 |
|
22. června 2018
Do seznamu soudobých hrozeb je nutno připsat plastikový model nacistického létajícího talíře. Tak se to aspoň
jeví podle hysterie, která se rozpoutala v Německu a která asi demonstruje jakousi kolektivní ztrátu příčetnosti.
Pokud někdo nedokáže pochopit takovou nadsázku, je to opravdu smutné, ačkoli v současném Německu už to
vlastně ani moc nepřekvapuje. Historií se nejčastěji zabývají vědci, ale v Německu je to spíše práce pro soudy.
Já bych ovšem doporučil, aby se na tom podíleli především psychiatři.
21. června 2018
Pseudo‑liberálním neomarxistům začíná téct do bot, jelikož volby zas a znovu nedopadají podle jejich představ
a kromě států V4 už se začínají "cukat" i staré členské země EU. K smrti je straší myšlenka, že by se prosadila
zcela jiná vize Evropy než tenhle idiotský multikulturní rudozelený byrokratický moloch, a sice vize spoléhající
na konzervativní, národní a křesťanské hodnoty Západu, tzn. právě to, co chtějí vlády V4 a tzv. krajní pravice.
Ačkoli je to paradoxní, nové členské země teď nabízejí poslední šanci na záchranu toho pozitivního z evropské
integrace. Jedinou alternativou je totiž vzkaz, ať poslední zhasne.
19. června 2018
Průběh jednání o vládě prokazuje, že většina českých politiků dosud nechápe situaci. Andrej Babiš není nějaké
démonické monstrum, které chce zničit demokracii. Je to naprosto racionální hráč, který usiluje o maximalizaci
své moci a (v širším smyslu) zisku, je pragmaticky ochoten hovořit s kýmkoli a (tady pozor) je ochoten porušit
psané i ústní dohody, je‑li přesvědčen, že mu to přinese prospěch. Je ale chybou z toho vyvodit, že s ním nelze
vládnout. Někdo s ním totiž nakonec vládnout musí. Správný závěr zní tak, že s ním lze vládnout pouze tehdy,
má‑li druhá strana páky, jak jej přinutit dohody dodržovat. Jinak řečeno, je potřeba postupovat stejně jako on a
předvést mu, že tuhle reálpolitickou hru můžou hrát dva.
18. června 2018
Jsem znám (mj.) jako rozhodný odpůrce konspiračních teorií, a to samozřejmě včetně těch, jejichž tématem je
atentát na J. F. Kennedyho. Přesto (nebo právě proto?) jsem byl hodně zvědav na román Třetí výstřel, v němž
tyto dramatické chvíle expert odborník nad jiné povolaný, a sice Stephen Hunter, jehož všechny knížky se točí
kolem zbraní a odstřelovačů. Musím přiznat, že jeho teorie (která vlastně není v pravém smyslu "konspirační")
dává snad větší smysl než cokoliv jiného, a to z technického i lidského hlediska. Působí to tak věrohodně, že si
člověk musí stále připomínat, že je to jen románová fikce. Tedy snad.
15. června 2018
Jsou to již více než tři roky, co Donald Trump oznámil kandidaturu na prezidenta USA, a téměř tak dlouho mu
vychází jeho promyšlená mediální strategie. V kampani skvěle využíval a v úřadu stále využívá média, jež jsou
proti němu nepřátelsky zaujatá. Nesnaží se získat liberální mainstream na svou stranu (což by stejně nešlo), ale
používá všechny slabiny novinářů ve svůj prospěch. Nádherně je poráží v jejich vlastní hře a oni jsou naprosto
neschopní s tím cokoliv udělat, o čemž svědčí i to, že teprve teď si toho někdo z nich všiml. Gratuluju, to je na
medaili. Já jsem si už říkal, že jim to asi v životě nedojde. :‑)
13. června 2018
Děkuji za možnost si důkladně prohlédnout Moravskou zemskou knihovnu v Brně. Vždycky jsem tuto budovu
pokládal za jednu z nejlepších ukázek moderní architektury (resp. mého oblíbeného stylu "sklo, beton, ocel") a
roky jsem kolem ní jezdil, ale až nyní jsem zavítal dovnitř. S výjimkou trochu zanedbaného pokusu o atrium je
ta budova zevnitř minimálně stejně povedená jako zvenku a má skvělou atmosféru, protože ačkoli je to studijní
(a tedy "tichá") knihovna, dýchá z ní aktivní život. MZK rulez! :‑)
12. června 2018
Sci‑fi summit DJT‑KJU je za námi. Většina novinářů samozřejmě napadá Trumpa, že ničeho nedosáhl, že Kim
dal jen vágní sliby a že to bylo jenom divadlo pro fotografy. Podle mě je obrovským úspěchem již to, že se ten
summit konal. Je to jen začátek dlouhého procesu, který vůbec nemusí vést k úspěchu, ovšem samotné setkání
politiků tváří v tvář reprezentuje ohromně důležitý symbol. Nevíme, co dalšího z toho vzejde, a nemůžeme mít
naivní očekávání, ovšem Trump i tak dokázal něco mimořádného, ačkoli mainstream se usilovně snaží podávat
to jako neúspěch. Upřímně řečeno, čekal snad někdo něco jiného? Trumpa budou vždycky ukazovat jako toho
špatného, aniž by jim došlo, že pořád hrají jeho hru. Bravo, Donalde!
10. června 2018
Summit G7 ukázal, kdo hraje fér a kdo je lhář. Donald Trump navrhl zrušit veškerá cla a subvence, což politici
EU odmítli. (Doporučuji si dohledat, jaká cla uplatňuje Amerika vůči Evropě a jaká Evropa vůči Americe, je to
velice zajímavé čtení.) Lepší přiznání neschopnosti Evropy si asi neumím představit. Naopak Trumpovi se daří
přesně to, co sliboval. Energické vedení, silná armáda, chráněné hranice, výkonná ekonomika, národní zájmy a
asertivní kroky na světové scéně. Trump dělá velmocenskou politiku 19. století a já mu za to nesmírně fandím.
To, že neomarxistická verbež totálně šílí, je luxusní bonus. :‑)
9. června 2018
Prohlášení z výboru NATO, že nemůžeme koupit izraelské radary kategorie MADR, působí jako úplná kravina
pouze na první pohled. Přesněji řečeno, ona to samozřejmě kravina je (uvědomte si, kolik se v Alianci používá
techniky z neutrálních států, mj. letouny Saab, obrněnce Patria či pistole Glock), ale jsem si celkem jistý, že za
tím je něco víc. A ne, není to antisemitismus, tím se dnes zabývá hlavně EU, nikoliv NATO. Podle mě tu jde o
prostý konkurenční boj, resp. úsilí jistých firem kompenzovat své klesající šance na exportní úspěchy. Stačí se
podívat na české výběrové řízení, aby byl původ zřejmý. Každopádně je to něco, co se musí rázně odmítnout,
protože špičkový radar EL/M‑2084 MMR sem patří. Stand for Israel!
7. června 2018
Že by Rusko obnovovalo Azovskou flotilu? Něco takového naznačuje přesun několika lodí z Kaspického moře
do blízkosti Kerčského mostu, jehož ochranu by měly zajišťovat. Na pohled sice vypadají trochu jako muzejní
exponáty, ale bylo by hloupé jejich palebnou sílu podceňovat. Každopádně jde o dobré připomenutí Ukrajiny a
Krymu jako tématu, které se takříkajíc vytratilo z prvních stránek, což ale vůbec neznamená, že tam je a bude
klid. Tento "zamrzlý" konflikt se může kdykoli opět rozhořet, pokud se to bude Moskvě (a)nebo Kyjevu hodit,
a intuice mi napovídá, že to možná ani dlouho trvat nebude.
5. června 2018
Jako fanda alternativní historie jsem si pochopitelně nemohl nechat ujít román Spojené státy japonské, který se
zároveň řadí do již zmíněné "vlny" více či méně podivných a multi‑žánrových knih. Dosti složitý a na psychice
postav založený příběh se odehrává ve světě, v němž Japonsko vyhrálo druhou světovou válku a ovládá západ
USA. Na jedné straně impozantní pokrok v elektronice, informatice a medicíně, na straně druhé totalitní režim,
brutální tajné služby, "božský" císař a skryté soupeření Japonska s nacistickým Německem. Vzniká tak vysoce
propracovaná dystopie, která je však jakýmsi zvráceným způsobem i přitažlivá a neodbytně klade otázky, které
se týkají vztahů různých hodnotových systémů a loajality vůči nim.
3. června 2018
Pro letošní ročník rekonstrukce bitvy z občanské války u Železného byla vybrána bitva u Cedar Mountain, kde
v roce 1862 zvítězili "naši", tedy Jižané pod velením legendárního Thomase "Stonewalla" Jacksona. Opět nelze
než pochválit dobrý scénář, dramatické provedení, skvělé uniformy a nádherné repliky zbraní, avšak zřejmě až
letos jsem v plné síle pochopil, o čem tyhle akce jsou. Strávil jsem totiž takřka půlden v táboře vojsk, kde jsem
mohl plně ocenit gentlemanství Texasanů, drsnou otevřenost Louisianských Tygrů a vřelost Seveřanů. Nejde tu
jen o to střílení, ale hlavně o chvíle se skvělými lidmi. Těm všem patří moje velké díky. Bylo to výtečné, dámy
a pánové! (Brzy samozřejmě vyjde reportáž na webu RadioDixie.cz.)
2. června 2018
Fingovaná vražda novináře Arkadije Babčenka mohla na první pohled vypadat jako výborný trik, avšak já plně
souhlasím s těmi, podle kterých šlo naopak o krátkozrakou kolosální pitomost. Ukrajinská tajná služba SBU se
projevila jako spolek amatérů, který si plete skutečnou zpravodajskou práci s laciným špionážním filmem. Dalo
by se to shrnout i jako "kauza Skripal, verze pro chudého muže". Fenoménem dneška jsou fake news, takže se
Kyjev zřejmě rozhodl kráčet s (pokřivenou) dobou a přidat se k manipulační hře, jejímž finálním produktem je
tragikomický stav, kdy nic není pravda a všechno je možné.
31. května 2018
Schůze Sněmovny na téma novičok skončila totálním debaklem, jelikož na ni zjevně nepřišli ani někteří z těch,
kteří ji iniciovali. Je to jen třešnička absurdity na dortu ubohosti, který představují pokusy využít kauzu Skripal
k dalšímu napadání Miloše Zemana. Prezident jen oficiálně potvrdil něco, co muselo být dávno jasné každému
odborníkovi. Popravdě řečeno, byl bych dost znepokojen, kdyby se zjistilo něco jiného, jelikož je pochopitelně
třeba všechny chemické zbraně znát, a to tím spíš pro Armádu ČR, jež v ochraně před ZHN patří na světovou
špičku. Dále odkazuji na Ing. Ladislava Středu, CSc., jednoho z našich největších expertů na chemické zbraně,
s nímž jsem měl nedávno tu čest spolupracovat. Super, Láďo! :‑)
30. května 2018
V poslední době se u mě jakousi zvláštní shodou náhod střídají knihy, které kombinují různé žánry. Patří mezi
ně i obskurní román Republika: Příběh československé ponorky od Miroslava Meloty, jenž se točí kolem jedné
podivné historické záhady. Potěší fandy napínavé špionáže, exotických dobrodružství i milostné romantiky, ale
jeho nejsilnější stránkou je rozhodně humor, někdy laskavý, jindy sžíravě ironický, ale takřka vždy vycházející
z odlišnosti pohlaví, generací či národností, a tudíž v nejhlubším smyslu lidský. Společně s hrdinou až na konci
pochopíte, že to není o ponorce a že cílem bývá někdy sama cesta.
28. května 2018
Pod vlivem několika doporučení jsem si přečetl román Moskva od Jacka Grimwooda. Musím ale přiznat, že to
bylo poněkud jiné, než jsem čekal. Zvláštní směs politického, kriminálního a psychologického thrilleru, v níž se
ohromně složitě proplétá minulost a současnost několika (na začátku zdánlivě nesouvisejících) postav. Místy se
to čte dosti složitě a konec mě možná poněkud zklamal. Není to vlastně špatné, jen to prostě asi není můj šálek
čaje. Takže Moskvu vyzkoušejte, třeba se vám bude líbit.
26. května 2018
V posledních týdnech mě několik úkolů přivedlo k Ukrajině a Srbsku, resp. k jejich vojenské technice. Logicky
to vedlo k nutnosti studovat zdroje v ukrajinštině a srbštině, což ale není zase tak strašné, jak se může někomu
jevit. Když máte průpravu v ruštině (což já naštěstí mám), jde to docela snadno, jenom je samozřejmě potřeba
pochopit příslušné varianty cyrilice. Přece jen platí, že slovanské jazyky jsou si relativně blízce příbuzné. Kolik
řečí (resp. jejich abeced) znáš, tolikrát jsi analytikem. :‑)
25. května 2018
Film Tvář vody se mi ohromně líbil, a proto jsem se těšil i na knižní verzi. Každopádně doporučuji toto pořadí,
tedy nejprve zhlédnout film a pak přečíst román. Příběh je v podstatě stejný, ovšem knižní podoba je složitější
a přidává několik dalších rovin. Prozrazuje daleko víc o pozadí událostí a o minulosti postav, díky čemuž se dá
lépe porozumět jejich motivacím. Teď mohu ještě silněji ocenit tento mimořádný umělecký počin, který v sobě
kombinuje několik žánrů, jež dohromady utvářejí naprosto geniální kompozici. Kniha i film Tvář vody skládají
poctu lásce, která navzdory překážkám znovu a znovu bojuje a vítězí.
23. května 2018
Izrael jako první nasadil v boji stíhačky F‑35 Lightning II. Musím přiznat, že můj názor na toto letadlo prodělal
velký vývoj. Dříve jsem patřil spíš mezi kritiky tohoto stroje, ale pak jsem mu takříkajíc "přišel na chuť".
Ano, jde o projekt provázený technickými, časovými i finančními potížemi a muselo se udělat i mnoho kompromisů,
ale také je nutno uvážit, že F‑35 je stroj technologicky tak nesmírně pokročilý, že by byl vlastně zázrak, kdyby
šlo všechno od začátku hladce. Myslím, že po překonání "dětských nemocí" to bude opravdu efektivní zbraň a
jedna z důležitých záruk pokračování americké vzdušné dominance.
21. května 2018
Politická agitace a propaganda ve filmech mi moc nevadí, pokud je otevřená a neskrývá se. Právě to je i případ
filmu Black Panther, který přesně tímto způsobil velký rozruch. Jistě, je to film od černochů, o černoších a pro
černochy, jenže ani nepředstírá, že by to bylo jinak. Pokud ovšem odhlédnu od této roviny, pak je to i výborný
superhrdinský snímek, jenž funguje i nezávisle na světě Marvelu a spojuje motiv Hamleta s debatou o tradicích
a o (ne)uzavírání se vůči světu. Chválím i skvělou choreografii soubojů a ztvárnění hlavního padoucha, jenž se
řadí mezi nejzajímavější záporné charaktery za poslední dobu. Chápu, že Black Panther je velmi kontroverzní,
ale mně se navzdory té drtivé "Nigga" propagandě opravdu líbil.
19. května 2018
Severní Korea je světová IT velmoc. Ano, vím, že to vypadá jako dobrý vtip nebo odkaz na příběh počítačové
hry Homefront: The Revolution, jenže podle čerstvých zjištění to tak opravdu je! KLDR založila a řídí globální
síť počítačových firem, které nabízejí mj. správu serverů, šifrovanou komunikaci, rozpoznávání biometrických
dat nebo hosting webů, aniž by koncový zákazník věděl, s kým má tu čest. Kimovi kluci zjevně nejsou tak blbí
a zaostalí, jak mnohá média ráda opakují. Pokud summit DJT‑KJU selže (což je pořád velice pravděpodobné),
mělo by se to brát v úvahu při realizaci následných opatření.
18. května 2018
Mezi důvody Trumpova úspěchu na mezinárodní scéně údajně patří to, že kdysi byl v kontaktu s mafií, čemuž
se v realitním byznysu koneckonců asi vyhnout nelze. Možná to na první pohled působí podivně, dává to však
perfektní smysl. Trump zkrátka chápe, jak myslí lidé, jimž je morálka víceméně cizí a kteří jsou ochotni užívat
i brutální násilí, což se podezřele shoduje s řadou aktérů mezinárodní politiky. Znovu se potvrzuje, že Doník tu
kvalifikaci na prezidenta má (a rozhodně lepší než intelektuál Obama).
16. května 2018
Mnoho recenzí označuje Počátek od Dana Browna za jeho nejslabší knihu, já však patřím mezi ty, podle nichž
jde naopak o jeho nejlepší dílo. Od předchozích děl série s Robertem Langdonem se hodně odlišuje, protože se
tady nejedná o luštění symbolů a řešení historických záhad, nýbrž o samotné jádro sporu vědy a víry, který ale
ve skutečnosti nemusí být sporem. Začíná hledání odpovědí na největší otázky lidské existence, ale ty, které
se objeví, se nemusí všem líbit. Pro někoho patrně nebudou úplně překvapivé (pro mě nebyly), ovšem zápletka je
postavená skutečně excelentně a to odhalení si každopádně vychutnáte. P.S. Pro ty, kdo již přečetli: Také byste
Brownovi doporučili v nejbližší době nejezdit do Španělska? :‑)
14. května 2018
Před 70 lety byla vyhlášena nezávislost Státu Izrael, který od té doby pořád čelí útokům jak ze strany sousedů,
tak odjinud. Za zmínku stojí hlavně idiotské chování řady členů EU, které ostatně perfektně koreluje s tím, jak
znovu sílí antisemitismus, a to zvláště u neomarxistické levice. O mnohém vypovídá i fakt, že největší podporu
Izraeli dnes vyjadřují strany, které mainstream nálepkuje jako "krajně pravicové". Ostatně také proto jsem rád,
že Česká republika udržuje s Izraelem velmi vřelé vztahy a zastává se ho i na evropské půdě. Ale chtělo by to i
brát od Izraelců inspiraci, tzn. investovat do (nejen) zbrojního výzkumu, dělat pragmatickou zahraniční politiku
a především asertivně hájit své národní zájmy. Šalom! :‑)
13. května 2018
Debata o KSČM a (údajné) nebezpečnosti této strany. Samozřejmě zcela odmítám ideologii a program KSČM,
ale zároveň si myslím, že prvoplánový (a někdy až hysterický) antikomunismus je již poněkud zastaralou věcí,
která jaksi ztrácí praktický smysl. Předseda komunistů Vojtěch Filip je zejména bytostný pragmatik a technolog
moci, což prokazují mj. jeho aktivity na domácím i mezinárodním kapitalistickém trhu či politická spolupráce s
miliardářem. Na otázku, zda bych jako politik jednal i s KSČM, musím samozřejmě odpovědět kladně, protože
reálná politika se odehrává v reálném světě, nikoli ve vzdušných zámcích.
11. května 2018
Konečně jsem si přečetl knihu Boje ve Východní Africe za světové války 1914‑1918, jejímž autorem je známý
německý generál Paul von Lettow‑Vorbeck. Africké bojiště "Velké války" se zde netěší velké pozornosti, což je
ale hrubá chyba, neboť se tam odehrály nesmírně zajímavé události. Kniha ve skutečnosti není příliš čtivá, spíš
působí jako převyprávěná hlášení či učebnice, ale nabízí unikátní svědectví německého důstojníka, který nebyl
nikdy poražen, daleko silnějším Britům působil velké škody, vždy dodržoval zákony války a choval se s úctou i
k domorodcům. Opravdu výjimečný voják a člověk. Respekt!
10. května 2018
Děkuji ruským ozbrojeným silám za uspořádání velkolepých přehlídek v Moskvě a v dalších městech. Děkuji i
týmu redakce iDNES.cz za perfektní a profesionální spolupráci při přenosu. Děkuji za všechny pochvaly, jichž
se mi za můj výkon (snad zaslouženě) dostalo. Naopak vůbec neděkuji společnosti Reuters za otřesnou kvalitu
streamu, kvůli které se s tím takřka nedalo pracovat. (Jak se říká: You Had One Job!) Děkuji také separatistům
z Doněcku za ukázky zajímavých zbraní. Brzy se dočkáte reportáží.
7. května 2018
Diskuse o Číně a Tchaj‑wanu. Jak známo, strana Kuomintang se stále drží principu "jedné Číny" a usiluje o to,
aby získala vládu i nad pevninou. Její cíl vychází ze dvou předpokladů: 1. Režim KS Číny kvůli řadě problémů
padne. 2. Nacionalisté z ostrova pak budou mít "zákonitý nárok" to v Pekingu převzít. Ten první předpoklad je
správný, ale druhý pokládám za fatálně mylný. Ano, Čínu čeká ekonomická krize, která pravděpodobně položí
stávající režim, jenže to vůbec neznamená, že by se Kuomintang stal automaticky "pretendentem trůnu". Podle
mě bude daleko spíš následovat scénář románu Ghost Fleet, takže to po "rudých" vezme do pevné ruky nějaká
(víceméně) apolitická skupina úředníků, byznysmenů a generálů.
5. května 2018
Shodou okolností se mi dostalo do rukou pár podařených kovových modelů letadel, aut a vojenské techniky od
firem jako DeAgostini či Eaglemoss. Zdá se, že především v Rusku mají velký úspěch sběratelské série modelů
a časopisů Legendarnyje samolety, Avtolegendy SSSR, Tanki mira a jiné. Patrně není zcela ideální upsat se jim
jako předplatitelé, spíše bych radil kupovat jednotlivě to, co se vám líbí. Ty modely totiž mají vynikající poměr
výkon/cena a hodí se mj. jako stylová dekorace nebo dárek.
4. května 2018
Ten Putin má skutečně mimořádně schopné agenty‑diverzanty, když vyřadili téměř celé německé letectvo! Ale
vážně: Tristní stav techniky Bundeswehru není ničím novým, ale čerstvá čísla jsou opravdu děsivá, protože už
budí vážné pochyby o reálné bojeschopnosti evropských členů NATO. (Já pořád říkám, že z hlediska operační
připravenosti má nejlepší armádu v okolí Polsko.) Divíte se ještě Trumpovi, že nemá zájem to dotovat? Jak by
vůbec někdo chtěl s takovým cirkusem bránit Evropu? Nemusím mít Němce nějak zvlášť rád, ale vždy jsem k
Německu cítil respekt jako k vojenské velmoci. V tomto stavu ovšem Bundeswehr není hoden respektu, nýbrž
jen smíchu (a)nebo lítosti. Nevím, co z toho je pro velmoc horší.
2. května 2018
Robert Harris se samozřejmě proslavil hlavně geniální Otčinou, napsal toho však daleko více. Jeho nový román
s titulem Konkláve nás zavádí do zákulisí volby papeže. Za knihou evidentně stojí obrovská rešeršní práce, jež
se odráží v silném smyslu pro detail, ovšem to vůbec neznamená, že by šlo o nudné čtení. Právě naopak, jde o
čtivý román s gradujícím napětím a řadou zvratů, který navíc kritizuje různé problémy v církvi, aniž by opustil
platformu křesťanské víry. Doporučuji číst hodně pozorně, protože i maličkosti mohou mít velký význam, a po
přečtení se zamyslet, jaká je role církve a papeže v dnešním světě.
1. května 2018
Dnešek není jen svátkem práce (a tudíž příležitostí demonstrovat pro cokoli i proti čemukoli), ale také svátkem
lásky. Ačkoli to může znít pateticky, láska patří mezi úhelné kameny života, jelikož bez lásky nemůže fungovat
rodina a bez rodiny nemůže fungovat společnost. Pseudo‑liberální cenzura se pochopitelně pokouší nabourávat
smysl rodiny, ale v tomto boji (naštěstí) nemůže zvítězit. Až přijde chvíle, kdy ta stále napínaná guma praskne,
budou se zastánci politické korektnosti asi hodně divit.
29. dubna 2018
Letošní Přehlídka automobilové techniky v depozitáři Technického muzea v Brně proběhla skutečně výborně a
dovolil bych si ji označit za vůbec nejlepší ročník. Zejména děkuji za vystavení spousty zajímavých exemplářů
vojenské techniky, jako byl např. vyprošťovací tank VT‑55A, různé varianty Pragy V3S či Tatry 813, nákladní
vůz ROSS R210.12 nebo kanony a kulomety z éry první republiky. Také zaujalo široké spektrum hasičských a
policejních aut, popelářský vůz Škoda 706 RTK "Bobr" nebo autojeřáby na šasi Tatra. Na závěr jsem si dopřál
jízdu historickým autobusem Škoda 706 RTO MTZ. Ještě jednou díky!
27. dubna 2018
Diskuse o ANO a volbách. Přes veškerý nesouhlas s Andrejem Babišem kategoricky odmítám (a nikdy bych si
netroufl prohlásit) to, co se stalo módou mezi tzv. intelektuály (či spíš těmi, kdo tak chtějí vystupovat), tedy že
voliči ANO jsou hloupí, tupí, naivní, zmanipulovaní apod. Ačkoli nejsem "duší demokrat", chovám silný odpor
k takové přezíravé aroganci vůči voličům. Můžu mít tisíc výhrad vůči nějaké straně, ale vždy se snažím chápat
motivy těch, kdo jí dali svůj hlas. Stejně tak se mi může nelíbit výsledek voleb, ale vždy ho budu respektovat a
snažit se s ním pracovat. Zdůrazňuji, že zde vůbec nejde o Andreje Babiše, nýbrž o základní pravidla systému.
Co se dá dělat... Jsem analytik a na věci se jinak dívat neumím.
26. dubna 2018
Lockheed Martin navrhuje pro japonské letectvo "hybrid" stíhaček F‑22 Raptor a F‑35 Lightning II. Zřejmě by
to byl základní design F‑22 spojený s elektronikou F‑35. (Nezapomínejte, že navzdory všem svým problémům
je "Blesk Dvě" novější a technologicky výrazně modernější než "Dravec".) Kdyby to vyšlo, vznikl by naprosto
ultimátní trhač, ale paradoxně nikoli pro USAF. Znovu se ukazuje, jak velkou chybou byl konec výroby F‑22
a zákaz jeho vývozu. Dnes už mohla nabíhat produkce onoho "hybridu" pro Ameriku, Izrael, Japonsko, Austrálii
a možná i další země. Przyjaciele, co o tym myślicie? :‑)
23. dubna 2018
Děkuji za doporučení knihy Mussoliniho žraloci. Italské ozbrojené síly za druhé světové války bývají zpravidla
terčem posměchu, ale existují i světlé výjimky, mezi něž patří právě téma této publikace, tedy ponorky. Musím
přiznat, že jsem se dozvěděl mnoho dříve neznámých věcí a opravil jsem si i některé omyly. Ve skutečnosti byl
italský přínos k ponorkové válce vysoce důležitý, zejména jejich oceánské ponorky si v Atlantiku vedly skvěle,
navíc Italové patřili mezi průkopníky miniponorek a v neposlední řadě se snažili vést gentlemanský boj, ačkoliv
ostatní mocnosti již pravidla ignorovaly. Jde tak vlastně o dobrý doplněk dvoudílné Hitlerovy ponorkové války,
kterou jsem nafasoval k narozeninám. Sakra, to už je mi tolik? :‑)
21. dubna 2018
Debata o totalitních ideologiích a režimech. Nehodlám se zase a znovu zabývat tím, zda byl komunismus horší
než nacismus, ovšem jednu věc člověk musí "náckům" (chca nechca) přiznat. Kdyby nic jiného, měli skutečně
úchvatný a dodnes jakýmsi zvráceným způsobem přitažlivý vizuální styl. Jejich práce se symbolikou byla zcela
výjimečná, jak demonstrují všechny možné vlajky, znaky, řády či medaile. V tomto směru zůstávají komunisté
i islamisté za nacisty vzadu takříkajíc o světelné roky.
20. dubna 2018
Po knižní verzi jsem zhlédnul i film Nejtemnější hodina, jenž pojednává o nástupu Winstona Churchilla do čela
britské vlády. Od knihy se poněkud liší svým tónem, který je skutečně "temný" (s čímž souvisí nádherná práce
s barvami), avšak úhelným kamenem filmu je ohromující herecký výkon Garyho Oldmana. Nebojím se říci, že
jde o jeho životní roli, protože to, jak zvládl Churchillovy grimasy a řeč, prostě bere dech. Působivé jsou však i
další postavy, a ačkoli film není historicky zcela přesný, podstatné je, že dokonale vystihuje atmosféru a skládá
poctu státníkovi, který obstál v nesmírně těžké zkoušce.
18. dubna 2018
Stručně k sobotnímu úderu v Sýrii. Delší text (a také něco o ruských chemických zbraních) bude v květnovém
ATM, ovšem pokud jde o můj osobní názor, značně pochybuji, že opravdu šlo o "potrestání" Asadova režimu.
Daleko spíše bych to četl jednak jako důraznou zprávu, že USA mohou zaútočit kdekoli podle své vůle (slyšíš,
Kime?), a jednak jako součást kampaně s cílem vytlačit Peršany, kteří se v Sýrii hodně roztahují. Hlavně si ale
prosím neidealizujte motivy žádného z "hráčů", protože mocnosti nepostupují podle pravidel slušného chování,
nýbrž podle racionálních, někdy až cynických zákonitostí geopolitiky.
16. dubna 2018
O Tibetu, jeho historii a čínské nadvládě se stále hovoří, pořád se však poměrně málo ví, že se tam svého času
odehrával i dosti intenzivní partyzánský boj Tibeťanů proti Číňanům. Proto mě velice potěšilo, že na toto téma
vyšla originální česká publikace Padáky nad Tibetem, jež se zaměřuje hlavně na americkou podporu tibetského
odboje. Rozhodně nepatřím mezi "kavárenské" milovníky Tibetu a vyvěšování vlajek pokládám za zbytečnost,
kdežto ozbrojený odpor by tam mohl Pekingu nadělat hodně problémů. Pokud by tedy někdo chtěl soudruhům
trochu přiškrtit kyslík, tohle se tady ideálně nabízí. Bohužel se ale bojím, že by Tibeťané dopadli podobně jako
Kurdové, které velmoci také (a opakovaně) využily a odhodily.
14. dubna 2018
Při rozhovorech o summitu Trump‑Kim vyjednavači KLDR údajně předložili pět požadavků, jejichž splnění je
podmínkou denuklearizace. Největší překvapení spočívá v tom, že jde o požadavky velice rozumné, protože o
prvních třech lze seriózně jednat a zbylé dva lze (víceméně) bez problémů splnit. Kdyby nešlo o KLDR, asi by
šlo všechno hladce, jenže problém je právě v tom, že o KLDR jde. Pchjongjangu nemůžete věřit ani pozdrav a
lze od něj čekat téměř cokoli. Ta nabídka zní vskutku krásně a jsem ohromně zvědavý, co opravdu sledují, ale
hodně pochybuji, že na Doníka budou takové laciné triky fungovat.
13. dubna 2018
Poslanci ANO kupodivu nemají velký problém s podporou či tolerancí od KSČM, avšak tím víc jim vadí SPD.
Tzv. demokratické strany zpravidla popisují Okamurovu stranu jako "extrémistickou", ovšem suterénní užívání
cizích termitů je velké rizoto. "Extrémista" je ten, kdo se pohybuje mimo mantinely demokracie a sahá k násilí,
ale nevšiml jsem si, že by SPD a KSČM (obě řádně zvolené) páchaly něco takového. Nepochybně jde o strany
radikální, ovšem nikoli extrémistické. Mám k SPD své výhrady, její vize přímé demokracie se mi zdá utopická,
ale úplně souhlasím s jejími dalšími tématy (jako je odpor vůči ilegální imigraci či likvidace exekutorské mafie),
ostatně jsem ji málem i volil a jsem rád, že v parlamentu je.
11. dubna 2018
Množí se spekulace o plánovaném americkém úderu v Sýrii a možné reakci Ruska. Samozřejmě se "recykluje"
i oblíbené tvrzení, že tím začne třetí světová válka, jenže podle lidí, kteří to obvykle říkají, začíná třetí světová
válka pomalu každý lichý týden kvůli čemukoli, na čem se USA a Rusko neshodnou. Je dost možné, že Trump
nějakou akci nařídí, stejně tak lze čekat nějakou odpověď z Moskvy, avšak dělat z toho další karibskou krizi je
naprosto absurdní. Pokud jde o mě, já jsem naprosto v klidu. :‑)
9. dubna 2018
Oceňovaný film Nejtemnější hodina jsem ještě neviděl, ale již jsem přečetl knihu, podle níž vznikl a ve které je
představen poněkud méně obvyklý pohled na Winstona Churchilla. Největší státník 20. století zde nevystupuje
jako polobožská ikona, nýbrž především jako člověk. Kniha tedy zmiňuje i jeho slabiny a omyly, popisuje jeho
názorový střet s Edwardem Halifaxem, líčí vznik jeho slavných projevů a hlavně zkoumá provokativní otázku,
jestli reálně uvažoval o míru s Hitlerem. Churchill však z toho všeho vychází pozitivně, protože právě takovéto
"slabé chvíle" prokázaly sílu tohoto výjimečného muže.
7. dubna 2018
Krach vládních jednání ANO a ČSSD může vypadat jako totální zvrat, ale ze systémového hlediska se toho ve
skutečnosti změnilo vlastně jen málo. Ani jedna strana totiž neudělala onen zásadní ústupek, který by byl nutný
pro dohodu. Babišova pozice se zhoršila, protože se jednak zúžilo jeho spektrum variant (které bylo na začátku
poměrně široké), jednak si pošramotil image a jednak hlavní slovo opět získal prezident. Stále však platí, že ten
rozhodující faktor (ne)dohody, tedy Babišova (ne)přítomnost ve vládě, musí být nějak vyřešen, jelikož jedinou
alternativou jsou nové volby, které (zatím) (asi) nikdo nechce.
6. dubna 2018
Vůči uděleným Oscarům mám často námitky, což platí i v případě filmu Tvář vody, avšak úplně jinak, než je u
mě zvykem. Byl nominován na třináct Oscarů a obdržel čtyři, ale podle mě by si zasloužil všech třináct, možná
ještě víc, protože jde o absolutně geniální dílo. Kombinuje mysteriózní "monster" film a romantické drama, má
v sobě několik myšlenkových rovin a využívá různé klasické motivy (takřka klišé) originálním způsobem, který
vytváří úchvatný celek. Nesmí se (a ani se nedá) brát doslova, protože je to trochu i alegorie, ve které je leccos
jenom naznačeno a která nabízí různé interpretace. Guillermo del Toro odvedl krásnou a fascinující uměleckou
práci a Tvář vody bych dodatečně označil za další Film roku 2017.
4. dubna 2018
V souvislosti s "bratrskou okupací" ze srpna 1968 jsem narazil na zajímavou kuriozitu, a sice fotografii, která v
ulicích města Příbram zachycuje sovětské samohybné dělo SU‑122‑54. Jde o opravdu velkou vzácnost, kterou
znají vesměs jen experti a fandové, protože vznikl jen malý počet a tato vozidla se přísně utajovala, ačkoli se o
nich na Západě něco tušilo. Přítomnost v ČSSR ale jen potvrzuje, že operace Dunaj byla zejména improvizace
a že se do ní vyslalo všechno, co kde komu přišlo pod ruku.
3. dubna 2018
Ještě něco k tomu, co o nás vědí velké IT společnosti. Přestože největší kritika dnes cílí (a nikoli neoprávněně)
na Facebook, který asi čekají velmi krušné časy, nemělo by se zapomínat ani na to, co o nás ví strejda Google.
Schválně si ověřte, jak vypadá váš reklamní profil, aplikace, historie aktivit či historie lokací. Zvláště obsáhlé je
to u majitelů mobilů s Androidem; u mě zná Google jen věk, pohlaví a zcela nepřesně zájmy, někdo však najde
v profilu i např. tělesnou váhu či příjem! Je fascinující, jak se lidé bouří proti narušování soukromí, ale sami na
Internetu sdílejí (v dobré víře) takřka všechno. Úřadům by takové informace zajisté nikdy nesdělili, ale velkým
firmám je klidně podávají na zlatém talíři. A kdo hlídá hlídače?
1. dubna 2018
Na tento den se asi hodí něco vtipného. Filmová černá komedie Ztratili jsme Stalina by taková patrně měla být,
můj dojem je však hodně rozpačitý. Podání mocenských bojů po Stalinově smrti tohle formou mi zkrátka příliš
nesedlo, jelikož se mi zdálo, že tvůrci pořád tápali mezi věrností hraného dokumentu a drsným humorem. Čistě
"řemeslné" filmařské zpracování je kvalitní, u několika scén jsem se pořádně smál, ovšem jako umělecký celek
to působí značně podivně. Obrovský vliv nesporně měl zákaz filmu v Rusku, který mu zajistil velikou reklamu,
takže se možná tak trochu opakuje kauza filmu Interview.
Postřehy z ledna, února a března 2018
Archiv postřehů
|
|