, ale s nímž se vždy můžeme (resp. musíme) dohodnout.

27. ledna 2009
Kdekdo se vyjadřuje k plastice Entropa, tak bych se zřejmě mohl přidat. Z ryze uměleckého pohledu se mi to dílo líbí; jedná se o originální a provokativní ideu a ztvárnění většiny zemí pokládám za vynikající nápady (vyzdvihl bych např. Rakousko, Francii, Nizozemí či Velkou Británii). Ale ty bulharské záchody tam opravdu být nemusely. A ještě ostuda kvůli fiktivním umělcům a podezřelému financování... Zatím si české předsednictví vede nad očekávání úspěšně, ale pevně doufám, že si z něj Evropa bude nakonec pamatovat víc témat než jen tuhle kauzu.

26. ledna 2009
Rád bych objasnil jednu věc. Chci tu americký radar primárně nikoliv proto, že je to radar, nýbrž proto, že je americký. Protiraketová obrana je pochopitelně zásadní otázka světového významu, ale její přímý vliv na Českou republiku je druhořadý ve srovnání s tím, co přinese toto těsné spojenectví s USA samo o sobě. Jinak řečeno, podporuji základnu USA v Česku bez ohledu na to, zda na ní bude radar, tanková brigáda nebo stánek s hamburgery. Pokud jde o protiraketovou obranu, vítám všechny snahy zapojit do tohoto projektu Rusko. Dokonce si myslím, že efektivní protiraketový štít lze vybudovat jen na základě úzké technické i politické spolupráce USA a Ruské federace.

24. ledna 2009
Krátká glosa ke kauze filmečku učitelky ze znojemské školy: Podle mě se kolem toho vytváří neúměrně velký a zbytečný rozruch. Copak to je téma pro hlavní televizní zprávy? Takových případů přece určitě byly, jsou a budou spousty; tenhle se odlišuje jedině tím, že film se dostal i na veřejnost. (Díky několika roztomilým hláškám docela stojí za podívání.) Čistě prakticky lze ještě doplnit, že paní učitelka má nyní šanci vydělávat daleko více coby herečka. :‑)

22. ledna 2009
Po jistém úsilí se mi podařilo sehnat film Transakce století. Přes hvězdné obsazení a vysoce progresivní námět (v roce 1983 byl ústředním motivem bezpilotní bojový letoun!) zůstává víceméně "zapomenutý". Je zajímavé, že některé letecké akční filmy ze zlatých 80. let, zejména Top Gun či Železný orel, získaly pevné místo mezi legendami, kdežto jiné, mnohdy přinejmenším stejně povedené, jako Ohnivá eskadra, Modrý hrom, Firefox nebo právě Transakce století, úplně zapadly. Pravdou však je, že výborný Firefox byl v 90. letech "znovuobjeven" a dočkal se oprávněného (ač opožděného) uznání. Hádám, že obdobně bude za několik let "vzkříšen" i film Stealth: Přísně tajná mise.

20. ledna 2009
Střídání v Bílém domě. Nejmocnějším mužem světa se poprvé v dějinách stává černoch. (Ne, skutečně nebudu používat to podivné slovo "Afroameričan". Copak běloši jsou nějací "Euroameričani"?) Odchází výjimečný vůdce, který v kritickém okamžiku stanovil cestu Americe i celému svobodnému světu, když vyhlásil proti terorismu nelítostný vyhlazovací boj. Byl to perfektní válečný prezident. Po mimořádných osobnostech tohoto formátu většinou přicházejí "údržbáři", kteří v lepším případě alespoň uchovají cosi z díla svých předchůdců. (Edvard Beneš byl ten horší případ.) Obama asi může překvapit jen příjemně, resp. mohl by být na něco i dobrý. Dostal šanci, tak ať ukáže, co dovede. (Velká zarámovaná fotografie G.W.B. na mém stole samozřejmě zůstává.)

19. ledna 2009
Díky plynové krizi se opět projevuje nejen úroveň energetické (ne)bezpečnosti EU, ale i tradiční přístup Evropy k hrozbám libovolného druhu. Starý kontinent nějak nedokáže problémům předcházet a reaguje až tehdy, když se nebezpečí ukáže v plné síle. Jinými slovy, Evropa zpravidla potřebuje "kopanec", aby se "probudila", přestala žvatlat a začala jednat. Jestliže bude výsledkem diverzifikace dodávek a masivní podpora atomu, pak za takových dvacet let možná řekneme, že krize na začátku roku 2009 byla jednou z nejvíce prospěšných věcí, jaké Evropu vůbec mohly potkat.

18. ledna 2009
Amerika je sice vojensky prakticky neporazitelná, ale jisté slabiny má. Je to např. závislost na družicích, na niž se stále častěji upozorňuje. Takové varování obsahuje i kniha Vesmírné války, která se (podobně jako gigantická Dragon's Fury) tváří jako techno‑thriller, ale vlastně jde o dramatický fiktivní dokument. Popisuje sérii kosmických a kybernetických útoků, kterou proti USA spouští koalice řízená Íránem. Lze pokládat za vysoce pravděpodobné až téměř jisté, že v příštím rozsáhlém ozbrojeném konfliktu se bude podstatná část bojů odehrávat v kosmu. Pentagon považuje vesmírné zbrojení za jednu z priorit, jelikož prostě nemá zájem zažít kosmický ekvivalent Pearl Harboru.

16. ledna 2009
40. výročí sebeupálení Jana Palacha. Mladým lidem už tato událost nic neříká a nechápou ji. Jestli mám být zcela upřímný, já to moc nechápu taky. Připadá mi to jako tragické a naivní gesto. Kdyby se změnil v "živou bombu" (tedy sebevražedného atentátníka) a zabil např. Vasila Biµaka či Aloise Indru, pokládal bych jej za hrdinu většího než skupinu bratří Mašínů, ale ta "živá pochodeň" mi zkrátka nejde do hlavy. Zřejmě se tu projevuje mé "vojenské" myšlení: Zemřít a vzít nepřítele s sebou, budiž. Ale demonstrační sebevražda v mých očích jednoduše postrádá smysl.

14. ledna 2009
Často se říká, že Putin nechal obnovit starou sovětskou hymnu, což je však pravda jen částečně. Vrátila se melodie, ale místo těch komunistických volovin pro ni byla napsána krásná vlastenecká slova. Co mě ovšem vážně dostalo, to je hard‑rock úprava ruské hymny, kterou natočila skupina Lubeh. Ano, vypadá to jako praštěný nápad, ale výsledek je jedním slovem fantastický!

13. ledna 2009
Po pečlivé úvaze jsem se včera rozhodl podporovat novou Stranu svobodných občanů. Její programové cíle jsou mi velice blízké (podstatně bližší než opičárny Topolánkovy ODS, která se drobnostmi, jako je třeba plnění programu, už vůbec nezatěžuje), projekt připravují osobnosti, kterých si vysoce vážím (mj. skvělý Benjamin Kuras), a navíc začínám mít dojem, že české politice by docela prospěla jakási změna. Ještě mohu dodat, že jako typického Berana mě neobyčejně oslovilo i logo nové strany. Prorazit zřejmě nebude snadné, ale jak praví druhý zákon Arthura C. Clarka: Jediný způsob, jak určit hranice možného, je překročit je směrem k nemožnému.

12. ledna 2009
Dvě zdůvodnění potřebnosti demokracie. Liberálně‑levicové tvrdí: Lidé jsou v zásadě dobré, altruistické a morálně kvalitní bytosti, a proto lze úplně bez obav dát co největšímu počtu z nich šanci rozhodovat o společných záležitostech, čímž se nejlépe dosáhne i společného dobra. Naopak konzervativně‑pravicové zdůvodnění tvrdí: Lidé jsou zlí, sobečtí a podlí parchanti, takže je absolutně nezbytné dát co největšímu počtu právo rozhodovat o společných věcech, jelikož pouze tak se jejich zájmy vzájemně eliminují a ve výsledku vznikne patrně nejméně škod. To ve mně evokuje známý výrok sira Winstona, že demokracie je sice patrně nejhorší způsob vlády, jenže lepší zatím nikdo nevymyslel.

10. ledna 2009
Quantum of Solace je excelentní film s geniálními akčními scénami, ale... Už to prostě není "bondovka" v pravém smyslu. Ani Daniel Craig, ačkoliv je určitě skvělý herec, už není tím Bondem, jací bývali (pro mě navždy zůstane nejlepší Sean Connery a po něm Pierce Brosnan). Bond by měl být dokonalý chlap, bez slabin či pochybností o sobě, s úchvatnými technickými hračkami a luxusními hláškami. I protivníci nového agenta 007 jaksi ztrácejí úroveň. Místo charismatických zloduchů, kteří hodlali zničit, ovládnout nebo aspoň úplně změnit svět, nastupují figurky se skromnými ambicemi. Jestli se Ian Fleming odněkud shora moudře dívá, zřejmě není dvakrát spokojený.

9. ledna 2009
Zájemcům o dějiny vojenského letectví doporučuji publikaci Luftwaffe nad Amerikou, jež dokumentuje (marné) snahy nacistického Německa vyrobit bombardér pro strategické útoky na USA, resp. následnou invazi tamtéž. Většina těchto vizí působí z dnešního pohledu komicky, podobně jako tehdejší představy Japonců o "světovém japonském státu" či (naprosto vážně míněné) plány na dobytí Ameriky, jakými se na přelomu 19. a 20. století zabývalo císařské Německo a za studené války Sovětský svaz (viz výborný film Rudý úsvit), a pochopitelně také soudobé fantazie některých exotů o tom, jak přemohou Ameriku a celý Západ (opět tu odkazuji na Dragon's Fury). Je skutečně tak nesmírně obtížné pochopit, že Spojené státy jsou vojensky de facto neporazitelné?

7. ledna 2009
Telegram z Ruska: Plyn‑Stop‑Ropa‑Stop. K závislosti EU na ruských energetických surovinách je třeba dodat, že ve skutečnosti jde o závislost vzájemnou, neboť Rusko prostě potřebuje evropské peníze. Pro Evropu není zase tak obtížné diverzifikovat zdroje surovin, kdežto pro Rusko by bylo dost obtížné najít rychle jiný zdroj příjmů. A kromě toho Kreml vytvořil rozpočet s předpokladem zhruba dvakrát vyšších cen ropy a plynu, než jaké jsou nyní. Rusové budou muset něco urychleně podniknout, protože jinak se jejich "ekonomický sen" může změnit v pěkně ošklivou noční můru.

6. ledna 2009
Přestože jsem v podstatě odpůrcem Lisabonské smlouvy, v rámci obchodu "radar za Lisabon" bych pro ni klidně i zvedl packu. Proč? Protože na rozdíl od většiny jejích kritiků ji nepovažuji za reálnou hrozbu pro suverenitu kohokoli. Já totiž nevěřím, že někdy bude skutečně funkční. EU se začne v jistém směru podobat Číně: Brusel bude produkovat množství směrnic, nařízení, rozhodnutí i jiného balastu, ale státy jej stále častěji budou zkrátka ignorovat. Bruselská byrokracie sežere sama sebe. Lisabonská smlouva je hora papíru, které nerozumějí snad ani její tvůrci, zatímco americká vojenská základna bude nespornou "fyzickou" garancí naší pozice v euroatlantickém společenství.

4. ledna 2009
Televizní stanice Discovery Channel vysílá povedený dokumentární seriál Zbraně budoucnosti, který se zabývá (překvapení!) zbraněmi budoucnosti. V každé epizodě se objevuje několik typů supermoderních typů vojenské techniky. Seriál klade důraz na věci, jako jsou prostředky bez osádky, energetické zbraně nebo obtížná zjistitelnost, ale prostor dostávají i záležitosti jako mohutná palebná podpora, boj ve městě či obrněná technika. Inu, jak se říká: Boys and Toys. :‑)

3. ledna 2009
Izraelské vojenské akce proti hnutí Hamás mají samozřejmě moji plnou podporu, ovšem jednu výhradu si odpustit nemůžu: Mělo se to udělat už dávno! Hamásu vůbec nemělo být dovoleno, aby se mocensky etabloval a změnil Pásmo Gazy v základnu pro teroristické útoky. Žádné vyjednávání, žádné ústupky či příměří. Vyhlazovací válka! Hamás musí být rozmetán na prach a zadupán do země. Jen doufám, že se izraelská armáda nenechá zatáhnout do vleklých a krvavých bojů ve městech. Jestliže se teroristé budou snažit právě o tohle, pravděpodobně bych se inspiroval knihou Dragon's Fury a sáhl bych i k nejtvrdším postupům včetně Arc Lite a Ruthless Sentinel.

1. ledna 2009
Letopočet končící obávanou osmičkou je pryč, aniž by připravil nějakou celonárodní katastrofu, což lze už samo o sobě pokládat za úspěch. :‑) Právě začínající rok zaručeně nebude nudný či snadný, už kvůli českému předsednictví EU a dopadům ekonomické krize. Já se však po celý život chovám jako opatrný optimista a vesměs se mi to vyplácí. Do roku 2009 vám tedy přeji hodně štěstí, pevné nervy, silnou vůli a v neposlední řadě i ten správný úhel pohledu, díky kterému budete okolo sebe vidět nikoliv problémy, nýbrž příležitosti. Letos nás čeká spousta práce, tak do toho.


Postřehy z října, listopadu a prosince 2008

Archiv postřehů



Na úvodní stránku