 |
|
23. srpna 2017
V mém rodném Tišnově vznikl velmi zajímavý projekt Cesta hrdelního práva. Připomíná fakt, že tu kdysi stála
šibenice a odehrávaly se zde soudní procesy s těžkými zločinci. Nedávno otevřenou cestu tvoří sedm zastavení
se stejným počtem kamenných stél, jež symbolicky zobrazují sedm smrtelných hříchů a sedm hlavních ctností.
Cesta končí u základů šibenice a kaple vyjadřující smíření a odpuštění. Z uměleckého i obsahového hlediska je
to opravdu povedené a působivé. Vřele chválím a doporučuji.
21. srpna 2017
Je dost zvláštní, že u nás nevyšla kniha The Afrika Reich, kterou napsal Guy Saville, ale až její pokračování se
jménem Plán Madagaskar. Názor, že se jedná o něco stejně působivého jako slavná Otčina, jsem považoval za
poněkud přehnaný, po přečtení však musím souhlasit. Skutečně jde o jednu z perel žánru alternativní historie a
její vize světa je až odporně realistická. Afriku ovládají nacisté, po celém světě vzkvétá antisemitismus a židům
zbývá jen mlhavá naděje v podobě zásahu USA. Tím vším se proplétají intriky diplomatů a tajných služeb, jež
hrají vlastní hry se státy a lidmi, které obětují jako figurky na šachovnici. Je to děsivé až odpudivé, ale jakýmsi
zvráceným způsobem přitažlivé. Určitě jeden z adeptů na Knihu roku!
20. srpna 2017
Po nějaké době jsem se podíval na hrad Pernštejn, jenž pro mě vždy představoval ten nejlepší středověký hrad
se vším, co k tomu patří. Tentokrát jsem absolvoval také prohlídkový okruh, který vedl k biologickým sbírkám
a do knihovny, ale patrně nejlepší zážitek nabídla znovu otevřená Romantická zbrojnice. Přestože středověké a
novověké zbraně nejsou můj hlavní předmět zájmu, velice rád jsem si prohlédl kolekci vojenských a loveckých
zbraní, mezi nimiž se nalézají i cenné kořistní kusy z bojů s Turky, Švédy, Francouzi a Prusy. Na této sbírce je
dobře patrné, že ji sestavovali a opatrovali opravdoví nadšenci.
18. srpna 2017
Ještě jednou k aktuálním událostem v USA: Donald Trump se možná vyjádřil trochu nešikovně, naprosto jasně
však upozornil na závažnou věc, kterou si pouze málokdo chce přiznat. Rasismus v Americe stále existuje, a to
z obou stran, ale mainstream politiky a médií (jehož hysterická reakce to opět potvrzuje) odmítá připustit, že je
ten problém oboustranný. Právě to přiživuje představu jakési "kolektivní historické viny", z níž potom pramení
nechvalně známý "dvojí metr" pozitivní diskriminace, tzn. idea, že dřívější diskriminace černých se dá napravit
dnešní diskriminací bílých. Ano, některé věci je nutno napsat takto, aby bylo zjevné, že to jsou totální kraviny.
Ale já pořád věřím, že politickou korektnost porazí zdravý rozum!
17. srpna 2017
Jestliže chcete mít z filmu Velká čínská zeď zážitek, rozhodně v něm nehledejte nějakou hlubší myšlenku nebo
logiku. Berte ho přesně jako to, čím je a má být, a sice jako oddechovou "popcornovou" zábavu, která stojí na
efektových akčních scénách (byť grafika by mohla být i lepší). Na své si rozhodně přijdou i milovníci exteriérů
a kostýmů, z tohoto hlediska je Velká čínská zeď špičková, ale to je tak všechno. Bylo to docela pěkné a dobře
to pobavilo, ale podruhé se na to takřka jistě dívat nebudu.
16. srpna 2017
K nepokojům ve Virginii bych rád uvedl dvě věci: Za prvé, ostře odmítám rasismus a rasově motivované násilí,
a to ze strany kohokoli vůči komukoli. Hnutí White Power tedy považuji za naprosto stejný společenský odpad
jako hnutí Black Lives Matter. Za druhé, tvrdě odsuzuji odstraňování pomníků hrdinů Konfederace, a to určitě
ne pouze proto, že jsem "Jižan". Generál Lee byl vynikající taktik (a mimochodem i jasný odpůrce otrokářství)
a zaslouží si veškeré pocty. Snahy takto úředně předělávat historii pokládám za nesmyslné a kontraproduktivní,
což čerstvé události v USA koneckonců názorně dokazují. Jinak řečeno, nemůžete se divit, že vám ulice zaplní
stádo pitomců, když je vyprovokujete konáním pitomostí.
14. srpna 2017
Splnil jsem si osm let starý sen. Před osmi lety, když česky vyšla knížka Luftwaffe vítězí, jsem se dozvěděl, že
je to součást ediční řady, kam náleží i známé Hitlerovy možnosti či populární Německá invaze do Anglie 1940,
ale také mnoho dalších titulů. Tehdy jsem si řekl, že by bylo báječně je jednou všechny vlastnit, což se mi nyní
opravdu povedlo. S výjimkou jedné totiž vyšly i v elektronické podobě a poštou teď dorazila ta jediná výjimka,
která e‑verzi nemá, a to For Want of a Nail. (Mimochodem, byla nominována i na Pulitzerovou cenu, což je na
alternativní historii ohromující úspěch.) Tu radost jsem si musel dopřát. :‑)
13. srpna 2017
Diskuse o animovaných seriálech. Je vskutku pozoruhodné, kolik seriálů, které jsou zcela zjevně a nepochybně
určeny dětem, má řadu nadšených příznivců mezi dospělými. Klasické disneyovky (Kačeřími příběhy počínaje
a Rychlou rotou konče), z novějších mj. My Little Pony (jehož komunita má však velice kontroverzní pověst),
samozřejmě Pokémon (který se docela líbí i mně)... Proč? Podle mě to není jen nostalgie těch, kdo je sledovali
jako děti, je v tom i snaha odreagovat se od každodenního stresu něčím příjemným a (relativně) jednoduchým,
pro což dětské kreslené seriály představují ideální prostředek.
12. srpna 2017
Určitě není překvapivé, že teď dostávám mnoho otázek k Severní Koreji a napětí mezi ní a USA, které vzrůstá
na výjimečnou a alarmující úroveň. Pochybuji, že se najde diplomatické řešení, mj. proto, že moc nechápu, co
přesně by mělo být jeho obsahem. USA se jistě nevzdají závazků vůči Jižní Koreji, KLDR se zaručeně nevzdá
svého jaderného a raketového programu, a navíc je zřejmé, že se žádnému slibu Pchjongjangu nedá věřit. Toto
všechno sice platilo už dřív, avšak teď je zde nový faktor v podobě Donalda Trumpa. Jak by řekl klasik, tenhle
sekáč se nezakecá. Pokud si Tlustý Kim myslí, že tento americký prezident nechá překročení červené čáry bez
trestu, tak možná brzy udělá největší (a poslední) chybu svého života.
9. srpna 2017
O přípravě filmu Spectral jsem věděl už dříve díky použití upravených letounů MiG‑21 a MiG‑23 a nyní mi ho
připomněly zprávy o ukázkách obrněných vozidel. Zaručeně ale jde o jedno z největších filmových překvapení
za poslední roky. Ryzí military sci‑fi s nádechem horroru z jakéhosi záhadného důvodu nešlo do kin, ale jenom
na Netflix, což považuji za ztracenou šanci. Tohle zdánlivé "béčko" je totiž natočené tak báječně, že překonává
i daleko dražší filmy. Výtečné prostředí, špičková atmosféra a originální koncepce nepřátel vytvářejí působivou
podívanou, u které se rozhodně nebudete nudit. Excelentní!
7. srpna 2017
S velkým zájmem jsem si přečetl knihu Stalinovy iluze, která se věnuje prvním deseti dnům války na východní
frontě. Patří sice mezi literaturu faktu, ale je napsána takřka románovým stylem, a tudíž se čte jako dramatické
a napínavé vyprávění. Nabízí velmi zajímavý pohled na Stalina, Žukova i další sovětské generály, na plánování
preventivního úderu a politiku SSSR jako celek. V něčem se autor s Viktorem Suvorovem shoduje, v něčem se
značně liší, každopádně se však nebojí předkládat provokativní názory. Zájemcům o tuto část vojenské historie
rozhodně velmi doporučuji jako další zdroj pro kritické přemýšlení.
6. srpna 2017
Diskuse o ekonomice, průmyslu, nabídce a poptávce. Nezřídka je velmi zábavné poslouchat stížnosti těch, kdo
mají velmi omezené, zkreslené či úplně mylné představy o zbrojním průmyslu i o lidech, kteří jsou s ním nějak
spojeni (mj. o mně). Mám teď na mysli např. patetická tvrzení, že jde o "obchod se smrtí", který "vydělává na
válkách". Nemusím asi zdůrazňovat, že to s realitou mnoho společného nemá. Pokud chcete najít někoho, kdo
by si podobná přízviska opravdu zasloužil, doporučuji spíš farmaceutický průmysl. Dodavatelé zbraní pro svou
prosperitu (navzdory obecně rozšířené představě) nepotřebují války, kdežto producenti léků nezbytně potřebují
nemoci, optimálně pak takové, které je možno dlouho léčit.
4. srpna 2017
Znovu k tématu kontraktorů. Nastalo právě to, před čím v H.A.W.X varoval nebožtík Tom Clancy. Soukromá
firma nabízí Afghánistánu vlastní vojenské letectvo, a to včetně plnohodnotných bojových strojů! Ačkoli mohu
mít jakési racionální pochopení pro tu situaci i záměr, z principu to pokládám za špatnou věc a žádný argument
mě nepřesvědčí. Trvám na tom, že stát má mít (a ve válce tím spíš) monopol na legitimní násilí. Zjevně jsem v
tom "konzerva" a nikterak to neskrývám. Říkám, že stát, jehož ozbrojené složky nedokážou zajistit bezpečnost
bez privátních aktérů (žoldnéřů, chcete‑li), nemá právo na existenci.
2. srpna 2017
Čína před pár dny uspořádala působivou vojenskou přehlídku a testuje reakci Indie na krizi v Doklamu, kdežto
Rusko připravuje velké vojenské cvičení za účasti zhruba 100 000 vojáků. Média o tom všem informují jako o
něčem výjimečném a alarmujícím, ačkoli jde o zcela normální geopolitické soupeření velmocí, jež se (obvykle)
chovají jako racionální hráči. K tomu samozřejmě patří i vojenská síla, bez které se diplomacie dělat nedá, což
ale liberální mainstream pořád tvrdohlavě odmítá pochopit.
1. srpna 2017
Tanečky malých stran ve středu spektra a kousek od něj už více než cokoliv jiného připomínají frašku. To, jak
se vytvořila a zase rozpadla koalice KDU‑ČSL a STAN, bylo samo o sobě vskutku pozoruhodné, ale zajímavé
věci se dějí i poblíž TOP 09, která kolem sebe shromáždila mimořádně nesourodou směs. Mám ale velice silný
dojem, že jediný, kdo z toho může profitovat, bude ANO. Ne že by něco z toho nějak moc měnilo mé záměry,
co se týče voleb. Kdyby se konaly dnes, asi bych tam (se skřípěním zubů) zasunul ODS, ovšem nevylučuji, že
kdybych byl hodně naštvaný, možná bych protestně volil Okamuru.
30. července 2017
Zdá se, že DC Extended Universe konečně našel správnou vlnu. Film Batman v Superman: Ultimate Edition se
mi líbil podstatně více než původní verze, co je ovšem v této chvíli rozhodující, to je špičková kvalita a úspěch
snímku Wonder Woman. Snad jedinou výtkou by byl poněkud pomalejší rozjezd, někomu patrně vadí až příliš
"kreativní" přístup k řecké mytologii a reálné historii, ale já už jen chválím. Výtečné herecké výkony, perfektně
vystavěný příběh, zajímavé postavy, výborná hudba a kamera... Bonusové body přidávám za vysoce originální
(a obecně vzácné) zasazení do první světové války. Wonder Woman se prostě podařila, jenže DC ještě zdaleka
nemá vyhráno, takže teď musíme čekat, jak dopadne Justice League.
28. července 2017
Zážitky z dovolené, část druhá. Sice neplánovaný, ale o to příjemnější byl výlet do Klášterce nad Ohří. Tam se
nad zmíněnou řekou nachází nádherný zámecký areál s renesančním zámkem a anglickým parkem, kde rostou
nejrůznější dřeviny. Sám zámek poutá pozornost už svou neobvyklou barvou a v době naší návštěvy probíhala
i výstava spojená s tamními pohádkami a pověstmi o trpaslících a skřítcích, které jsou zřejmě hodně ovlivněny
starou germánskou mytologií. Na zpáteční cestě do Chomutova jsme se pak ještě zastavili v Kadani ve výtečné
restauraci Bílý Beránek, kterou taktéž mohu jen a jen doporučit.
27. července 2017
Zážitky z dovolené, část první. Konečně jsem navštívil depozitář Národního technického muzea v Chomutově,
kde se nalézá největší kolekce železničních vozidel v České republice (asi sto kusů). Nepochybným "klenotem"
je lokomotiva 498.106 neboli "Albatros", s rychlostí 162 km/h naše nejrychlejší parní lokomotiva. Dále mě tam
velice zaujal např. parní sněhomet SM‑01, odmetač sněhu s motorem ze stíhačky MiG‑15, motorové inspekční
drezíny značky Tatra, elektrické lokomotivy z první republiky nebo salonní vagon Adolpha Rotschilda. Osobně
bych tento depozitář zařadil mezi vůbec nejzajímavější nevojenská technická muzea. P.S. Vojto, díky za skvělé
fotky a komentáře, prakticky jsme to měli s odborným výkladem. :‑)
26. července 2017
Sága Rychle a zběsile pokračuje osmým filmem, který (opět) (kolikrát už jsem to psal?) posunuje hranice toho,
co se dá s auty (a nejen s nimi) natočit. Vedle úchvatných honiček přichází ke slovu i kybernetická válka, jenže
tentokrát je všechno poněkud jiné kvůli tomu, že někdo změnil strany. To dává filmu i překvapivě silný emoční
náboj, jelikož jde především o rodinu. Samozřejmostí jsou báječné akční scény se zajímavými vozidly,
v nichž jdou zákony fyziky a pravděpodobnosti stranou, ovšem celá ta kombinace je jedním slovem vynikající.
Rychle a zběsile si pořád drží úroveň, což zaslouží velkou pochvalu.
24. července 2017
Východní fronta druhé světové války není úplně typickým námětem prázdninové četby, ale já jsem se rozhodl,
že si musím doplnit a rozšířit znalosti. Díky knihovnám v Tišnově a Brně jsem se tak zásobil hromadou knížek
z tohoto oboru, mj. od Davida Glantze, který (obvykle) čerpá ze seriózních ruských zdrojů. Teď tedy čtu něco
o bitvách, kterým se občas přezdívá "zapomenuté". Až příliš mnoho lidí totiž chápe východní frontu takřka jen
jako sekvenci čtyř bitev: Moskva, Stalingrad, Kursk, Berlín.
21. července 2017
Slyšeli jste o filmu Predator: Dark Ages? Ne? Já donedávna také ne, ovšem nyní ho musím ohromně pochválit,
protože něco takového se hned tak nevidí. Je to amatérský projekt fandů, kteří ho vytvořili za peníze získané z
Kickstarteru, má to jen 27 minut a děj je dosti jednoduchý a předvídatelný, úroveň zpracování je však bezmála
profesionální. Výtečná atmosféra, pěkné kostýmy a prostředí, skvělá hudba, překvapivě dobré a poctivé efekty
a slušné herecké výkony. Kdyby jen takových filmečků bylo více...
19. července 2017
Trumpovi poradci doporučují nasadit v Afghánistánu vyšší počet kontraktorů, kdežto armáda je proti. Přestože
vím, že mainstreamová média o této záležitosti informují extrémně tendenčně, musím trvat na svém názoru, že
bojující kontraktoři nejsou dobrá volba. Nemám nic proti těm mužům jako takovým a vím, že naprostá většina
dělá správné věci. Také mi vadí, jak je v řadě médií démonizován Erik Prince. Nemám větší problém s tím, že
privátní firmy zajišťují část logistiky a výcviku, přesto však tvrdím, že do skutečného boje mají jít vojáci státu,
protože stát by si měl z principu zachovat monopol na legitimní násilí.
17. července 2017
Veterán české armády Pavel Stehlík již má na kontě skvělou a nesmírně působivou knihu Do temnoty, ve které
se vyrovnával s vlastními traumatickými zkušenostmi. Nyní se pustil do snahy přiblížit veřejnosti, jací lidé jsou
ti čeští vojáci, kteří vyrážejí na zahraniční mise. Výsledkem je kniha Já, voják v Afghánistánu, která vznikla na
základě rozhovorů s deseti veterány afghánských misí. Je to hodně zajímavé čtení, jež spojuje vědecký přístup
s poutavým vyprávěním mužů a žen, kteří "tam" opravdu byli a prožili cosi neobyčejného, avšak nepřestali být
lidmi s normálními radostmi a starostmi. Ale právě to z nich dělá hrdiny a právě proto bychom si jich vždy měli
vážit, protože oni každý den riskují i pro naši bezpečnost.
16. července 2017
Je skutečně paradoxní, že právě Francie, na kterou míří nejvíc vtipů na téma vojenské (ne)schopnosti, je zemí,
která v NATO pořádá zdaleka největší a nejkrásnější vojenské přehlídky. (Ale upřímně řečeno, situaci jí hodně
usnadňuje fakt, že většina členů nepořádá vůbec žádné.) Také ta letošní se povedla a musím pochválit zejména
ukázky historické vojenské techniky. Sice jsem monarchista, avšak na oslavy 100. výročí vzniku ČSR se těším
a jsem zvědavý, jak se předvede Armáda České republiky.
14. července 2017
Světem hýbe diskuse o tzv. síťové neutralitě, protože americký regulátor mění svůj názor na ni. Osobně patřím
spíš mezi zastánce této koncepce, současně si však uvědomuji, že existuje i potenciál negativních důsledků. Na
prvním místě je to hrozba, že infrastruktura už to nezvládne, jelikož "Internet věcí" a mobilní zařízení přinášejí
ohromné zvýšení objemu dat. A peníze na rozvoj se někde vzít musí. Další věc je, že síťová neutralita, ačkoliv
je leckde nařízena, reálně de facto nefunguje, a tudíž je otázka, zda ji lze nějak vynutit. Internet je koneckonců
také trh a hádám, že v praxi nakonec zvítězí známá zásada silnějšího psa.
12. července 2017
Rozsáhlá publikace Sikorski: Spiknutí referuje o významné, ačkoli u nás někdy dosti opomíjené události, a sice
záhadné smrti polského premiéra a generála Władysława Sikorského. Oficiálně šlo o leteckou havárii, trvá však
podezření, že ve skutečnosti to byla vražda, pro což kniha předkládá silné důkazy. Vedle způsobu provedení se
zabývá motivy podezřelých a přidává popisy řady dalších zajímavých záležitostí, počínaje vraždami v Katyni a
konče nejrůznějšími aktivitami tajných služeb. Vše je (logicky) zpracováno především z polského pohledu, což
z knihy dělá asi trochu nezvyklé, ale o to atraktivnější čtení.
11. července 2017
Konečně jsme se dočkali nového filmu z "vetřelčí" ságy, tentokrát už opravdu i s vysvětlením, kdo ty potvůrky
vytvořil. Vetřelec: Covenant navazuje na film Prometheus (jehož znalost je k vychutnání více než vhodná), což
dokazuje i absolutně fantastický výkon Michaela Fassbendera v roli hned dvou zcela odlišných androidů. Celou
složitou zápletku zde nemá smysl rozebírat, jenom si dovolím poznamenat, že většina lidských postav se chová
často skutečně hloupě, ale to bývá v horrorech vcelku běžné. Vedle hereckých výkonů a (dle očekávání) skvělé
atmosféry bych zdůraznil i překrásné prostředí, práci kamery a (také dle očekávání) myšlenkový podtext, který
se točí kolem víry a vztahu stvořitelů a výtvorů. Velmi dobrá práce!
9. července 2017
To, jak německá policie zvládla, resp. absolutně nezvládla masové protesty v Hamburku, působí docela děsivě.
Zneškodnit několik band anarchistické sběře by snad neměl být takový problém, pokud by policie nasadila vše,
co má k dispozici. Jestliže výtržníci s dlažebními kostkami udělají tohle, co by pak asi mohlo udělat pár desítek
odhodlaných džihádistů s Kalašnikovy? A když policie není na takové nebezpečí připravena, zjevně by se měla
zapojit armáda, a to exemplárně odstrašujícím způsobem.
7. července 2017
Říká se, že účetní vidí (skoro) všechno, jelikož (skoro) všechno se musí objevit v jejich záznamech a auditech.
Nevím, zda to platí úplně všeobecně, jsem si tím však jistý v případě ruské zbrojovky Uralvagonzavod, v jejíž
finanční zprávě za rok 2016 se objevují hodně zajímavé věci. Tanky T‑90S půjdou do Vietnamu a Iráku, vedle
toho se plánuje licenční produkce "devadesátek" v Egyptě a oním tajemným arabským zákazníkem T‑90MS je
patrně Kuvajt. Všimněte si, že to jsou převážně spojenci USA. Inu, vidíme tu další výsledky politického umění
Baracka Obamy. Nechápu, proč kdekdo viní Donalda Trumpa, že je ruským agentem, když tím, kdo rozhodně
nejvíce pomohl Putinovi rozšiřovat ruský vliv, byl právě Obama. :‑)
6. července 2017
Výjimečně jsem si přečetl diskusi pod rozhovorem se mnou o nákupu nových obrněnců pro Armádu ČR a opět
jsem si potvrdil, že internetové diskuse představují absolutní ztrátu času. Nejčastěji do nich přispívají lidé, kteří
o příslušném tématu nic nevědí, dokonce je mnohdy zřejmé, že článek ani nečetli, neboť opakují tvrzení, která
jsou v článku vyvrácena. Některá prohlášení, pokud jsou míněna vážně, pak napovídají, že jejich autoři patrně
mají přístup k mimořádně kvalitním chemickým materiálům.
4. července 2017
Klasický seriál Strážci vesmíru a stejnojmenný film z roku 1995 tvořily pevnou součást mého dětství, takže mě
skutečně zajímalo, jak dopadne nový rebootový film Strážci vesmíru, protože trailery vypadaly slibně. Nyní již
lze konstatovat, že výsledek předčí i velmi optimistická očekávání. Původní podoba se nikdy nedala brát vážně
a nikdy nepřerostla úroveň dětské show, kdežto film z roku 2017 je docela dobrá kombinace sci‑fi, superhrdinů
a teenagerů, která se už vážně brát dá. Z hlediska zpracování zaslouží pochvalu zejména výtečná kamera. Jako
odpočinkový film na letní večer mohu jedině doporučit.
3. července 2017
Dostal jsem věc jménem O čem sním, když náhodou spím, kterou napsal Andrej Babiš. Záměrně ji neoznačuji
za knihu, protože to technicky není kniha, ale není to ani monstrózní předvolební brožura, takže není jasné, co
to přesně je, už se to však zkoumá, takže jsem zvědav na verdikt. Zatím jsem ji nečetl celou, jen jsem ji na pár
místech otevřel a začetl se, ale klidně přiznám, že tak s 90 % souhlasím. To neznamená, že chci volit ANO, ale
taky nechci fanaticky tvrdit, že vše od Andreje Babiše od ďábla jest.
1. července 2017
Konečně jsem sehnal knížku Na mušce je Eisenhower od Charlese Whitinga. Vyprávění o úkladných vraždách
politických a vojenských činitelů za druhé světové války je nepochybně velmi zajímavým tématem, jež se týká
i nás, protože samozřejmě nechybí likvidace Heydricha. Největší část ale zaujímá Skorzenyho plán zavraždění
generála Eisenhowera, byť ani kniha nedává jasnou odpověď na otázku, jestli byl reálný, nebo jestli to byla jen
propagandistická kachna. Takových otevřených otázek a spekulací je tam hodně, čte se to ovšem dobře a je to
užitečný příspěvek k málo známé dimenzi vojenské historie.
Postřehy z dubna, května a června 2017
Archiv postřehů
|
|