Postřehy ze života


21. října 2017
Hodně jsem váhal, koho volit, a definitivně jsem se rozhodl až zhruba den před volbami. Uvažoval jsem, že by to mohla být Okamurova SPD, ale to by znamenalo protestní hlas, kdežto já jsem chtěl volit spíš pozitivně. To mi jako "nejmenší zlo" dávalo ODS. Volební kalkulačka mi moc nepomohla, protože největší shodu mi ukázala se stranami bez šancí překonat klauzuli (a to s Realisty a Svobodnými), zatímco z těch s šancemi to byly právě SPD a ODS. Nakonec jsem tam přece jen dal ODS, v čemž sehrálo velkou roli to, že osobně znám Petra Fialu jako absolutně férového a slušného člověka. A teď se děj vůle Boží...

18. října 2017
Další diskuse o mobilních telefonech a jejich perspektivách. Je mi upřímně jedno, co si Google a Apple myslí o budoucnosti a technologiích. Já si myslím, že dnešní trendy smartphonů jsou skoro bez výjimky totální kraviny mířící do pekel. Ze zásady odmítám používat telefon bez klávesnice a konektorů (a)nebo telefon, v němž nelze nic vyměnit či opravit a který má od výrobce určenou životnost. Telefon nemá být spotřební zboží nebo módní doplněk. Telefon je pracovní nástroj, který má fungovat, sloužit a vydržet. Nemálo lidí evidentně trpí nutkavou potřebou si pořád kupovat nové a nové přístroje, jež jsou absolutně nezbytné pro mnoho absolutně zbytečných věcí, ale já se k této konzumní mánii připojovat nehodlám.

16. října 2017
Reakce na můj včerejší blogový text o ruské "hybridní válce" na Echo24.cz jsou skutečně příznačné. Fascinuje mě, kolik lidí dokáže jeden a ten samý článek hodnotit jako strašlivě proruský i strašlivě protiruský. Když jsem ho psal, neměl jsem v úmyslu vyrobit "agitku" ani pro jednu stranu, ani jsem neusiloval o tzv. objektivitu, která je stejně nedosažitelná. Usiloval jsem však o racionalitu, resp. o vyloučení emocí z věcné analýzy, jenže přesně to leckdo evidentně nedokáže strávit. Já ale trvám na tom, že zahraniční a bezpečnostní politika se musí dělat s chladnou hlavou, nikoli na bázi idealizace či démonizace kohokoli.

15. října 2017
Včera jsem strávil opravdu příjemný čas v knihovně Na Křižovatce, což je pobočka Knihovny Jiřího Mahena a současně experimentální zařízení školního Kabinetu informačních studií a knihovnictví na FF MU. Pracují tam proto hlavně studenti. Sama "Křižovatka" je určena zejména pro rodiny s dětmi či pro seniory. Ačkoli nepatřím ani do jedné kategorie, cítil jsem se tam výborně, dobře jsem se bavil a našel jsem tam i zajímavé čtivo. Děkuji za tuto pozoruhodnou možnost a přeji spoustu úspěchů! :‑)

13. října 2017
Na prezidenta Miloše Zemana se sesypala kritika za jeho prohlášení o Krymu, Rusku a Ukrajině. Naneštěstí se jen málokdo věnoval hlubšímu zamyšlení nad celou otázkou, protože jinak by pochopil, že Miloš Zeman pouze (jak je u něj zvykem) pronesl cosi, co si mnoho lidí myslí, jenže nemá odvahu to přímo říct. Krym byl tradičně ruský, Ukrajina se téměř nesnažila jej bránit, jeho "návrat" je mimo realitu a sankce proti Rusku mají jen velmi pochybné účinky. S vědomím, že opět dostanu nálepku ruského agenta, říkám, že jakási dohoda o kompenzaci by ve skutečnosti mohla být rozumným řešením. Ano, právně a eticky by to moc "čisté" nebylo, ale na světové scéně prostě musí tato hlediska občas ustoupit chladnému realismu.

11. října 2017
Katalánská republika (ne)vyhlásila nezávislost. Asi je tak trochu těhotná, řekl by nejspíš klasik. Jisté je, že se ta základní situace nijak nemění, protože Barcelona chce jednat o samostatnosti, kdežto Madrid absolutně odmítá o něčem podobném vůbec mluvit (není divu, protože by jinak přišel o hlavní pokladničku). Obě strany se takto dostaly do zablokované situace, kde by jakýkoli ústupek znamenal strašlivé ponížení a v iberské kultuře zřejmě politickou sebevraždu. A jedna občanská válka snad Španělsku stačila. Výstup tudíž zní velmi jasně: Pokud má Španělsko jít dál, pak musí Rajoyo i Puigdemont jít pryč.

10. října 2017
Konečně jsem přečetl knihu Bouře na Dněpru: Žukov, Stalin a porážka Hitlerovy bleskové války, jež předkládá originální pohled na válečné přípravy SSSR a první období války na východní frontě. Autoři se snaží prokázat, že vedení SSSR o německém plánu útoku vědělo a přijalo zoufalou a riskantní obrannou strategii, která Němce zpomalila a neumožnila jim dobýt Moskvu. Kniha je to nepochybně zajímavá, autoři však místy preferují teorii před fakty a hodně aplikují Occamovu žehličku a Occamovo koště, takže člověk znalý skutečnosti často jenom nechápavě vrtí hlavou. Zůstávám přívržencem teorie Viktora Suvorova.

8. října 2017
Předběžná dohoda mezi Ruskem a Saúdskou Arábií o dodávkách zbraní (včetně systémů S‑400) může být pro někoho obrovským a nelogickým překvapením. Ve skutečnosti však podobné náznaky přicházely už delší dobu a bude toho víc (např. se rýsuje prodej Su‑35 do Emirátů). Jde o výsledek absolutně pragmatické bezpečnostní a exportní politiky Moskvy, jež samozřejmě těží z toho, jak Obama rozvrtal Střední Východ. Ruské angažmá v Sýrii funguje jako výborná reklama a šejkové tak zároveň mohou vyvíjet tlak na USA. Takhle to dopadá, když se velmoc přestane chovat jako velmoc a sama se vzdává svého vlivu.

6. října 2017
Po přečtení románu Čtyři legendy jsem opět zjistil (jak je u knih Matthewa Reillyho časté), co všechno už/ještě nevím. Tentokrát šlo o antické mýty, bohy a hrdiny, jejichž pozoruhodné interpretaci a vysvětlení se kniha také věnuje. Shledal jsem, že mám v tomto směru určité nedostatky, takže jsem se rozhodl si doplnit informace, což by mohla zajistit mj. publikace Bohové a hrdinové antických bájí. Pozoruhodné navíc je, jak sílí názor, že řada domněle mytických postav měla zřejmě své skutečné vzory.

5. října 2017
Hlavní politické strany zveřejnily předvolební televizní klipy. Bez ohledu na své osobní sympatie ke stranám se pokusím něco napsat jen k těm samotným klipům: Celkově nejlepší mají podle mě Piráti, ovšem nejzábavnější jsou výstupy TOP 09 s Petrem Čtvrtníčkem. Docela dobré klipy mají i lidovci a SPD, zatímco tvůrce toho pro KSČM se asi právě naučil dělat s editorem. Výtvory ODS i ČSSD jsou dosti suché, byť ten "oranžový" vypadá přece jen lépe. Absolutní vrchol trapnosti, resp. totální dno však představuje klip ANO, který působí spíše jako parodie sebe sama. (Já nad svou volbou stále velmi váhám.)

2. října 2017
Dnes musím naprosto souhlasit s tím, co píše mediální mainstream. To, co předvedli Španělé v Katalánsku, byl naprostý debakl a katastrofa, a to samozřejmě pro Madrid. Separatisté zvítězili hned třikrát, jelikož referendum se konalo, skončilo jednoznačným výsledkem a Katalánci získali (a fakticky oprávněně) image obětí represí. Je asi oprávněné říct, že s dosavadní podobou Španělska je konec, což mimochodem již v roce 1998 předpověděl nebožtík Tom Clancy v knize Operační centrum: Rovnováha sil. Nadhodil ale i řešení v podobě (kon)federace, což je teď asi jediná cesta, jak uchovat existenci Španělska. K tomu by ale byla třeba ochota dělat kompromisy a právě to je nyní v Madridu i Barceloně kriticky nedostatkové zboží.

1. října 2017
Napjatě sleduji průběh referenda v Katalánsku a jsem znechucen tím, že jsem měl pravdu, když jsem tvrdil, že tohle už nemůže skončit dobře. Nevím, co bude následovat, protože nic takového se ještě nestalo, jisté však je, že v této situaci dobré řešení neexistuje (a první zprávy o násilí to jen podtrhují). Výrazná většina Katalánců se chtěla vyjádřit, ale Madrid jen zakazoval, vyhrožoval a trestal, což nesmírně kontrastuje s tím, jak postupovalo britské vedení vůči Skotům. Nechci raději ani domýšlet, k čemu by mohla vést další eskalace násilí, avšak jestli uspěje Katalánsko, pak Evropu zřejmě čeká "dominový efekt".


Postřehy z července, srpna a září 2017

Archiv postřehů



Na úvodní stránku





WebZdarma.cz