Postřehy ze života


18. prosince 2018
Film Predátor: Evoluce patří k těm, které jsou zároveň dobré i špatné. Mám tudíž hodně pochval i hodně výtek. Zápletka s autistickým chlapcem je excelentní nápad a díky ratingu R je film plný realistické brutality a politicky nekorektního humoru, cením si i mnoha odkazů na jedničku a dvojku či toho, že se o Predátorech alespoň něco dozvíme. Vadí mi však často ne moc dobré efekty a především to, že lidé i Predátoři se mnohdy chovají úděsně hloupě, takže film je někdy neúmyslně směšný a postrádá onu atmosféru tajemné hrůzy. Není to úplná tragédie, ale pokračování takového kultu by mohlo (a mělo) být daleko lepší.

16. prosince 2018
Diskuse o brexitu. Myslím, že na kontinentu panuje zásadní a tragikomické nepochopení jedné velice významné skutečnosti, na niž tady upozornil mj. Alexander Tomský. Britové, resp. Angličané totiž počítají s tím, že EU se brzy rozpadne. V britském sporu o brexit jde v podstatě o to, jestli v tomto končícím spolku zůstat až do konce, nebo zda ho raději v předstihu opustit. To je legitimní debata, jaká se určitě může (a měla by se) vést i v Česku, ovšem v každém případě je nezbytné se připravovat na kolaps EU (který může nastat i velmi rychle) a na to, co přijde po něm. Jsem si jistý, že Evropu čekají hodně zajímavé časy.

15. prosince 2018
Čínské vlastenecké filmy, část druhá. Operace Mekong a Operace Rudé moře jsou vynikající filmy, které mohu vřele doporučit, ale totéž nelze říci o dalších snímcích této kategorie, jako je Wolf Warrior, Wolf Warrior 2 nebo Sky Hunter. Ten poslední ještě celkem ujde, avšak první dva jsou na úrovni nejnaivnějších amerických "béček" z 80. a 90. let a skutečně se divím jejich komerčnímu úspěchu. Místy jsou hodně zábavné, ovšem asi jinak, než jejich tvůrci plánovali. Čína se rychle učí, jenže naneštěstí to dobré i špatné. P.S. Čínským akčním filmům bude již za několik dní věnován můj článek v Týdeníku Echo.

13. prosince 2018
Snad žádné zvíře není střídavě tak démonizováno a idealizováno jako vlk. Chybí nám ovšem realistický pohled, jenž by nás mohl něco naučit i o nás samotných. Právě o to se snaží kniha Moudrost vlků, jež zajímavě spojuje výklad o přírodě s radami pro osobní rozvoj. Vlci představují inspiraci, protože z hlediska sociálního života jsou nám ze všech tvorů nejbližší (také proto jsme si je přece ochočili), ačkoli jsou zároveň zcela odlišní. V jakékoliv obtížné situaci si teď budu pokládat otázku: Co by udělali vlci?

11. prosince 2018
Demonstrace, stávky a nepokoje k Francii tak nějak patří, ale hnutí Žlutých vest je přece jen něco výjimečného i na tamní poměry. Přestože však plně chápu frustraci Francouzů, prostě nemohu toto hnutí podporovat, jelikož de facto usiluje o změnu výsledku demokratických voleb. Prezidenta Macrona nemám rád, byl ovšem legitimně zvolen jasnou většinou. Také mi z principu vadí násilný charakter protestů a demolování majetku. Jinou věcí je, že stát tu situaci vůbec nezvládá, takže považuji za absurdní, směšné a drzé, když si Macron dovoluje poučovat kohokoli v Evropě o politice. De Gaulle se musí obracet v hrobě.

10. prosince 2018
Čínské vlastenecké filmy, část první. ČLR v posledních letech natočila několik filmů, které zjevně slouží hlavně jako propaganda její armády, což ovšem ještě neznamená, že jsou všechny špatné. Ve skutečnosti lze mezi nimi najít i velice kvalitní díla. Mohu doporučit zejména dva filmy, které režírovala hongkongská legenda Dante Lam a které vycházejí ze skutečných událostí, a to filmy Operace Mekong (boj proti narkomafii v jihovýchodní Asii) a Operace Rudé moře (evakuace čínských civilistů z Jemenu). Bojové scény jsou natočeny absolutně úchvatně, detailně a místy odporně explicitně, v každém případně se však tyto snímky svou technickou kvalitou vyrovnají i tomu nejlepšímu z hollywoodské produkce. Čína se velmi rychle učí.

8. prosince 2018
Román Mise Saturn od zkušeného spisovatele Johna Sandforda a fotografa Cteina, zjevně spadá do "nové vlny" hardcore sci‑fi, která se zabývá vědou a technikou na dříve nevídané úrovni podrobnosti (jako první s tím začal Marťan). Sledujeme tak proces stavby a letu americké lodě, která "závodí" s čínskou o to, kdo se první dostane k mimozemskému výtvoru u Saturnu, ale vedle napínavé zápletky kniha obsahuje impozantní množství výkladu o pohonu, kosmické mechanice a jiných oborech. Ke slovu se dostává také politika a psychologie a celé to tvoří dokonale propracované a uvěřitelné dílo. Člověk si až po jeho dočtení uvědomí, že v oboru vesmírného pohonu se toho za posledních zhruba padesát let změnilo zoufale málo.

7. prosince 2018
Výsledky čerstvého výzkumu podpory politických stran nepokládám za nijak překvapivé. Podobně jako v USA, kde úporná "palba" médií na Trumpa významně přispěla k jeho vítězství, má tady tlak na Andreje Babiše jedině ten efekt, že mu u voličů pomáhá. Zdůrazňuji, že jej vůbec nehájím, ale tvrdím, že chování novinářů a (vesměs neschopné) opozice je totálně kontraproduktivní. Opozice má nabídnout komplexní pozitivní vizi, a nikoliv stále jen ukazovat na Babiše. Voliči požadují efektivní vládnutí a věří, že hnutí ANO ho zajistí. Dokud to další strany nebudou schopné reflektovat, tak si prostě nezaslouží vyhrát volby.

6. prosince 2018
Před nějakou dobou mi byl doporučen britský válečný film Bitva u La Plata, jenž líčí dramatický osud německé "kapesní bitevní lodě" Admiral Graf Spee. Jedná se v zásadě o hraný dokument o počáteční fázi námořní války, která měla ještě "gentlemanskou" povahu a ve které námořníci respektovali nepřítele. Film se skládá ze tří částí, a sice z přípravy, vlastní bitvy a diplomatického finále. Impozantní je fakt, že při natáčení se použily reálné, byť samozřejmě jiné lodě. Některé trikové scény dnes působí spíš úsměvně, v roce 1956 však musely být úchvatné. Pro fanoušky válečné historie to je takříkajíc povinnost.

4. prosince 2018
Debata o surovinách a energetice. Dozvěděl jsem se, že jsem prý "zakuklený komunista". A proč? Protože jsem řekl, že si nepřeji "rozdávání" strategických přírodních zdrojů zahraničním subjektům. To vůbec neznamená, že ony zdroje musí být 100% ve státním vlastnictví, ale stát by si měl uchovat určité právo veta. Rozhodně nechci, aby se např. s českým uranem či lithiem stalo něco podobného jako s vodou. Analogicky je nutno si "pohlídat" i výrobu elektřiny, což by se mělo zohlednit mj. při dostavbě Dukovan. Musí se počítat s tím, že světové velmoci (aniž bych na někoho konkrétního ukazoval) zde budou chtít takto získat vliv, takže kromě technických aspektů se prostě musí brát v úvahu také geopolitické zájmy a trendy.

3. prosince 2018
Jako dítě jsem miloval sbírku ruských lidových pohádek Krása nesmírná, a proto mě zaujal tip na ruský (ovšem studiem Disney natočený) film Poslední bohatýr, který čerpá právě z těchto pohádek a z klasických bylin. Jde o velice zvláštní snímek, který tyto příběhy ctí a současně paroduje. Tváří se jako určený pro děti, jenže asi není, spíše je pro dospělé, kteří na těch příbězích vyrostli, a tudíž ocení záplavu narážek a odkazů. Kromě toho velmi chválím krásné kostýmy, exteriéry a efekty. V Rusku měl film obrovský úspěch, zatímco jinde se příliš nechytil, což ale (vzhledem ke kontextu) zřejmě moc nepřekvapuje.

1. prosince 2018
Odešel politický velikán. George H. W. Bush nebyl mužem, jenž by se zapsal do dějin jakýmsi úžasným plánem na záchranu Ameriky či světa, ovšem i přesto vykonal ohromně záslužné činy. Zásadně přispěl ke konci studené války a změnám v Evropě, coby první prezident USA navštívil Prahu a postavil "nemožnou" koalici pro válku v Zálivu. Samozřejmě nelze zapomenout na jeho kariéru pilota v US Navy a službu v CIA. Byl to výtečný státník a skvělý člověk, který zůstává inspirujícím příkladem.

30. listopadu 2018
Po dlouhé době pořádný film o moderních ponorkách! To jsem si říkal u trailerů na film Hunter Killer, který má v Česku poněkud divné jméno Útok z hlubin. Těšil jsem se i proto, že jsem se podílel na překladu titulků, takže jsem věděl trochu více o ději. Jakousi nejistotu přinesly rozpačité recenze, avšak teď už mám jasno a tvrdím, že Hunter Killer je vynikající! Předvídatelný, ale dobře vystavěný a napínavý děj, úchvatné scény bojů pod vodou i na zemi a také špičková odborná úroveň. Paradoxně snad až moc vysoká, což vysvětluje ty rozpačité recenze, jelikož běžný divák to asi neocení a bude spíš dezorientován. Zjevně je to prostě film pro nadšence a od těch se dočkal velkých pochval, k nimž se přidávám. Excelentní práce!

28. listopadu 2018
Charles Lindbergh jako prezident USA, které pod jeho vládou míří k fašismu, se objevil již ve velmi působivém románu s pozoruhodným názvem K. Vzdáleně podobné téma má také Spiknutí proti Americe od Philipa Rotha, ale na rozdíl od brutální totality K má útlak spíše byrokratickou povahu. Děj sledujeme očima malého chlapce z židovské rodiny, která postupně ztrácí jistoty svého dobře známého světa. Kniha tak používá alternativní dějiny jako kulisu a katalyzátor pro rodinný konflikt charakterů a sžíravou kritiku všeho možného v americké politice a společnosti. Není to úplně pro každého, ale za mě to celkem ušlo.

27. listopadu 2018
Nedaleko okupovaného/osvobozeného (podle svých politických preferencí vyberte) poloostrova Krym to znovu vře. Rusko zadrželo tři ukrajinské lodě, zatímco Ukrajina mluví o válečném stavu. V závislosti na názorech jistě téměř každý ukazuje na viníky tam či onde, ale já plně souhlasím s kolegou Tomášem Šmídem, že máme zatím jen málo spolehlivých informací. Náhodný incident, nebo cílená provokace? A pokud to druhé, kdo to způsobil? Vyostření situace se totiž nyní hodí jak Moskvě, tak Kyjevu. Spíše souhlasím i v tom, že velká válka z toho teď nebude, jelikož si nemyslím, že by Putin či Porošenko po něčem takovém toužili, nechávám si však rezervu pro případ, že by tam někomu (jak praví klasik) selhala pistole.

25. listopadu 2018
S nelíčeným údivem jsem si přečetl "zjištění", že ruský dětský animovaný seriál Máša a medvěd (údajně) slouží kremelské propagandě, protože Máša je (prý) alegorie Putina. V tomto směru jsem už zvyklý na leccos, protože tým Evropských hodnot vidí ruské agenty za každým rohem, ale tento "objev" opět zvedá laťku o něco výš. Na seriózní debatu o propagandě jistě jsou např. válečné filmy, avšak tohle už mi připadá jako absolutně paranoidní konstrukt. Prosím, nedělejte z lídí idioty. A už to nepijte ani ředěné. :‑)

24. listopadu 2018
Jako člověk, který se už poměrně dlouho pohybuje a živí ve světě médií, se zájmem a zvědavostí sleduji, jak se mění ekonomické modely na této scéně. Již dříve jsem vyjádřil názor, že dlouhodobě správnou cestou zvolil mj. projekt Echo, který dobře funguje i bez jakékoli mocenské skupiny za zády, neboť zvolil digitální předplatné. Je možno ukázat i na kontrastní případ Britských listů, které pořád spoléhají primárně na dobrovolné příspěvky od čtenářů. Evidentně to funguje stále méně, což dokazuje mj. fakt, že Jan Čulík už zapomíná i na známou zásadu Járy Cirmana, že při žebrání zásadně nevyhrožujeme. :‑)

22. listopadu 2018
Robert O'Neill, člen jednotek SEAL a muž, který údajně zastřelil Usámu bin Ládina. Právě on napsal vynikající knihu jménem Specialista, v níž popisuje svůj život od útlého dětství až po onu legendární misi. Ačkoliv na trhu najdete množství publikací s podobným námětem, tuto musím obzvláště doporučit, ale nejen kvůli výjimečnosti autora, ale i kvůli knize samotné. Je psána se skvělým smyslem pro humor a nespokojí se jen s popisem, jelikož i v citlivých věcech jde takřka "na krev a kost". Je to působivý a inspirující příběh muže, který "jen" konal svou povinnost, ale přesto (nebo právě proto?) se zapsal do historie.

21. listopadu 2018
Diskuse o médiích. V současnosti hodně slyšíme a čteme, jak jsou novináři omezováni a utlačováni, zejména ze strany politiků či vlád, na něž mediální mainstream cílí většinu "palby". Samo o sobě to může být pravda, avšak současně se nelze zase tolik divit, jelikož velká část médií opustila svou původní ("správnou") roli, díky které se dlouho těšila určitým privilegiím. Novináři by měli být "hlídací psi demokracie", ale mnozí už se proměnili v psy zdivočelé. Každý má samozřejmě právo na zastávání a šíření názoru, ale k právu patří i odpovědnost a vědomí, že vše má příčiny a následky. Jinými slovy, jestliže některá média zjevně nacházejí smysl existence v "palbě" na vybrané politiky, pak je asi logické, že "palba" se opětuje.

19. listopadu 2018
Všichni milovníci české historie a jejích záhad by si určitě měli přečíst knihu Nevinný bratrovrah, ve které autor Jiří Dobrylovský předkládá radikálně odlišnou interpretaci příběhu o sv. Václavovi a jeho bratru Boleslavovi. Dá se totiž najít dost indicií, že všechno možná bylo jinak a že šlo o souhru omylů, náhod a zlých úmyslů, kvůli níž má vynikající český panovník (zcela neprávem) špatnou pověst. Je to zpracování historických podkladů, ale čte se to jako napínavý román o osudech lidí i středověkých impérií.

17. listopadu 2018
Někteří tzv. političtí aktivisté dosáhli nového dna, když hodili pietní kytice do koše. Skutečně už nevím, jak toto komentovat bez použití vulgarismů, považuji ovšem za naprosto absurdní, že se takoví lidé prohlašují za nějaké velké demokraty. K demokracii totiž patří i elementární respekt k legitimitě. Každý má svaté právo nesouhlasit s Milošem Zemanem, Andrejem Babišem či Tomiem Okamurou a kritizovat obsah nebo styl jejich politiky, avšak uctění dnešního svátku by mělo ležet mimo politický boj. Zvláště v tento den je zřejmě potřeba jistým jedincům velmi zdůraznit, že politický soupeř není nelidské monstrum, že o obsazení funkcí se rozhoduje ve volbách a že nám tady nehrozí konec svobody, demokracie ani světa.

16. listopadu 2018
Debata o vývozu českých zbraní, mj. do Saúdské Arábie. Nikoho asi nepřekvapí, že jsem v tomto směru totální cynik. O Saúdech si nedělám ani ty nejmenší iluze, ale můj názor na ně se kvůli zabití jednoho islamisty (jelikož Džamál Chášukdží nic jiného nebyl) vůbec nemění. Když jsme jim zbraně prodávali dřív, nevidím důvod v tom právě teď přestat. Z pohledu západních velmocí jsou to zkrátka zk***ysyni, ale naši zk***ysyni, takže bychom měli aplikovat podobná měřítka. Náš zbrojní průmysl potřebuje zakázky, ostatně ani první čs. republika si nějak moc nevybírala, a tudíž není nutné si hrát na morální autoritu.

15. listopadu 2018
Opakovaně dostávám otázku, co si myslím o aktuálním dění okolo Andreje Babiše a kauzy Čapí hnízdo. Média mají předčasné Vánoce, k dispozici je pozoruhodně málo spolehlivých faktů, avšak o to více je spekulací, jež se dostávají takřka na úroveň konspiračních teorií. Co jsem si všiml, tak už se do toho stačila zamíchat zakázka na dostavbu Dukovan, migrační kompakt, blížící se výročí 17. listopadu, vztahy s prezidentem Zemanem, rozkol v ČSSD, ambice Tomia Okamury, rivalita mediálních domů či (konečně!) ruské zpravodajské služby, takže už lze mít jistotu, že za to (stejně jako za takřka cokoli) může Vladimir Putin. Nepochybuji, že to ještě bude zajímavé, ale mám pocit, že všichni mají tak nějak to, co chtěli. :‑)

13. listopadu 2018
Prakticky při každé návštěvě Brna projdu všechny dostupné antikvariáty, kterých je tam naštěstí víc než dost, a dosti často si odnesu nějakou knihu o vojenství. Někdy jde o poměrně velké vzácnosti, čemuž logicky odpovídá cena (párkrát jsem tam "nechal" třeba i tisícovku), nemá však smysl si na to stěžovat, neboť tržní zákony platí i pro antikvariáty. Jsem proto ohromně rád, že mám ženu, která miluje knihy přinejmenším stejně jako já a nikdy mi částky vydané na doplňování sbírky nevyčítá. Díky, miláčku. :‑)

11. listopadu 2018
Právě před sto lety skončila první světová válka, což představuje dobrou příležitost nejen pro připomínku jejích obětí, ale také pro varování, že dlouhé období míru v Evropě už patrně nebude mít dlouhé trvání. Bohužel je to prostě tak, že vždy po třech lidských generacích přijde vlna válek a dalších násilných událostí, jež zničí stávající řád a zformují nový. Scénářů existuje spousta. Válka s Ruskem? Podle mě téměř vyloučená. Válka s Čínou? Ta je daleko reálnější, hlavně až jim "klekne" ekonomika. Válka mezi zeměmi v Evropě? Riziko výrazně vyšší, než si většina lidí obvykle připouští. Válka s islamisty? Na jejím začátku už jsme. Já opět jen radím, aby se neužíval patos a panika, nýbrž (pokud možno) chladný až cynický kalkul. Je‑li válka (zřejmě) nevyhnutelná, pak je třeba se na ni připravit a snažit se, abychom z ní vyšli co nejméně špatně.

9. listopadu 2018
Nářky pseudo‑liberálů jsou v podstatě nejlepším důkazem, že volby do amerického Kongresu znamenají úspěch pro Donalda Trumpa. Ztráta většiny ve Sněmovně reprezentantů je pro prezidentovu stranu takřka standard, ale vzhledem k tomu, jak je Trump (údajně) neoblíbený, není výhra Demokratů nijak oslnivá. Pevně republikánský zůstává Senát, a ačkoli lze očekávat, že Doníkovi se vládnutí zkomplikuje, dopadlo to velice dobře. Výsledek se dá shrnout zhruba tak, že Amerika pořád chce Trumpa, ovšem chce ho mít pod větší kontrolou. Každopádně je opravdu slibně našlápnuto k obhájení mandátu v roce 2020.

8. listopadu 2018
Na říjnové Přehlídce 2018 jsem uvítal rozsáhlou účast hasičské, policejní, záchranářské a jiné techniky, protože pro mě prostě není tak důvěrně známá jako výzbroj Armády ČR. Každopádně mě však výbava hlavních složek IZS zajímá, jelikož jde často o pozoruhodné "vychytávky", jež jsou vojenské technice občas překvapivě blízké. Dokonalou ukázkou jsou nové hasičské automobily Tatra CZS 40 Titan, ale i jiná hasičská vozidla bývají hodně působivými "kousky". Kvůli přehlídce jsem ale zjistil, že ve znalostech mám určité mezery, takže jsem si pořídil knihu Hasičská vozidla a procházím i další zdroje. Koneckonců, když jsem analytik a publicista nejen vojenský, ale i bezpečnostní, měl bych vědět víc i o červených autíčkách. :‑)

7. listopadu 2018
Reakce Jana Čulíka na billboard piva Pražačka je dokonalou ilustrací toho, proč musí politická korektnost drtivě prohrát. Ve skutečnosti tento plakát říká pravý opak: Tady jste v Evropě. V té pořád ještě normální Evropě, kde pijeme pivo, kde se smíte oblékat podle svého vkusu a kde můžete říkat jakékoli vtipy, protože tady stále máme svobodu slova. A samozřejmě tu máme překrásné kozaté ženské! Jestli tohle všechno znamená, že jsme vidláci, tak budiž. V tom případě jsem teda zatraceně hrdý a šťastný vidlák!

5. listopadu 2018
Zaznamenal jsem určitou nelibost čtenářů nad tím, že moje nové články již nejsou na bezplatném webu Echo24 dostupné a objevují se jen v Týdeníku Echo či na placeném webu EchoPrime. Toto rozladění sice chápu, ale je to produkt nového modelu fungování médií, jehož nástup je (podle mě) nevyhnutelný. Myslím, že projekt Echo kráčí správnou cestou. Tento model se na Západě již etabloval a lidé se začínají učit, že za kvalitu se musí platit i na Síti. Bezplatný nakonec patrně zůstane jen stále menší počet stále horších médií. Ačkoli to vypadá podivně, publicisté jsou také jen lidé, takže také musí z něčeho žít.

4. listopadu 2018
Po nějaké době jsem znovu zavítal na akci Minerál Tišnov, tzn. na velkou burzu nerostů, která se již přes 40 let koná v mém rodném městě. Nabízí působivou atmosféru a kromě nerostů všech možných druhů si lze prohlížet nebo pořídit mnoho dalších věcí, mj. šperky, zkameněliny, nástroje, knihy či historické mince (můj případ). Pro milovníky krás, jež vytváří Bůh, příroda a lidské ruce, je to vynikající příležitost potěšit oko a samozřejmě něco koupit či prodat. Máte‑li chuť, můžete sem dorazit na jaře 2019.

2. listopadu 2018
Coby veliký milovník značky Tatra jsem prostě nemohl vynechat možnost pořídit si několik starších i novějších knih o automobilech z Kopřivnice. Tou nejčerstvější je publikace Tatra 813, jež pojednává o mém patrně vůbec nejoblíbenějším typu nákladního vozu této firmy, a to s důrazem na vojenské varianty. Vedle toho do mé sbírky přibyly také publikace Tatra 111, Tatra 805 a Tatra 613, které rovněž doporučuji. A jestliže jste ochotni potrápit bankovní konto skutečně pořádně, můžete si pořídit i monumentální dílo Tatra nesmrtelná, které mapuje historii automobilky, jež patří mezi nejcennější klenoty českého průmyslu.

31. října 2018
Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky. Zhruba takové jsou dosavadní výsledky evropské iniciativy s cílem zrušit střídání zimního a letního času. Vždycky jsem byl pro zrušení tohoto přežitku, který možná kdysi měl význam, ale dnes už působí víc škody než užitku. To, co začalo jako správný nápad, se ovšem záhy začalo utápět v nekonečných diskusích, z nichž by mohla vzejít i komická situace, že by půlka Evropy měla trvale jiný čas než druhá. Kromě toho se zásadně liší názory vědců (zachovat zimní) a veřejnosti (zachovat letní). Když se Evropa nedokáže domluvit ani na tomto, co můžete chtít?

29. října 2018
Včerejší Přehlídka 2018 se stala cílem pochval i kritiky, ale já patřím k těm, kdo budou spíše chválit. Musíme si uvědomit, že nemáme velkou tradici pořádání takových akcí ani gigantickou armádu (ačkoli zase tak malou taky ne), takže zkrátka nelze požadovat aranžmá na úrovni Moskvy či Pekingu. Podle mě tam byl velmi dobrý výběr techniky, a to jak vojenské, tak policejní, hasičské a další. Pokládám za zcela správné, že se představily i složky IZS, jelikož to odpovídá dnešnímu komplexnímu pojetí bezpečnosti. Menší výhrady by se sice našly, ale vcelku si myslím, že v rámci možností to o moc lepší být nemohlo.

28. října 2018
U příležitosti sta let od založení (již neexistujícího, nutno dodat) Československa se v řadě projevů objevila také slavná myšlenka T. G. Masaryka: "Státy se udržují týmiž idejemi, na kterých vznikly." Náš první prezident tady měl vskutku velikou pravdu, protože Československo vzniklo jako produkt separatismu, stejný jev ho za dvacet let roztrhal a stejný jev ho rozdělil opět v letech 1992‑1993. Přestože jako monarchista bych asi vznik republiky slavit neměl, je to pro mě příležitost vzpomenout si na všechny, kdo za tuto zemi a její národ(y) nasadili a často také ztratili svoje životy, a to bez ohledu na režim. Vážím si tedy císařských vojáků i legionářů, čs. vojáků v éře první republiky, na všech frontách druhé světové války a samozřejmě i dnes. Přes všechny případné výhrady je Armáda České republiky silou, na kterou můžeme být právem hrdí.

26. října 2018
Je o mně asi známo, že nejsem žádný velký fanoušek střel MIM‑104 Patriot a že bych nejraději vybudoval celý protiraketový "deštník" na raketách řady Standard Missile, resp. na komplexu Aegis. Současně však odmítám tu "štvanici" na Patriot kvůli údajně špatným výsledkům nad Středním Východem proti střelám z Jemenu. Nejvíce zájmu logicky vyvolávají spektakulární selhání Patriotů, ale jemenské rakety nejčastěji zasahují prázdnou poušť a většinu zbylých se daří sundávat. Zdůrazňuji, že vůbec neobhajuji zpackanou saúdskou intervenci, ale zkrátka není pravda, že by si Patrioty celkově vedly nějak moc špatně. A když navíc uvážíte, jací "doktoři" a "inženýři" je tam obsluhují, lze dokonce říci, že si vedou velmi dobře.

25. října 2018
Je pozoruhodné, jaké reakce dokáže vyvolat prostá skutečnost, že čtete knihu o Waffen‑SS. Někteří jedinci pak na vás hledí, jako kdybyste tam hlasitě předčítali a vychvalovali Mein Kampf. Nemá smysl popírat, že jednotky SS dosud představují fascinující téma. Jejich elitní status, ideologie (či spíš mytologie), zahraniční dobrovolníci, symbolika, výjimečné výkony a samozřejmě i strašné zločiny, to vše působí až zvráceně přitažlivě, avšak zájem o cokoli z toho ještě z nikoho nedělá (neo)nacistu. Pokud toto někdo nechápe, resp. nedovede oddělit historická fakta od sympatií, pak by měl asi vyhledat psychiatrickou pomoc.

23. října 2018
Smlouvě o raketách středního doletu (INF Treaty) zvoní hrana. Očekává se, že USA ji zřejmě vypoví, ale nelze to pokládat za jakési velké překvapení, neboť svět se změnil a ta smlouva už vlastně příliš nevyhovuje ani jedné straně. USA a Rusko se vzájemně viní z porušování, avšak v pozadí toho všeho je raketový arzenál Číny, která není ničím vázána. Je sice možné, že Donald ještě bude jednat a že k tomu přidá i smlouvu New START, jenže se zdá, že Washington a Moskva už s delším trváním INF Treaty stejně příliš nepočítají. US Army zjevně hledá cestu, jak "legálně" získat střelu s doletem 1000 mil, kdežto Rusko už snad i několik let smlouvu tajně porušuje. Je to věc symbolicky určitě krásná, ovšem prakticky zkrátka překonaná.

21. října 2018
Někdy může vznikat dojem, že se takřka všechen zajímavý vývoj vojenské techniky přesouvá na východ, resp. že je třeba hledět hlavně na Rusko a Čínu. Ponechám teď stranou absurdní obvinění, že tomu pomáhá i časopis ATM, jenž údajně "jde na ruku" Moskvě či Pekingu. Skutečnost je taková, že díky dobrým kontaktům můžeme zveřejňovat i věci, k nimž se jiná média vůbec nedostanou. Je to snad špatně? A ten na počátku zmíněný dojem bych také nepřeceňoval. Stačí se podívat na novinky z americké výstavy AUSA 2018, např. úchvatný obrněnec GDLS Griffin III s 50mm kanonem (fantaskní trhač!) či zprávy o vývoji nových dělostřeleckých systémů. Jsem si jistý, že Západ má těch překvapení v rukávu pořád víc než dost.

19. října 2018
Náhodou jsem objevil nepříliš známou knížku Modré barety, jež se zabývá sovětskými a ruskými výsadkovými vojsky a v menší míře i dalšími elitními silami. Ačkoliv některé informace jsou již zastaralé, jedná se o ohromně cenné a zajímavé čtení, které pokrývá i řadu obskurních záležitostí, např. operace VDV za druhé světové války, nasazení v Maďarsku a ČSSR, pozadí vývoje vrtulníků a obrněnců či události během rozpadu SSSR. O spoustě popsaných věcí jsem skutečně nevěděl. Velmi doporučuji.

18. října 2018
Vztahy mezi USA a Saúdskou Arábií pošramotila údajná smrt tureckého novináře. Média se vesměs vyžívají ve strhujících popisech toho, jak byl mučen, zavražděn, rozčtvrcen či rozpuštěn v kyselině, kromě čehož se věnují také groteskní situaci, kdy se o tohoto žurnalistu tolik zajímá turecký Führer Erdogan, v jehož zemi sice funguje svoboda projevu, ale nikoli svoboda po projevu. Každopádně však dost pochybuji, že by vztahy Washingtonu a Rijádu čekalo nějaké vážnější zhoršení, protože USA potřebují tuto zemi jako odběratele zbraní, jako protiváhu k Íránu i jako nástroj pro řešení problému Palestiny. Nedělám si o Saúdské Arábii nejmenší iluze a nemyslím si, že by si je dělal Donald Trump, ale to je prostě Realpolitik.

17. října 2018
Hrozí Spojeným státům nová občanská válka? Kvůli politické atmosféře v USA se množí spekulace, že by se to mohlo vyvinout až do masového násilného konfliktu, ovšem to je podle mě ohromně přehnané. Ano, společnost je rozdělená, ale to byla vždycky a nelze s tím nic dělat, protože existence různých skupin s někdy i diametrálně odlišnými názory je přirozená. Občas je však to rozdělení zřejmé více než jindy, čímž vzniká dojem, že probíhá jakási "studená občanská válka". Lidé totiž velmi rychle zapomínají, protože v 60. letech se stávaly daleko horší věci. Ale v případné válce bych samozřejmě držel palce Jižanům. :‑)

15. října 2018
Alexandr Brummer a Michal Konečný vydali již čtvrtého mapového průvodce moravskou metropolí, a jelikož si naše země nedávno připomenula výročí "bratrské invaze", kniha jménem Brno okupované se zabývá roky 1968 a 1969. Od kořenů reformního procesu se přesouvá k samotné okupaci a poté k začátkům normalizace, u čehož upozorňuje rovněž na některé zvláštnosti moravské politiky oproti "Praze". Obdobně jako tři předchozí knihy je to vynikající počin, a proto doufám, že se dočkáme ještě dalších.

14. října 2018
Výsledek senátních voleb se dá popsat jako pokračování nastolených trendů. ODS je nejsilnější opoziční strana, kdežto menší subjekty uprostřed a mírně vpravo (KDU‑ČSL, STAN a TOP 09) musí najít způsoby spolupráce, aby se udržely. Hnutí ANO je silné jen tam, kde může vsadit na osobnost Andreje Babiše, a tudíž Senát zkrátka nezvládá a ve velkých městech leckdy končí v opozici. (Možná již došlo na vrchol možností.) Pokračuje debakl tradiční levice. Komunisty dostihla demografie, zatímco v ČSSD jsou výrazné osobnosti odsouvány a ve vedení vládne nudná šeď. Pokud ČSSD nenalezne silného lídra a nevrátí se k hodnotám klasické levice, tak nemá šanci přežít. Vinu za to by potom ale mohla dávat jedině sobě.

12. října 2018
Věci se mění. Je možná i poněkud symbolické, že můj "výbušný" článek o Mnichovu bude zřejmě můj poslední v bezplatné verzi webu Echo24. Ne, neodcházím, jen měním pozici, resp. přecházím do placené části, takže mé texty bude publikovat tištěný Týdeník Echo (a)nebo web EchoPrime. Z toho ovšem vyplývá, že už dále nebudu jejich kompletní podoby přidávat zde na své stránky, za což se omlouvám. Ale svět se skutečně mění a je nutno si postupně zvykat, že i za některé věci na Interfernetu se musí platit.

11. října 2018
Diskuse o tancích pro Armádu ČR. Jsem přesvědčen, že provoz T‑72 i po roce 2030 by už bylo zoufale chybné a tragikomické řešení, neboť navzdory všem modernizacím je to prostě totálně překonaná konstrukce. Daleko k zastaralosti už ovšem nemá ani Leopard 2, a proto jsem i proti nákupu nebo pronájmu těchto obrněnců (a navíc odmítám další zvyšování závislosti na Německu). Z těch možných řešení mi tudíž pořád vychází jako prakticky nejlepší (či spíše nejméně špatný?) lehký až střední tank na podvozku nového bojového vozidla pěchoty. Stejně půjde jen o dočasné řešení, než se objeví Main Battle Tank nové generace, avšak to bude nejdříve v roce 2035, takže to zkrátka budeme muset nějak vydržet. Do tanku v tank!

9. října 2018
Debata o Pirátech. Jejich úspěch v komunálních volbách zvedl vlnu kritiky a výstrah, že je to velice nebezpečná sbírka šílených ultralevičáků, anarchistů a neomarxistů. Podle mě je to ale dost zavádějící a přehnané. Ano, v té straně takoví lidé jistě jsou, ale nemyslím, že by šlo takhle paušálně odsoudit celek, protože jsou tam i evidentní pragmatici. V programu najdete jak utopické nesmysly, tak rozumné nápady. Piráti zkrátka cílí hlavně na mladé. Copak vy jste nikdy nebyli mladí a naivní? Opatrnost je pochopitelně na místě, avšak osobně bych doporučoval spíše počkat na konkrétní výsledky Pirátů ve "velké" politice.

7. října 2018
Je dobojováno a spočítáno. Slabý výsledek tradiční levice se obecně čekal, avšak tohle je totální debakl. KSČM už asi nezvratně nastoupila na cestu k zániku a ČSSD, jestli se sebou okamžitě nezačne něco dělat, zřejmě čeká totéž. ANO zabodovalo ve většině velkých měst, jenže porážka v Praze je nepříjemná, kdežto ODS a Piráty lze pokládat za sílící opoziční alternativy. Lidovci a STAN se drží, avšak měli by vnímat určité varovné signály. To, co potkalo tradiční levici, se opravdu může (jakkoliv to Andrej Babiš odmítá) odrazit i na vládní politice. Tady v Tišnově drtivě zvítězilo místní sdružení MOST, které má nyní s osmi mandáty samo většinu, byť očekávám, že se bude skládat nějaká koalice. Každopádně velká gratulace, Juro. :‑)

6. října 2018
Když přijdu s nějakou novou překvapivou zprávu, většinou z oblasti vojenství či bezpečnosti, dostávám otázku, kde a jak jsem se to dozvěděl. Vždy odpovídám stejně: Není v tom (obvykle) nic tajného, je to jen o tom, že se svojí práci systematicky věnuji, že sleduji všechny možné (někdy i poměrně obskurní) zdroje, že pořád hledám, zkoumám, srovnávám, překládám, pitvám a opět skládám. Snad pro to mám jakýsi talent od Boha, ale mnohem více je v tom dřiny, vytrvalosti, času a někdy taky prostě štěstí.

4. října 2018
Zítra nás čekají komunální (a někoho i senátní) volby. Ačkoli ty komunální by měly být primárně o konkrétních osobách a lokálních tématech, stejně se do nich promítají i témata celostátní, ve velkých městech určitě. Tady v Tišnově to naštěstí tak "akční" není. Každopádně věřím a doufám, že aktuální sestava na radnici vydrží. Pokud jde o vliv na celostátní politiku, tak jistě o nejvíce hraje hnutí ANO, protože pokud by neuspělo, mohl by to být začátek jeho úpadku. Menší strany (hlavně ČSSD) už spíše bojují o přežití, zatímco ODS a Piráti si budou chtít potvrdit svou pozvolna rostoucí sílu. Nějaké dramatické události lze však čekat zřejmě jenom v situaci, že by se kvůli nečekaným výsledkům těch či oněch začala otřásat i vláda.

3. října 2018
Román Blackout: Zítra bude pozdě, jehož autorem je rakouský spisovatel Marc Elsberg, vzbudil veliký rozruch, a to zcela právem. Velmi sugestivně upozornil na zranitelnost současné energetické infrastruktury, která je více a více protkána internetovým spojením a "chytrými" prvky, což z ní ale dělá výtečný terč pro kybernetické útoky. Pro státy, nestátní skupiny i jednotlivce proto jde o lákavý cíl, jehož destrukce by mohla zasáhnout společnost a ekonomiku strašlivým způsobem. Blackout je tedy nejen napínavá četba, ale i naléhavé varování, že informační technologie jsou dnes naše nejsilnější i nejslabší stránka.

1. října 2018
Reakce na film Solo: A Star Wars Story byly dosti rozpačité, takže jsem k němu přistupoval lehce skepticky, ale hned na úvod říkám, že se mi velice líbil. Podobně jako předchozí spin‑off Rogue One je to něco jiného, než na co jsme z Hvězdných válek zvyklí, ale je to krok zcela jiným směrem. Solo představuje akční jízdu, ve které se klade hlavní důraz na adrenalin, efekty a kompozici (vlaková loupež je podle mě jednou z nejlepších scén, které kdy v SW byly), a hodně silnou roli hraje i humor (zejména skvělá parodie dnešních feminacistek a vztah Sola s Landem), znalce pak potěší řada odkazů na původní trilogii. Solo nemá myšlenkovou hloubku jiných SW filmů, ovšem jako filmařsky podařená zábava funguje téměř dokonale.


Postřehy z července, srpna a září 2018

Archiv postřehů



Na úvodní stránku





WebZdarma.cz