Postřehy ze života


13. listopadu 2019
Do příští volby prezidenta ještě zbývá dlouhá doba, ale už se začínají pomalu rýsovat kandidáti. Miloš Zeman si už zkusil několik tipů, mj. Václava Klause mladšího (což by byl nepochybně můj favorit) a Andreje Babiše, ale i vizi souboje Vladimíra Dlouhého a Josefa Středuly jako představitelů pravice a levice. Často se spekuluje také o tom, že by se do dobývání Hradu mohl pustit i bývalý generál Petr Pavel. Já každopádně říkám, že pravicové či levicové názory na ekonomiku budou hrát daleko menší roli než postoj k základním civilizačním hodnotám, což bude pro mě i rozhodovacím klíčem. Jinými slovy, rozhodně podpořím i "dalšího Zemana", tedy ekonomického levičáka, pokud bude důrazně obhajovat konzervativní pozice.

11. listopadu 2019
Je potěšující, že si tolik lidí připomíná dnešní svátek, tedy Den válečných veteránů. Současně zásadně odmítám jeho politizaci, resp. ideologizaci ve smyslu, že bychom na některé vojáky měli vzpomínat víc než na jiné. Jsem totiž přesvědčen, že by to měl být také den aspoň pomyslného smíření, jelikož ve smrti a utrpení jsme si všichni absolutně rovni, což platí i pro vojáky. To je ta jediná spravedlnost. A právě proto říkám, že voják, který čestně bojoval za svou zemi, plnil svou vlasteneckou povinnost a riskoval (popř. též ztratil) zdraví nebo život, si prostě z principu zaslouží elementární poctu a vzpomínku nás všech.

9. listopadu 2019
Možná znáte web Čeština 2.0, jenž shromažďuje nová slova v naší mateřštině. Výběr z něj se nedávno dočkal i knižní podoby, která nese název Hacknutá čeština a zahrnuje přes 3000 výrazů. Je to opravdu nádherná a místy nesmírně zábavná kolekce hříček, dvojsmyslů, inspirací, kombinací, přejatých slov a dalších kreací, jež ilustrují potenciál českého jazyka i specifickou tvořivost nás Čechů. Navzdory tomu, co by si někteří přáli, je totiž jazyk věcí živou a stále se vyvíjející. Každopádně velké díky autorům!

8. listopadu 2019
Další diskuse o Napoleonovi. Nechci nyní hodnotit, jestli byl pro historii postavou spíše pozitivní nebo negativní (zdá se, že v každé epoše převažuje odlišný pohled), ale rád bych upozornil na jeden aspekt, který má význam i pro současnost. Napoleon se chopil moci po chaosu francouzské revoluce, nejprve ji hájil, avšak nakonec se stal diktátorem. Po anarchii nastoupila vláda silné ruky. Nepřipomíná vám to něco? Upřímně řečeno, podle mě bude nějak podobně vypadat vývoj některých evropských zemí.

7. listopadu 2019
Záměr miliardáře Petra Kellnera převzít skupinu CME včetně TV Nova vyvolal široké spektrum reakcí. Někteří soudí, že prostě chce dělat reklamu svému byznysu, zatímco jiní se těší/obávají (nehodící se škrtněte), že hodlá hájit konzervativní hodnoty, případně že hodlá hájit zájmy Číny... Já osobně to beru jen jako další krok procesu proměny českého mediálního trhu, který dostávají pod kontrolu české subjekty. Obecně pak tvrdím, že za svoje vlastní peníze může každý majitel médií hlásat (v rámci zákona) takřka cokoli. Doporučoval bych tedy zkoumat spíše to, co za veřejné (neboli naše) peníze páchá Česká televize.

5. listopadu 2019
Diskuse o Středním Východě. Konflikt v Sýrii se pomalu, ale jistě blíží ke konci, avšak to vůbec neznamená, že všechno už je jasné. Právě naopak, neznámých a proměnných příliš neubývá, a proto staré otázky trvají a nové vznikají. Jak se vyvine pozice Kurdů? Jak bude o moc soupeřit trojice Rusko, Írán a Turecko? Zůstanou v Sýrii také Američané? Co provede Erdogan se syrskými uprchlíky? Jak na turecké kroky odpoví Evropa? Jsem si jist, že o této válce ještě vzniknou spousty diplomových prácí. Některé země budou vystupovat jako příklady hodné následování, zatímco jiné zejména jako příklady odstrašující.

3. listopadu 2019
Debata o (české) diplomacii. Jsem přesvědčen, že malá až střední země našeho kalibru si prostě nemůže dovolit luxus diplomacie založené na hodnotách. Musíme dělat diplomacii zájmovou, což pro ekonomiku zaměřenou na export znamená de facto diplomacii ekonomickou (což je pojem tady až trestuhodně málo chápaný). Přednášky o lidských právech jsou zajímavé, avšak někdy nadělají víc škody než užitku. Možná to působí cynicky, ale pro mě je to destilát strategického realismu národních zájmů.

1. listopadu 2019
Devátý film fenomenální akční série Rychle a zběsile sice dorazí do kin až v příštím roce, avšak to čekání může víc než dostatečně zkrátit spin‑off s výstižným názvem Hobbs & Shaw. V hlavních rolích tak absolutně excelují Dwayne Johnson a Jason Statham, jejichž hlášky a skeče tvoří přinejmenším polovinu zábavy. Do jisté míry jde o návrat k jednodušším začátkům řady, a ačkoli i zde silně zaznívá apel na rodinné hodnoty, těžiště tvoří úžasně zvládnuté honičky, bitky a přestřelky. Finální půlhodina patří k tomu nejlepšímu, co v akčním žánru za poslední dobu vzniklo, takže jako náplň na oddechový večer to nemá chybu.

31. října 2019
Několik podnětů a okolností mě přimělo se trochu zabývat vojenskou terminologií ze 17., 18. a 19. století. Není to úplně jednoduché, jelikož významy slov se měnily, navíc se někdy lišil význam v různých zemích a problémy působí i čeština, která např. postrádá ekvivalent slova "rifleman", resp. výraz označující vojáka s (drážkovanou) puškou. Speciální případ představuje napoleonská éra, v níž názvosloví často téměř oponuje zdravému rozumu. Ale snažím se a postupně se tím prokousávám. Kaiser hoch! :‑)

29. října 2019
Vzhledem k nedávným debatám o (od)uznání Kosova jsem velice rád, že jsem mohl vidět výtečný rusko‑srbský film Balkanskij rubež, který je zasazený právě do kulis nešťastného konfliktu v roce 1999. Jde o příběh skupiny bývalých členů ruských speciálních sil, kteří mají získat pod kontrolu letiště v Prištině a udržet ho, než se objeví oficiální ruský kontingent KFOR. Zápletka však hraje vedlejší roli, protože nejsilnější stránkou filmu je naprosto úžasná atmosféra, která diváka nelítostně a brutálně pohltí. Akční "skořápka" totiž skrývá působivou výpověď o krutosti, strachu a nenávisti, ale i o naději, odvaze a přátelství, protože válka v lidech vždy odhaluje to nejhorší i nejlepší. Mimochodem, ten příběh je založený na skutečnosti.

27. října 2019
Abú Bakr al‑Bagdádí, šéf Islámského státu, je snad opravdu definitivně mrtvý. Jeho smrt sice byla oznámena již několikrát, ale zdá se, že až teď se podařilo zaskórovat americkým speciálním jednotkám. Ačkoliv nebyl osobou tak ikonickou jako Usáma bin Ládin, jeho význam by se určitě podceňovat neměl, protože pro spoustu islamistů (nejen) v arabském světě představoval velikou inspiraci. Jde tedy o skvělý úspěch, který navíc (a to nemá smysl popírat) politicky pomůže i Doníkovi. Na první pohled to tak někdy nevypadá, ale jeho intuitivní strategie menší předvídatelnosti amerických kroků (většinou) funguje víc než dobře.

26. října 2019
Debata o odstranění symbolu ženského pohlaví na vložkách znovu krásně ilustruje, k čemu vedou ústupky vůči politické korektnosti, resp. vůči všelijakým pomateným aktivistům. Osobně nemám problém s příslušníky žádné menšiny, avšak mám zásadní problém s jedinci, kteří neustále jen kňourají, že je to či ono uráží či diskriminuje, a kteří stále žádají nějaká další práva a privilegia. Zjevně jim nedochází, že dosáhnou jen přesného opaku, resp. že budou vyvolávat jen větší a větší odpor. Důležité varování: Většinou to chvíli trvá, než se bílý heterosexuální muž naštve, ovšem když už se naštve, tak to opravdu stojí za to.

24. října 2019
Myslím, že publikaci Osudová past: Spojené státy versus Čína a Thúkýdidovo poučení z dějin by si měli přečíst všichni, kteří se chtějí hlouběji zabývat soudobou mezinárodní politikou. Nesmírně rozsáhlá a podrobná analýza vztahů USA a ČLR zkoumá ekonomické, politické, vojenské i kulturní faktory a zasazuje je do kontextu soutěží velmocí, které probíhají od peloponéské války. Následují možné scénáře počátku konfliktu i rady, jak se tomuto vývoji vyhnout. Kniha je místy velmi kritická, místy ostře provokuje, zjevně také podceňuje problémy Číny, ale navzdory tomu jde o pozoruhodně propracované dílo, jež zásadně ovlivňuje pohled na současnost a budoucnost světa, ať už v něm budou pozice Ameriky a Číny jakekoli.

23. října 2019
Diskuse o jídle. Zcela chápu, že se někdo stane vegetariánem, popř. veganem ze zdravotních důvodů, respektuji i to, že někomu maso prostě nechutná. Pokládám však za absurdní, pokud tak někdo učiní kvůli údajné ochraně klimatu či přírody obecně. Náhražky jídla obecně nemám rád a jejich propagování pod průhlednými záminkami, že je to "zdravé" či "ekologické", mám rád ještě méně. Osobně jsem primárně masožravec a rozhodně nemám v úmyslu na tom cokoli měnit jen proto, abych někomu udělal radost.

21. října 2019
Diskuse o knihách o alternativní historii. Návštěva knihkupectví či e‑shopu občas přinese zajímavá zjištění. Plně chápu, že taková Arabella z Marsu se nachází ve sci‑fi, výskyt Otčiny tamtéž však působí trochu podivně. Také umístění knih Honzy Drnka bývá značně humorné, protože kromě military či historie (kam samozřejmě správně patří) bývají k nalezení rovněž ve válečných románech. To, že mezi sci‑fi nezřídka končí romány, jež využívají alternativní historii jako kulisu, snad ještě beru, ale člověk, který tam klidně zařadí i studii Napoleon Victorious!, by měl urychleně vyhledat buď základní školu, nebo psychiatrii.

19. října 2019
Na severu Sýrie panuje velice křehké příměří, zatímco na Donalda Trumpa míří silná kritika. Znovu se ukazuje, že pozice dominantní globální supervelmoci je nesmírně nevděčná. Pokud USA zasáhnou silou, je to špatně, ale pokud nezasáhnou nebo zásah přeruší, je to taky špatně. (Poučení: Vždy dělejte to, co považujete za správné, a nenechejte si do toho mluvit.) Turci prezentují tu dohodu jako své velké vítězství, jenže se nesmí zapomínat, že "Sultán" teď především nesmí ztratit tvář. Jeho pozice ve skutečnosti není zrovna nejpevnější, Turecko již musí čelit sankcím, ekonomika se kymácí... Myslím, že Erdogan má (na rozdíl od Putina) špatný odhad, příliš riskuje a nedokáže si spočítat, co mu projde a co je už přes čáru.

18. října 2019
Sir Oswald Mosley byl jistě ohromně kontroverzní, ale také ohromně (ne nutně v pozitivním smyslu) zajímavou historickou postavou. V češtině však jeho podrobný životopis chyběl, což napravuje publikace s prostým titulem Fašista. Její autor Jakub Drábik napsal velice komplexní text, který vlastně líčí dějiny Velké Británie skrze osudy tohoto politika. Mosley měl nesporně veliký potenciál, avšak jeho četné negativní vlastnosti jej nakonec přivedly do pozice extremisty, násilníka a vyvrhela. Navzdory svému vlastenectví proto své zemi vlastně nijak nepomohl a stal se dokonalým odstrašujícím příkladem "ztraceného vůdce".

16. října 2019
Debata o firmě Huawei. Souhlasím s názorem Jana Sedláka, že USA míří specificky pouze na Huawei (zatímco jiné čínské firmy nechávají na pokoji) především proto, že dobře chápou, že to je nejsilnější a zároveň nejslabší stránka Číny (a chápe to samozřejmě i Čína). Obavy z kybernetické bezpečnosti zřejmě také hrají svoji roli, ale hlavní důvod je ten, že poškození Huawei jako nejsilnější čínské značky bude Čínu nejvíc bolet. Trump tím dal najevo, že to všechno myslí absolutně vážně a je ochoten tu obchodní válku nadále eskalovat. Amerika to určitě pocítí také, ovšem pro Peking by to nakonec mohlo být i likvidační.

14. října 2019
Debata o dění na severu Sýrie. Jistě nemusím zdůrazňovat, že se mi postup Turecka hrubě nelíbí a že stojím na straně Kurdů, avšak současně si myslím, že emotivní až patetická kritika mířící na USA prostě není na místě. Je nutné na věci hledět realisticky a pochopit, že strategické zájmy USA v Sýrii se limitně blíží nule, a proto Trump zkrátka jen plní sliby. Není zdaleka pravda, že by Američané Kurdy úplně "opustili", jelikož je nadále podporují, navíc mají různé způsoby, jak zkomplikovat život Turkům, ovšem obecně pořád platí, že velmoci sledují vlastní zájmy. Příklad Kurdů (kteří již byli několikrát "použiti a odhozeni") proto budiž varováním, že státy i národy by měly spoléhat zejména samy na sebe, nikoli na sliby jiných.

13. října 2019
Děkuji za doporučení ruského filmu Legenda o Kolovratovi. Jedná se o moderní zpracování klasického příběhu, který se odehrává ve 13. století a ve kterém bohatýr Jevpatij Kolovrat bojuje proti Mongolům. Film bývá někdy označován za ruskou obdobu snímku 300 a toto přirovnání docela sedí, neboť několik scén vykazuje podobnost vskutku nápadnou. Na kvalitě to však naštěstí nijak neubírá a ruští tvůrci si zasluhují pochvalu také za nádherné exteriéry a kostýmy (zvláště ty mongolské). Logika a fyzika sice místy kulhají, ale to se u takového filmu patrně očekává, takže jako odpočinková podívaná je to více než dobré.

11. října 2019
Mnohá média převzala senzační článek The New York Times o "supertajné" ruské Jednotce 21955, která náleží pod vojenskou rozvědku GRU a údajně provádí sabotáže a vraždy s cílem rozvracet Západ a šířit chaos. Zajisté to působí velmi zajímavě a nelze pochybovat, že všechny velmoci mají speciální útvary pro takové akce, ovšem pro mě tenhle příběh vyznívá spíše jako zápletka "béčkového" thrilleru, popř. produkt paranoie lidí, kteří hledají ruku Kremlu i za zpožděním autobusu z Horní Dolní. Navíc tato jednotka patrně tak "supertajná" nebude, když lze vygooglit její adresu... A také silně pochybuji, že by sebelepší ruský Rambo dokázal způsobit problémy horší než ty, které na nás příležitostně sesílá Evropská komise. :‑)

9. října 2019
Podělím se o jednu pozitivní zkušenost, resp. dám doporučení. Obvykle si nekupuji jídlo na stáncích (tedy když nejde o farmářské, vánoční apod. trhy), avšak učinil jsem výjimku se stánkem Sushi Time v Galerii Vaňkovka a byl jsem velmi potěšen. Nejdřív jsem vyzkoušel "testovací" sadu Nogym a potom jsem si dal Tunabeach, což je "inverzní" tuňákové suši. Vše perfektně čerstvé a chutné, navíc připravené asijským personálem, takže se jedná o velmi příjemné seznámení s japonskou kuchyní. Určitě ochutnejte.

7. října 2019
Upřímně doporučuji knihu Zázračné zbraně: Jak se Izrael stal vyspělou vojenskou supervelmocí. V podstatě jde o jakousi obdobu kultovní publikace Start‑Up Nation, avšak tentokrát zaměřenou pouze na vojenskou techniku. Dozvíte se např. o zrodu izraelského zbrojního průmyslu, o vývoji bezpilotních letounů či kompletu Iron Dome, o kybernetické válce... Je to čtení nejen fascinující, ale i inspirující, protože dokazuje, že i malý stát ve zdánlivě beznadějné situaci může uspět, pokud najde správnou cestu.

6. října 2019
Ještě tři krátké postřehy k čínské přehlídce. Za prvé: Prezident Si Ťin‑pching možná vypadá jako Medvídek Pú, pěkně se usmívá a mluví o jednotě či mírovém rozvoji, ovšem jeho stranická a nacionalistická rétorika vyvolává také určité obavy. Za druhé (to se týká zejména raketového dronu WZ‑8): To, že něco působí zvláštně, bizarně, neobvykle... (zde si doplňte jakákoliv slova podobného významu), ještě neznamená, že je to nesmysl nebo že to nemůže fungovat. Za třetí (hlavně pro novináře): Blahopřeji všem, kteří se již dozvěděli o existenci převratného, jim donedávna asi utajovaného vynálezu, který se jmenuje vírník. :‑)

4. října 2019
Diskuse o Ukrajině. Spousta lidí čekala, že nový prezident Volodymyr Zelenskyj bude jenom neschopný kašpar, neboť politici pocházející ze showbusinessu přece nic jiného být nemůžou. Já jsem to tak špatně neviděl, jelikož tento původ měl koneckonců Ronald Reagan a do jisté míry i Donald Trump. Musím říci, že Zelenskyj si dosud vede více než dobře a zřejmě má i rozumný plán řešení situace na Donbasu. Mám ale i určité obavy o to, jak na to mohou reagovat ukrajinští náckové (Azov a spol.), kteří už hrozili, že přijde "druhý Majdan" a kteří se chlubí i vojenskou výzbrojí. Voloďa by si na ně měl dát pozor.

2. října 2019
Odešla největší ikona české populární hudby. Jeho písně jsem příliš neposlouchal, není to prostě můj šálek čaje, ale samotného Karla Gotta jsem jako umělce a člověka velice respektoval. Byl vzácnou kombinací profesionála, bonvivána a gentlemana. Dosáhl obrovských úspěchů, prožíval naplněný život, prošel s tímto národem dobrými i špatnými časy a mnoho let nesmírně přispíval k dobrému jménu Česka ve světě. "Božský Kája" by tedy určitě měl mít pohřeb se státními poctami. Opravdu si ho zasloužil.

1. října 2019
Čekání za to stálo a krutě časné vstávání rovněž. Vojenská přehlídka v Pekingu byla opravdu překrásná a z ryze technického hlediska jí není co vytknout. Aranžmá takových událostí zvládají Číňané dokonale (možná už i lépe než Rusové) a bylo nač se dívat. Tím teď nemyslím takřka strojově mašírující Číňanky, nýbrž spíše balistické a jiné rakety, bezpilotní prostředky, vozidla, nové pušky, uniformy a další výzbroj a výbavu. O všem samozřejmě budu psát v příštím ATM. Zde mi dovolte jen připomenutí, že tato přehlídka byla (jako každá jiná) hlavně show pro domácí i zahraniční veřejnost a média. Všechno předvedené a řečené je tudíž potřeba brát s jistou rezervou, resp. s rozvahou a opatrností, nikoli jako zjevenou Boží pravdu.


Postřehy z července, srpna a září 2019

Archiv postřehů



Na úvodní stránku





WebZdarma.cz