Postřehy ze života


23. února 2017
Polsko chce budovat de facto oceánské námořnictvo, které se již nebude omezovat jen na Baltské moře. Podle zveřejněné koncepce námořní bezpečnosti by polské loďstvo mělo sloužit také pro projekci síly a odstrašování, v čemž se implicitně ukrývá záměr pořídit si jaderné zbraně. Asi nemusím zdůrazňovat, že to všechno má mou jednoznačnou podporu a perfektně to koreluje s mým názorem, že základní imperativ české zahraniční politiky musí tvořit spojenectví s Varšavou. Polsko je prostě velmoc na vzestupu a jedině prostřednictvím aliance s ním má Česko šanci se v současném neklidném světě udržet a prosadit.

21. února 2017
Mediální mainstream pokračuje v absurdních útocích na Donalda Trumpa. Zjevně chce rozšířit stávající sbírku nálepek, které americký prezident i jeho fandové dostávají, ale všimněte si, že už to asi moc nefunguje. Každý, kdo nesouhlasí s dnešním politicky korektním pseudo‑liberálním šílenstvím, je označován za xenofoba, rasistu, sexistu atd., jenže lidem už ty nálepky jaksi přestávají vadit, zatímco média ztrácejí důvěru. Trumpovi fanatičtí odpůrci pořád tvrdili, že Trump představuje jakousi "poslední vzpouru" bílých heterosexuálních mužů, ale dnes je překvapuje, že to bílý heterosexuální muž vzal vážně. :‑)

19. února 2017
Mel Gibson prostě umí! To je můj hlavní dojem z výborného filmu Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny, v němž se dokonale snoubí válečný film s psychologickým dramatem a v němž se skládá pocta hrdinství, které má ovšem hodně zvláštní podobu. Desmond Doss odmítal vzít do rukou zbraň, avšak i přesto chtěl sloužit vlasti ve válce, takže se stal zdravotníkem. Vrcholem filmu je peklo bojů o Okinawu, jež je zpracováno syrovým, ale současně silně uměleckým způsobem. Zobrazení brutality bojů má umělecký smysl coby kontrast s posláním, které Doss bral jako úkol od Boha a pro které riskoval vše. Nádherné zpracování nesmírně silného příběhu, který každého nutí k úvahám o významu povinnosti a loajality tváří v tvář smrti.

17. února 2017
Objevují se zprávy, že Rusko rozmisťuje nové střely s plochou dráhou letu, které znamenají porušení smlouvy INF. Pro odborníky to vlastně není žádná novinka, o těchto střelách se ví už několik let a občas to proniká i do zpravodajských médií, takže byla asi jen otázka času, než to bude obecně známo. Otázka zní, co bude pak. Na delší budoucnost INF bych osobně moc nesázel, protože svět se prostě změnil a tato smlouva (byť ve své době jistě smysl měla) začíná vypadat jako historický relikt. Už třeba jen kvůli Číně by měl Západ oživovat projekty raket středního doletu, resp. vymýšlet jakýsi "nový Pershing".

15. února 2017
Ve své době propadák, ale po mnoha letech znovu objevený a chválený film, to je Robot Jox. Dystopická sci‑fi o soubojích obřích robotů, které slouží (místo válek) pro řešení sporů o území a suroviny. Na konci 80. let tam samozřejmě nebyly počítačové animace, takže roboti jsou poctivé (a velmi pěkné) stop‑motion modely. Zbytek filmu už tolik netáhne, nabízí sice řadu motivů (např. špionáž), avšak jejich uchopení je slabší. Stále ovšem jde o dost originální a zajímavou podívanou, kterou se hodí připomenout.

13. února 2017
V souvislosti s proslavenou Trumpovou zdí mezi USA a Mexikem se hovoří zejména o ilegální imigraci, ovšem podstatně méně se uvádí jiná, ještě vážnější hrozba, kterou představuje pašování drog. Hodně pochybuji, že se ex‑generál John F. Kelly stal ministrem vnitřní bezpečnosti jen proto, aby stavěl zdi. Konflikt s narkokartely má už bezmála povahu války a vůbec se nedivím, že Donald Trump (údajně) hrozil i vysláním amerických vojáků. Zeď by měla kartelům alespoň trochu zkomplikovat život, avšak pro jejich rozdrcení bych skutečně zvážil i ten vojenský zásah. Měl bych si znovu přečíst Křest ohněm. :‑)

12. února 2017
Konečně jsem viděl film Nespoutaný Django, ve kterém kultovní režisér Quentin Tarantino zpracoval tematiku westernu a jižanského dramatu. Učinil tak samozřejmě svým typickým způsobem. Zdánlivě jednoduchý příběh bývalého otroka, který se stává lovcem lidí, se záhy komplikuje a mění se v gejzír úžasných dialogů, přestřelek (v nichž se realisticky zobrazuje účinnost tehdejších zbraní) a téměř absurdních detailů, to všechno se skutečně excelentními hereckými výkony (celé sestavě jasně kraluje Christopher Waltz) a skvělou hudbou. Film způsobil i diskuse kvůli historické (ne)přesnosti, ale není to přece dokument. Je to výtečné dílo, u kterého se nemáte jen bavit, ale také přemýšlet o tom, co znamená boj o svobodu.

9. února 2017
Kdyby Donald Trump neexistoval, sluníčkáři a pseudo‑liberálové by si ho zřejmě museli vymyslet. Alespoň tak na mě působí náplň Britských listů, které už se takřka ničemu jinému nevěnují. Je fascinující a zábavné, ačkoli vlastně i smutné, že většina Trumpových zarytých odpůrců v médiích stále nepochopila, proč vyhrál, že mu ve skutečnosti nesmírně pomohli a že jsou uzavřeni v intelektuální bublině, která se každý den vzdaluje od reality. Trump dokázal, že nad mainstreamem médií lze vyhrát, ale nestačí se jen bránit, je nutno jít do útoku a odhalit je. Porazil je v jejich vlastní hře a právě tohle mu nikdy neodpustí.

8. února 2017
Čas běží jako splašený nosorožec a parlamentní volby nejsou daleko, jak dokazují mj. hádky v koalici (protože z ANO a ČSSD se stávají úhlavní protivníci) či snaha zformovat "třetí sílu" trochu vpravo od středu. Nemusím asi zdůrazňovat, že žádný ze subjektů výše uvedených pro mě nepřipadá v úvahu, což platí i o TOP 09 (jež by se klidně mohla ocitnout mimo sněmovnu) a zatím i o ODS. Jako pravicový konzervativec to mám velice těžké a opravdu nevím, koho bych teď volil. Nabízí se sice možnost volit protestně (např. koalici SPD+SPO), ale dal bych přednost pozitivnímu hlasu. A začíná mě to teď docela táhnout k Realistům, protože Petra Robejška jsem si vždycky vážil a ten projekt vypadá nadějně. Uvidíme.

6. února 2017
Pokud bych měl jedním slovem shrnout román Hrdinové Pacifiku od P. T. Deutermanna, tím slovem by určitě byly emoce. Propletený (a na skutečných událostech založený) příběh námořníků, letců a zdravotních sester je plný lásky, přátelství, hrdinství, odvahy a respektu. Emoce se prolínají s opravdu působivým líčením bojových scén a dohromady to vše skládá velkou poctu všem, kdo tehdy nasazovali a obětovali své životy. Jde o jedno z nejlepších knižních spojení války a romantiky, které jsem kdy četl.

4. února 2017
Jako kandidát na prezidenta ČR se stále častěji uvádí profesor Jiří Drahoš. Už potvrdil, že o tom uvažuje, a má i podporu u politických stran. Dosud je to zajisté nejserióznější kandidát (ačkoli v té dosavadní sestavě kašparů a zoufalců to není zase tak těžké), ovšem v mých očích jej diskvalifikuje totální absence politických zkušeností a podpis pod pro‑imigrační peticí. Nemám důvod měnit svou trvající podporu Miloše Zemana, jen bych si tady dovolil poznamenat, že šanci vyhrát má výhradně ten, kdo je odhodlán rezolutně kopat za české národní zájmy a vzdorovat islamizaci Evropy. Doufám, že Miloš to dá. :‑)

3. února 2017
Opět se objevují knihy, které předpovídají brzký začátek nové velké války. Nemám teď však na mysli romány, nýbrž seriózně míněné faktografické prognózy. Patrně největší pozornost v tomto smyslu přitáhla britská kniha 2017: War With Russia, avšak právě u ní jsem získal dojem, že to není vážná předpověď, ale spíše nesmělý (a ne úplně povedený) pokus o techno-thriller. Osobně bych více doporučil knihu World War 4: Nine Scenarios, v níž se nalézá (jak název napovídá) devět různých scénářů. Některé jsou hodně "ujeté", ale je tam řada dobrých nápadů, při jejichž četbě lze snad jen doufat, že se (ne)uskuteční. :‑)

1. února 2017
Diskuse o základním nepodmíněném příjmu. Otevřeně říkám, že (zatím) nepatřím mezi nadšené fanoušky této koncepce, ovšem některé informace, jež jsem v poslední době získal, mě přiměly o tom uvažovat. Svou logiku to nepochybně má, a přestože jsem si vědom i slabin a rizik, říkám si, že by se to přece jen mělo zkusit. Hlavní důvod je asi ten, že zavedený model sociálního státu se (z více důvodů) dostává do pasti, takže tohle by mohlo nabízet cestu k nápravě. Horší už to asi stejně být nemůže...

30. ledna 2017
Hezký vrtulníkový víkend. Po nějaké době jsem se kouknul na dva dobré, ačkoliv nyní už (podle mě naprosto neprávem) zapomenuté akční filmy, které se točí okolo bojových "mixérů". Ohnivá eskadra je v podstatě něco jako "vrtulníkový Top Gun", skládá poctu stroji AH‑64 Apache a ukazuje, jak vypadal Nicolas Cage, když mu bylo 26 let. Druhým filmem je Modrý hrom, jehož finále osobně považuji za nejlepší vrtulníkovou scénu, jaká se kdy na plátně objevila. Proč už se dnes takové filmy netočí?

28. ledna 2017
Cítím povinnost se omluvit za všechno špatné, co jsem kdy řekl o Donaldu Trumpovi. Jako prezident mi zatím dělá ohromnou radost, jelikož sestavil špičkovou pravicovou konzervativní vládu a v neposlední řadě plní sliby, a to i ty, kvůli nimž mu před volbami nadávali, že je splnit nemůže. Popravdě řečeno, kdybych jenom tušil, jak bude ve funkci konat a jaký tým si vybere, podporoval bych jej od té první sekundy, kdy oznámil kandidaturu! To, jak sluníčkáři šílejí vzteky (a soudruzi v Číně strachy), dokazuje, že celý svět již nutně potřeboval někoho, jako je Trump, aby to tady trochu pročistil, skoncoval s prokletou politickou korektností a dal do pořádku věci, které jsou už tak špatné, že jsme skoro zapomněli, jak mají vypadat.

26. ledna 2017
Ještě něco k tzv. genderu: Postupně jsem došel k závěru, že o tomto umělém virtuálním nesmyslu se z principu nesmí diskutovat. "Gender" je fiktivní konstrukt, jemuž poskytuje (stejně jako pomluvám či teoriím o spiknutí) zdánlivou sílu jedině to, že ho někdo bere vážně. Z toho zákonitě vyplývá, že pro odstranění této zhůvěřilosti z veřejného diskurzu je třeba ji ignorovat nebo zesměšňovat. Jakákoli seriózní debata ji jen "přikrmuje" a dodává jí falešnou legitimitu. Jinými slovy, nesnažte se vážně vyvracet údajné "genderové stereotypy", protože to je asi stejně přínosné jako vědecká diskuse o perníkové chaloupce.

25. ledna 2017
Senátor John McCain publikoval dokument Restoring American Power, v němž předkládá spoustu zajímavých návrhů pro následujících pět fiskálních roků Pentagonu. Cela řada těch záležitostí si podle mě zasluhuje velkou pozornost a souzní s tím, co bych si přál i já. Kromě elitní síly hi‑tech zbraní by USA měly disponovat většími počty low‑cost techniky, jako jsou lehké útočné stíhačky a konvenční letadlové lodě. Je třeba znovu investovat více i do protiraketové obrany a kybernetického válčení (obojí ostatně zdůrazňuje i Donald Trump). McCainův koncept bych každopádně viděl jako velmi dobrý základ pro další plány.

23. ledna 2017
Velice doporučuji málo známou televizní komedii Den, kdy unesli papeže. Musíte prominout slabší zpracování, zejména mizernou dvojprojekci a trapné kulisy, protože hlavní jsou dialogy a herecké výkony špičkové sestavy českých herců, mezi nimiž kralují Petr Nárožný jako únosce s neobvyklými požadavky a Radovan Lukavský v dokonale zvládnuté roli papeže. Navzdory stáří původního námětu je to pozoruhodně aktuální a některé hlášky si budu pamatovat hodně dlouho. A díky za doporučení. :‑)

21. ledna 2017
Prognózy pseudo‑liberálního mainstreamu znovu zklamaly. Konec světa nepřišel. Donald Trump složil přísahu, stal se 45. americkým prezidentem a pustil se do práce. Kromě toho pronesl projev, který se samozřejmě ihned stal terčem patetických a hysterických útoků. Podle mého názoru byl skvělý formou i obsahem, byl inspirativní a energický, jelikož Trump je (když má dobrý den) výborným řečníkem. Změnily se stránky Bílého domu, kde již chybí "důležitá" témata typu klimatických změn nebo LGBT komunity, zato tam však přibyly "detaily" typu revitalizace ekonomiky či veřejného pořádku. Heslo "America First" je prostě vyjádřením realistické politiky ve prospěch národních zájmů. A kde je nějaký evropský Trump?

20. ledna 2017
Objevily se první konkrétnější informace o programu zcela nového amerického tanku, který by měl vstoupit do služby po roce 2030. Ještě před tím se samozřejmě bude několikrát modernizovat skvělý Abrams, ale přece jen je zřejmé, že tato legenda (navzdory svým nepochybným kvalitám) není všemcná a nemá neomzený potenciál. Každopádně je potěšující, že US Army s tanky pořád počítá a připravuje jejich novou generaci. Stejnou cestou by se tedy měly dát armády evropských zemí NATO včetně té české.

18. ledna 2017
Upřímně přiznávám, že mě jako pravicového konzervativce těší sledovat zoufalství opravdu "věřících" liberálů a levičáků, kteří evidentně neví, co si počít. Blížící se inaugurace Donalda Trumpa podle nich zjevně bude cosi na úrovni konce světa a ve vnitřní politice je straší vzestup sociálních konzervativců. Tradiční "proletářská" ani reformní "kavárenská" levice nedokážou odpovídat na soudobé výzvy a jsou upřímně překvapené z toho, že je každý jejich hloupý nápad připravuje o další voliče. Jedna provokativní myšlenka: Co když je politická scéna v Polsku jen "ochutnávkou" velkého trendu? Co když oba proudy levice postupně zahynou a hlavní soupeření se bude odehrávat mezi liberálními a sociálními konzervativci?

16. ledna 2017
Poprask okolo básně Jiřího Žáčka o maminkách dokládá, že konec tzv. politické korektnosti již musí být hodně blízko, jelikož tak idiotská argumentace už odpovídá leda závěrečné agónii. Takže, abych to celé shrnul stručně a jasně: Ne, nehodlám diskutovat o tom, zda mají ženy být dobrými matkami, stejně jako nehodlám diskutovat o tom, zda mají muži být dobrými otci. Ne, neuznávám žádný "gender", jelikož nic takového prostě neexistuje. Ne, neznám žádná "ženská práva", neznám ani práva mužů, bělochů, černochů, gayů či libovolné jiné skupiny; znám jen a pouze lidská práva. Kouzlo politické korektnosti je však v tom, že v sobě nese zakódovaný i vlastní konec, protože dnes vyvolává už jen stále silnější odpor. Support Trump!

15. ledna 2017
Téměř zapomenutý, ale překvapivě podařený a dobře hodnocený. To je film Obrněné lodě (někdy mající zcela podivný název Odvěký zákon), jenž líčí bitvu plavidel Monitor a Merrimac v americké občanské válce. Kromě toho obsahuje špionážní a romantickou zápletku, která má sice zajímavý nápad, ale jejíž větší část by se mohla klidně vystřihnout, protože provedení je naivně nevalné. Naopak bojové scény jsou skutečně pěkné, a přestože místy lze poznat, že jde o zmenšeniny, na televizní film s malým rozpočtem to má výbornou úroveň. Milovníci historie námořního válčení by si to rozhodně neměli nechat ujít.

13. ledna 2017
Nepříjemně blízko Země proletěl asteroid, o kterém astronomové neměli ani tušení. Samozřejmě se hned lidem servíruje spousta důvodů, proč nám ve skutečnosti (skoro) nic nehrozí. Nejspíše je to profesionální deformace, ale mě to moc neuklidňuje, spíše naopak. Bylo by skutečně dobré investovat víc peněz do prohledávání oblohy a také do vývoje nějakého obranného systému. Kdyby se reálná hrozba objevila zítra, tak by zřejmě nezbývalo nic jiného než poslat proti asteroidu pár jaderných raket a modlit se.

11. ledna 2017
V uplynulých dnech jsem znovu ocenil, že Česko je (což málo lidí ví) země s nejhustší sítí veřejných knihoven na světě (důsledek zákona z roku 1919, který nařizoval mít knihovnu v každé obci). Mohlo by se zdát, že díky e‑bookům je přístup ke knihám řádově snazší, avšak to neplatí zdaleka všeobecně, protože je leckdy (poněkud paradoxně) problém dostat se ke starším publikacím, které v elektronické podobě (dosud) neexistují. A právě v takové situaci můžete být překvapeni, že v knihovně na druhém konci republiky najdete něco, co jste pokládali za beznadějně nedostupné, a že se vymyslí nějaký způsob, jak tu knihu dočasně přemístit. Nebudu zde nikoho jmenovat; dotyční se poznají a já mnohokrát děkuji. :‑)

10. ledna 2017
Diskuse o polopásovém obrněném transportéru Tatra OT‑810 neboli HAKO. V naší armádě obdržel přezdívku "Hitlerova pomsta", ovšem ta byla do značné míry nespravedlivá. Ve skutečnosti vůbec nešlo o špatné vozidlo, ale nesměli jste ho spravovat pilou a lopatou. Jako každý "polopás" potřeboval OT‑810 kvalitní údržbu, jaké se mu od vojáků základní služby většinou nedostávalo, takže byl pokládán za nespolehlivý, přestože při správném zacházení byl výborný. Další důkaz, že je to hlavně o lidech.

8. ledna 2017
Stále více si všímám, jak je nynější mladá generace závislá na svých chytrých telefonech. Skoro už je vzácnost vidět mladé lidi jinak než s očima skloněnýma k displejům, kde permanentně ťukají zprávy na sociálních sítích, hrají hry, stahují aplikace... Asi jsem už moc starý, abych to chápal. Taky mám smartphone s přístupem k Síti, takže si přečtu maily, občas něco vyhledám atd., ale proč bych s mobilem v ruce trávil celý den? Je to pracovní nástroj, ne zařízení pro vyplnění života. Nehledě k tomu, že s hlavou neustále skloněnou k displeji se z člověka stává ideální (protože nepozorný) terč nejrůznějších útoků.

6. ledna 2017
Mezi svátky na konci roku 2016 jsem znovu navštívil Chomutov, kde mě hodně překvapilo, že se jeden místní hotel přejmenoval na Hotel Sudety. Nejde ale pouze o podnikatelský záměr, neboť cílovým stavem prý má být "rehabilitace" toho slova. Popravdě řečeno, nemám z toho nejlepší pocit. Jsem první, kdo uznává, že se během odsunu Němců z ČSR stala řada zločinů, ale myslím si, že ve světle událostí druhé světové války byl ten odsun prostě logické a nezbytné (ačkoliv lidsky kruté) řešení. A samo slovo Sudety bude mít vždycky negativní zvuk, protože jako ozvěna vždycky zazní slova jako "Mnichov" a "okupace".

4. ledna 2017
Nepřestává mě udivovat, kolik lidí zde v Česku stále považuje komiksy za žánr pro děti. Takovým bych hodně doporučil návštěvu nejbližšího knihkupectví a připravenost na menší šok, jelikož v oddělení komiksů (a rovněž "grafických románů", jak se říká těm velkým komiksovým knihám) dnes jednoznačně převažují věci, jež by se do rukou dětí opravdu dostat neměly. Vedle obligátních superhrdinů se běžně vyskytuje i hardcore krimi, sci‑fi, horrory, skutečné historické a válečné příběhy či různé exotické podivnosti, někdy s velmi explicitním násilím a hardcore erotikou. Naštěstí se zdá, že se komiksová gramotnost Čechů přece jen zlepšuje, jelikož přibývá těch, kdo chápou, že sem patří taky něco jiného než Čtyřlístek.

3. ledna 2017
Přichází (skoro) pravidelné hodnocení kulturních počinů z loňského roku. V oboru literatury je to úplně jasné a vlastně není co řešit. Kniha roku jsou vynikající Žáby na prameni, jimiž se zakončil kultovní cyklus alternativní historie od Honzy Drnka. V oblasti filmů to však bylo značně náročnější a váhal jsem mezi několika kandidáty, z nichž mi nakonec zůstali dva, a to Rogue One: A Star Wars Story a 13 hodin: Tajní vojáci z Benghází. Oboje se fantasticky povedlo, takže to bylo vážně složité. Fanoušky Hvězdných válek asi zklamu, ale nakonec o malý kousek vyhrálo dílo Michaela Baye. Film roku 2016 je 13 hodin.

1. ledna 2017
Myslím, že tento rok bude rokem velkých změn. A tentokrát už nepřijdou jen eskalace, ale opravdu systémové zvraty, ne‑li přímo šoky. Donald Trump se svým týmem má obrovské plány, jejichž realizace se nejspíše potká s odporem, zejména ze strany Číny a islamistů. Fiasko čínské ekonomiky se přibližuje a je klidně možné, že ho Trumpovy kroky urychlí. Výsledek voleb ve Francii a Německu (když liberální mainstream prohraje, s čímž se dá počítat) může vést k efektu domina, jehož poslední kostky spadnou (mj.) na Unii. Doufám, že se (konečně) zlepší vztahy Západu s Ruskem, pokud si Donald a Vovka porozumí. Pokud ne, bude to smutné a nebezpečné. Bude to asi rok riskování, velkých příležitostí, vítězství i porážek.


Postřehy z října, listopadu a prosince 2016

Archiv postřehů



Na úvodní stránku





WebZdarma.cz